8. divize

Tomisura Raiden

Raiden je vedl až dolů, kde byl jeden stůl, dvě židle, kolem spousta sudů a skříní s mřížemi, které ukrývali nejarchivnější kousky v Seireitei. Kapitán 8. divize se zastavil u nejmohutnější skříně na které byla ještě k tomu bariera. Položil na ní dlaň a na moment zmizela. Akorát, aby šla vytáhnout jedna lahev. Položil jí na stůl. Na etiketě bylo zobrazeno všech 13 divizních znaků, přičemž ten druhé divize byl vymalovaně zlatě. Raiden si sedl do trochu vyššího křesla. "Speciální edice 13ti odrůd. Do každého bylo přidána špetka reiatsu od tehdejšího kapitána z doby před 300 lety. Tady je myslím... Soi Fon? Nebo tak někdo, nemám už přehled. Řekl jsem si, že dvojka se k tobě hodí. Ale pozor, má to 150% obsah alkoholu, 200% obsah reiatsu, 300% obsah zbytku a 2% Kyouheyovice," představil jí první lahvinku, kterou to hodlal započít.

Hoshi Kitsune

Následovala spolu s Artemis Raidena dolů do sklípku plného chlastu. Zahlédla stůl, židle i sudy a skříně s pitím. Docela jí zajímalo, co otevřou. Pak Raiden vytáhl jednu z lahví. Nikdy takovou neviděla a dokonce byl na ní znak její divize.Něco v duchu jí říkalo, že tohle pití by dokázalo kde koho složit. Alespoň, že ona měla silný metabolismus a hodně toho vydržela, nemluvě o jejích játrech. Její podezření vzrostlo, když jí Raiden o tomhle alkoholu udělal přednášku. "Reiatsu tehdejších kapitánů?" To Kitsune trošku nepobírala. Trochu podezřívavě se podívala na Raidena a pak opět na lahev. Tak nějak doufala, že tenhle mejdan nebude její poslední.

Tomisura Raiden

Raiden přikývl. "Ano, vskutku, ale jen stopové množství, obyčejný člen by to ani nepoznal. Kyoraku říkal, že posiluje. Já si spíš myslím, že to udělal na vzpomínání," sdělil jí účel tohoto pití a pohlédl na ní tázavě s otázkou: "Z lahve nebo budeme nóbl a podáme si skleničky nebo kalíšky?" Aby se neřeklo, že tu pijí jako burani, mohla si Kitsune všimnout, že tu měli na jedné polici spoustu skleniček, kalíšků a dokonce i talířků a podobně. Pak tu byla jedna šachta, která vedla čert ví kam, ale bylo to nahoru. Raiden zatím našel stříbrnou vývrtku a dostal ven špunt. Nechal to chvilku dýchat, snad si mezitím vybere z čeho chce pít. "Skoro si příjdu tak historický jak tahle lahev," povzdechl si.

Hoshi Kitsune

"Áha." pronesla chápavě Kitsune, i když z toho nebyla nejmoudřejší. "Nejsme přece burani..." pronesla a zasmála se. Pití z flašky jí moc nesedělo, vždycky tu flašku musela někomu vracet. "Vemem na to něco." dodala ještě k původní větě. 
Poté jen sledovala, jak otevírá onu tajemnou láhev s příchutí kapitána. "To jsi tak starej?" zeptala se. Možná měl opravdu krizi středního věku. Jelikož Kitsune většinu času přišel dětinský. Ale tak..ona se občas taky chovala dětinsky, to musela uznat. To ale neměnilo nic na tom, že pořád čekala na to tajemné pití.

Tomisura Raiden

Vzal tedy skleničky. Skleničky z tvrzeného pancéřovaného skla, které by musely vydržet snad cokoliv. Asi k tomu měly důvod. Přeci jen, lilo se do nich všechno! Takže to do nich nalil, až po okraj, aby nemuseli tak často dolévat. Taky... teď to ještě plný dokázali udržet, po troškách to budou lejt až zachvilku. "Starej? Ani ne, co je 224 let nebo tak nějak pro nás Shinigami. Ale je pravda, že je tu nadruhou stranu taky spousta zelenáčů," podotkl pobaveně a připravil se na přípitek. "Nenapadá mě nic originálního, takže prostě na nás?" nadhodil jako možnost, protože měl už fakt velkou chuť se napít.

