3. divize

Wilhelm Gure

Pokrčil jsem rameny. No. Její úrovně jsem ještě nedosáhl, ale cvičil jsem s ní. A byl jsem schopen jí zasadit několik ran. pokrčil jsem rameny znovu a celou dobu se usmíval. Je silná. Je přísná. Ale pod tou tvrdou slupkou je podobná, jako Izumi Razaki. Spravedlivá a hodná. Navíc... člověk se jí může bát jako protivníka, ale nevidím jediný důvod, proč se jí bát, jako známého.

"No, ona je přísná i mimo práci. To nemáte ani tušení!" řekl. "Navíc mi přijde že se moc nechce seznamovat s lidmi. Asi to je kvůli tomu že je původně z jedenácky. Sám nevím..." pokrčil rameny. Vypadal na chvíli celkem zamyšleně

Wilhelm Gure

Usmál jsem se na člena a nadhodil: Hele, ona Akira je přísná vždycky. A možná se drží stranou. Ale pokud nebudete dělat problémy, nemáte se vážně čeho bát. Nekouše. A ani nezabijí. Upřímně? Mnohem víc mi pak ublížilo ošetření od Genmy. lehce jsem se zasmál při vzpomínce na jeho zázračné léčící pilulky. Stále jsem je někde měl. Ale jíst jsem je nehodlal.

"No, myslím, že jí znám trochu líp. A je přísná vždycky. Prostě disciplína no. Vstávat v 5 ráno, rozcvička a trénink ještě před snídaní... to samé ještě jednou před večeří." řekl. Zněl při tom depresivně.

Wilhelm Gure

Spíš ji jen znáš z jiného úhlu. Konec, konců ona Akira nás musí zvládat všechny a to že se jí bojíte jí dává tu moc, že ji hned poslechnete. Na druhou stranu bacha, pokud byste zkusili nějakou rebelii na týhle bázi tak vám Akira zas rychle dá důvod se bát. podíval jsem se na něj ze své výšky a rozhodil ruce v obraném gestu. Ale dokud budete poslouchat... není třeba strachu. Stačí respekt a ta disciplína.

"No, rebélie mi moc netrpí, to je pravda. Ačkoliv někdy dokáže ocenit, když se jí postavím na odpor. Jindy zase docela zuří. Nicméně já jsem asi jeden z mála lidí, kdo se jí nebojí. Ona je sice drsná, ale na rodinu nedá dopustit..." řekl a poškrábal se za uchem. "Ale měla pravdu v tom že nevědět o kapitánech je ostuda..."

Wilhelm Gure

Posledních 5 let jsem trávil mimo Seireitei. Sem jsem se přišel maximálně sem tam pozdě večer vyspat a ráno jsem zas vyrazil. opřel jsem se o stěnu a lehce chlapíkovi kývl. Na rodinu nedá dopustit... ty jsi taky Izumi, nebo jsi to nadhazoval jen tak? zeptal jsem se opatrně a zároveň přemýšlel, jestli jsem ho někde neviděl. Ale ona třetí divize má členů dost...

Při tvém vyprávění pokrčil rameny. "Izumi Tadashi... ale furt si na to nemůžu zvyknout. Akira mě sebrala když jsem se v přestrojení za shinigami snažil ukrást jídlo z jídelny 3. divize. A tak nějak to... dopadlo no..." zasmál se. "Mohl jsem si vybrat, buď mě zavře na 10 let do vězení, nebo se dobrovolně přihlásím na akademii." dodal a zamál se

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na chlapce úplně novýma očima. Všichni Izumi, na které jsem zatím narazil byli silní. A nebezpeční. Jsi takový taky? zeptal jsem se s lehkým úsměvem. Ten úsměv dával najevo, že s tím nepočítám, ale zlý taky nebyl. Byl to prostě skeptický, ale příjemný a milý úsměv. I když zasněný...

"Eh... je to tejden co jsem vylezl z akademie. Ještě jsem ani nebyl schopnej vyvolat shikai. Ale učím se rychle... přece jenom mám docela vostrýho osobního trenéra..." dodal a urovnal si opět pásku s lebkou. "Ale jsem fakt talent na kido. Aspoň to říkali na akademii..." dodal na svojí obranu.

Wilhelm Gure

Usmál jsem se na chlapce a nadhodil: Hele? Ona Akira kido moc nepoužívá... co že bych ti pomohl s tím kidem. A třeba i s tím zanpakuto. Takovej lehčí trénink. usmál jsem se na chlapce. Bylo by pěkné zažít i trénink, kde budu já ten silný a budu pomáhat tomu druhému... a na jehož konci nedopajdám z posledních sil do nemocnice.

Tadashi se na chvíli zamyslel. "Fakt nevím zda to je dobrej nápad. S Akirou trénuju 2x denně a mám toho věčenýho trénování plný zuby. Bejt shinigami je sice docela bezva, ale zase to nebudem přehánět jo?" řekl.

Wilhelm Gure

Lehce jsem naklonil hlavu do strany a povzdechl si. No... škoda. Mohla být sranda. pak jsem se postavil a zeptal se ještě: Mám i zz tebe čekat nějakého mocného shinigamiho? Za pár let?
Oprášil jsem si nohavice a potom vyrazil pomalým krokem k jídelně. Máš teď co dělat? Nebo se se mnou půjdeš najíst?

