10. divize

Akachi Naito

Děkuji..
Pravil, když se konečně ta ženská rozhodla zvednout svojí nohu. Akachi okamžitě vyskočil na nohy.
Podle čeho tak usuzujete? Prostě jen nemám v úmyslu používat sílu k obraně proti ženě..
Odpověděl s úsměvem.
By jste se divila, kdybych na vás vlítnul..
Doplnil jen tak poslední větu. Přitom se dost zasmál, stylem: "Oh yees, jsem chlapák!"

Akkaku Naito

Můj bratr ignoroval cokoliv jsem na něj zařval. Ale... to u něj bylo typické. Jen jsem doufal, že mu Cana moc neublíží. Zároveň jsem ale doufal, že si neuvědomí, kdo jsem já. Má zrada vůči Onmitsukido a neuposlechnutí rozkazů byly sice oficiálně promlčené, ale... přesto jsem se raději nehodlal plést těm dvěma do osobního prostoru.

Reizo Kami

Moc se mu nelíbil pocit že nějaká ženská zesměšňuje kapitána 10 divize, i on byl přece její součástí. Líbil se mu ale ten pocit že Akachi dostává a nechce se mu ani zasahovat, nerad by skončil na lůžku.
"Sázím flašku na to že ho tak ženská porazí."
Usmál se a natáhl ruku k Akkakuovy aby si plácli, při tom dál sledoval tu bitku.

Akkaku Naito

Zamyslel jsem se. Kapitán, proti kapitánce Onmitsukido. Ale můj bratr ještě neměl bankai... ale byl to můj bratr. Vyhrajete, máte flašku alkoholu, jaký si vyberete. Prohrajete, koupíte mi krabičku čaje. A mohu vám říci rovnou, že mám vytříbený vkus. Alkohol bohužel nepiji. během toho jsem mu sevřel ruku a kývl. A teď neprohraj, nii-san. blesklo mi hlavou: Kvůli mně i morálce v divizi.

Akachi Naito

Nahodil pohodový výraz a opřel se o nejbližší zeď. Rozhlédl se tak po nebi.
Dneska je krásný den..
Pravil jak jinak, než s velkým úsměvem. Poté se podíval na tu holku.
..a nakopat hezký zadek v hezký den zní ještě lépe..
Hned co to dořekl, tak nadzvedl obočí u obou očí. Jen po očku sjel pohledem ke svému bratrovi, jako by skoro až věděl, co se tam děje. Mrkl jeho směrem.

Akachi Naito

Mmmm, fajn..měla bys vědět, že toho sním hodně..
Zasmál se. Jenže než si vůbec stačil užít radost z toho, kolik toho sní, tak si jen na mini vteřinu zkusil představit, kolik toho ta holka vypije. Polkl. Poté mu však nabídla trochu vodky a tak si samozřejmě trošku dal, placatku jí následovně vrátil.
No jistě že ne, to by se to tu pak muselo znovu opravovat..
Opět se zasmál a vydal se někam směrem za ní.

------> Směr Trénink

Reizo Kami


Usmál se a s z jeho klasickým pohledem se podíval na Akkakua. Věděl že kapitánovy schopnosti jsou velice dobrě ale Cana na něj působila o něco děsivěji, věděl že do toho dá všechno a kapitán se bude držet trochu zpět jen kvuli tomu že je to žena, a v tom si sou oba podobný, jak Reizo tak kapitán.
"Dobře beru, tak tedy čaj který si vyberete. Vím že si na ně potrpíte, a že máte na ně i vkus. Stejnak ale kapitán prohraje, ikdyž to bude těsné, uvidíte."
Znovu se pousmál a podíval se zpět na ten milostný pár před ním, jeho úsměv se změnil, vypadal jako by si byl opravdu jistý.

Akkaku Naito

Jen jsem zakroutil hlavou a nadhodil: Cana bývala kapitánkou Onmitsukido. Ale tohle je kapitán divize. Ve výsledku by měl být silnější než ona. nadhodil jsem k důstojníkovi a pak si jen povzdechl. Ale sázka již byla uzavřena, nemá smysl se nadále handrkovat... nebo snad ze strachu z prohry chcete, abych tu sázku zrušil? zeptal jsem se a trošku posměšně mi blýsklo v očích.