Hoshi Kitsune

Raiden vyndal skleničky vypadající, že by přežili i výbuch o velikosti Soul Society a nalil do nich onu záhadnou tekutinu. Kitsune si od něj jednu takovou skleničku vzala. "Bys mi mohl dělat pradědu..." zasmála se. Osmdesát let rozdíl, ale co to znamenalo pro shinigami, nic. "Ale máš pravdu s těma zelenáčema. Kde kdo sem sotva přijde a hned šup, chci být shinigami." dodala ještě na jeho slova. 
"No přece na zdraví a silná játra...a pěkně až do dna." pronesla stále se smíchem. Pít jí bavilo.

Tomisura Raiden

"Pradědu? Ale fuj," zasmál se kapitán 8. divize a pokyvoval její potvrzení jeho slov. "A pak se nediv, že je taková úmrtnost i v řadách shinigami... ale jsou i vyjímky," pokrčil rameny a raději se přidal se k jejímu přípitku, lehce cinkl skleničkou o skleničku, ale... ne, tohle fakt nevyexoval, vzal to jen do půlky, nechtěl se zabít. "Opatrně, tohle dokáže sestřelit i skutečného pijana," dodal rychle, nerad by měl na svědomí kapitánku. Dokonce to znělo, že jí podceňoval. Chvilku to převaloval v hubě, vnímal chuť ovoce, které sice do saké nepatřilo, ale tohle byl spíš super mix, kupodivu mu to neodpařilo chuťové pohárky, obsah alkoholu a nakonec to bez problémů polkl. "Hmm... dobře uleželé," pronesl uznale.

Hoshi Kitsune

"No co? Věk bys na to měl." zasmála se Kitsune. Zmínku o úmrtnosti shinigami přešla. Tohle byla technicky vzato oslava, řeči o smrti sem nepatřily. Přiťukla si s ním a už to tam chtěla, ale naštěstí se zarazila. To kopnutí by přeci nemusela vydržet. Její myšlenky jí dokonce Raiden potvrdil. Proto raději jen ucucla. A pak znovu a tak dále. Při tom si vychutnávala každý lok. 
"V tom máš pravdu." dala mu za pravdu. "A taky dobré." dodala ještě a znovu ucucla. Věděla, že ucucávání je pro baby, ale tohohle nového pití se trochu bála.

Tomisura Raiden

"Jo, věk jo, ale vlasů mám na to stále moc, zubů taky a všeho ostatního taky, takže žádnej praděda se nekoná," pronesl pobaveně a dál upíjel tohoto pití. Zároveň nahmatal jakési lanko, které vedlo k té šachtě. Ze šachty po chvilce vyjel košík naplněný dobrotami. Jak východními, tak západními. K alkoholu se přeci hodila i nějaká ta kořeněná klobása, ne? "Musím říct, že si to tady uměli zařídit," poznamenal pobaveně a dovyprázdnil svojí skleničku. Avšak s dalším nalitím počkal, až dopije ona. "Neboj, tohle je prozměnu čerstvé, obstarává to jeden z kuchařů, speciálně vybraný na speciality k pití," ubezpečil jí, že to není nic archivního. Jednu klobásu zkusil hodit Artemis, pití jí raději nenutil.
"Jsem rád, že ti chutná. Jsi první, kdo to okoštoval, tedy s vyjímkou mě, táty a Kyoraka-san," byl opravdu potěšen, protože jak se zdálo, ona si to vychutnávala. Takový Akio by to vypil a ani by nevěděl, co by pil. Proto toho pro něj byla škoda. A taky pili pěkně ve dvou a seděli ve třech, jen byla škoda, že sem nesehnal žádný pelech pro Artemis.
"Každopádně, důležitá otázka... kdo tě učil pít?" zeptal se jí z cela vážným hlasem.

