3. divize

Tadashi zase polkl. "No když já utíkal, tak jsem si vybíral co nejužší místa... ale ona prostě šla... Vždycky když jsem získal náskok na chvíli, tak mě hned zase dohnala... bylo to jako utíkat vlastnímu stínu..." dodal a nacpal se zase. Padalo to do něj docela rychle. "V akademii vůbec nevařili takhle dobře..." dodal

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na jídlo a zamyslel se. Ne... opravdu ne...ale já poslední dobou nějak... nevnímám chuť, ale spíš sytost. řekl jsem a pak nadhodil. Je hodně rychlá, co? a zasmál jsem se. Já třeba jsem neuvěřitelně pomalý. Vlastně... rozhlédl jsem se po okolí a pak se k chlapci důvěrně naklonil. Vlastně ani neumím použít shunpo. pak jsem se napřímil a čekal na reakci. Většina lidí se pak smála, dokud jsem jim neřekl, o své teleportační schopnosti shikaie. Byl to takový můj osobní test.

Tadashi pokrčil rameny. "Já zase neumím vyvolat shikai... a moje léčení taky stojí za prd... každej máme svoje nedostatky..." řekl Tadashi a dokončil svůj tác. Seskočil a nabral si ještě jeden. Bylo těžké věřit, že se do něj vůbec vejde tolik jídla... natož 2x tolik jídla...

Wilhelm Gure

No. I já jsem dojedl a šel jsem si dát další chod. Konkrétně rýžové koláčky. Ale... já mel možná třetinovou porci! Byl jsem docela zaskočený a tak jsem opatrně nadhodil. Ty rád a hodně jíš, že? zeptal jsem se ho. Ono by i tohle dost vysvětlovalo. Pokud kradl jídlo shinigami, tak musel být odvážný, drzý, chytrý, schopný... a taky musel mít rád jídlo, jinak by do něčeho takového nikdy nikdo nešel.

Tadashi si nacpal plnou pusu jídla. "Fem mladej, mufím hodně jíft. Abych fpráfně fyrosft" odpověděl a než polkl si nacpal další lžící. Polkl a hlasitě si říhnul. "Hehe, pardon." řekl a sebral ti jeden koláček a snědl ho. "Hmm mňam, ujde..." řekl a nacpal si plnou pusu jídla ze svého tácu

Wilhelm Gure

Zasmál jsem se a prohodil k němu: Ty jsi pěknej drznoun co? zeptal jsem se a dál zaujatě sledoval, jak si mlaďas ucpává ústní otvor. Docela se bojím, abys nepraskl. To by určitě nebylo fajn. Nadhodil jsem k němu. Opravdu by měl zpomalit. Nebo mu bude blbě. pomyslel jsem si, protože jsem věděl, jak funguje lidské tělo. Tedy... většina lidských těl...

Tadashi pokrčil rameny. "Já vůbec netuším o čem to mluvíte..." řekl. Konečně dojedl jídlo na talíří. "Hmmm tyhle jednohubky mi dodaly apetit..." řekl. Celé to zapil půlitrovou sklenicí nějaké jablečné šťávy. Očima už těkal po stole, co by ještě mohl sníst...

Wilhelm Gure

Díval jsem se na prázdné talíře a na chlapce, který tu stál přede mnou. Ale vážně by jsi se mohl krotit, nejsi tu sám. díval jsem se na něj s pobaveným úsměvem a zeptal se: To je doufám teprve první oběd dneška, že? Otázka byla kladena pomalu, jako od člověka, který sice jednu z možností považuje jen za vtip, ale... co by kdyby...

Tadashi se zatvářil ublíženě. "Já nejsem hobit... mám jenom 1 oběd za den..." řekl a zamračil se na tebe. "A jím jen tolik, abych neměl hlad... nemluvě o tom, že tady je jídla pro stovky, ne-li tisíce. Jsem si jistej, že kvůli mě divize nezkrachuje... " řekl na svojí obhajobu

Wilhelm Gure

Zasmál jsem se a nadhodil k Tadashimu: Vždyť to byl jen vtip, prosím tě. řekl jsem a rozhlédl se po něčem, co bych ještě mohl sníst i já. Tak jsem si vzal ještě nějaké dango. Co máš vůbec v plánu? Máš nějaké ambice, nebo tak něco? usmál jsem se na něj ještě jednou a přitáhl si rámen. Taky jsem měl v plánu se pořádně najíst.

Tadashi se zamyslel. Mezitím si neustále upravoval svojí pásku. "No, myslím, že bych chtěl slyšet nějaké uznání od Akiry. Vědět, že něco dělám správně..." řekl. Slyšel jsi v tom trochu zklamání. "No, co se dá dělat... je to prostě Akira..." pokrčil rameny

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na chlapce a usmál se: Není to tak, že by tě Akira nechválila. Ona prostě nechválí nikoho. pokrčil jsem rameny. Chlapec si nejspíš již všiml, že krom permanentního úsměvu docela často krčím rameny. Ale to neznamená, že v tobě nevidí pokrok. Ona chválí jen ve chvíli, kdy k tomu chce připojit i nějakou poznámku co zlepšit. Takže buď možná rád, že tě nechválí. Protože to znamená, že hned po tom přijde na oplátku kritika. vzpomněl jsem si na svůj souboj s Akirou. Ano... MĚ bohužel párkrát pochválila.

