8. divize

Hoshi Kitsune

I Kitsune dojedla Eshenovo domácí uzený nejvyšší kvality. Když se nad tím zamyslela. Jejich tým by na nějaké ty dezertéry mohl stačit. Stopař a dva kapitáni 'ninjové', ideální. Pro lidi z dvojky, ať už bývalé nebo stávající jako dělané. 
Kitsune se nejprve podivila, když začal Raiden mluvit o pokladu. Když jí však ukázal mapu, pochopila. "Jasně. Užijeme si pořádný pirátský dobrodružství, arr." dodala ještě jako správný pirát, kterým nebyla. Na jeho slova o vlítnutí na dezertéry přikývla. Artemis si svýma inteligentníma očima, jakoby té mapě doopravdy rozuměla. Možná, že tomu i tak byla. Přeci jen to byla neuvěřitelně chytrá vlčice.

Raiden, Kitsune -->

"Bohužel, zprávy se různí. Můžete čekat někde mezi.. třemi, až sedmistypadesátiosmi dezertéry." pronesl chlápek, a tak nějak shrnul kvalitu Shinigamijského informování před misí do jedné věty. Raidena a jeho loveckou bandu už snad nic nedrželo, a chlápek vypadal, že bude rád, když už vypadnete, protože mu právě došlo uzené.

Tomisura Raiden

"No, čekal bych lepší info, ale tak, co se dá dělat. S přesilou jsme již bojovali hodněkrát, už se s tím nějak poperem," pronesl Raiden a mrkl na Kitsune. "Můžeme?" vyzval je a pokud již nic nepotřebovali, jako třeba další zásoby uzenýho, tak mohli vyrazit tam, kam ukazovalo velké červené X. Jakmile bylo vše připraveno, stačilo vyrazit do Rukongaie. Nebyla to nejkratší cesta, takže měli co dělat. Pokud Artemis svolila, zase z ní udělal kabelku a už se to shunpovalo.

>>> Mise

Hoshi Kitsune

"Přesně tak. Jednu už mám dneska za sebou, tak můžu na další." přidala se Kitsune. "Jasně, jdeme najít ten poklad!" zvolal nadšeně...možná za to mohla dnešní dávka alkoholu a třeba taky ne. Artemis Raidenovi nedovolila, aby si z ní udělal kabelku, jak by k tomu přišla, že jo? Psi v Rukongaii by se jí smáli a tak mu raději skočila na záda. A tak mohli vyrazit.

-->Mise

Lus Ayazaki

Možná by si místo plánovaného počtu čajů mohla objednat dvojnásobné množství. Kdo ví, jak na tom bude divize, až ho bude objednávat příště. Navíc, poslední dobou ten čaj mizí nějak rychle. Tolik čaje se nevypilo ani když kapitán tenkrát zakázal konzumaci alkoholu v celé divizi a všichni hledali nějakou náhradu. Určitě jí na něj někdo chodí! "Až já ho dost..." Větu ve své mysli však dokončit nestihla. Létající něco jí rozhodilo natolik, že nadskočila na židli a úplně zapomněla, nad čím vlastně přemýšlela. Chvíli vyčkala, zda se to náhodou zase někam nerozletí. Pak se opatrně natáhla přes stůl a zvědavě pohlédla dolů, do hromady papírů, které bude muset znovu roztřídit.

Lus Ayazaki

Zástupkyně si sovičku prohlédla a zamyšleně naklonila hlavu do strany. "Kde ty jsi se tu vzala?" Tázala se jí, ačkoliv od ní odpověď nečekala. Jak tak na ni zamyšleně koukala, zaujala jí šála, kterou měla kolem krku. Přišlo jí to dost zvláštní, sovy šály přece nenosí. "Možná se do ní někde po cestě zamotala, neviděla na cestu a tak se dostala sem." Každopádně jí ta šála přidávala na roztomilosti. Lus se zvedla ze židle, obešla si stůl a otevřela okno dokořán, aby mohla sovička snáze vyletět zase ven. Když bylo okno otevřené, opatrně se k ní začala přibližovat. Snažila se nedělat žádné prudké pohyby, aby jí chudinku příliš nevylekala. Určitě je už tak dost vystrašená. "Tak pojď, pustíme tě zase ven." Pomalu k ní začala natahovat ruce. Hlavou jí však probleskla myšlenka, zda se při tom pádu náhodou nezranila a ruce zase rychle stáhla k sobě. Pokud je zraněná, nemůže jí jen tak vyhodit zase ven. Možná by se na ni mohl někdo podívat, než ji zase pustí ven.

Lus Ayazaki

Když si jí lépe prohlédla, nezdálo se, že by sovička byla zraněná nebo vyděšená. Přesto se k ní přibližovala pomalu. Teprve, když už byla u ní, všimla si lístečku připevněného k její noze. "A co to máš tady? Že by nějaký vzkaz?" Na tváři se jí objevil zamyšlený výraz. Natáhla se k sovičce rukama a opatrně začala lístek z její nohy sundávat. Když se jí ho konečně podařilo dát dolů, zkoumavě si ho prohlédla.

