3. divize

Akashiya Masamune

"Ach, ano. Práce. Té teď bude opravdu hodně." přikývla jsem. Všechny ty papíry a žádosti. přemítala jsem si v hlavně. Stačilo si jen představit ty štosy. Rozhodně bych to neměla nechávat na poslední chvíli.

Izumi Razaki

"No, veškeré papírování 3. divize pro teď je hotové. O to jsem se postaral. Nechtěl jsem, aby vás zavalila práce, až přijdete... kromě toho tu zůstane Akira, která vám v tomhle může být velkou oporou. Amaru o papírování neví skoro nic... ale dokáže udržet pořádek ve většině věcí... nejspíš to má z doby kdy byl v knihovně 10. divize..." dovolil jsem si dát pár rad. "Zato 1. divize je nepoužitelná... předchozí kapitáni měli v lepším případě vlastní styl řazení dokumentů, v horším žádný..." řekl jsme

Akashiya Masamune

Hurá, mám Akiru. jásala jsem si v duchu. Měla jsem přitom takový ten vítězoslavný úsměv. Já vím, trochu hrubé, ale pro tuhle chvíli mi to snad nikdo nemůže mít za zlé. "Děkuji. Akira bude úžasná pomoc." přikývla jsem. "Amaru o tom sice neví, ale taky bude pomoc. Pár věci zvládá totiž lépe než já." dodala jsem ještě s úsměvem. "Vy jistě dáte 1. divizi rychle do kupy." s tím jsem si byla naprosto jistá.

Izumi Razaki

"No, je to už z velké části hotové... posledních 2 týdny jsem měl co dělat, abych to připravil. " řekl jsem. Ale práce bylo stále dost. To už jsem říkat nemusel. "Nicméně, odteď je 3.divize ve vašich rukou. Pozice kapitána zůstane prozatím prázdná... bohužel je takových divizí víc. Kdyby se v tomhle ohledu mělo cokoliv změnit, budete první, kdo se to dozví... ale nepředbíhejme..." dodal jsem. Třetí divize měla dlouho kapitány "vychované" ve 3. divizi a pokud to bude možné, tak bych tuhle tradici nerad měnil...

Akashiya Masamune

"Děkuji." poděkovala jsem s úsměvem. Informace přímo od vrchního kapitána. Paráda. Kdo může říct, že je má. No, informace jenom o 3. divizi, ale i tak je to paráda. Zároveň jsem byla ráda, že papírování 3. divize je pro teď hotové. Aspoň můžu v klidu sepsat hlášení z mise, ve kterém se objeví i zmínka o nechutném slizu. "Můžu pro vás ještě něco udělat?" zeptala jsem se.

Izumi Razaki

Kývnutím hlavy jsem dal najevo, že není absolutně za co. Možná jsem byl kapitán 1. divize, ale 3. divizi jsem měl stále nejradši. Ale teď jsem měl bohužel na starost celou Gotei 13. "No, myslím, že vlastně nic nepotřebuju. Otázkou je, zda můžu něco udělat já pro vás... přeci jen já jsem ten, kdo vám hodil na hrb celou divizi... teda... ne že byste měla hrb... však víte..." pokrčil jsme rameny

Akashiya Masamune

Horlivě jsem zavrtěla hlavou. "Ne, ne. Nic nepotřebuji. Myslím, ..... že to zvládnu. Někdy totiž dokážu i překvapit." zasmála jsem se. Myslím....no přesněji musím. Přeci kapitána nezklamu. říkala jsem si sama v duchu.

Izumi Razaki

"Jak jsem již řekl, nikdy jsem nepochyboval o tom, že to zvládnete. A taky nepochybuju o vaší schopnosti překvapit." řekl jsem. Byl jsem si naprosto jistej, že 3. divize bude fungovat bez problémů. Pak jsem se jen pousmál. "Přeji vám hodně štěstí. Jsem si jistý, že se brzy uvidíme." řekl jsem a s tím zmizel jak pára nad hrncem
>>> 1. divize

Akashiya Masamune

"I vám hodně štěstí vrchní kapitáne." stačila jsem říct, než mi tvář zahalila jen pára. Zamávala jsem rukou před obličejem, abych odehnala tu páru. "Tomu říkám odchod." řekla jsem si pro sebe a šla najít svou podkapitánskou pásku. Bylo potřeba, aby teď byla vidět o to víc. Našla jsem jí celkem rychle. Upevnila jsem si jí na pravý rukáv a vyrazila z pokoje po chodbách 3. divize. Pořád mi nedocházelo, že vlastně teď vedu celou divizi.

