10. divize

Hiiragi Kyoya

"Nejsem vtipálek. Do záznamu bych rád řekl, že jdu za trest a trpím." postěžoval jsem si naprosto nepokrytě. "Uhm... uvěříte mi, když řeknu, že neumím číst?" zkusil jsem další zoufalej plán jak odsud vypadnout. Naštěstí mě hned napadl další nápad. "Tady ten zrzek nás tu nechce, a já ho nechci rušit... a já při práci hrozně blbě kecám..." odpálil jsem ještě další šílenej únikovej plán

Yoko Sodoa

Pohlédla na toho zrzka a pohledem si ho tak trochu přejela od shora dolů.
Jak ses sem dostal chlapče?
Zeptala se a nadzvedla pravé obočí. Dokonce ona měla povolený vstup jen kvůli práci, ale aby si tu četla, nebo dokonce půjčila knížku. To nepřipadalo v úvahu. pravou ruku položila Hiiragimu na rameno, nejspíš to mělo znamenat něco jako "Pšššt, maminka se o to postará".

Amaru

Dveřmi odpověděl jsem a dal záložku do knížky. Tu sem zavřel stejně už sem si tu nemohl moc číst. S tolika lidma to prostě nešlo. Nemůžete s tou prací počkat do zejtra? Mám tu nějakou práci. DŮLEŽITOU práci. přistihnul sem se jak obracím oči vsloup. Jo a přiveďte své dítě do práce je až za 3 týdny rejpnul sem

Hiiragi Kyoya

Škubnul jsem ramenem a setřásl její ruku ze svého ramene. Nelíbilo se mi, že mě zcela ignorovala. Neměl jsem k tomu ani moc co říct, protože tenhle zrzek byl moje jediná šance, jak se nějak vylhat z téhle povinnosti. Měl jsem ještě jeden plán, ale ten jsem opravdu nechtěl zkoušet. Asi by dost bolel.

Yoko Sodoa

Dveřmi?
Pravila dost nevrle a ještě jednou pohledem sjela toho zrzka.
Mohu znát vaše jméno a divizi? Ráda bych si pak v databázi projela váš průkaz do této místnosti.
Opět řekla a podívala se na Hiiragiho, který jí právě setřásl její ruku z ramene. To se jí lehce dotklo.
A abych pravdu řekla..
Podívala se zase na toho zrzka.
Naše práce taky trochu spěchá a přeci jen, myslím že 10.divize má přednost prtě..

Amaru

Ano. Dveře to je takový objekt. Většinou se používá ve zdech, plotech a stěnách. Slouží k procházení z jedné strany na druhou a zároveň drží ostatní na té straně kde je chceme mít. Sranda je že když je někdo třeba zástupce kapitána tak je mu hodně dveří otevřenejch. řekl sem a dál zíral na knížku na stole. A protože já náhodou jsem zástupce, přesnějc Izumi Amaru ze 3. divize ten co udělal katalog knihovny desítky tak sem tu. řek sem a poškrábal se na hlavě. Chtěl jsem vypadat důležitě. Ale přeslechnul sem vaše jméno.

Reizo Kami

"Ahh... pardon, nějak jsem na ní zapomněl, víte měl jsem poslední dobou moc práce, však to znáte, mise a podobně."
Podal mu tu knížku. Vzadu s knihovny uslyšel jakýsi jekot, v knihovně byl většinou klid, ale dnes tam byl docela rambajs.
"Asi máte dnes dost práce že? Nechtěl bych vás příliš vyrušovat, když teď uklízíte místnost po Akim"
Nahlídl kousek za dveře aby zjistil co se tam děje, byl velice zvědavý.

Hiiragi Kyoya

Já jsem do tohohle vůbec nehodlal zasahovat. A to ani v nejmenším. Já byl jen prostý odvedenec. Pokud se chtěli tihle 2 hádat nebo klidně i prát tak to byla jejich věc. Já jsem jen čekal, kdy se naskytne vhodná chvíle, abych odsud nenápadně zmizel. Pokud se to trochu vyostří snad bych dokázal vyklouznout aniž by to tahle zlá teta zpozorovala...

Yoko Sodoa

Snažíš si ze mě dělat srandu?
Zeptala se a v očích jí doslova žhnulo jako v nejhlubším pekle. Opět si poupravila prostředníčkem brejle.
Věřte mi, že tady nikdo důležitý nejste a tak či tak si překontroluji vaši kartičku v databázi. Teď vás musím poprosit, aby jste opustil místnost po dobu její rekonstrukce.
Pravila a ukázala pravou rukou na dveře ven.
Támhle jsou dveře. Slouží k tomu, aby někdo koho tu nechceme zvedl svůj zadek a šel za ně.
Pravila a dost naštvaně dupla.