Tadashi pokrčil rameny. "Je to dost možný. Máme to v rodině. A trénink 2x denně s Akirou je nejšílenější věc, kterou člověk může dělat. Takže bych se nedivil, kdybych brzo překonal většinu lidí v divizi." řekl. "A fajn, jídlo zní jako dobrej nápad.." dodal a protáhl se. Při protáhnutí ukázal několik modřin na rukou

Wilhelm Gure

Pokud chlapec nevěřil, že mám velkou sílu, teď to mohl poznat. Chytil jsem mu ruku, vytáhl nahoru, ať chtěl nebo ne a vyhrnul rukáv. Ty modřiny ti udělala Akira? nadhodil jsem stále s úsměvem, ale můj hlas byl trochu chladnější. Bylo mi samozřejmě jasné, že to je od Akiri a tak jsem hned dodal: Nebo spíš... stalo se to během tréninku, nebo protože jsi neposlouchal? zeptal jsem se. I když jsem věděl, že jsem postavením i silou mnohem níže než Akira, opravdu se mi nelíbilo, že mlátila Tadashiho. Ani jsem nevěděl proč.

Jakmile jsi ho zvedl do vzduchu tak druhou ruku namířil na tebe. "Hadō #1. Shō" řekl a odrazil tě pár metrů dozadu. "Hele bacha! Nejsem bezbranej. A ty modřiny mám protože jsem pomalej. Šermujeme na úzké kladině, poslepu a kolem víří ramena, kterým se musíme vyhýbat. A občas mě hold nějaké trefí..." řekl a promnul si ruku v místě, kde jsi ho chytil.

Wilhelm Gure

Sklouzl jsem dozadu a překvapeně pozvedl obočí. Pak jsem se napřímil, protože abych vůbec udržel rovnováhu, musel jsem se přikrčit a ještě přidržovat rukou. Napřímil jsem se a hodně široce usmál. Jsi dobrej. A koukám, že jestli s Akirou zvládáš takovýhle trénink, tak budeš mnohem lepší, než kdokoliv kdo zrovna vylezl z akademie. nadhodil jsem a usmál jsem se na něj. Pojďme se najíst. zasmál jsem se pak a vyrazil znovu k jídelně.

"No jo, jdeme... " řekl nakonec. Nic dalšího už neříkal, prostě tě sledoval směrem do jídelny. Podle kručení, které se mu ozvalo z břicha se zdálo, že asi má opravdu docela hlad...

Wilhelm Gure

Došli jsme do jídelny a já začal obhlížet, jaké je dnes jídlo na výběr. Jen tak mezi řečí. Říkal jsi, že jsi byl v přestrojení za shinigami krást jídlo... Proč? Každému dojde, že krást k shinigami je přinejmenším riskantní. podíval jsem se na něj a pozvedl obočí. Tak proč jsi to riskoval? A věř, že Akira s tebou mohla udělat i horší věci.

Tadashi si rovnou začal nakládat velkou porci jídla na svůj tác. "Protože jsem měl hlad? Dostat se do Seireitei bylo snadný. Stejně tak sehnat si přestrojení... a tak jsem střídavě vyjídal různé divize. A procházelo mi to, dokud jsem nepřišel do trojky..." řekl a zasmál se. "No a tady jsem narazil na Akiru... ta mi dala... normálně je fakt snadný utéct shinigami, nebo je přechytračit... ale tady... no, prostě je to Akira no..." dodal.

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na chlapce a teď jsem měl v očích vyloženě překvapení. Buď jsi měl opravdu velké štěstí. A nebo jsi stejně chytrý, jako vrchní kapitán Izumi. pokrčil jsem rameny. Ať tak nebo tak, s Akirou jsi to štěstí vyloženě neměl, co? zeptal jsem se při vzpomínce na to, jak snadno mi Akira stačila i přes mou teleportaci pomocí řetězu. Ne, Akiře neutečeš. A většinu Izumi nepřechytračíš. zsamál jsem se.

"To neznamená, že jsem jí nedal zabrat. Chytla mě až v zahradě klanu Kuchiki..." řekl a nabral si ještě jednu obří naběračku jídla. Teprve pak přešel ke stolu a usadil se. Okamžitě se pustil do jídla. "Meftěfuju fi. Nakonef to topaflo dofela dobfe" řekl s plnou pusou

Wilhelm Gure

Usmál jsem se na chlapce a kývl. Vypadal šťastně a to bylo důležité. S takovým talentem, jaký tvrdíš, že máš, jsi měěl možná jít spíš do druhé divize. Tam by tenhle talent ocenili mnohem lépe. A taky by ti pomohli ho rozvíjet. pak jsem jen pokrčil rameny. I když pravda. Kapitán Razaki zavedl třetí divizi již dříve skoro jako klanovou divizi. usmál jsem se.

Tadashi polkl sousto a otřel si ústa do rukávu. "Akira mě chce mít na očích. Kdybych náhodou zase něco vyváděl. Ve 2. divizi by na mě nemohla tak šíleně dohlížet." řekl a zase si nacpal plnou pusu jídla. Měl jsi dojem, že mu to leze ven i ušima. "Hfmhm hmmmfhmm" pronesl a důležitě zagestikuloval vidličkou (nebo hůlkou?)

Wilhelm Gure

Zatímco chlapec se tláskal, já v klidu pojídal rýži s hovězím v kari omáčce. Hůlkami a beze spěchu. Je pravda, že Akira patří k těm, kteří mají nejraději všechny na očích. Je docela rázná a tak. usmál jsem se na chlapce a pak ještě dodal: Dodneška si pamatuju, když jsem ji před pěti lety požádal o trénink. Nejdřív chtěla vědět proč a pak mě prostě vzala za hlavu a prohodila do zahrad, kde se mnou začala bojovat. Ona byla jen sem tam lehce škráblá a v klidu si pak odešla, já jsem se krokem doplazil do nemocnice.