10. divize

Hiiragi Kyoya

Položil jsem všechny knihy na stůl a hodil vraždící pohled na tu ženskou. "Sakra už do háje! Přestaňte mě štouchat a dloubat a tahat za obličej. Jste snad úplně pitomá nebo vám nedochází že je to otravný?!" začal jsem na ní řvát. Moje trpělivost už dávno přetekla. Za předpokladu, že by řekla něco nevhodného jsem opravdu litoval celou knihovnu... protože bych vše kolem zničil vzteky

Reizo Kami

Když Hiiragi vyjel po Yoko maličko se zarazil a sledoval ho, trochu to přehnal, nato že Yoko byla o dost déle v divizi tak by k ní měl mít alespoň špetku respektu. Nechtěl však nějak zasahovat a čekal jak se k tomu vyjádří Yoko, protože i Hiiragi mě opravdu, je to otravné, ikdyž to dělá rád i on sám. Celé to sledoval celkem v klidu a jen se usmíval.

Yoko Sodoa

Chvíli tak vyjeveně koukala na Hiiragiho. Měla chuť vzít tu jeho hlavičku a rozmlátit mu jí o nejbližší zeď, ale byl tu důstojník, tak by to bylo asi nevhodné. Raději se rozhodla, že ho nějak utře a tak se na něj tak s úsměvem podívala a lehce pravila.
Asi jsem zapomněla, že jsi ve věku, kdy ještě musíš po obídku chodit spinkat, aby si nebyl protivný a uřvaný..

Hiiragi Kyoya

"A vy jste ve věku, kdy byste už mohla vědět, že osahávat lidi není příjemný. A do jistého věku je to dokonce i trestný! Jako to fakt nepotřebujete bejt genius!" řekl jsem jí o poznání klidněji. Přece jenom se zdálo, že je zoufalá. A fakt protivná. Neuměla ani uznat, že je otravná, místo toho začala rejpat. A když se někdo potřebuje hádat s dětmi, tak musí bejt ubohej...

Yoko Sodoa

Koukala na toho kluka, ve tváři měla dost vražednej výraz.
Ven!
Zaječela.
A počítej s tím, že dostaneš moc pěkný hlášení ke kapitánovi!
Mrskla knihami, které momentálně držela v ruce. Ty udělaly pěknej rachot při dopadu. Stále na tebe dost zle koukala, radši bych šel..

Reizo Kami

Lekl se při nárazu těch knih a maličko poskočil.
"Ale noták, noták, klídek prosím."
Usmíval se a mával rukama před sebou. Možná sem ho raději měl pustit, ale tak co, není naštvaný na mě tak mi to je tak trochu jedno. Pomyslel se.
"Yoko, jste v knihovně a v přítomnosti důstojníka tak byste se prosím měla i podle toho trochu chovat."
Výraz v jeho obličeji se poněkud změnil, už se nesmál a vypadal vážněji.
"A to samé platí i pro vás mladý pane."
Podíval se tím samým pohledem na Hiiragiho.

Hiiragi Kyoya

Ta ženská byla úplně psycho. Ale naprosto. A ještě si chtěla jít žalovat ke kapitánovi. Sebral jsem ze země knihu, ze které vypadlo několik listů. Sebral jsem jí, vložil listy zpět a položil jí na stůl. "Takhle se chovat ke knihám..." řekl jsem, zakroutil nevěřicně hlavou a zavřel za sebou dveře. Zůstali jsme venku s důstojníkem. "Omlouvám se, že jsem se choval tak jak jsem se choval. Ale já jsem jí několikrát slušně žádal, aby mi na ten obličej nesahala... je to fakt nepříjemný. Kromě toho sem byl několik dní na misi... jsem fakt utahanej." řekl jsem na svojí omluvu

Yoko Sodoa

Podívala se na Reiza, její výraz se nějak nezměnil.
Tak si uklidněte tohohle tady..
Pravila dost naštvaně. Poté se otočila ke zbývajícím knihám a začala je zase všechny abecedně srovnávat. Nejspíš jí bylo dost jedno, co se tu právě odehrálo.