Lus Ayazaki

Po přečtení básně měla na tváři trochu zmatený výraz. ... jeden člověk má tě moc rád." Ta slova jí utkvěla hlavě, jako by zněla ze zaseknutého gramofonu. R... kdo je R?" Napadlo ji pár členů z divize, jejichž jména začínala na R. Teoreticky by to mohl být i Raiden, ale toho ihned vyloučila. Když ho poznala, byl beznadějně zamilovaný do Kasumi. Možná ten vzkaz ani není pro ni. Možná ta sovička jen zabloudila. Prohlédla si vzkaz ještě jednou a několikrát lístek otočila, zda někde není napsané  něco dalšího. Začala přemýšlet nad tím, jak zjistit, kdo ten vzkaz napsal. Vstala od sovičky. zamířila k oknu a vyhlédla z něj, zda náhodou někoho neuvidí. Pak se otočila na sovičku a v tu chvíli ji napadlo, jak to zjistit. Ten vzkaz jí donesla ona a určitě by byla schopná nějaký ten vzkaz donést i zpátky. Zamířila ihned ke stolu a začala hledat kousek papíru a něco na psaní. Mezitím si rozmýšlela, co na vzkaz napsat. Nedokázala však vymyslet nic pořádného, jednodušší by pro ni bylo napsat nějaký formální dopis, a tak na lístek napsala jen pár prostých slov:

Nejsem si jistá, zda byl vzkaz doručen správně... kdo jsi?
Ayazaki

Lísteček se vzkazem pak poskládala a připevnila sově k noze. Pak jí opatrně vzala a šla s ní k oknu. "Tak... leť zase zpátky k páníčkovi!" Prohodila k sově a čekala, zda se vydá na cestu nebo ne. "Možná si ze mě jen někdo dělá srandu."

Lus Ayazaki

Jak tak Lus koukala na zmatenou plačící sovičku, bylo jí z toho taky do breku. "Chudáčku... ty jsi se ztratila?" Smutně si nad tím povzdechla. Pak se však vzpamatovala, vzala sovičku do náruče a přivřela okno. "Určitě máš po té cestě žízeň a hlad." A možná taky ne. Rozhodně by jí však neměla nechat umřít hlady. Zamířila ke stolu, na který sovičku opatrně položila. Pak odněkud vyhrabala menší misku, napustila do ní vlažnou vodu a postavila jí před sovu. U toho přemýšlela, co takové sovy jí... myši? Možná by se spokojila i s nějakým hmyzem... jenže kde něco takového sehnat?

Lus Ayazaki

Sovička teď vypadala docela spokojeně. Dokonce to vypadalo, že se usmívá a Lus jí ten úsměv oplatila. Pak k ní natáhla ruku a podrbala jí na hlavě. Byla tak roztomilá. Možná by si jí mohla nechat! Vždycky chtěla nějakého mazlíčka. Pak si však uvědomila, že určitě někomu patří. Určitě tomu, kdo psal ten vzkaz. Jenže... kdo by to mohl být? I když Raidena vyloučila, zvažovala i tuhle možnost. Nebyla si však vědoma toho, že by choval sovu. O tom by určitě věděla. "Zkusíme ti sehnat něco k jídlu." Vzala sovičku opatrně do náruče a vyrazila ze dveří směrem do kuchyně. Myši tam nejspíše nenajde, ale kousek syrového masa by tam mohli mít.

Lus Ayazaki

Maso vzala sebou a raději co nejdříve zmizela z kuchyně. Ještě by toho chudáčka omylem hodili do vody na vývar. Cestou zpátky do kanceláře přemýšlela, kdo je asi majitelem tohoto roztomilého stvoření. Možná by mohla projít seznam členů divize a najít všechny členy, jejichž jméno začíná na R. Nejspíše by jí to však zabralo docela dost času. A taky by se mohla zeptat kapitána, pokud na něj někde narazí, zda mu náhodou neuletěla sova. Když došla zpátky do kanceláře, položila opět sovu na stůl a postavila před ní talířek s kousky masa. "Doufám, že ti bude chutnat. Myši na skladě bohužel nemáme." Chvíli se nad tím zamyslela a odmlčela se. "Tedy alespoň doufám, že je tam nemáme."Pak se vrhla do sbírání papírů, které tam předtím nechala ležet. Kdyby jí takhle někdo rozházel seřazené papíry, nejspíše by ho odstřelila na měsíc, ale na ni se zlobit nemohla.

Lus Ayazaki

Zatímco sklízela papíry, znovu je řadila tak, jak mají být, stále přemýšlela nad tím, komu ta sova patří. Sledovala při tom i sovu, která si pochutnávala na mase. Pokud ten vzkaz patřil jí, majitel se o ni jistě dříve či později přihlásí. Pokud však sovička zabloudila a vzkaz patří někomu jinému, měla by nějak dát vědět majiteli, kde sovička skončila. Jenže jak? Mohla by třeba rozvěsit letáky... Zkoumavě se zadívala na sovičku a pozorně si ji prohlédla. "Ty mi asi nepovíš, odkud pocházíš, co?"

Lus Ayazaki

Když uslyšela zaklepání, zamířila ke dveřím otevřít. "Zdravím... a... děkuji." Odvětila, když pohlédla střídavě na dívku a na papíry. Nevypadala zrovna nadšeně. Aby taky byla, když ji dívka přinesla další práci. Když se pak zmínila o sově, pohlédla na zvíře, a poté zase na dívku. "Krásná opravdu je, ale moje není. Myslím, že zabloudila... ale nemám nejmenší tušení, komu patří." Odmlčela se a pak tázavě pohlédla na dívku. "Nevíte náhodou o někom, kdo má sovu nebo je chová?"

Ayazaki Lus

"Yoshinovi-san z 24?" Zopakovala zamyšleně po dívce. "Myslím, že za ním zkusím zajít... pokud je jeho, určitě se o ní už bojí." Odvětila po chvíli. "Děkuji za tip... a ještě jednou za ty papíry." S dívkou se poté rozloučila a jakmile odešla, vzala svou znovu do náruče, vrátila původní papírek zpátky na místo a zamířila ven z kanceláře. Tentokrát si to však namířilo do ubytovací části kasáren. Hlavou jí vrtalo to R ve vzkazu a Yoshinovo jméno. Když konečně našla pokoj s číslem 24, váhavě zaklepala na dveře.