8. divize

Tomisura Raiden

"Tak to bych ho rád potkal," nadhodil kapitán 8. divize a mírně se pousmál. Potkat velkého kápa si vždycky přál a s trochou štěstí si z něj udělá novou peněženku. Ti hlavní byli vždycky pěkní hadi. Vypadalo to, že si ten kočičák fakt uměl zařídit kostku podle svého, takže se mohli v klidu posadit ke stolu a Raiden začal rozdávat. "Aha... a tvá sestra byla která? Ta, co málem vykrvácela, když jsem přetížil její bariéru?" zeptal se zvědavě a ještě si dovolil dodat: "Ano, trochu. Dokud jsme nenašli ony vlákna a nevyužili jich proti nim," vypadalo to, že Shrodinger měl info o všech svých parťácích, čehož by šlo asi využít. "Mimochodem, misku mléka tu pro sebe nemáš?" zeptal se najednou překvapeně, vždyť se bavil s kočkou a ty mlíko rády!

Tomisura Raiden

"Jo, to znám. Proto na autoritu kašlu a snažím se s každým jednat na rovinu. Ale je to někdy těžké, což určitě znáš," vypadalo to, že si našel docela rozumného hollowa, asi by ho nakonec nemusel ani zabíjet. Možná...
"Jo, trio je to dokonalé, ale i tak podle mě jde porazit. Jen jsem k tomu neměl příležitost," povzdechl si pobaveně a domíchal karty. "Jsem rád, že sis to užil, za to, co udělal členům mé divize by si zasloužil smrt," řekl Raiden rázně a rozdal na klasický poker. "Hrajeme Zanpakuto-poker," seznámil ho se hrou. Naučil jí ho Kyoraku. "Hrajeme pár kol, pokud někdo získá královskou postupku, uvolní svojí zanpakuto, pěkně kousek po kousku. Pokud se někomu podaří dojít až k úplnému uvolnění... vyhrál," hlesl Raiden a podíval se na své karty. Možná by měl nějaké vyměnit...

Tomisura Raiden

"Jo, jsi hodný bratr," pronesl s úšklebkem Raiden a taky něco poměnil, přesněji dvě karty. Vypadalo to, že by to ještě mohlo být zajímavé. "No, nemáš zanpakuto, ale máš zajímavé schopnosti. Takže prostě je vždy trochu víc uvolníš," nadhodil mu možnost, jak se zapojit do zanpakuto-pokeru a bedlivě ho sledoval, jestli bude ještě měnit. Raidenovy karty ještě nebyly nejlepší, nejspíše by to měl ještě prohodit a doufat v zázrak. "Nebo je toto vše, co dovedeš?" zeptal se zvědavě a rozhlédl se po kostce. Pokud uměl jen chytat lidi a přemalovat interiér, měl by se spíš dát na prodejce nemovitostí než na bojovníka.

Raiden->
"Hmm...to by šlo...a ne, nedokážu jen tohle." odvětil Schrodinger a zamyšleně si prohlížel svoje karty. Mohlo ti i přijít, že se trošku červenal. Asi neměl moc páru, co dělá. A tak si vyměnil dvě karty a zamračil se na ně. Seděl tam v takovém tom polotureckém sedu, kdy má člověk jednu nohu pokrčenou. O tu se zrovna rukou opíral. Také sis mohl všimnout, že tak zvláštně máchal ocasem.

Tomisura Raiden

"Měl by si mi ukázat, co dalšího umíš," pobídl ho Raiden s pobaveným úsměvem, zatímco podruhé měnil karty. Teď to na postupku neviděl. Takže pouze hodil své karty na stůl. "Dva páry, máš něco vyššího?" zeptal se ho zvědavě, protože by rád aspoň trochu vyhrával. Ale zatím to nevypadalo. Místo toho sledoval jeho, třeba svým chováním naznačí, jaké karty má a podobně. Poker byl přeci o blafování a pokud to ten skrček neovládal, snad by ho dokázal oblafnout i mimo hru. A tak se dostat ven.