Itsumo Sodan

No tak ať už se to neopakuje..
Pravil podezřele přívětivým tónem. Knihu si mezitím zastrčil za svoje speciální Kimono. Každý musel vědět, že králem knihovny je on a tak musel mít označení, aby byl od ostatních poznat.
To bude Yoko. Jako by jste ji neznal pane důstojníku. Jakmile jí někdo odporuje, tak to vždy dopadá špatně. Jen doufám, že nepoškodí nějakou knížku..
Pravil a též nahlédl směrem ke dveřím.
Možná by jste mohl jít se mnou a trošku tam uklidnit situaci..
Pohlédl na Reiza a lehce nadzvedl pravé obočí.

Amaru

Přestal jsem se usmívat. Takže. Za prvné očekávám omluvu za to jak ste mi řekla prtě. Zadruhé jsem zástupce kapitána a vy se ke mě budete chovat s úctou. Moje kartička je v pořádku a překontrolovat si jí můžete máte na to právo. A až budete odcházet tak prosím dveře zavřete ať mě nerušíte. řekl jsem a ještě jednou se mile usmál. Naposledy

Reizo Kami

Usmál se na Krále.
"Ano, snad se to opakovat již nebude. Znám, a dobře, upřímně ale lituji toho po kom řve, ikdyž je docela pěkná tak z ní jde občas docela strach."
Poškrábal se na zátylku a rozešel se směrem odkud šel ten řev. Zastavil se ve dveřích a opřel se o futra. Podíval se na skupinku lidí která byla uvnitř.
"Zdravíčko Yoko, Hiiragi, a ehm pokapitáne? Ták, copak se to tu děje?"
Pousmál se, vevnitř uviděl podkapitána , Yoko a našeho malého maskota.

Hiiragi Kyoya

Už jsem se chtěl vypařit, když v tom přišel někdo další a zhatil můj plán. "Dobrý den... nevím moc co se děje. Tady podkapitán a ... tahleta se tu hádaj mezi sebou. Co kdybysme je nechali a šli si zatrénovat nebo tak něco?" okamžitě jsem vybalil další plán, jak se odtud dostat. Trénink by mi prospěl určitě víc než rovnání knížek do polic.

Yoko Sodoa

Už už to vypadalo že vybouchne, když v tom vešel do dveří Reizo a král knihovny. Okamžitě pohlédla na důstojníka 10. divize a začala jako AK-47.
Mám za úkol okamžitě přerovnat knihy ze zakázaného sektoru do klasického veřejného sektoru. Jsou tu totiž nějaké, co tu nemají být a kvůli chodu knihovny to má být uděláno hned. Ale tenhle...mmmmm...prostě tohle to..!
Ukázala na Amara.
..mi v tom brání!


Itsumo Sodan

Pouze přikývl a šel za Reizem. Tam spatřil zuřící Yoko, zrzka a malého černovláska.
A dost křiku v knihovně..!
Pravil a bouchl holí do země. Po pravdě nejradši by je všechny vyhnal a knihy si přerovnal sám, ale zatím počká, co vymyslí důstojník.

Amaru

Konečně přišel někdo kdo aspoň pozdravil. Zdravíčko odpověděl jsem důstojníkovi. Do toho tam vstoupil nějakej děda a začali se hádat.
Tohle je absurdní. Nikomu nebráním v práci snažím se jenom aby tu bylo ticho a to v knihovně má bejt. řekl sem a otevřel zase knížku a čet sem dál.

Reizo Kami

"Promiň Hiiragi, zrovna sjem se vrátil z mis , tak sem spíše doufal že si něco přečtu, ale jestli chceš můžu určit někoho jiného kdo ti bude nápomocen"
Mluvil spíše víc formálně, byl přeci jen na vyšším postu a byl tu podkapitán. Podíval se na Amarua a s klidem řekl.
"Podkapitáne Amaru, tohle je místnost kde mají vstup povolen jen určitým členům gotei 13, dokonce jen někteří kapitáni sem mají vstup povolen, a to nemluvím o podkapitánech. Povolení uděluje jen Kapitán 10. divize. Neříkám že sem nemáte povolení, ale takhle místnost se dnes předělává tak pokud by jste byl tak laskav a odešel někam jinam, stejnak by vás tu ostatní jen rušili.
Usmál se na něj jeho klasickým úsměvem který byl velice podobný kapitánu Akimu.