<--- Kasárny 7. divize

Kioshi Hikaku

Sám nevěděl, proč šel zrovna sem. Prostě si tyto kasárny zvolil za cíl.Možná by se mohl potkat s kapitánem. Osobně totiž neznal žádného krom Raidena. Procházel se po kasárnách a pozoroval veškeré dění. Jediné co mu vadilo bylo ticho o kasárnách sedmé divize sice nikdo nevěděl, ale aspoň to tam trochu žilo. Nevěděl jak ale octl se před kanceláří kapitána. Zaklepal na dveře a čekal zda se z druhé strany někdo ozve.

Akkaku Naito


Kývl jsem na Reiza a podotkl: Až se vrátí, tak dohlédněte na to, aby dostal studený ručník, kýbl a případně nějakou tu lékařskou péči, ano? Já se postarám o některé další záležitosti. broukl jsem a pak jsem se shunpnul mimo...
Kapitáne? Smím se zeptat, čemu můj bratr vděčí za to, že ho chcete navštívit? zeptal jsem se Hikaka střední cestou mezi formálností, která neurazí a volností, která je přátelská. Neznal jsem ho, ale tušil jsem, kdo to je. Udržoval jsem si přehled o významnějších členech Gotei 13: Kioshi Hikaku, kapitán sedmé divize, že? Jsem Akkaku Naito, mladší bratr Naita-taicho. představil jsem se ještě pro pořádek.

Kioshi Hikaku

"Ano správně. Těší mě Akkaku" Odvětil a přikývl příchozímu. Neměl nějaký zvláštní důvod pro návštěvu kapitána, měl jenom chuť rozšířit si obzory. "Rád bych ho prostě jen poznal, to víte s ostatními kapitány moc času netrávím. Asi jste už slyšel o mých podivných výletech že?" Hikaku nesnášel vykání, ani netušil proč vyká někomu s nižší hodností, přišlo mu to prostě správné. "A je tedy váš bratr tady nebo ne?" Zeptal se a vykouzlil na tváří jeho typický úsměv.

Akkaku Naito


Usmál jsem se na oplátku zpátky a povzdechl si. Můj bratr je nyní na tréninku s bývalou kapitánkou Onmitsukido. Canou Alberonou. Nevím, kdy a v jaké stavu se vrátí a je dost možné, že se vrátí v nepoužitelném stavu. Ale když už jste se trmácel tu cestu až sem, tak bych vám možná mohl nabídnout něco k pití? nadhodil jsem a otevřel jsem dveře naproti kanceláři. Používal jsem ji (nejen já, ale půlka divize), jako čekací místnost, kvůli výletům mého bratra. Přijmete? Možná, že se vrátí v pořádku. usmál jsem se znovu, tentokrát v tom ale byla trocha bratrské zlomislnosti. Kdyby dostal výprask, tak by mi to snad za nějakou tu lahvinku stálo.

Kioshi Hikaku

O oné kapitánce zatím neslyšel, ale z Akkakova hlasu šlo poznat, že jde o někoho velice zajímavého a silného. Na nabídku měl jenom jednu jedinou odpověď. "Pokud jde o alkohol, nebyl bych to dobrý odchovanec osmé divize, kdybych nepřijal." Šibalsky se usmál a vykročil směrem do kanceláře. Měl dnes na plánu trochu více se seznámit s ostatními kapitány, ale poznat i jiné lidi mu nezaškodí.

Akkaku Naito


Kývl jsem ke křeslům a nadhodil: Posaďte se Kioshi-taicho. pak jsem nechal vařit vodu a vytáhl kalíšek na čaj. Také jsem vytáhl kalíšek na saké a lahev velmi kvalitního saké. Bohužel nepiji. Ale nebude mi vadit, pokud se napijete beze mě. Já si vypiju svůj čaj. Ale prosil bych vás, pokud kouříte, tak si nezapalujte. Nemám rád ten puch. pronesl jsem milým diplomatickým tónem, který neurazí. 
Pak jsem ještě dodal: Pokud budete chtít něco k jídlu, nejspíš bych mohl poskytnout i to... ale co je důležitější- tvrdil jste, že chcete poznat mého bratra, našeho kapitána. Chcete o něm něco vědět, než se seznámíte? Nebo se chcete nechat překvapit?