Tomisura Raiden

"Myslím, že tu sedíme už nějaký ten čas, ale budiž, skrývej je zatím," pokrčil neškodně rameny a dál kočičáka sledoval. "Inu, to je," potvrdil mu kapitán 8. divize a začal znovu míchat. "Pověz mi zatím něco... jak je v Hueco Mundo? Dlouho jsem tam nebyl," opravdu ho to zajímalo, přeci jen... HM bylo druhou stranou mince, přičemž tou první bylo Seireitei. A on byl rád informovaný o momentální situaci ve všech světech. Vždyť i pravidelně četl hlášení ze světa lidí. Pomalu jim rozdal. "Co se asi teď děje venku?" zeptal se zvědavě.

Tomisura Raiden

"Tak zeleně?" pravil překvapeně a pokračoval: "V tom případě se tam budu muset někdy podívat! Třeba bychom si mohli udělat piknik!" nadhodil jako případnou možnost a prohlížel si své karty. Přes rty mu proběhl mírný úsměv, který však zmizel po připomenutí, že se venku vlastně bojuje. A on byl zavřený tady v tom. "Pravda... to bych neměl přehlížet," hlesl a přejel levou rukou pro jílci své zanpakuto. "Budu se muset omluvit," dodal ještě a odhalil své karty. Srdcový královský flush. Tohle kolo vyhrál on. Pravou ruku nechal položenou na stole... který se začal pomalu rozpadat pod vlivem jeho reiatsu. Celá kostka se nejspíše začala slušně otřásat, jelikož nechal uvolnit celou svojí sílu. "Hirameki, Hiraishin!" šeptl a v rukou se mu objevily dva meče. "Jdeme ven," usmál se kapitán osmé divize a vstal. Konec her, tentokrát to prostě prolomí a půjde zachránit své přátele.

Tomisura Raiden

Raiden se na Schrodingera usmál. Nebyl to nakonec tak velký špatňák, jak si původně myslel. Byl fajn. Vypadá to, že získal dalšího hollow kamaráda. Teď však musel řešit další věci a to divizi. "Rozhodně tě rád uvidím, příště si k těm kartám dáme třeba misku smetany," mávl mu než stihl zmizet a zachmuřeně se zadíval na mrtvoly, které se mu začaly kupit v divizi. Nesnášel ten pocit. A co na tom bylo horší, stávalo se to vždycky, když se něco podělalo. "Ošetřete všechny zraněné a .... pohřeb, prosím, připravte na zítra..." požádal o to své členy divize. Věděl, že to pro ně taktéž není lehké, ale začal se pomalu vzdalovat. Musel zjistit jak jsou na tom ostatní. "Raitensho," probleskl se pryč.

>>> 2. divize

Tomisura Raiden

Raiden se zívnutím probral v kasárnách, kde spávali obyčejní členi. Inu, jinde nemohl, někdo mu vybuchl hlavní sídlo. Jediné, co přežilo byl jeho tréninkový plac a sklep, vše, co bylo ukryté pod zemí a pod vrstvenými barierami, které vytvořili v dávných dobách, když to ještě uměli. Každopádně, se zívnutím se protáhl a zvedl se. A spolu s ním spousta kolegů. "Dobré ráno, tak vzhůru do práce!" hlesl a povzbudivě tleskl rukama. Sám si místo obvyklé uniformy natáhl montérky a na hlavu si dal stavitelskou helmu. Ještě pořádné kladivo a hřebíky a mohl se vydat na pořádnou dávku oprav. Všichni chtěli mít zpět velitelské centrum divize! A pak slíbenou dávku saké.

Tomisura Raiden

Raiden věnoval práci na divizi nějaký ten čas. Přeci jen tomu velel, tak musel i přiložit ruku k dílu, aby to bylo rychleji a hlavně dobře hotové. Ještěže se už spousta raněných vrátilo opět do aktivní služby, takže mohli točit několik směn za den. Všichni tam pomohli a zároveň i odpočívali. A když kapitán dokončil tu svojí směnu, dal si sprchu, oblékl se a vyrazil kamsi fuč.