Hoshi Kitsune

Kitune byla trochu překvapená, když ze šachty vyjelo jídlo. Hledala v košíku něco sladkého, ona prostě byla na sladké a ne na klobásy. Ty byly spíš Artemisina parketa. Proto se také vlčice do té klobásy, co jí kapitán hodil, pustila. "To tedy uměli." přitakala Kitsune při tom, co hledala něco sladkého. Nakonec tam přeci jen něco našla, ani pořádně nevěděla, co to bylo, hlavně, že to bylo sladké. Dopila svou skleničku a pustila se do toho sladkého pokladu. 
"Opravdu? Tak to je čest." poznamenala na to, že je první 'cizinec', který mohl ochutnat tu tajemnou tekutinu s příchutí kapitána. 
"Kdo mě učil pít? Noo...něco málo mě naučil strýček, něco jeden jeho kamarád fušující do výroby alkoholu, něco Akamaru a zbytek je samostudium." usmála se.

Tomisura Raiden

Chtěla sladké? Měla ho mít, Raiden otevřel přepážku v košíku a vytáhl sladké dortíky plněné čemkoliv. Byly tam třeba i rumové koule, kdyby dotyčný pijan neměl chlastu dost. Snad bude spokojenější.
"No jo, není to tu pro každého. Ne každý projde zkouškou tvrdých jater," zasmál se a znovu začal pomalu upíjet, když jim tedy dolil. Jen se bál, že dnes asi u jedné flašky nezůstanou, protože... no, šlo jim to dobře - upíjet. Ale o tom pití bylo, ne?
Když vypravovala o své "výuce", pouze přikyvoval a u toho žužlal kus Eshenova domácího uzeného. "Ach, to se jen tak neslyší, aby zanpakuto opíjela svojí druhou polovičku," uchechtl se kapitán a plácl do rukojeti Hiraishina. "To tenhle skoro nic nevydrží, říká, že pití je pro shinigami, že někdo musí zůstat s čistou hlavou," problém byl, že Raiden už ovládal umění rychle vystřízlivět, takže slova, co kdysi padla už nebyla tak moc pravdivá. "A samostudium... to není špatné, ale nikdy mi nechutná tak dobře, jako kolektivní výuka," vynesl soud nad tímto způsobem studia.

Hoshi Kitsune

"To je pravda." odvětila na zkoušku tvrdých jater a vzala si i jeden z dortíků, malinový. Mňam. Nechala si dolít pití a znovu ho začala ucucávat, tentokrát po větších locích, jelikož si začala zvykat. Kitsune si dokonce začala broukat melodii o opilém námořníkovi(Raiden ví jakou). Nálada se jí rozhodně o dost zvedla. Pití a sladké, připadala si jako v nebi a nebo jako v divizní kuchyni.
"Neopíjel mě...ne tak úplně...učil mě udržovat si čistou hlavu za každé situace, i když piješ. A proto jsme hráli shogi a u toho trochu popíjeli." vysvětlila Kitsune. "Navíc...my jsme netradiční...kdo kdy slyšel, aby se majitel zanpakuto dozvěděl její jméno díky výhře v deskové hře." namítla. Byla to pravda. Zatím slyšela jen takové ty věci typu bojovali jsme a pak...a tak podobně. "Tak ono to bylo kolektivní...ale nikdo mi neříkal, kolik toho mám vypít a tak." dodala ještě.

Tomisura Raiden

Tohle story znělo zajímavě, tak ona i její zanpakuto měli rádi Shogi? Jo, taky je občas hrával, ne nějak světaborně, uměl použít strategii na divizi, ale ne na desce. Aspoň ne vždy. Záleželo na protivníkovi, žejo. "Ono, co si budeme povídat. Zanpakuto mají zvláštní způsoby jak sdělovat jména. Přiznávám se, že u mě chtěl nejprve boj. Ale pak jsme to nějak uhádali, dlouze jsme si popovídali a pak mě poslal pryč. Kyoraku mě pak vyzval na souboj a já v hlavě slyšel Hiraishinův hlas, až tehdy mi řekl, jak se doopravdy jmenuje. Tehdy jsem prvně srazil Kyorakovi sakkat z hlavy," pochlubil se s úšklebkem a zavzpomínal na své dětství, zatímco upíjel. Byl strašnej spratek, co si budeme povídat, ale kdo z mocných shinigami není, že?
"No, jsou dvě možnosti jak pít, každá se používá při jiné příležitosti. První je pít střídmě, zachovat si čistou hlavu a vědět kde je strop. A pak se najdou i takové situace, kdy se člověk opije do takového stavu, že není schopen se plazit, natož chodit. I to se mi občas stalo. Mimochodem, jaké pití je tvoje nejoblíbenější?" optal se, aby zjistil, co dalšího má připravit, až udolají tenhle dryák. Šachtou mezitím přijížděl soudek s čistou vodou, občas se hodilo se jí prolejt.

