2. divize

Tsu Utsukushi

Byl jsem šťastný až od paty k uchu, měl jsem svoje velmi roztomilé koťátko a zatím naše společná budoucnost se Saishou vypadá nádherně. No ale jak to říct, nechal jsem se moc unést štěstím a zapomněl jsem na něco ... ano, to na co jsem zapomněl byl trénink s Rickem. Ale díky bohu že jsem šel pomalým krokem a uslyšel za svými zády hlas Ricka a muže od kterého jsem dostal Saishu. "Zapoměl jsem ..." řekl jsem si v duchu a zastavil jsem se. Potom jsem se natočil na Ricka kterému zrovna muž zavřel dveře. "Jdeš se mnou Ricku? Jdu jenom odnést Saishu do mého pokoje a potom by jsme mohly ... ehm ... jo, už vím! Potom by jsme mohly jít na ten slibovaný trénink" řekl jsem s menším úsměvem na tváři a zatím co jsem čekal na odpověď Ricka tak jsem začal hladit Saishu na zádech.

Aririki Rick Ginken

Pokrčil jsem rameny: Fajn... sraz za pět minut u nástěnky. Pak jsem shunpnul do pokoje a:
Vyfotil kotě.
Sebral svou brašnu s výbavou.
Vytiskl jsem fotku kotěte.
Dopsal pod ní "Toto kotě se našlo v kasárnách druhé divize. Pokud je vaše, či můžete podat informace o majiteli, zkontaktujte Ricka, pokoj 42."
Vytiskl svou malou fotečku.
Lípnul jí k nápisu.
Celý postup s inzerátem zopakoval, protože jsem tím zakryl text, tentokrát ale bez této chyby.
Shunpnul k nástěnce, nalepil inzerát a čekal...

Tsu Utsukushi

S Rickovou odpovědí na to že se sejdeme u nástěnky jsem bez žádných keců okolo souhlasil a potom byl hned pryč ... kdo ví proč tak pospíchal. Přestal jsem hladit Saishu na zádech a namířil si to rovnou do mého pokoje. Vzal jsem to rychlejší chůzí abych nenechal Ricka čekat. Když jsem už dorazil do svého pokoje tak jsem položil Saishu na zem a ještě jí pohladil na hlavičce. Zkontroloval jsem jestli má žrádlo a vodu a jestli něco z toho neměla tak jsem to doplnil. "Tak já jdu Saisho. Uvidíme se později." řekl jsem na Saishu a pomalu jsem šel k nástěnce kde by už měl na mě čekat Rick. Před odchodem jsem ještě zavřel dveře do mého pokoje.

Aririki Rick Ginken

Podíval jsem se na Tsua a kývl: Dobrá, následuj mě. pronesl jsem a pak jsem vyrazil shunpem pryč z kasáren. Vzhledem ke své rychlosti jsem ohleduplně běžel asi tak na polovinu, aby mě Tsu mohl bez obtíží sledovat. Nebylo by totiž dobré, aby trénink začal tím, že můj tréninkový parťák zastaví uprostřed cesty s myšlenkou: Kam zmizel?

> Trénink Aririki Ginken vs Tsu Utsukushi

Tsu Utsukushi

"Hai" odpověděl jsem Rickovi a držel jsem se hned za Rickem. Někdo by mohl klidně říct že jsem jako Rickův ocásek ale i kdyby to někdo řekl tak mi je to jedno. "Mohl by klidně Rick zrychlit ... zřejmě mě přeceňuje." při pomyšlení jenom na to že mě možná Rick přeceňuje tak se mi nafoukly tváře. Následuji Ricka až někam do neznáma i když možná to není tak pravda.

>>> Trénink Aririki Ginken vs Tsu Utsukushi

Aririki Rick Ginken

Vstal jsem a protáhl se. Čekal mě další náročný den a já... Vstávám už zase pozdě. pomyslel jsem si otráveně při pohledu na budík. Oblékl jsem se a vyčistil si zuby. Měl jsem v hubě jako v polepšovně a ze včerejška jsem si pamatoval jen to, že jsem začal popíjet s mým oblíbeným důstojníčkem a pak... pak...
To zas bude den. pomyslel jsem si, když jsem vyplivl ústní vodu. Pak jsem podrbal koťe o které se stále nikdo nepřihlásil. Začal jsem mu říkat Mephisto, a bylo fajn mít parťáka, který se mě:
a) narozdíl ode mě a Daikiho nepil.
b) vás chránil před assassinací Tenmy.
c) nutil mě být neustále ve střehu (kočky jsou zákeřné).

Aririki Rick Ginken

S neutrálním výrazem jsem kotěti vzal pero z úst a poznamenal: Měl jsem ho líp schovat, co? Pak jsem jen vytáhl bombičku s inkoustem a hrot a již zcela bezpečné, ačkoliv zničené pero vrátil Mephistovi. No... tohle kolo jsi vyhrál... zabručel jsem a uklidil nebezpečné věci zpět do zamykacího šuplíku (a pečlivě zamknul), kde jsem ukrýval zbytek psacího náčiní, alkohol, doutníky, literární díla a další věci, ke kterým se můj kocourek nesmí dostat.
Tak si to užij. zabručel jsem jedovatě a posadil se na okno. Ranní cigareta je důležitým bodem mého dne a... navíc se nebudu muset koukat na Mephistovo mučení mého oblíbeného uměleckého pomocníka.

