3. divize

Izumi Akira

"Ačkoliv oceňuji vás... entusiasmus, tak někdo se musí postarat o to, aby divize fungovala. Ne všichni mají tolik času, aby mohli plánovat oslavy" řekla Akira. Pak se zase zasunula do dveří a zavřela je za sebou...

Wilhelm Gure

Zamyslel jsem se nad tím, co mi řekla Akira a ať jsem přemýšlel, jak jsem přemýšlel, vracela se mi stále jedna a ta samá myšlenka. Až jsem se nakonec rozhodl zaklepat a vyslovit tu myšlenku vlastně ještě předtím, než Akira otevřela. Bylo to prostě něco, co nepočká: Co je to entusiasmus?

Izumi Akira

Akira otevřela dveře a podala ti významový slovník a také etymologický slovník. Pak se na tebe mile usmála. "Přejete si ještě něco?" zeptala se. Přišlo ti, že je připravena tě praštit claymorem, ale možná ho jen hloupě držela. Nebo jsi byl paranoidní. Tvářila se přeci jen tak mile

Wilhelm Gure

Vzpomněl jsem si, jak jsem na misi nebyl schopný ustát kido a následný přesun. Tehdy jsem to nezvládl jako tohle. podíval jsem se na knihy. Sice jsem za tu dobu zesílil, ale... 
Ani nevím, jak mě to teď napadlo, ale... víte... potřebuji zesílit, protože stále nepatřím k nejsilnějším členům a chci být trochu užitečný. A slyšel jsem nějaké zvěsti o tom, že jste byla v jedenácté divizi.

Izumi Akira

Akira jen pokývala hlavou. "Fajn, to máte asi pravdu... " řekla, vyskočila kupředu, chytla tě za hlavu a společně s tebou proletěla oknem, kde tě hodila proti zemi uprostřed pozemků 3. divize. Popadla svůj claymore a vrhla se směrem proti tobě.

Wilhelm Gure

Docela to mnou trhlo, ale netrvalo mi dlouho vyskočit zase na nohy. Mé shunpo bylo sice pomalé, ale moje reakce ne. První co jsem viděl, byla Akira, která na mě letěla se svou čepelí. Věděl jsem, že to není zrovna nejlepší situace. Postavil se do obraného postavení a zároveň křikl: Bakudo #39. Enkosen! 

Kurai Waru 


Kurai přišla do třetí divize s přihláškou a sebevědomě se vydala ke kanceláři kapitána, při cestě ke kanceláři si prohlížela okolí, dále si prohlížela členy divize a byla připravena kdyby se cokoli stalo. Došla ke dveřím a chtěla zaklepat, ale nebyla si jistá, ale na konec zaklepala.

Kurai -> Dlouhou dobu se nic nedělo. Nikdo neodpovídal, ani žádný zvuk nebyl slyšet. Ale nakonec sis mohla všimnout vedle dveří pověšeného papíru. Na něm bylo úhledně napsáno:

Kurai Waru


Kurai si přečetla úhledně napsaný text na papírku, po chvilce rozmýšlení a čekání jestli náhodou někdo nepůjde kolem a neřekne Kurai kde se nachází osoba uvedena na papírku, se sebrala a takovým naštvaným krokem odchází hledat kancelář Akashiyu Masamune sama, při cestě si ještě něco brumlá, možná to souvisí s dlouhodobým pobytem u kanceláře kapitána třetí divize, ale opravdu jen možná.

Kurai -> Najednou kolem tebe prolétl kluk v úboru 3. divize a rychle někam utíkal. Za pár vteřin kolem tebe prolétla i nějaká slečna v úboru 3. divize, která se s tebou málem srazila. Pak prolétl i hlouček lidí v úboru 3. divize. Všichni mířili stejným směrem.

Kurai Waru


Kurai se otočila a vyhnula se nejdřív klukovi, potom slečně a potom tomu davu lidí, otočila se podívala se v "klidu" na ně a naštvaně se rozeběhla za nimi, né že by jí zajímalo co se tam děje, nebo kam běží, ona má takový vztek že jim chce něco udělat! Mezitím co běží v její hlavě: Dneska si ze mě někdo snaží asi dělat srandu nebo já už nevím, nejdřív si můžu zaplatit pronájem na rohožce u kapitána třetí divize, potom mě málem srazí nějaký mladík, potom dokonce nějaká slečna, a aby toho nebylo málo tak mě málem rozdupe skupinka lidí, nejsem náhodou v ústavu pro duševně choré ? 