Zamyslela sa nad tým jedlom a pozrela sa do strany. Vlastne všetko väčšinou zariaďovala Akira a podobne. 
"Možno.. kuchár v sídle!" povedala a potom sa naňho pozrela. Nebola si istá, ale bola to prvá osoba, čo ju napadla. Potom sa obzrela, pretože počula kroky. Zbadala Aku. Mala pocit, že to ona vtedy utiekla z haly, ale bol to samozrejme len pocit, pretože vtedy sa nedokázala ani pohnúť, natož sa otočiť. Toto bol prvýkrát od tej misie, kedy na ňu zabudla a po misii ju už nevidela. Aj po tej misii, keď sa vracali si na ňu nespomenula. Dívala sa na ňu a potom sa pozrela mlčky na zem.

Wilhelm Gure
Podíval jsem se na Aku také. Akashiyo. lehce jsem sklonil hlavu do něčeho pokloně podobného. Pak jsem najednou napřímil nejen hlavu, ale i sebe. Na tváři byl nadšený úsměv: Akashiyo! Nechcete nám pomoci? Chtěli jsme s Minou uspořádat něco jako oslavu pro Razakiho. Na rozloučenou. Možná by i stačilo vzít pár pro něj důležitých lidí a přinést mu dort a poblahopřát mu a podobně. 
Zase jsem sklopil hlavu a a zabodl oči do země. Věděl jsem, že to pro Akashiyu je těžké. Onehdy na té misi zapomněla na Minu se kterou chci organizovat. Kdo ví, jestli se vzpomínky už vrátili. A navíc ona Razakiho... možná... opět jsem se jí podíval do očí s omluvným úsměvem (jak jinak).

Akashiya Masamune

Šla jsem a šla, až do doby, než na mě někdo promluvil. Otočila jsem se tím směrem a viděla Wilhelma a Minami. Připojila jsem se k nim a vyslechla jejich nápad. "Wilhelme, Minami, to je skvělý nápad." zaradovala jsem se, pak jsem si ale všimla Minami a jejího výrazu. "Neboj Minami, už jsem si na tebe vzpomněla. Řekněme, že ve 4. divizi mi osvěžili paměť, ale raději nechtějte vědět jak. Dlužím ti koláč." usmála se na Minami.

Wilhelm Gure
Dobrá. Tak nejdřív musíme zařídit seznam lidí, které Izumi-taichou rád uvidí. Vlastně ne. Ještě předtím musíme zařídit dort, případně jiné jídlo. Vy jistě víte, koho by rád viděl a jaké má rád jídlo, že? Akashiyo-sama? lehce jsem se usmíval. Taky jsem se houpal z pat na špičky a zase zpátky. Cítil jsem se důležitě.

Počúvala ako ju Wilík chcel zapojiť do plánu ako sa rozlúčiť poriadne s Razakim. Nebola vôbec v nálade, ktorá by dokázala niečo poriadne zorganizovať, hlavne po tom, čo sa len tak Razaki vyparil a ani sa s ňou nerozlúčil alebo tak. Bolo na nej poznať, že nebola v nálade, inak by tie čokoládové minca už boli v jej žalúdku, len by sa po nich zaprášilo. Cítila sa od Razakiho nejaká zradená, nevie.. cítila to tak. Pozrela sa potom na Aku, ktorá jej povedala, že sú má svoje spomienky naspäť. Len sa usmiala a prikývla a pozrela sa späť do zeme pred sebou.
"Okej." povedala jediné a postavila sa. "Teraz, keď tu je aj Aka-chan.. tak ti pomôže. Ja idem.. do.. toho.. sídla vybaviť toho kuchára." povedala potichu a odišla preč. Mala Aku rada, ale asi očakávala, že jej to oznámi inak než.. len tak.. . No, bola rada, že aspoň sa jej tá pamäť vrátila. Keby aspoň nebola v tejto situácií, kedy odišiel Razaki, tak by ju aj objala možno, ale teraz sa na to vôbec necítila.

Sídlo rodu Izumi
--------------->

Wilhelm Gure

Po Minamině odchodu jsem se podíval na Aku a pak do země a můj úsměv byl ten tam. Udělal jsem něco špatně? zeptal jsem se a byl jsem poněkud... zaražený. Nevěděl jsem, co Minu zasáhlo a měl jsem pocit, že by to mohla být moje chyba.

