3. divize

Amaru

Podíval sem se na kapitánku zvědavým pohledem. A kdo jinej by měl bejt pravej? Stejně se musíme trochu secvičit abysme mohli bojovat společně ne? řekl sem. Kdyby přišlo na bitvu a museli bysme bojovat bok po boku tak by bylo blbý kdybysme si byli nebezpečnější než nepřátelům. Ale klidně s tím počkám. Nespěchám na to řek sem.

Amarovi očividně nevadí být poprskán polévkou, ale co už.

Wilhelm Gure

Poté co Amaru nereagoval na jeho otázku ohledně ubrousku se Wilhelm zvedl a vydal se do společenských místností. Tam si sedl a čekal, až ho bude někdo shánět. Mezitím si četl nějakou knihu o hře na harfu a občas i cvičil. Takže se v blízkosti rozléhaly jemné tóny malé ruční harfy. Wilhelm sám měl na tváři lehký úsměv a střídavě zkoušel a opakoval různé akordy, aby se znovu dostal do cviku.

Akashiya Masamune

Ještě než Wilík odešel, tak za to vyprsknutí schytal od Aky vražedný pohled, který nevěstil nic dobrého. Jako kdyby se do těla zabodávalo tisíce jehliček. Možná i proto odešel.
Nad pochvalou, že vede divizi výborně, se Aka vítězoslavně pousmála. Jo. Pochvala. říkala si v duchu a nahlas poděkovala. Pak otočila hlavou k Amarovi. "Nemělo by to být na dlouho, takže jen co se vrátím, tak půjdeme trénovat. Zatím se můžeš rozcvičit." informovala Amara. Byla ráda, že mu to nevadí. Záležitost, která jí trápila, už musela prostě vyřešit. Vstala od stolu a koukla na vrchního kapitána. "Můžeme?" zeptala se.

Wilík -> „Krásně hrajete.“ ozvalo se ti za zády. Stála tam mladá slečna se dvěma copy. Vypadala na nováčka, protože ještě za sebou táhla zavazadlo. „Ach promiňte, nechtěla jsem vás rušit.“ začala se omlouvat a jak už to v takových chvílích dopadá, spadly jí všechny dokumenty na zem a rozletěly se po celé místnosti.

Wilhelm Gure

Otočil jsem se a přestal hrát, načež dívka začala jančit. No co, postavil jsem se a začal sbírat dokumenty: V pořádku. Stejně jsem se jen rozehrával. Navíc tam nebylo úplně čisté cis a mám pocit, že některé struny potřebují dotáhnout. zároveň jsem si slečnu opatrně prohlížel a usmíval se na ni... jako na každého jiného: Vy jste tu nová?

Wilhelm Gure

Jen jsem pokrčil rameny a s úsměvem řekl: Někdo má krásu, někdo hudební nadání, někdo má zas jiný talent. Každý má něco dobrého. pak jsem jí podal papíry levou rukou a zároveň natáhl i tu pravou: Jmenuji se Wilhelm Gure. A vy?

Izumi Razaki

Kývnul jsem na kapitánku 3. divize. "Prosím, až po Vás..." řekl jsem. Samozřejmě mě zajímalo, copak kapitánka může chtít. Měl jsem jisté tušení, ale bohužel titul vrchního kapitána nezaručoval neomylnost či všeznalost. "My se uvidíme později Amaru..." řekl jsem. Cestou jsem ještě pozdravil Wilhelma a společně vyrazil s kapitánkou.

Akashiya Masamune

"Dobře." přikývla Aka. "Pojďme do m....... kanceláře." záměrně nedokončila to mé. Bylo to pro ni divné říkat před Razakim, který to tu dříve vedl. Raději už tedy nic neříkala a vedla kapitána 1. divize do kanceláře kapitána. Pustila Razakiho do kanceláře a zavřela za ním dveře na zámek, aby měla jistotu, že nepřijde žádná neohlášená návštěva. "Posaďte se, kam je libo." řekla a v klidu počkala.

Wilík ->"Děkuji." poděkovala a vzala si od tebe papíry, které jsi jí podával. "Jmenuji se Megumi Hajašibara. odpověděla a zvesela se usmála.

