3. divize

Kasárna 3. divize Gotei 13

Wilhelm Gure

Po dlouhé době jsem se konečně vrátil do divize. A začal jsem ji hned celou probíhat a prohledávat. Musím najít Amara. Nebo Akashiyu. Akiru. Někoho z vedení. opakoval jsem si stále v hlavě a hledal kohokoli z důstojníků. Musím se přeci nahlásit. Koneckonců. Oficiálně jsem měl něco, co by se dalo nazvat omezením pracovní činsti, což mi bylo povoleno kvůli tréninku. Ale už jsem chtěl začít zase něco dělat. A možná i jít na misi... Ale to by tu sakra musel někdo být! dodal jsem si v duchu vyděšeně, protože jsem měl problém kohokoliv potkat. Okay, zkusím se zeptat nějakého z členů kde je Akira. Ta je tu vždycky!

Izumi Akira

Akira, jako ostatně většinou se vynořila naprosto bez varování. Tentokrát ovšem s nůžkami v ruce. Došla k oknu, které hledělo do dvora divize a začala ostříhávat suché listy z jedné z květin, které na okně byly vysázeny. Zvedla konvičku s vodou a kytku zalila. Bylo zvláštní vidět u ní takové jemné pohyby a jednání. Dokonce ani svůj meč neměla u sebe.

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na Akiru a pomalu došel k ní. Nebylo třeba se nějak hlásit nebo tak, ona o mně věděla pravděpodobně ještě předtím, než jsem se dostal na onu vzdálenost tří metrů, kterou jsem uznal jako vhodnou k tomu se uklonit a pozdravit: Dobré ráno, Akiro-sama.
Bylo nezvyklé vidět Akiru bez meče, na druhou stranu... byla to žena. Bylo tudíž logické, že má v sobě i tu jemnou složku, která se jen tak často neprojevuje.
Přišel jsem nahlásit, že jsem se rozhodl ukončit své částečné volno za účelem tréninku, abych se mohl plně soustředit na nadcházející mise. dodal jsem ještě.To že se odvažuji Akiru rušit, jí nejspíš řeklo víc než má slova. Byl jsem již zvyklý, že naše důstojnice věděla všechno. Byla všude, kde jí někdo hledal... nebo kde jí kvůli nějaké špatnosti nechtěl.

Izumi Akira

Akira nezvela oči od květiny. Místo toho přešla k dalšímu oknu vedle a i tam zalila kytku. Pak odložila konvičku na parapet. "Dobrá, podejte mi prosím vyplněný formulář 27A ve třech kopiích opatřených vaším podpisem." řekla Akira, vytáhla opět nůžky a zastřihla několik suchých šlahounů. Ty vzala a zahodila do nedalekého koše.

Wilhelm Gure

Pokýval jsem hlavou a usmál se. Jistě Akiro-sama. Z brašny jsem v deskách podal patřičné dokumenty. Je tam pětkrát. Když jsem se vrátil, tak jsem si nebyl jistý kolikrát to budete potřebovat. Celou dobu jsem se nepřítomně usmíval. Celá divize byla vycvičená z několikaletého kapitánství Izumi Razakiho. I já jsem byl již poznamenaný. Konec konců... šest let je dlouhá doba.

Izumi Akira

Akira se podívala na papíry, odpočítala si tři a zbylé 2 ti vrátila. Odkudsi vytáhla razítko, hodila ho na všechny 3 papíry poté co je přečetla, připojila podpis a jeden papír ti vrátila. "Tady máte potvrzení pro sebe..." řekla. "A ačkoliv oceňuji vaše nadšení pro věc, tak příště stačí 3 kopie... ty 2 zbytečné doporučuji skartovat..." dodala

Wilhelm Gure

Protože jsem věděl, jak by Akira reagovala na poznámku o zbytečné byrokracii... vlastně nevěděl, ale tím spíš jsem se rozhodl na tohle téma radši mlčet. Místo toho mi jen blesklo v očích a zeptal jsem se. A co vlastně divize? Podkapitánka? Amaru? Mina? Nebo nějaký nový kapitán? nadhazoval jsem opatrně, abych Akiru trošku rozmluvil, což obvykle nebylo nic snadného.

Izumi Akira

"Pokud mluvíte o kapitánce Masamune, tak ta tu bohužel není." řekla Akira. "Pokud jde o zástupce Izumiho, tak ten je na dlouhodobé misi ve světě lidí." dodala k tomu. "Takže než se vrátí, tak zatím mám divizi na starost já... " řekla a podívala se na tebe pohledem, který jasně říkal "potřebuješ ode mě něco?ů

Wilhelm Gure

A Mina? zeptal jsem se ještě docela sklesle. Docela mě mrzelo, že tu nikdo není. Zároveň mě ale zaujalo, že se Akira stará o divizi. No. Přinejmenším se tu zvedne morálka. I když... chudák Jomei. Zapřemýšlel jsem co teď. Bohužel mě nenapadalo moc co jiného než se buď zase vrhnout do tréninku a nebo se vrhnout do mise.