Hiiragi Kyoya

"Jasně, to chápu. Taky jsem se vrátil z mise. Chtěl jsem taky odpočívat, ale nutěj mě skládat nějaký knížky..." postěžoval jsem si. Ještě existovala naděje, že to náš důstojník bude chápat a zachrání mě. Poslední plán zahrnoval shodit tý ženský na hlavu celou knihovnu. Nebo alespoń nějakou starou, velkou a kovanou knihu...

Yoko Sodoa

Pouze pozorovala celé to dění. Byla moc naštvaná na to, aby mluvila. Navíc to vypadalo, že důstojník to má celé docela pod palcem. Ale byla by sranda, kdyby se tu porvali. V hlavě se jí objevilo její agresivnější já, jak křičí "boj, boj boj..!!".

Amaru

To je všechno moc hezký ale já mám povolení být tu. Můj výzkum je důležitej ale fajn. Nebudu vám tu dělat křena. resignoval sem nakonec a sebral si knihu pod rameno. A možná by vůbec nebylo špatný kdybyste tuhle drzou ženskou naučil trochu úcty. Jednou by na tu drzost mohla dost dojet. poradil sem důstojníkovi. A zmizel jak to dělaj drsoni.

Reizo Kami

"Jsi mladej, tohle doděláš a pak si klidně dáš voraz, ju?"
Usmál se na Hiiragiho, poté se podíval zpět na Amarua.
"Děkuji, velice si toho vážím a ostatní určitě také. Ano, s tím naprosto souhlasím."
Uhnul mu ze dveří, aby mohl projít. Nasadil takový škodolibý úsměv a podíval se na Yoko. Byl rád že to vše šlo takhle hladce, moc dobře věděl že kdyby se rozpoutal boj tak by neměl moc šancí, a navíc jsme byli přímo v knihovně a tam se takové věci nehodí.

Hiiragi Kyoya

"Copak tu nikdo nemá srdce? Já jsem honil padouchy po Rukongai několik dní. Prolejzal jsem kanály i slumy. Skoro jsem nespal." zeptal jsem se. Možná že by mohlo pomoci hrát trochu na city. Ale kdo ví. Ta ženská patrně žádné city neměla. A náš důstojník byl diplomat.. asi se nechtěl s nikým hádat

Yoko Sodoa

Předchozí slova dost ignorovala. Nejradši by tomu rezavýmu klukovi nakopala prdelku. Ale ona si pak spíš pobrečí u kapitána a bude líp. Ale moc se jí nelíbilo, že si chlapec odnesl knihu.
Můžeš odejít jedině, má-li pro tebe důstojník jinou práci..
Pravila a mávla přitom tak lážoplážo rukou. Poté přešla k hromadě knih na stole a začala si je abecedně řadit na zem.

Hiiragi Kyoya

Podíval jsem se na důstojníka a očima ho žádal, aby mě zachránil. Doufal jsem, že chápa, že ta ženská je magor. Na druhou stranu jsem neměl žádné právo chtít po něm aby se mě zastal. Mohl jsem jen a jen doufat. Kdo by chtěl dobrovolně strávit celý den zavřený v knihovně, pomáhat zlé a protivné ženské, co se chovala jako bláznivá teta...

Reizo Kami

Prohlédl si oba dva a se koukl na Hiiragiho a povídá.
"Nevím jestli by měla něco takového dělat Yoko sama, a já pro tebe asi zrovna žádnou jinou práci nemám. Když to tady zvládneš tak ti můžu zařídit klidně 3 dny volna... bereš?"
Dal si ruce na boky a usmál se. Vypadal opravdu důvěryhodně ale ani on sám opravdu nevěděl jestli by opravdu něco takového mohl zařídit, ale snad by to tak nějak šlo.
"byl bych opravdu nerad kdyby se tu něco stalo a ona tu byla sama, snad chápeš ne?"
zopakoval ještě jednou...

Hiiragi Kyoya

Otočil jsem oči v sloup. Díky za nic... řekl jsem si v duchu. Nechtěl jsem štvát ještě 3. důstojníka. Volno jsem si dokázal většinou zařídit sám. No, co se dalo dělat. "Fajn... ale nezaručuju, že se nestanou žádný nehody..." řekl jsem. Přeci jen vždycky mohla knihovna omylem spadnout na někoho... a pohřbít ho navěky pod tunami knih...

Yoko Sodoa

Nenápadně poslouchala jejich rozhovor. Po rozhodnutí důstojníka přišla s plnou náručí knih k Hiiragimu a pěkně mu je předala.
Tak tedy, vynes je támhle do knihovny, do regálu A. Nezapomeň je tam ještě pěkně poskládat podle abecedního složení podle druhého písmenka..
Pravila a kývala přitom zvednutým ukazováčkem. Tím nakonec i šťouchla Hiiragiho do nosu.
Ťup..
Pravila a začala se smát.