3. divize

Izumi Razaki

"Co na mě tak koukáte? To si vrchní kapitán Gotei 13 nemůže zajít do své staré divize? Podívat se, jak se tu všem daří? " zeptal jsem se. Samozřejmě nebyl důvod do toho rejpat. Samozřejmě, že měli důvod se divit. "Izumi-fukutaicho, nejsme tu v officální záležitosti, tak můžete zůstat v klidu." trochu jsem rejpnul do Amara.

Wilhelm Gure


Kývl jsem na Razakiho a usmál se: Doufám, že nemáte moc práce. A tak a... no... chtěl jsem vám už dávno něco dát. usmál jsem se na svého nejvyššího nadřízeného, kterého jsem nejspíš měl šanci kdy vidět. Pak jsem mu předal PRSTEN, na kterém byl znak trojky: Vím, že vy jste nikdy na šperky nebo tak nebyl, ale... už když jste odcházel, tak mě napadlo, že byste měl dostat něco, co by vám připomínalo všechno a všechny ve třetí divizi.

Amaru

Strejda se zachoval částečně profesionálně ale jenom proto aby si moh rejpnout. Naštěstí Gure-san mi hned dal munici na protiútok. Podíval sem se z jednoho na druhýho. Na to bacha. Vypadá to jako zásnuby. řekl jsem a zasmál se na ně oba. Ale nenechte se rušit. Pokud chcete tak můžu jít pryč a nechat vás o samotě. dorejpnul jsem

Izumi Razaki

Zpražil jsem Amara pohledem. "Děkuju Amaru, myslím, že budu potřebovat někoho, kdo bude hlídat Tadashiho... zřejmě máš moc volného času, když vymýšlíš ptákoviny." řekl jsem a v klidu se napil. Teprve pak jsem se věnoval Vilíkovi. "No, oceňuju ten sentiment, ale myslím, že není úplně vhodné přijímat dárky." zkusil jsem nakonec diplomatičtější odpověď

Wilhelm Gure


Sklopil jsem hlavu a jen dodal: Ten dárek patří vám. Ať si Izumi-fukutaicho říká co chce, jde jen o... díky. pak jsem se na Amara zle usmál. Moc dobře jsem věděl, že by mě dokázal usmažit prvním kidem, které by mu vyvstalo na mysli, ale na druhou stranu jsem si byl vědom i toho, že by i zástupce kapitána měl být vědom určitých hranic slušnosti.

Amaru

Uh-uh. Já jsem jasně říkal že nechci s Tadashim mít nic společného když ho Akira přijala do klanu. A to že je nakonec docela rozumnej nic nemění na tom že ho hlídat nebudu. Mám svejch starostí dost. řekl sem. U nás doma sme měli občas fajn debaty. Vrchní kapitán, zástupce a důstojník 3. divize. U večera bejvala sranda

Izumi Razaki

Zamračil jsem se. "Takhle nemluv Amaru. Víš dobře, že rodina je to nejdůležitější, co v životě budeš mít. A to platí i pro některé více... chaotické elementy." a teď jsem neměl na mysli zrovna jen Tadashiho. Ona polovina klanu byla dost chaotická. "Ehm... no tak děkuju..." řekl jsem nakonec. Neměl jsem moc ve zvyku přijímat prsteny od mužů... asi nějaká divná genetická věc...

Wilhelm Gure


Pozvedl jsem obočí a podíval se na Amara. Je mi jasné, že do vaší rodinné debaty asi nemám právo zasahovat, ale Tadashi mi příjde jako docela fajn klučina. Není důvot se od něj distancovat. pak jsem se otočil na Razakiho a zeptal se: A proč že by ho měl Amaru hlídat? Během rozhovoru mi nepřišlo, že by bylo třeba mít ho pod dozorem a tak mě prohlášení vrchního kapitána docela zaujalo.

