3. divize

-> "Trochu kruté.......Nemyslíte?" Jomei strachy šeptal. Přitom se podíval na Wilíka. V očích měl velkou prostu o svůj holý život. Ještě nechtěl být rozčtvrcen.

Wilhelm Gure


Podíval jsem se na Jomeie a pak na Akiru: Akiro-sama? Jomei ač má prořízlá ústa je velmi dobrý člověk a nezaslouží si smrt. Navíc poznámku vůči vám nemyslel nijak zle, spíše bych řekl, že šlo o to, co cítí i nyní. Strach. A kdybyste vedla obloukový sek, tak bych řekl, že by šlo jednou ranou rozdělit tělo na pět částí. To všechno jsem říkal ve stálé úkloně a s mírným úsměvem na tváři. Sice mi po levém spánku taky tekl pramínek potu, ale byl jen jeden. Naštěstí.

Izumi Akira

"Urážet důstojníky není dobrý nápad... pamatujte si to do budoucna. Pokud vás někdy uslyším jak říkáte cokoliv špatného o někom dalším, tak se vrátím..." řekla. Otočila se a velice pomalu zase odešela.

Wilhelm Gure


Podíval jsem se na Jomeie, počkal až Akira odejde a pak mu jen potichu oznámil: Ty buď rád, že je Akira... nevím jestli hodná, ale určitě to není vrah. Ne vrah blbců, protože tohle se opravdu neříká. Ne o důstojnících! A teprv ne o Akiře, která zřejmě slyší všechno! opatrně jsem se zasmál.

Wilhelm -> Jomei vypadal a vypadá hodně špatně, ale ty Wilíku..... ty jsi ho zachránil. "Jo, jasně..... Příště si dám ........ pozor." řekl Jomei zcela zničeně a posadil se na postel. "Já vážně myslel, že umřu." špitl.

Wilhelm Gure


Zcela nevinně jsem se usmál a posadil se k Jomeiovi. Neboj. Vždyť ona Akira je jinak celkem hodná osoba. Jen strohá a s bojovou povahou. Možná by ti trochu vyprášila kožich, ale nezabila by tě. Doufám. Poklepal jsem Jomeie po rameni a natáhl se na stolek. Mám tu ještě svůj doutník a pití, takže jestli chceš, docvakni to na uklidnění.

Wilhelm -> "V pohodě. Ještě mám půl láhve a ta krabička s doutníky tu taky někde bude." usmál se na tebe Jomei. V očích měl vděčnost. "Jsi fakt dobrej kámoš, takže se ti svěřím. .... Tohle není poprvé, kdy jsem se před Akirou prořekl. ........ Ve čtyřce mě pak dávali dohromady 3 měsíce. Proto koukám jak blázen, že jsi s ......... ní.......... šel trénovat."

Wilhelm Gure


Vidíš? Potvrzuje to moji teorii, že není vrah nevinných. Mě naštěstí jen zašily, Genma mi nabídl svoje odporně chutnající koule a pak jsem zase šel. zamyslel jsem se nad svojí výpovědí a vzpomněl si jakým vtipným způsobem občas putovaly Jomeiovi myšlenky. Byly to samozřejmě léčivé koule... jako na jezení... víš, jak to myslím?

Wilhelm -> "Jo ..... jasně, rozumím." řekl vážně Jomei, ale na tváři mu hrál úsměv od ucha k uchu. Už jen vybouchnout smíchy. "Takže odporně chutnající koule ..... Tak to už pak chápu, že Mina ani Aka nejsou pro tebe." řekl a dusil v sobě smích.

Wilhelm Gure


Hele, Jomeii, nechceš ukázat, co mě Akira naučila? zeptal jsem se a ze srandy mu sevřel hlavu pod paží a začal mu dělat známého a oblíbeného "voříška". Mina i Aka jsou skvělý ženský, ale Aka je zničená z odchodu kapitána a navíc o dost výše postavený nadřízený. Mina se zase většinu času motá okolo Amara, chápeš? možná jsem nebyl nejmocnější shinigami v Soul Society, ale moje fyzická síla byla ohromná a tak jsem se nebál, že by se mi Jomei vykroutil, pokud by to nezačal brát příliš vážně.

Wilhelm -> "Aaaaaaaaaaaa. Pusť mě ty magore." sice Jomei vykřikl tohle, ale nemyslel to zle. Spíše ze srandy, protože se z tvého sevření nemohl dostat. "Když si nechám ukázat, co tě Akira naučila, tak mě pustíš?" ptal se Jomei. Vše bylo v takovém tom srandovním tónu.