Izumi Razaki

Bylo to pravda trochu zvláštní. Během mé doby jako kapitán 3. divize jsem se nikdy nepřestěhoval z kanceláře zástupce kapitána. Měl jsem moc věcí na stěhování... ale dávalo smysl, že moje zástupkyně se pak nemusela stěhovat také, protože měla kapitánskou kancelář celou dobu. Posadil jsem se na nějkou stoličku. Neřekl jsem nic, jen jsem jí usměvem vyzval, aby začala

Akashiya Masamune

"Dobře." povzdechla si po tom, co se kapitán Izumi posadil. Sama Aka raději stála tak, aby na ní bylo dobře vidět. "No ... umm, ta věc se týká mé zanpakutō. Přesněji: využití bankaie při stavu vysokého ohrožení." Kroutila jednu větu přes druhou. "Prostě bankai nedokážu ovládat, spíš on ovládá mě. Je to totiž ...... pavouk." slovo pavouk Aka naštvaně přecedila přes zuby. "Jenže chci ochránit divizi a zároveň nechci nikomu blízkému ublížit. Takže jsem trochu v koncích." snažila se tedy vysvětlit o co přesně jí jde, a že je to pro ní velký problém.

Wilhelm Gure

Usmál jsem se. Žádné překvapení. A byla jste se již u někoho ohlásit? Kapitánka a podkapitán jsou nejspíš ještě v jídelně a jinak důstojnice Akira... je všude. řekl jsem a pokrčil jsem rameny. Jestli nevíte, kde je jídelna, mohu vás tam dovést.

Izumi Razaki

Nebyl jsem si opět jistý, zda tomu správně rozumím. "Aha... takže chcete ovládnout strach ze svého bankaie?" zeptal jsem se nakonec. Od někoho jiného by to možná znělo jako výsměch, ale vzhledem k tomu, jak jsem celý život válčil s Batarielem, tak v tom bylo spíš pochopení. Zkrátka, někdy měly zanpakuto docela zvrácený smysl pro humor...

Akashiya Masamune

Tak mohlo přijít i nějaké zděšení, či dramatický křik. Přeci jenom Aka neomládá bankai. Celkem silnou zbraň. No ale, bylo poznat, že vrchní kapitán není žádná slečinka a vše se snaží vyřešit nejdříve v klidu. "Ummmm...... to by bylo super." přikývla Aka. Ale troufám si říct, že moje arachnofobie je silnější než já. .... Jde mi spíš o to, abych byla včas zastavena, pokud bych bankai někdy musela použít." řekla nakonec Aka. Je pravda, že z toho prvního úplně nebylo poznat, cože se vlastně snažila říci.

Wilík -> "Ano, ohlášená jsem. Jen nemůžu najít svůj přidělený pokoj, ale jídelna zní také moc dobře. Dovedete mě do jídelny?" zeptala se Megumi. "Když už mluvíme o tom jídle, dokonce jsem jednou vyhrála soutěž jedlíků, ale pak mě několik dní bolelo břicho." začala Megumi vyprávět.

Wilhelm Gure

Dobrá tak pojďte za mnou. odvětil jsem na žádost jít do jídelny. Co se soutěži jedlíků týče, jen jsem se na ni usmál a při vzpomínce na to, jak hodoval Tadashi jen dodal: Tak to si s některými členy naší divize nejspíš budete rozumět. Mimochodem, naše divize má nejspíš nejlepší kuchaře celé Soul Society.

Izumi Razaki

Promnul jsem si bradku. "No, podívejte se... můj bankai je ohnivý démon, co chce ovládnout svět... byly časy, kdy jsem měl strach z toho, že se mu to povede... jsou cesty jak se naučit tyhle problémy ovládat... nicméně, kdyby bylo nejhůře, tak to určiě nějak zvládneme... " řekl jsem.

Po prekročení prahu jej milovanej divízie sa jej vyčaril na tvári konečne úsmev. Síce tá záležitosť s Yukim ešte visí vo vzduchu, ale zatiaľ sa jeho pobyt v nemocnici našťastie neruší, keď si za ten čas dokázala vybrigádovať nejaké peniaze pomáhaním v obchodoch a tak.
Objala si bruško a zatvárila sa umučene. Zhlboka sa nadýchla:
"Už som tuuu! A som hladnááá!" zrevala na celú divíziu, až sa budovy otriasli v základoch - čisto metaforicky. Po svojom vstupe ihneď vbehla do budovy divízie, kde rýchlosťou blesku mierila do jedálne. Hneď ako tam pribehla, zobrala si tácku a začala brať všetko rad za radom.

Akashiya Masamune

Inu dobrá, asi nejsem sama, která má občas problém se zanpakutō. v duchu pokrčila rameny. "Spolehám na Vás vrchní kapitáne." řekla nakonec a šla opět odemknout dveře od kanceláře. "Hned je mi lépe, když jste mě vyslechl. Dušička má klid." usmála se nakonec a vrátila se za psací stůl. "Děkuji."

Wilík -> "Vííííííí. Supeeeeer." zajásala Megumi. Zahodila papíry, bágl, čapla Wilíka a táhla ho do jídelny. I když to mělo být obráceně. Ženské když chtějí, tak na takové věci mají čuch. Takže dorazili do jídelny, kde už se futrovala Minami. V jídelně Megumi Wilíka pustila a taky utíkala pro tác na jídlo.