Reizo Kami

Založil si ruce v kříž, rozhlédl se po knihovně aby zjistil kolik je tu práce a pak se podíval na ty dva.
"Vy asi spolu jen tak vycházet nebudete že? A co takhle? Hiiragi, ty tu zůstaneš s Yoko a pomůžeš jí s prací tu v knihovně, nebudeš protivný a budeš se klidnit. Yoko, ty nebudeš Hiiragiho pokoušet a provokovat."
Pověděl s klidem
"To je rozkaz od důstojníka 10. divize. Berte to jako misi"
Zdůraznil slovo rozkaz, poté co to dořekl se jen usmál.

Hiiragi Kyoya

"Pokud mě chcete zabít, tak mi rovnou usekněte hlavu... protože s ní se nedá vydržet ani když je v klidu a teď je ve vraždící náladě..." řekl jsem naprosto otevřeně. Netušil jsem, proč mě náš důstojník nenávidí, nikdy jsem mu nic špatného neudělal... ale pokud nás 2 zavře v jedné místnosti tak to jeden z nás nepřežije...

Prechádzala sa po divízii, keď vyplnila a spracovala stoh papierov za tento týždeň. Konečne si mohla užiť trošku voľna a pokoja, keďže divízia bola pomerne pokojná, tak to nebol problém. Mohla sa konečne ponoriť do nejakej knihy v knižnici a trošku si odpočinúť, než sa na ňu znova niečo zosype. Pomaly vošla do knižnice a jej sen o pokojnej divízii sa razom rozplynul, keď videla trojicu ako sa tam háda, dohaduje.. jedno z toho. Pretrela si čelo prstami a povzdychla si. Jeden z nich bol dôstojník, takže dúfala, že sa to vyrieši.
"Zdravím." pozdravila slušne prítomných. Zatiaľ prechádzala regály a snažila sa nájsť nejakú knihu. Ak sa to však bude ťahať aj ďalej, keď bude chcieť začať čítať, tak asi zakročí.

Akokoromi Shitsubo

Vešel s kamennou tváří do knihovny. Okamžitě si to zamířil ke knihám zaměřeným na léčení a anatomii člověka. Vybral si dvě nejspíš dost staré a dost tlusté knihy a posadil se ke stolu. Zde je otevřel a začal si jednu z nich pročítat. Levou rukou si mezitím na svůj vlastní prázdný blok dělal poznámky z knížky, bez toho aniž by musel pozorovat papír. Byl v tomto velice zdatný.

Yoko Sodoa

S dost naštvaným výrazem pokračovala v přerovnávání knih, evidentně jí bylo úplně jedno, kdo kdy přišel, kdo co řekl a kdo co dělá. Ona si teď žila v takový vlastní dimenzi.

Do knihovny vletěl pekelný motýl. A zamířil si to k nově příchozímu. Zdálo se, že jeho přítomnost byla žádána v 1. divizi...

Hiiragi Kyoya

Využil jsem nové situace. Rychle jsem přiběhl k naší zástupkyni. "Dobrý den, nechcete s něčím pomoci?" zeptal jsem se rychle. Přeci jen ona byla zástupkyně! Mohla je všechny přehlasovat a zachránit mě z tohohle pekla! Byl to sice výstřel do tmy, ale neměl jsem moc dalších možností, kromě předstírání infarktu...

Zastavila sa pri jednom regály, zobrala si knížku a začala si ju prezerať. Len ju letmo začala prelistovávať, aby vedela zhruba o čom je, či ju vôbec zaujme. Potom sa však ozval u nej hlas a pozrela sa na Kyoyu. Zamyslene našpúlila pery a zadívala sa naňho.
"Ak nemáte nič na práci, Hiiragi-san, tak by som pre vás niečo mala." zamumle zamyslene a odloží knihu späť do regálu. "Nejakí blbci urobili pred kasárňou na dvore bordel - vyhádzali tam nejaké papiere a podobne. Stačí to tam len pozametať, ak teda máte záujem. Sama ešte musím zistiť, kto to urobil, ale inak ma nič iné pre vás momentálne nenapadá." dopovedala a pozrela sa späť naňho.

Hiiragi Kyoya

Roztáhl jsem obličej do širokého úsměvu. "Jasně, rád vám pomůžu. To není fakt vůbec žádnej problém!" najednou jsem byl ochota sama pomáhat. samozřejmě normálně bych se z takové práce nějak okamžitě vymluvil, ale všechno bylo lepší, než zůstávat tady v knihovně. Začínal jsem mít pocit, že tady na mě všechno padá...