Amaru

Tadashi je bejvalej zloděj. Je naprosto nestabilní element a hlídat bych ho měl asi jako trest že si dělám srandu tady z ultrašéfa. odpověděl sem. Mávnul sem rukou. Prostě trochu popichování a proč se o to stará když začal větu že se na to nemá právo? Co nového v jedničce? Nějaké zajímavé tajné akce? zeptal sem se

Izumi Razaki

Ušklíbl jsem se. "No, necháme svoje hádky na doma Amaru. Neměli bysme se předvádět. Ale už prosím nemluv takhle o členech rodiny, ani žertem prosím." řekl jsem nakonec. Na rodinu jsem byl opravdu háklivej. "Ono, je těžké si to představit... ale mít v jednom domě velké množství lidí, kteří jsou více či méně mocní shinigami dokáže být opravdu... zajímavé." dodal jsem a nemohl se nezasmát.

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na Amara a pak si jen povzdechl a zakroutil hlavou. Nekomentoval jsem to jen z určité úcty vůči němu. I tak mi přišlo, že se chová jako malé dítě, kterému dali rodiče úkol. Já bych na Tadashiho dohlídnout mohl. Stejně nyní nemám co dělat. nadhodil jsem opatrně.

Akashiya Masamune

Do jídelny se přišla najíst i kapitánka. Přeci jenom to jídlo co dostávali na mise, pokud se tomu vůbec jídlo dalo říkat, nebylo úplně úžasné. Její oči úplně zářili, když hleděla na jídlo. Vzala si snad všechno z dnešní nabídky. Její tác se začal nebezpečně prohýbat pod tou tíhou. To byl první důvod, proč přišla do jídelny. Druhým důvodem bylo, že slyšela, jak si členové 3. divize šeptají, že v jídelně je bývalý kapitán. To se prostě muselo prověřit. Aka se tedy rozhlédla po jídelně v naději, že najde volné místo i vrchního kapitána.

Amaru

Tadashi nepotřebuje nikoho. Hlídá ho Akira a kdo by byl lepší na hlídání? řekl sem. A hele! Kapitánka je tedy. řekl sem a zamával na ní. Přidejte se k nám, místa máme dost. řekl sem. Nekřičel jsem na celou jídelnu, ale tak aby mě slyšela. Jako zástupce jsem musel taky trochu reprezentovat

Akashiya Masamune

Zahlédla mávající osobu. Při zaostření svého zraku zjistila, že na ní mává Amaru. Jeho štědrou nabídku hned využila, jelikož ten tác plný jídla už nemohla déle unést. Došla tedy ke stolu a přisedla. "Všechny Vás zdravím. usmála se na celý stůl. "Ráda Vás vidím vrchní kapitáne Izumi. Je milé Vás vidět i mimo porady." kývla na Razakiho a pustila se přitom do nudlové polévky.

Wilhelm Gure

Začala se mi z toho všeho už točit hlava. Sedím u stolu s vrchním kapitánem, kapitánkou a zástupcem kapitánky. Zdravím, Akasiyo-sama. řekl jsem s lehkým sklopením hlavy. Rozhodně si už od začátku zasloužila z mého pohledu mnohem více respektu než Amaru. Za těch 6 let od mé první mise se změnilo dost, ale mé postoje ne. Amaru byl stále dítě a Akashiya s Razakim úctyhodní nadřízení.

Izumi Razaki

Zdálo se, že se k nám nakonec přidá i kapitánka 3. divize. Rozhodně jsem jí rád viděl. "Zdravím Vás. Je pěkné vidět i Vás. Ráno jsem měl menší... rozcvičku a papírování pak šlo rychleji od ruky. Tak jsem si říkal, že navštívím svojí oblíbenou divizi a podívám se jak se vám tu daří. " řekl jsem. Ostatně to, že to bylo nezvyklé ještě neznamenalo že jsem nemohl chodit po divizích

Akashiya Masamune

Už do sebe soukala asi třetí mísu rýže s masem. Ano, už třetí mísu za méně než pět minut. Jistě by mohla jít do nějakého závodu jedlíků. Na chvíli odložila musí a utřela si pusu. "Ummmm. Oblíbenou divizi. To zní tak krásně." usmála se Aka. "A co vy ostatní? Nějaký zajímavosti, nebo informace, které mi chcete říct? Hmmm? Co?" Hodila očkem po ostatních u stolu.