Hoshi Kitsune

"To tedy. Ze začátku se mnou Akamaru nechtěl mít nic společného a vyhýbal se mi. Vždycky, když mě viděl, tak uletěl. Po prví mě to dost vylekalo a překvapilo. Normálně se zvedl, přešel k útesu a skočil dolu. A pak vyletěl někam do nebe v dračí podobě. Nakonec se mi ho povedlo ukecat alespoň na hraní shogi." podělila se i o svůj zážitek s Akamarem. To, že jí nakonec nechal Akamaru vyhrát, si ale nechala pro sebe. To byly ještě časy, kdy byla drzá na kde koho. Teď se za svoje dřívější chování styděla. 
"Já jsem zastáncem toho prvního způsobu. A pokud jde o oblíbený druh, tak je to přece saké. Ať už je jakékoliv. Jsem ochotná pít i něco jiného, ale saké je prostě saké." pronesla. Když přijel soudek s vodou, na chvíli jí napadlo, jestli nepřijel, kdyby někoho potřebovali křísit. Pak jí ale došlo, že to má i jiný účel

Tomisura Raiden

Vyslechl si na shledání s její zanpakuto. Každý duch měl svojí vlastní povahu jak viděl/slyšel. "Na mě nejprve Hiraishin zkusil to, že je na mě moc silný a že se semnou nebude bavit, dokud mu nedokážu opak. Tak jsme pak na sebe hodinu pouštěli reiatsu, které je samozřejmě sdílené, i když to ve vnitřním světě vypadalo, že každý máme svoje. Tehdy jsme oba byli ještě moc... mladí, tvrdohlaví. A i přesto. Zdá se mi, že je mezi klasickým Hiraishinem a jeho podobou v bankaii kilometrový rozdíl. A tím nemyslím jejích podobu," povzdechl si. S tou Ban-kai verzí byla vždy formálnější řeč, co si budeme povídat.
"Ano, první způsob je vždy lepší. Třeba když Akio slavil své otcovství. Musel jsem je odtud pak vyhánět, jelikož jeho parta použila způsob druhý," povzdechl si a zavzpomínal na dobu před pěti lety. Jo tehdy to byla slušná mela, když mu to oznámil. A teď Aiko a Keiko pěkně rostly. Vždyť si z něj věčně dělaly prolejzačku! A tahaly ho za vlasy! Pomalu vyprázdnil další sklenici a připravil se na další dolití. "Děti..." povzdechl si jen tak do vzduchu... možná.

Hoshi Kitsune

Kitsune si vyslechla Raidenovo vyprávění a při tom upíjela své pití. "Zanpakuto se mění...stejně jako my." pronesla. Byla to trochu moc hluboká myšlenka na picí večírek, ale byla to pravda. Zanpakuto byla součástí duše shinigami. Když se může změnit shinigami, proč by nemohla i zanpakuto. 
"Áha. To musela být pořádná oslava." poznamenala na Raidenovo vzpomínání. "Co s dětma?" zeptala se a dopila svou skleničku. Pak jí postavila na stůl.  Bylo to fajn, jen tak sedět, odpočívat, opíjet a zároveň se cpát těmi sladkými dobrotami.