Tadashi se zvedl od stolu. "No, tak možný to je... je jaká je a asi se nezmění. Nicméně pořád mě mohla nechat zavřít, nebo vyhodit zpět do Rukongai... takže si fakt nestěžuju. " řekl a otočil se k odchodu. "Jo a chvála od ní, je opravdu velká čest... takže pokud vás už někdy chválila, tak to berte pozitivně..." řekl a odešel...

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na Tadashiho. No. Tak tedy děkuji. zasmál jsem se a pak se na mlaďase usmál. Víš jaký je rozdíl mezi pochválením a pochvalou u Akiry? Jednoho se ti dostane kvůli doprovodné kritice a doporučení. Jedno se ti dostane z uznání. pokrčil jsem rameny a zamyslel jsem se, čeho se vlastně dostalo mně...

Amaru

S velkou bichlí pod ramenem sem došel do jídelny. Ahoj Tadashi. Hoď mi tohle prosím do pokoje. řekl sem Tadashimu kterej zrovna odcházel. Sebral sem si pár jablek neměl sem velkej hlad. Bylo tu fakt plno. Máte tu volno? zeptal sem se Wilhelma. Fakt měl u stolu nějak moc prázdno

Wilhelm Gure

Amaru! Ehm... tedy... podkapitáne Izumi, rád vás vidím. prohlásil jsem s milým úsměvem a ještě zamával Tadashimu. Pak jsem se opět otočil na Amara. Akira mi řekla, že jste mimo seireitei. Právě jste se vrátil? A jaká byla mise? zeptal jsem se a vzhledem k tomu, že jsem se posunul, aby vedle mě bylo místo... no. Asi jsem tam volno měl.

Amaru

To Akira říkala? zeptal jsem se. Za posledních pár dní jsem byl v archivech první třetí a desátý divize. Nebyl sem tady. Prava víc sem neřekl. Zástupce kapitána by měl aspoň trochu působit záhadně. Vás sem tu ale dlouho neviděl. Kde ste se schovával? zeptal sem se.

Wilhelm Gure

Zaklonil jsem hlavu a zamyslel se. No... byl jsem mimo Seireitei. Povětšinou v horách a cvičil. přemýšlel jsem, co bych mu k tomu řekl dalšího, ale bohužel jsem posledních pár let nedělal nic moc jiného. Jak se vůbec máte? co se Amarovi záhadnosti týče... zřejmě mě minula stejně snadno, jako Akiřiny jedovatosti.

Amaru

Tak vy ste cvičil léta mimo Seireitei? Co je na Seireitei špatného? Jsou tu shinigami a ti vám můžou pomoct. Pokud ste netrénoval jak být guru tam sou hory a samota důležitý řekl sem. Ale co? KAždej sme dělal něco nepochopitelnýho. Já sem zase studoval starý knihy a složky. Dík za optání. Všechno je v pořádku. Mám hodně práce. A taky trénuju často odpověděl sem

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na Amara a zasmál se. To se často nestávalo. Necvičil jsem, jak být Guru, ale chtěl jsem cvičit o samotě. Navíc v Seireitei se podle oficiálních nařízení nesmí používat zanpakuto. Což stejně všichni porušují. dodal jsem si v duchu k tomu nařízení. Jaké knihy a složky jste četl? Něco zajímavého? Nějaká smrtící skrytá kido? Nějaké speciální bojové chvaty?

Amaru

V Seireitei se nesmí vyvolávat shikai. A i to má svoje omezení. Při tréninku na speciálních místech to povolený je. Nesmí se to jenom třeba když někdo trénuje uprostřed nádvoří divize. opravil sem Wilhelma. Měl legrační představu o tom co čtu. Ale asi by ho nezajímalo že pátrám po rodinné historii. Teda spíš o její stiný stránce. Jasně. Učil jsem se vulkánskej nervovej chvat odpověděl sem

Wilhelm Gure

Jen jsem pokýval. Raději jsem nechtěl vědět co byl onen chvat a stejně tak jsem mu raději neříkal, jak uprostřed nádvoří divize poletovala moje a Akiřina čepel v Shikaii. Holt... ani Akira nedodržuje všechna pravidla. pomyslel jsem si v duchu. A co vlastně Izumi Razaki? Máte nějaké informace o tom, jak že se mu vlastně daří?

Izumi Razaki

"Kapitán Izumi Razaki. A myslím, že se má celkem dobře..." řekl jsem, když jsem si i s tácem jídla sedl ke svému synovci a dalšímu shinigami, kterého jsem si letmo pamatoval jako Wilhelma. Bylo zvláštní, že mě bez haori lidé ani nepoznávali. Během 5 let se změnilo i mnoho lidí ve 3. divizi a většina ostatních mě zřejmě považovala za chlápka, co je fakt podobný vrchnímu kapitánovi. Co by přeci jen kapitán dělal v jídelně 3. divize. "Doufám, že vás při jídle neruším..." zeptal jsem se.

Amaru

To že se strejda Razaki objevil bez očekávání moh bejt pro některý šok. Pro některý ne pro mě. No myslím že se má docela dobře. Aspoň to zrovna řekl odpověděl sem na otázku. Chodit tu tajně po chotbách trojky bylo dost podlý. Jako kdyby mě i teď musel furt kontrolovat. Určitě mi zase přišel říkat že páska zástupce trojky se nosí nakřivo

Wilhelm Gure


Narovnal jsem se a otočil k našemu vrchnímu kapitánovi. Ehm... omlouvám se Izumi-sotaichou! řekl jsem spěšně a posunul se, aby bylo u stolu více místa: Velmi rád vás vidím. usmál jsem se poté na něj svým zasněný úsměv. Zároveň jsem se ale zamyslel: Co tu sakra vrchní kapitán dělá?