>>> 1. divize

Taidana Eris

Následovat onen nepříjemný pach z akademie nebylo nijak složité. Cestu nikdo neblokoval a Seireitei vypadalo celkově poměrně klidně a mírumilovně. A faktu že více-méně každý shinigami který okolo ní prošel na ní na chvíli zíral nevěnovala žádnou pozornost, byla na to zvyklá a lidé se zvířecími částmi těla tu asi také neměli.
Po několika minutách nudné chůze kdy Eris vystřídala chodník, vršky zdí které oddělovaly ulice od zahrad a při pár příležitostech i střechy. Až konečně dorazila před bránu do prostorů jedné z 13 divizí. Pach toho muže jednoznačně vedl dovnitř... problém byl že si dívka nebyla zrovna jista zda může prostě vstoupit dovnitř nebo jestli potřebuje něčí svolení. Tedy, ne že by ji na tom zrovna moc záleželo... kdyby se věci zvrtly tak by nejspíše stačilo pár skoků před pár zdí a domů a jistě by unikla veškerým problémům. Ale když už chtěla mít nějaký smysluplný rozhovor s někým kdo jí padl do oka jako šance k tomu dostat co nejlepší místo k životu zde, bylo by dobré kdyby z ní dostali alespoň trochu dobrý první dojem. Po zamyšleném poškrabání se na hlavě a hlubokém povzdechu se tedy rozhodla že počká až někdo otevře ty velké dveře místo ní. Dívky jako je ona si zajisté musí všimnou každý.

Eris -> Když jsi tak pozorovala okolí, spatřila jsi, že na jednom plácku cvičila skupina shinigami se zanpakuto. Vedl je jeden, co vypadal důležitě. Pokud chtěla něco vědět, možná by mohla jít za ním. Jinak byl v divizi kupodivu klid. Ve vzduchu jsi mohla zachytit typickou vůni chlastu, přeci jen jsi měla citlivější vnímání. Pokud jsi hledala onen specifický pach, vedl přímo do kanceláře kapitána, kde však momentálně nikdo nebyl.

Taidana Eris

Po minutě nebo dvou popocházení v kruzích před kasárnou toho měla Eris už vcelku dost a ještě jednou se rozhlédla okolo. Několika dalších lidí si všimla už předtím ale jak už se rozhodla, vstupovat na jejich pozemek bez dovolení by asi nebyl nejlepší nápad. Až na to že stát na jednom místě a čekat bylo ještě horší a tak první plán letěl přímo do odpaďáku. S pár skoky přešla dívka z ulice na trávu která zdobila okolí budovy a za pár dalších kroků byla na jakémsi placu který zjevně už dost zažil. Shinigami trénovali a ona stále v celkem malé blízkosti, lehce se naklonila do strany a začala je sledovat. Pokud si ji nevšimnou teď tak by bylo bezpečné prohlásit že jsou všichni zcela slepí.

Taidana Eris

Po pár sekundách a jednom zívnutí k ní konečně někdo došel. Zněl mile... ale s tím jak se na ní díval, rozhodně ji bral jako někoho kdo zrovna vniknul do jejich svatyně. Po malém rozmyšlení si Eris povzdechla a podívala se mu do těch jeho modrých očí. Yup. Hledala sem toho velkýho chlapíka co smrdí po alkoholu a nosí na zádech zástěru s číslem. vcelku výstižně popsala kapitána divize jelikož ještě ani neznala jeho jméno. Je tu?

Taidana Eris

Co mu vlastně chtěla? Nic specifického... Netuším~ Zahlédla jsem ho v akademii a vypadal důležitě tam jsem následovala jeho pach! Prozradila mu a hrdě ukázala na svůj nes mezitím co se její ocas houpal z jedné strany na druhou. Rozhodně nečekala moc obdivu od někoho koho vůbec nezná, ale když byla šance ukázat že je v něčem lepší než ostatní tak ji vzala.