Tomisura Raiden

"A na to se napijem," zasmál se, aby zase odvážněl situaci vzniklou po hluboké myšlence na povahy a náhody jejích zanpakuto. Hlavní bylo, že byli takoví, jací jsou. Sám Raiden se nechtěl měnit... moc, vyhovovalo mu mít.. mnoho povah, přičemž více ukazoval tu šílenou, být vážný bylo nudný. A většinou to skončilo BAN-KAIem a z toho žádná sranda nekoukala.
"Jo, pořádná. Sudy se exovaly, shinigami padali k zemi jak přezrálé hrušky a já u toho musel dávat pozor, aby mi nelehla divize popelem. Znáš Akia a jeho Holl..." pak se zarazil. Ona to přeci znát nemusela! Ale... tím by se nemuseli tolik zaobírat, Akio poslední dobou sekal latinu, snad. Ten průšvih s Tokiem ho dost sebral a to ho určitě vyškolilo.
"Co s dětma?" sám byl její otázkou zaskočen a tak se raději věnoval nalévání, odpověď si nechal na příště.

Hoshi Kitsune

"Přeesně." souhlasila s přípitkem. I Kitsune to vyhovovalo, tak jak to je. Její povaha i ta Akamarova. Dokonce i když byla náladová ženská a její nálady se dokázaly měnit i během vteřiny. Nechtěla nic z toho měnit a to bylo jen dobře. 
"Jeho Holl...cože?" zeptala se. Opravdu nevěděla o hollowovi bývalého kapitána třinácté divize. Toho, kterého potkala jen jednou a hned ho stihla naštvat. Zajímalo jí, proč to nedořekl a hlavně, co chtěl říct. To to bylo tak tajné? Netušila, ale byla hrozně zvědavá.
Když zopakoval její otázku, jen se znovu napila.

Tomisura Raiden

Ach... to zase něco prokecl. No, co se dalo dělat, byla kapitánka, měla právo o tomto možném nebezpečí vědět. "Inu, asi bych to oficiálně neměl říkat, ale Akio má svého vnitřního Hollow, kterého by mělo potlačovat už ani nevím co. Ale občas... se to zvrtne," povzdechl si a zavzpomínal si na posledně. On sám musel Akia varovat, že pokud se to ještě někdy stane, bude to on, Raiden, kdo ho vlastnoručně popraví. "V tom stavu je nebezpečný, jak sám sobě, tak všem blízkým i vzdáleným," sdělil jí a jeho pohled nachvíli zvážněl. Tentokrát šla sranda stranou. "Ale.. nech si to prosím pro sebe, snažíme se to nešířit, drží se nad ním dohled," dodal ještě a pousmál se, zatímco si dal dalšího loka.
Jakmile vyprázdnily tyto sklínky, nalil poslední rundu z tého flašky. "Vychutnejme si poslední doušky, které nám darovala druhá divize," provedl další přípitek a upil asi čtvrtinu ze skleničky, natož se zvedl a došel ke stěně středně velkých soudků. Každý byl popsán, jak typem, tak letopočtem. Pro teď vybral čisté saké, čisté, sto let staré. To jim na nějakou dobu vystačí... snad.
"Každopádně... děti... chtěla by si někdy něco takového... ukřičeného?" povzdechl si, když už to předtím započal, tak by to měl asi dokončit. Upil ještě trochu toho znamenitého pití, co měl zatím ve sklínce.

Hoshi Kitsune

Tak tohle rozhodně nečekala. Vnitřní hollow? To by jí nikdy nenapadlo. Pečlivě si vyslechla informace, které se jí Raiden rozhodl svěřit. Také při tom zvážněla. Na tomhle nebylo nic k smíchu. Proti hollow bojovali(s některými i přátelí), ale mít jednoho v sobě? Neuměla si to představit a vlastně ani nechtěla.
"Nikomu to neřeknu." slíbila Kitsune. Rozhodně to nebylo něco, co by chtěla vykládat na potkání. Teď se ale musela napít, aby přišla na jiné myšlenky. "Děkuji má divize..." pronesla, když Raiden nalil poslední dvě skleničky a připili si. Poté ho sledovala, jak došel pro další pití. Tentokrát vybral soudek obyčejného saké, za to ale určitě pěkně uleželého.
"Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela." odpověděla upřímně Kitsune. Vlastně si ani neuměla představit, že by kolem běhalo něco jako ona, když byla malá. Něco tak držkatého a věčně v nějaké rvačce. Nad tou vzpomínkou se musela pousmát.