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na Aku a přemýšlel co říct, pak jsem jen pokrčil rameny a s úsměvem (samozřejmě) prohlásil: Jen to, že po dlouhodobém volnu kvůli tréninku se opět vracím do aktivní služby. A taky to, že vám chci dodatečně poblahopřát k povýšení. usmál jsem se na ni. Za posledních 5 let jsem byl víc mimo Seireitei, než v něm a tak nějak jsem si byl jistý, že k tomuto jsem se ještě nedostal.

Amaru

Zistil sem že v desítce maj hrozně otravnou ženskou co se stará o knihovnu. Když já byl v desítce tak se tam takový chování teda nevedlo. Normálně mě vyhodili z knihovny. řekl sem. Celý mě to dopálilo. No vlastně ještě jedna věc. Nepomohla byste mi s tréninkem kapitánko? zeptal sem se. Měl sem pocit že bankai mám už na dosah ruky

Akashiya Masamune

Podívala se na Wilíka. "Zpět do aktivní služby? Tak to je dobře, hned ti něco najdu. Jinak děkuji." ušklíbla se na něho. Já ti dám bejt pět let mimo. A už v duchu hledala nějakou pěknou prácičku. Pak začal mluvit Amaru. Aka poslouchala a přitom pila vodu. Když Amaru skončil, lehce se zakuckala. "Ehmmmm. Ehmmmm" odkašlala si. "Mno, tak k té první informaci. Není problém poslat stížnost pokud chceš. A ta druhá informace, ........" Aka se v klidu nadechla a vydechla. Taková dramatická pauza. ".... pokud myslíš, že jsem ta pravá, tak ti ráda pomůžu." přikývla.

Izumi Razaki

Zakroutil jsem hlavou. "Inu, zřejmě se tam neumí chovat slušně... nicméně pokud budeš chtít podat stížnost, tak víš kde mě najít..." řekl jsem. Ale nějak jsem pochyboval, že jí podá. Znělo to spíš jako kdyby si jen chtěl postěžovat. Co se týkalo tréninku, to byla čistě jejich interní věc, ddo toho jsem zasahovat nechtěl. "Jak vám zatím běží divize, kapitánko?" zeptal jsem se

Wilhelm Gure

Byl jsem docela rád, že si mě nikdo nevšímá a tak jsem jen tiše jedl a poslouchal. Pak jsem začal uvažovat. Sedím u stolu s Vrchním kapitánem. Osobou s pravděpodobně nejmocnějším ban-kaiem naší generace. S kapitánkou Masamune. Kapitáni mívají ban-kai. A s Amarem. I ten už možná má ban-kai... že bych se taky začal učit? bleskla mi hlavou myšlenka. Mám ještě čas. Ale třeba, jednoho dne. představil jsem si sám sebe s obří epickou čepelí a nekonečně velkým reiatsu. Tak asi ne. vytrhl jsem se rychle ze snění, protože jsem svou slabost nechtěl rozebírat s ostatními. A jen jsem dál mlčel.

Akashiya Masamune

Otočila se na vrchního kapitána. "No, řekla bych, že divize běží jak má. Zatím si nikdo nestěžoval, nebo se aspoň neodvážil. Ale na Vaše vedení nemám." usmála se Aka. Po chvíli se však zamračila. "Je tu však jedna věc, která mě už delší dobu trápí. Ráda bych jí však probrala víc v soukromý. Budete mít čas? Někdy v brzké době?" zeptala se velmi naléhavě.

Wilhelm Gure

Vyprskl jsem polévku přímo na Amara. Je to tu. Stará vášeň je tu i po pěti letech a stále jen utajená. pomyslel jsem si a opatrně se usmál na ostatní u stolu. Pak jsem se podíval na Amara a došlo mi, co jsem právě udělal. Ehm. Omlouvám se podkapitáne Izumi... ehm... ubrousek? zeptal jsem se s lehkým omluvným úsměvem.

Izumi Razaki

Podíval jsem se na kapitánku téměř pobaveným pohledem. "Z toho co jsem slyšel, tak si vedete výborně. Jsem mimořádně rád, když vidím, že je 3. divize ve schopných rukách." řekl jsem. A jako vrchní kapitán bych přeci nelhal. "Samozřejmě, že si na Vás najdu čas. Popravdě dnešní den mám volnější, takže pokud se vám to hodí, najdu si čas hned... pokud tady Amaru vydrží s tréninkem..." dodal jsem