Aririki Rick Ginken

Chvilku jsem jeho i dívku pozoroval. Pak jsem jen otráveně sebral dva čtverečky papíru, které byly po mém pokoji rozesety, kvůli mé zálibě v origami a Mephistově zálibě roztahávat věci, které byly moc početné na pohodlnou destrukci. Složil jsem z nich origami shiriken a napsal na něj:
Daiki, doufám, že neruším. Nechceš se mnou skočit na snídani? Hodíme řeč a tak.
Pak jsem po něm prostě hvězdici hodil a znovu potáhl z cigarety.

Aririki Rick Ginken

Zatímco se tohle všechno odehrávalo dole, já se velmi dobře bavil. Takhle zmatené členy dvojky jsem dlouho neviděl a tím víc mě to bavilo, že jedním z nich byl důstojník a ještě k tomu můj kamarád.
Jen jsem zvedl ruku se vztyčeným palcem a vybuchl smíchy. Pak jsem dokouřil svou cigaretu a shunpem skočil k nim: Ani nevíš, jak moc jsem se tím zmatkem pobavil.

Amagasa Yami

Zrovna měla náladu, kdy jen tak sěděla před kasárnami druhé divize a přemýšlela. Sledovala oblohu a přemýšlela, že je v Seireitei poslední dobou docela klid. Už dlouho se nikdy neobjevil žádný silný Hollow ani zvracený Shinigami. Byla ráda, nikdy nic takového nezažila a nebyla zcela jistá tím, co by taková událost znamenala pro ni. Je pravdou, že byla zároveň hodně zvědavá. Nedokázala si představit chvíli, kdy jsou všichni shinimagi od nejsilnějšího z nich, kapitána první divize, po řadové, jako byla ona, v pohotovosti a bojují prakticky bok po boku. Ještě chvíli přemítala nad tou představou, ale pak se rozhodla vstát a protáhnout se. Navíc už jí to přestalo bavit. Rozhlédla se kolem, nakonec se rozhodla vydat se dovnitř do kasáren. Když tudy procházela zastavila někoho, kohokoliv, kdo byl zrovna poblíž aby si s ním mohla pokecat.

Aririki Rick Ginken

Pokrčil jsem rameny: Je čas na to, abych si JÁ dal snídani. Jestli chceš, můžeš se se mnou naobědvat. lehce jsem se zasmál a dodal: Mimochodem, možná by bylo dobré nás představit Daiki? Podíval jsem se na dívku a pozvedl obočí. Zatím jsem v divizi všechny neznal a tak jsem si nemohl být nikdy jistý, kdy narazím na někoho důležitého.

Amagasa Yami

Když uviděla hlouček zamířila k nim. Chtěla si s někým pokecat a ten hlouček vypadal jako vhodné místo. Když Ama měla povídací náladu, tak neměla strach z odmítnutí, nebo něčeho takového. Když přišla k nim, chvíli poslouchala o čem je řeč, aby se pak mohla plynule přidat do rozhovoru, popřípadě nějaký začít.

Aririki Rick Ginken

Jen jsem se usmál na Midori a vysekl takovou minipoklonu. Těší mě madam. A chtěl bych se vám omluvit, že jsem vás vyrušil z rozhovoru s naším důsojnkem. pak jsem se zazubil na Daikiho takovým způsobem, jakým se může usmáte jen psychopat, nebo dobrý kamarád: Daiki? Půjdemna to jídlo? Mimochodem- Mephisto má už tak ostré zuby, že je schopný rozkousat tužku! vychrlil jsem na něj znenadání bez ohledu na to, kolik toho ví, nebo kolik ne.

Aririki Rick Ginken

Naopak, ten kocourek je bezpečnostní opatření. Permanentně mám na oblečení jeho chlupy! zasmál jsem se trošku rozmrzele. Pak jsme se prakticky srazili s nějakou dívkou. Tedy spíš Daiki se s ní skoro doslova srazil. Zdravím. Jmenuji se Aririki Ginken. Ale stačí Rick. usmál jsem se na dívku.

Amagasa Yami

Ama pokračovala a málem se srazili s členem její divize. "Ano, v pořádku." odvětila a usmála se.. Chvíli si prohlížela dva muže, se kterými se potkala. "Já se jmenuji Amagasa Yami." otočila se směrem k Rickovi. Slyšel její jméno, ale přišlo jí to minimálně jako formalita. "Promiňtě, jen jsem procházela. Zrovna jsem si říkala, že je v celém Seireitei příjemný klid, napadlo mě, že se pro jistotu půjdu podívat do kasáren, abych to náhodou nezakřikla." prohlásila trochu pobaveně. Ještě jednou si oba muže projela pohledem "Ale vy dva vypadáte vesele!" dodala ještě.

Amagasa Yami

"Omlouvám se, že jsem vás nepoznala hned. Jsem tu ještě nová a ne všechny důstojníky znám." omluvila se. "Jídlo je každopádně důvod k radosti." přitakala. "Nechci vás nijak rušit od oběda, navíc když jsme se takhle srazili ve dveřích. Jen mě zajímalo, zda-li je vše jak má být." mluvila trochu nejistě. I přes to, že měla náladu, kdy ráda mluvila nějak si neuměla v tuhle chvíli poradit. Proto se pak odmlčela a uhla pohledem stranou.

Aririki Rick Ginken

Chvilku jsem se jenkoukal na onu dívku a nakonec tázavě kývl na Daikiho. Tak ta je ztracená. Těžce. blesklo mi hlavou a doufal jsem, že Daikimu dojde, že se ho ptám, jestli jí berem sebou. a jednu stranu jsem měl hlad a chtěl jsem si po dlouhé době opět promluvit s Daikim, na druhou stranu... ta dívka vypadala beznadějně.