Tomisura Raiden

Raiden kývl na její slib a pomalu otevřel soudek, co k nim dokulil. Tekutina uvnitř voněla, tak jak měla, ale intenzivněji než většina saké, které byly momentálně na trhu. Ano, bylo správně uleželé, vyjímečné. "Tento sud byl určen na 300 roční výročí svatby mých rodičů. Kyoraku vždycky doufal, že se vrátí do Seireitei... bohužel, spletl se," povzdechl si Raiden a dopil to, co měl momentálně ve skleničce. Tu pak vypláchl nejprve čistou vodou a pak počkal, až dopije Kitsune, přeci ho neochutná sám.
"Ani se ti nedivím, muselo by být šílený... být rodič. A když si vzpomenu na své dětství... ne, to bych jim nepřál, nikomu," pronesl s úšklebkem, ze kterého šlo vyčíst jak utrpení, tak pobavení zároveň. Podivné, ale pravdivé.
"Jaké jsi vlastně měla dětství?" napadla ho zčista jasna tato otázka.

Hoshi Kitsune

Kitsune ucítila vůni toho nového saké. Rozhodně vonělo skvěle a určitě chutnalo ještě lépe. Už se nemohla dočkat, až to ochutná. Vyslechla si příběh tohoto sudu a dopila svou skleničku, aby jí mohl Raiden nalít tu dobrotu. "Asi tak." odvětila na povídání o dětech. Při tom se se také ušklíbla.
"Moje dětství?" překvapila jí ta otázka. Pak se zahleděla na Artemis. Jejich osud byl podobný. "Jako malou mě našel strýček v lese. Dal mi jméno i střechu nad hlavou, i když vůbec nemusel. Vychoval mě sám a naučil zacházet s mečem, které mimochodem také prodával. Rozhodně to se mnou neměl jednoduché, byla jsem tvrdohlavá, drzá a věčně se s někým prala. Ale stejně to se mnou nevzdal. A pak jsem našla Artemis a udělal pro ní to samé, co strýček udělal pro mě. Od té doby jsme pořád spolu." povyprávěla mu o své minulosti a pohladila Artemis po hlavě.

Tomisura Raiden

Na otázku Moje dětství, pouze přikývl a zaposlouchal se. Znělo to poměrně... dobře, nebyla to úplně nejlepší možná situace, ale zároveň netrpěla dětství v bídě a měla někoho, koho měla ráda. Raiden na to jen přikyvoval. "Je dobře, že jste se našly zrovna vy dvě," usmál se kapitán 8. divize a nalil jim saké ze soudku. Chvilku ho nechal ve skleničce a následně ho jedním douškem vypil. Tohle bylo pití mnohem slabší, tudíž to šlo, aniž by ho to zalklo, či případně zabilo. "Díky," hlesl s úsměvem, nejspíše myslel to, že mu řekla svůj příběh.

Hoshi Kitsune

Kitsune věděla, že mohla mít i lepší dětství, ale mohlo být i horší. Navíc strýčka by nevyměnila za nikoho na světě. Když Raiden řekl, že je dobře, že se s Artemis potkaly, Artemis souhlasně štěkla nebo, co to vlastně vydává za zvuky. Kitsune jí pořádně podrbala. "Jo, to je pravda." řekla při tom a usmála se. 
Pak se vrátila ke svému pití. Vypila, co měla ve své skleničce a podívala se na Raidena. "Za co děkuješ?" zeptala se ho. Nevěděla, za co jí děkuje. Za to, že mu řekla něco o své minulosti? Netušila.

Tomisura Raiden

Raiden se zasmál, když se do debaty zapojila i Artemis a hodil jí další masitou pochoutku, přičemž se taktéž přidal k jejímu drbání. Měl tuhle chlupatou potvůrku taky rád. Navíc, byla přeci obrobijec, lepší než spousta obyčejných členů!
"Za tvojí minulost?" odpověděl spíše otázkou než plnou odpovědí, ale snad by jí to mělo stačit. A pokud ne... tak raději nalil další skleničku, protože alkohol byl dobrý! A taky ochutnal jeden z těch malinových koláčků, které věčně ujídala Kitsune. Ale nejraději by si dal čerstvé maliny... nebo horké maliny se zmrzlinou! Ale ty asi v divizi neměli... a na sběr se mu nechtělo, na to byl moc línej něco otrhávat z keříků.