Kioshi Hikaku

Posadil se a počkal než si bratr kapitána nachystá vše potřebné. "Kouřím už jen příležitostně." zareagoval na prosbu a nalil si doušek oblíbeného nápoje. "Mmm, jemné, poněkud nasládlé s nádechem hřebíčku. Počítám padesát až šedesát let." zkonstatoval po prvním šálku a nalil si druhý, ale vypil ho jen do půli. "Ne. Přesněji je to rovných šedesát. Oprvdu kvalitní." Po ochutnávce se rozhlídl po kanceláři. "To by jste byl jistě moc hodný, ale raději dám na osobní zkušenost." odvětil na otázku. "Teď tu sedím s váma a mám možnost poznat vás. Určitě máte nějakou zajímavou historku k tomuto našemu posezení. Pokud vám to ovšem nevadí." Hlad neměl a proto na dotaz ohledně jídla nergoval.

Kioshi Hikaku

Čekal na odpověď svého společníka, ale byl přerušen pekelným motýlem, který mu donesl zprávu. "Olouvám se, ale povinnosti jsou povinnosti."řekl hledíc na motýla. Jakmile motýl odletěl, zvedl se a mile pronesl k Naitovi. "Děkuji za krátké pohoštění, doufám, že náš rozhovor ještě dokončíme. Na shledanou." Nečekal na odpověď a shunpem zmizel v místnosti to určitě rozházelo papíry do všech stran.

---> Kasárny 1. divize

Akkaku Naito

Bohužel jsem nestačil ani vymyslet, co bych mu řekl. Přiletěl pekelný motýl a přerušil nás. Dobrá tedy. Nashledanou kapitáne Kioshi. usmál jsem se na něj na rozloučenou. Zároveň jsem se zamyslel. Mohl bych mu íct o té bratrově fóbii ze psů... ale ani brácha neví, že o tom vím, tak by asi bylo bezpečnější to nikde neříkat. pomyslel jsem si a začal pro bratra připravovat lůžko. Připravil jsem i sadu na první pomoc, ale byl jsem si vědom, že vzhledem k tomu, že neumím kido léčení, tak možná bude lepší pozvat někoho ze čtvrté divize.

Reizo Kami

Umm...
Kývl a pousmál se. po chvilce sezení si lehnu a ledoval oblohu nad sebou, asi po 5 minutách zavřel oči a jen poslouchal šimrající vánek ve vlasech. Při tom všem měl lehký úsměv v obličeji, vypadal opravdu spokojeně a zcela bezstarostně

Akkaku Naito


Chvíli jsem ještě seděl v pomocné kanceláři a pak jen na dveře dal papírek, kde bylo napsáno, kde se nachází kýbl, kde je lékárnička a pár dalších maličkostí. Pak jsem opět vyšel ven a rozhodl jsem se projít... No nemáme my na sebe štěstí, důstojníku? usmál jsem se, když jsem okus dál znovu narazil na Reiza...

Reizo Kami

Ve svojí chvilce nejoblíbenější čísti dne si opravdu užíval, bylo to jedno z mála věcí co ho baví, už skoro usínal když v tom ho vyrušil nějaký podivín který se přiřítil bůhví odkud. Otevřel oči a podíval se na něj, byla na něm znát ospalost, neuviděl nikoho jiného než našeho "milého" Akkakua. Podíval se na něj, jeho pohled vypadal opravdu chladně, pochvilce se však usmál a v klidu odpověděl.
"Ahh... Akkaku, co vy tu?"
pousmál se, hledící už jeho klasickým pohledem.

Akkaku Naito


Usmál jsem se na Reiza a pronesl: Řekněme, že se rád procházím po celé divizi a Vy očividně rád hledáte po celé divizi místo, kde si odpočinout. Doufám, že jsem Vás nevyrušil. usmál jsem se, ale už podle toho přehnaně zdvořilého tónu bylo očividné, že si z něj dělám srandu: Také mě napadá... že jistě velmi rád a často trénujete, že? Z něčeho přeci tak unavený být musíte. dodal jsem ještě s úsměvem.