Izumi Akira

"Myslím, že Minami-san si zařizuje něco v Rukongai, nechtěla říct o co jde, ale domnívám se, že jde o nějaké její přátele... má volno" řekla Akira. Mezitím došla k další kytce, tentokrát šlo o vysokou popínavou květinu, která rostla kolem dřevěné tyče. Nezalila jí, jen důležitě pokývala hlavou

Wilhelm Gure

Rozhlédl jsem se okolo a už se mi v hlavě začaly rodit další otázky. Bylo jich hodně, ale nakonec jsem se přeci jen zeptal na tu, která mě trápila nejvíce. Takže. Krom vás tu není nikdo důležitý a stále nemáme kapitána. Je to tak? zeptal jsem se sklesle. Pamatoval jsem doby, kdy jsme byli nejpočetnější divize a drželi jsme spolu. Vždy jste měl v divizi skoro všechny důležité. A měli jsme toho nejlepšího kapitána. Aspoň mi to tak vždycky přišlo... teď.... tu byla jen Akira a členové... bylo to smutné.

Izumi Akira

Vzdychle. "Jste hluchý? Máme kapitánku... Izumi-san byl povýšen na zástupce. Doufala jsem, že to poznáte z toho "kapitána" a "zástupce" ale zřejmě jsem se pletla..." řekla Akira. otočila oči v sloup...

Wilhelm Gure

Poklesla mi spodní čelist a pozvedl jsem obočí. Izumi... Amaru? zeptal jsem se opatrně. Byl to šok. Velký šok. Pak jsem jen potřásl hlavou. Bylo vlastně známé, že Amaru je nebezpečný a to, že má reiatsu téměř kapitánské taky platilo již před pěti lety.
Jen jsem kývl na Akiru a poznamenal: Omlouvám se. Zřejmě jsem... nezaregistroval napoprvé.

Izumi Akira

"Ano, Amaru je zástupce kapitána. A naše bývalá zástupkyně převzala velení divize... tady někdo posledních pár let spal zdá se..." řekla Akira už trochu netrpělivě. Nebyla zvyklá říkat věci několikrát. Přitom jí připadalo, že byla celkem rozumná, její vysvětlení taky dávalo smysl...

Wilhelm Gure

Pokýval jsem hlavou. No. Spíš jsem moc nesledoval dění v divizi. Skoro permanentní trénink Hado. povzdechl jsem si. Pak jsem se na ni podíval a zeptal se: A jak se vlastně dařilo Izumi Razakimu? nadhodil jsem ještě. Opravdu mě zajímal náš bývalý kapitán. Byl silný a čestný a přál divizi vždy jen to nejlepší.

Izumi Akira

"Nejsem jeho kronikářka... nestarám se o chod 1. divize. Ale možná, že shinigami by se měl starat o kapitány Gotei 13 alespoň do té míry aby věděl kdo je kapitán a kdo není..." řekla a ošklivě se zamračila. Obočí se jí stáhlo do dlouhého nepříjemného pruhu. Sice po ruce neměla meč, ale dřevo kolem kterého se popínala rostlina by jí asi pomohlo dost podobně...

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na Akiru. Tušil jsem, že argument na téma byl jsem posledních pět let víc mimo Seireitei, než v něm, protože jsem permanentně cvičil, by mi asi moc nepřilepšil. Taky jsem tušil, že Akira i bez meče není v mých silách ještě nějakou tu dobu. Velice se omlouvám. Akiro-sama. omluvně jsem se usmál a vysekl lehkou úklonu. Co vlastně děláte? usmál jsem se na ni.

Izumi Akira

"No, mám u sebe nůžky na kytky, konev poloprázdnou vody a stojím vedle rostliny. Okamova břitva napovídá, že zalévám rostliny... ale samozřejmě můžu například pěstovat armádu shinigami rostlin..." řekla a neusmála se na tebe. "Ještě nějaké hloupé dotazy?" zeptala se

Wilhelm Gure

Eto... já spíš myslel jestli... je jenom zaléváte, nebo i kontrolujete a... ehm... sklopil jsem hlavu a ačkoliv jsem byl o x centimetrů vyšší než Akira, začínal jsem se před ní cítit, jako malé dítě. Velmi, velmi malé dítě. A mohu vám nějak pomoci? zeptal jsem se, protože jsem byl již opravdu zoufalý. A něco jsem dělat musel, než se mé dokumenty zpracují.

Izumi Akira

Akira na tebe hodila jeden krátký pohled, který říkal něco jako "rly?!". Když jsi se zeptal, za můžeš nějak pomoct, tak jen zakroutila hlavou a raději odešla...

Wilhelm Gure

Jen jsem kývl a uklonil se. Zatím nashledanou, Akiro-sama. pak jsem se otočil a došel do svých pokojů. Tam jsem si vybalil poslední maličkosti a vyrazil ven, projít se. Hledal jsem něco dalšího zajímavého, ale zároveň jsem přemýšlel, co dál. Akashiya. Amaru. Mina. Všichni jsou pryč. Izumi-taicho na mě asi nebude mít čas. Tak kam se vrhnout...?

Jak jsi zašel za roh tak jsi uviděl mladého shinigamiho, který evidentně celou dobu poslouchal. "Teda... vy máte ale koule. Takhle přiblble s ní mluvit." řekl a zasmál se. Všiml sis, že na místě, kde mají zástupci svojí pásku měl on černý hadr s bílou lebkou. Vypadala docela obnošeně.

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na mladého shinigami a usmál jsem se na něj. Ostatně, kdo mě znal, tak to už nejspíš čekal. Nebojím se před ní říci cokoliv. A proto před ní říkám všechno. řekl jsem mu s celkem nepřítomně zasněným výrazem. Ta páska je divná. Chlapče, chlapče, co ty jsi zač.

"Hehe, škoda že s sebou neměla meč. To by byla sranda." zasmál se. Zřejmě se mu hlavou honily scénáře jaká sranda by to byla. "A nevěřím, že se jí nebojíš! Všichni se jí bojí!" řekl