Iesada Hayato-> Přiletěl k tobě motýl se zprávou: "Byl jste vybrán k misi. Co nejdříve se dostavte k západní bráně pro další informace o misi." a motýl zase odletěl.

Izumi Razaki

Kývnul jsem na kapitánku 3. divize. "Nemusíte se ničeho obávat. Všechno jistě dopadne dobře. Mám ve vás důvěru a jsem si naprosto jistý, že se vám to dříve nebo později povede dostat pod kontrolu" odpověděl jsem. A nepřeháněl jsem. Opravdu jsem si byl jistý, že to zvládne. Možná ne hned, ale nakonec určitě...

K Vilíkovi přišel nějaký shinigami ze 3. divize
"Zdravím, nerad ruším... ale máte se prý dostavit k Senkaimonu... zřejmě jste povolán na misi..." řekl suše...

Hayato

Zrovna nedělal nic jiného, než že seděl ve své místnosti a kreslil nějakého z hollow, kterého někdy předtím asi potkal. A nebo o něm slyšel. Každopádně, kreslil, a ještě nedokreslil ani hlavu, a už u něj byl ten motýl. Motýl se zprávou.
"Ah, výborně." pronesl nahlas sám sobě s úsměvem, když si zprávu vyslechl, a vstal. Konečně zase nějaká práce, určitě to bude zajímavé jako vždycky.
A tak si vzal svoje klasické vybavení, a vydal se tam, kam mu motýl přikázal.
Vlastně to bylo divné, že vlastně poslouchali motýli. Vzpoura motýlů? Představte si, že by je zradili, a nahnali do nějaké pasti..
..no, mise před nimi!

>>> Západní brána

Akashiya Masamune

"Hmmmm. Děkuji za důvěru." řekla Aka nahlas s úsměvem, ale když si v duchu představila pavouka, tak jí přeběhl mráz po zádech. Raději se tedy podívala na Razakiho a hned zase bylo dobře. Když je na co se dívat, na něco tak pěkného, tak to vždy pomůže. "Ještě jednou děkuji. Vyrazím tedy za Amarem, abych mu pomohla s tréninkem." dodala ještě.

Minami ->Bylo opravdu z čeho vybírat. Sladké, slané i zvláštní druhy jídla. Dokonce měli i zmrzlinu. V jídelně bylo i několik známých.

Izumi Razaki

"Důvěru jste si zasloužila, nemusíte za ní děkovat." řekl jsem. Samozřejmě děkování byla slušnost, nicméně to byla pravda i tak. "No, jsem si jistý, že to Amaru ocení, ale já se k vám nepřipojím. Mám ještě nějaké zařizování v 1. divizi... ale co byste řekla tomu, kdybych vás po tréninku pozval na něco dobrého?" zeptal jsem se.

Akashiya Masamune

"Anooooooooo!" vyskočila s jásotem od stolu. V tom si však uvědomila, co udělala. V klidu se posadila za stůl, jako kdyby se nic nestalo. Upravila si svůj úbor a s vyrovnaným výrazem ve tváři odpověděla. "Ano, to bude skvělé. Ráda přijímám." odpověděla, v duchu však jásala.

Izumi Razaki

Usmál jsem se na kapitánku. "Dobrá tedy, budu se těšit." řekl jsem a zmizel v záblesku. Samozřejmě, že oknem. Ještě štěstí, že okno v kapitánské kanceláři bylo tak  oběhané, že se dalo lehce otevřít. Přeci jen, ve 3. divizi nikdy nikdo nepoužíval dveře... proč taky? Navíc za oknem nebyla tuna chodeb a lidí, co něco potřebovali...
>>> 1. divize

Amaru

Kapitánka odešla se strejdou asi vyřešit nějaký kapitánský věci. Wilhelm odešel kousek stranou. Naštěstí v tu chvíli přišla nee-chan. Nee-chan ahoj hned sem si k ní sednul. Už jsem dojedl ale kvůli tomu že sem byl teď zástupce tak sem na nee-chan neměl tolik času co dřív. Dobrou chuť řek sem jí

Všetko možné pokradla a posadila sa potom za stôl. Ihneď sa pustila do jedla spokojne a jedlo na piatich táckach, ktoré kopcom naplnila, mizli v nej dosť rýchlo. Potom si všimla, že sa k nej posadil Amaru. Rozžiarili sa jej oči a tuho ho objala.
"Amuuu-taaaan!" zvolala nadšene a túlila sa spokojne k nemu. "Tak dlho som ťa nevidela!" povedala natešene a túlila sa k nemu. Jednou rukou ho objímala a druhou jedla ďalej jedlo zo svojej tácky. Už jedna tácka bola prázdna z piatich.