Akokoromi Shitsubo

A tak s chladným výrazem ve tváři zavřel knihy a vrátil je na jejich původní místo. Poté vyšel pomalu z knihovny. Působil velmi zvláštně, obzvlášť jeho vždy narovnaná chůze. A přeci jen, takový potetovaný, probodaný a vyholený borec a v knihovně. No prostě vzhled vůbec nevystihoval jeho chování a povahu.

----> Kasárny 1. divize

Pozrela sa späť na Kyoyu a len nadvihla obočie. Myslela si, že to skôr bude považovať za trest a hneď to odmietne, ale on to s chuťou hneď prijal. Prezrela si miestnosť, kde ešte bolo pár shinigami a pozrela sa späť naňho.
"Tak dobre, som rada, že aspoň niekto má chuť niečo robiť a nie robiť bordel." povedala mu a len si prikývla. "Môžte ísť, žiadnu inú prácu zatiaľ vymyslenú nemám." dodala ešte a otočila pohľad späť k regálu hladiac znova na názvy na chrbte kníh.

Hiiragi Kyoya

"No však mě znáte! Vždycky rád pomůžu, když je to v mých silách! Jojo, takovej jsem já... pomocník!" řekl jsem rychle. Samozřejmě to nebyla pravda, ale momentálně jsem se tvářil jako potomek matky Terezy a sv. Františka. Rychle jsem vyběhl udělat tuhle práci, než mě budou nutit tu zůstat byť jen o chvíli déle...

Hiiragi Kyoya -> Přiletěl k tobě motýl se zprávou: "Byl jste vybrán k misi. Co nejdříve se dostavte k západní bráně pro další informace o misi." a motýl zase odletěl.

Hiiragi Kyoya

Šel jsem si najít koště, abych mohl pozematat, když v tom ke mě přilétl motýl. Vykulil jsem na něj oči. Jedno mi zacukalo. "To čo je?!" zařval jsem na motýla. Co bylo s lidmi?! To mě fakt chtěl každej uhnat? Já jsem si nestihl ani odpočinou z předchozí mise a už jsem musel na další... a to jsem většinu dne strávil jinou prácí ještě... asi se nedalo moc dělat...
>>> Západní brána

Už ako Kyoya odchádzal, tak si prezerala názvy kníh a prechádzala pred nimi prstom. Sem-tam si prstom pokývala, zastala pri nejakej knihe, ale inak pokračovala ďalej. Zrazu sa zastavila pri jednej knihe a zadívala sa na názov. Zobrala si ju opatrne a ešte podozrievavo prezerala. Potom pokývala hlavou a zamierila si to ku stolu, kde sa usadila, otvorila knihu na prvej stránke a pustila sa do čítania.

Akkaku Naito


Takové reiatsu mě samozřejmě vyrušilo od čajové pauzy. Často jsem si takové dával, abych byl sám, v klidu a s dobrým nápojem. Brácho, doufám, že se neflákáš nikde daleko. pomyslel jsem si a začal se pomalu přemisťovat v kasárnách tak, abych detekoval hollow, ale ne oni mě.
Zpívej blesku, Scythe. spíš jsem si pomyslel, než zašeptal a tak mě doprovázely i mé čepele, díky kterým jsem měl oči i po stranách, vzadu a nad sebou. I assassin si musí dávat pozor, aby ho nepřepadli ze zálohy. Pokud jsem na nějakého hollow narazil, byl plán jednoduchý... podříznout dříve než stačí vydat hlásku a pokračovat nepozorovaně dál.

Akachi Naito

Zrovna si napouštěl horkou lázeň, když ucítil obří reiatsu a křik. Trošku smutnej se začal opět oblékat do svých šatů. Popadl své zanpakuto a připnul si ho tradičně kolem pasu. Poté si to zamířil sprintem na nádvoří, kde nějakej ošklivej hollow zabíjel jeho kamarády.
Hado #4 Byakurai..!
Pravil a vypálil blesk směrem do oka toho Hollow. Akachi věděl, že to Hado té potvoře nejspíš příliš neublíží. Mělo to být spíš gesto typu "všímej si mě, zbytek divize utéct". Poté okamžitě tasil zanpakuto a mířil si to směrem k té potvoře.
Všichni okamžitě zajistit kasárny 10. divize a zjistit, zda-li tu není takových víc. Utvořte skupiny po osmi, nebojujte pokud to nebude zcela nutné. Nechci tady zbytečné ztráty!
Zařval tak nahlas, aby to slyšeli všichni na nádvoří, možná i v nejbližších chodbách.