Wilhelm Gure


Samozřejmě. usmál jsem se na Jomeie, vzal ho jednou rukou za límec a zvedl ho nad zem. Druhou rukou jsem ho cvrnkl do čela. Akorát nevím, jak ti ukážu, že mě naučila přemýšlet o boji jiným způsobem. zasmál jsem se a zase ho položil na zem. Ten doutník... to se zapaluje stejně jako cigareta? zeptal jsem se a opět vzal do ruky svůj doutník. Cigarety mi k srdci nepřirostly, tak schválně, co tohle.

Wilhelm -> "Aaaaaaa." cvrnknutí do čela se Jomeiovi moc nelíbilo. Takže jak se dostal na zem, rychle od tebe odcouval. "Sakra, vždycky zapomenu, že máš v těch kostičkách sílu." zanadával si Jomei pro sebe, ale pořád stál dál od tebe. "Sorry, ale doutník není cigareta. Emm....raději ti ho připravím, zapalování je takový rituál víš." poučoval tě Jomei. Vzal si od tebe doutník, odřízl špičku a začal složitý rituál zapalování. Nakonec ti vrátil připravený doutník. "U doutníku se nemá spěchat. Takže si to zkus užít." byla jeho poslední rada.

Wilhelm Gure


Pozvedl jsem obočí a nasál kouř z doutníku. Chvíli jsem ho v sobě podržel a pak vydechl. Přemýšlel jsem co k tomu říct a pak promluvil:
Ne... těmhle záležitostem na chuť asi nepřijdu. vyzkoušel jsem to znova, ale protože jsem nebyl žádný kuřák, nastal stav "kouře v očích", kdy kouř podráždí sliznici propojenou stejným nervem jako oči... začal jsem slzet a lehce zakašlal. Pane (kuck kuck) bože!

Wilhelm -> Jomei rychle otevřel všechny okna, aby se k tobě dostal čerstvý vzduch. Pak to už ale nevydržel a vyprskl smíchy. Málem se válem i po zemi.

Wilhelm Gure


Samozřejmě, že jsem k oknu došel (svižně) a začal dýchat venkovní vzduch. Po chvilce jsem se otočil a pohlédl na doutník v popelníku. Hádám, že jsem moc spěchal, že? podíval jsem se na Jomeie a chvíli ho pozoroval, jestli se přestane smát. Když nepřestal, začal jsem se smát taky.

Wilhelm -> "Tak......chahchahha......trochu........chahchahhahahaaha." nepřestával se smát. "Sorry, kámo.........chaahahaacha." snažil se uklidnit Jomei a po pár minutách se mu to konečně povedlo. "Promiň." ještě jednou se omluvil. "Raději už doutníky nezkoušej." radil ti Jomei. "Dobře, abych opustili téma doutníku, máš teď něco v plánu?" zeptal a občas mu přitom vyletěl koutek úst do úsměvu.

Wilhelm Gure


Zamyslel jsem se nad svou budoucností. No... mám i nemám. Totiž... před nějakou dobou jsem vyplnil nějakou tu nutnou úředničinu a napsal, že jsem připraven na nasazení v misích. Ale zatím mise žádná. řekl jsem mu po pravdě.
Ale znáš to, jak je to s přihláškama na mise. usmál jsem se Než se kolikrát připraví tým, tak už se tamní hollow vybijí navzájem a ten poslední chcípne nudou. 

Wilhelm -> "Hmmmmm, aha." přikývl Jomei. "A vyplnil jsi přihlášku na nějakou speciální misi?" vyzvídal. Jomei byl hrozně zvědaví.

Akashiya Masamune

Ten trénink mi pomohl. Nejenom, abych nabrala trochu síly, ale všechen ten stres ze mě spadl. Cítila jsem se teď moc dobře. Když jsem pak ještě zkontrolovala přípravy oslavy, které se blížily konci, bylo mi ještě lehčeji.

Wilhelm Gure


Zamyslel jsem se: Inu... zařizoval jsem si to přes úředníky a dal jsem přihlášku na libovolnou misi a k tomu jsem podal hlášení, že chci na Dovolenou. S tou misí nejde ani tak o to, že bych chtěl něco dělat, spíš... Na chvíli vypadnout ze Seireitei. Má toho poslední dobou moc. Jsem tu už moc dlouho.