Akashiya Masamune

Čekala jsem nějaké pevné objetí od Minami, které by mi jistě na pár minut sebralo dech, ale nic nepřišlo. A to jsem se tolik na to obětí těšila. Bylo to zvláštní, ale chybělo mi to. Na druhou stranu jsem smutek, který z Minami vycházel, chápala. Ohlédla jsem se na Vilíka. "Jen se potřebuje vyrovnat s odchodem kapitána. Každý jde na to jinak." pokrčila jsem rameny. Teď se pro ní nedalo nic dělat, ale určitě jsem měla v plánu jí časem navštívit. "Jinak ohledně toho seznamu. Zas tolik o kapitánovi .... 1. divize nevím. Ale co takhle najít Akiru a zeptat se jí." navrhla jsem. Opravdu jsem toho tolik nevěděla. Co si to o mně sakra myslí?

Wilhelm Gure


Dobrá. usmál jsem se a vyrazil ke kancelářím, kde jsem vídával Akiru nejčastěji. Pak když jsem Akashiyu dovedl k chodbám k důsotjnickým kancelářím, zarazil jsem se a otočil se na Akashiyu. Kam dál? na tváři jsem měl úsměv. Ale byl to smutný úsměv. Ani té veselé Minami jsem nezvedl náladu. A teď ještě zapomenu, kde je kancelář Akiri. Jsem neschopný a k ničemu.

Akashiya Masamune

Tohle chození po celé divizi mě nebavilo. Navíc divize byla strašně rozlehlá a dostat se z jednoho konce na druhý dalo dost zabrat. Pořídím si sem koloběžku. rozhodla jsem se pevně a v duchu už si vybírala barvu. "Oranžová." vyjekla jsem na Wilíkovu otázku. Nebyla to odpověď, kterou asi Wilík chtěl slyšet, ale já aspoň měla jasno v barvě koloběžky. "Kam dál?... Kdybych na tuhle otázku znala odpověď, tak už jsem dávno kapitánka." odpověděla jsem konečně správně. "Zkus to projít ještě jednou. Já zkusím sídlo. Třeba tam najdu i Minami." řekla jsem Wilíkovi. "A kdyby nic.... tak ty si jistě poradíš." rozkázala jsem a odešla.

----------------> Sídlo rodu Izumi

Wilhelm Gure


Pokýval jsem a povzdechl si. Hledal jsem dlouho, ale nakonec jsem našel dveře se štítkem Izumi Akira. Zamyslel jsem se, co vlastně vím o této ženě... vlastně nic. Jednou dvakrát jsem se s ní potkal a vím, že by měla být schopná bojovnice, ale to je vše.
Povzdechl jsem si a s úsměvem jsem zaklepal.

Izumi Akira

Otevřela dveře vteřinu předtím, než na ně Wilhelm stačil zaklepat. "Hmm? Co si přejete?" zeptala se. Jako vždycky měla claymore přehozený přes rameno a držela ho jen jednou rukou.

Wilhelm Gure

Překvapeně jsem zamrkal. Jak to jenom věděla? pomyslel jsem si, ale nijak jsem to neřešil, jen se mi na tváři objevil překvapený úsměv. Víte... chtěli jsme s Minami udělat nějaké překvapení pro vrchního kapitána jako... blahopřání k povýšení a napadlo nás, že byste mohla vědět, co má rád.

Izumi Akira

Akira nevypadala zrovna překvapeně. "Jsem si jistá, že to kapitán ocení... " řekla a zamyslela se na vteřinku. "Kapitán má rád dobrý čaj... a zmrzlinu... na tom se sice oslava postavit nedá, ale jsem si jistá, že něco pěkného vymyslíte..." řekla a pokrčila rameny. "Jen neudělejte bordel v divizi... já to uklízet nebudu..."

Wilhelm Gure

Lehce jsem se usmál. Dobrý čaj a zmrzlina? to zní dobře. Co třeba zmrzlina s příchutí zeleného čaje? rozjasnili se mi najednou oči. Když máš něco rád, tak proč si to nevychutnat všechno najednou, ne? Pak jsem se ale zamyslel a podíval se na Akiru. To asi není nejlepší nápad, že? opět jsem se usmíval, ale nyní omluvně.

Izumi Akira

"Nemyslím si, že by to byl dobrý nápad. Já například ráda sekám hlavy nepřátelům. A mám také ráda rybízový koláč. To neznamená, že bych chtěla jíst koláč z hlav nepřátel..." řekla Akira lhostejně. "Budete chtít ještě něco?" zeptala se

Wilhelm Gure

No. Ještě mě napadlo, jestli byste s tím také nechtěla pomoci. Slyšel jsem, že jste skvělá v organizování věcí. To se o mně ani o Minami říci bohužel nedá. omluvně jsem se usmál a podrbal se zezadu na hlavě. Pomoc nám slíbila i Akashiya-sama, ale je trošku přepadlá z odchodu Izumi-taichou.