Kurai -> Jak jsi tak utíkala za nimi, tak tím víc jsi mohla slyšet jedno se stále opakující slovo. "Boj. Boj. Boj. Boj. Boj...." Nakonec jsi dorazila do zahrad 3. divize, kde už se v kolečku lidí schylovalo k boji. "Kapitán nás opustil schválně." řval jeden v tom kolečku. "To není pravda." odporoval na to druhý v kolečku lidí.

Kurai Waru

Kurai se procpe na tolik, aby viděla co se děje a mohla si to všechno srovnat v hlavě, rozhlídne se po zahradách, aby si je dobře zapamatovala, potom si prohlídne ty dva, ty kteří na sebe řvali, a zeptá se:Já se do toho nechci nějak motat, ale nevíte kde je zástupce kapitána ?
Pro jistotu, kdyby na ní chtěl někdo zaútočit si během řeči dá ruku za hlavu, nenápadně aby to vypadalo jako když se škrábe ve vlasech aby to ke své zbrani potom měla blíž.

Jako dobrý, ale zkus dát přímou řeč do uvozovek a tučně. To jak jsi napsal ty řeč, se normálně píšou myšlenky. Všem to pomůže.

Pardon za edit, ale jen chci dodat, že je to velice základní pravidlo, takže to poukazuje na to, že sis pravidla nepřečetl. Udělej to, je to podmínka pohybu ve hře. Miss_Atlantis


Kurai -> Na okamžik se na tebe všichni podívali, ale opravdu jen na okamžik. Pak se všichni vrátili opět k hádce a připravenému boji, který taky vypukl. Oba dva se do sebe zuřivě pustili v pěstním boji.

Kurai Waru

Kurai chvíli sleduje souboj, potom jí to omrzí a jde dál hledat zástupce kapitána třetí divize a dál si něco brumlá, protože jí přijde, že si z ní někdo už doopravdy dělá srandu, bude se rozhlížet po okolí a důkladně si prohlížet osoby, jestli náhodou nenarazí na Akashiyu Masamune.

Kurai -> Bohužel jsi na nikoho nenarazila. Všichni byli na zahradě a sledovali souboj. Možná, že se do něho přidali i další, protože řev byl hlasitější, i když jsi se vzdalovala.

Kurai Waru


Kurai se po nějaké době toho chození a rozmýšlení otočí a půjde se vrátit na místo boje aby se podívala jak to probíhá, a co se děje, aby také popřípadě se poptala po zástupkyni

Kurai -> Bylo zvláštní, jak za takovou krátkou dobu, se udělalo ticho. Už jsi neslyšela žádný hluk od rvačky. A když jsi se vrátila na místo rvačky, tak už tam dokonce i žádná rvačka nebyla. Viděla jsi jen, jak nějaká žena drží oba bojovníky za jejich uši a vytahuje je do výšky. Ostatní přihlížející jen tiše mlčeli. Žena těm dvou hrozně nadávala.


Akashiya Masamune

Člověk se sotva vrátí do divize a už tu musí řešit potyčku. A to jsem si odběhla jen na pár minut. Vytahala jsem ti vzbouřence za uši a uložila práci uklízeček, což by jim na nějakou dobu mohlo vystačit a oni tak ukojí svou zuřivost. Při tom hubování jsem si všimla nějaké nové dívky, kterou jsem v divizi ještě nepotkala. Nechala jsem jí, ať se ozve jako první.

Akashiya Masamune

V divizi jsem to celkem rychle srovnala bez větších potíží. Dokonce jsem připravila i nějaký ten základ pro oslavu stylem, že jsem rozdala práci. Řekla bych, že mi to vedení divize šlo velice pěkně. Klidně bych se to přípravy pustila i sama, ale měla jsem ještě něco v plánu.


--------------------------> 8. divize

Wilhelm Gure
---> Kasárny 4. divize


Když jsem se vrátil, sledoval jsem, jak se okolo motají lidé a připravují věci na oslavu. Ty bylo celkem fajn, ale já si chtěl ještě s někým promluvit. Zastavil jsem tedy jednoho ze členů svojí divize a zeptal jsem se: Prosím vás, nevíte kde je teď Akashiya-sama, nebo Minami-chan?

Wilhelm -> "Aaaa, nazdar Wilhelme!" pozdravil tě zvesela Jomei. Párkrát už jste spolu byli něco zapíjet. "Hele, vo Minami nic nevím, ale podkapitánka říkala, že brzy přijde. No a samotná podkapitánka rozdala práci a sama se někam poděla. Masakr co?" plácnul tě přátelsky Jomei při odpovídání do zad.

Wilhelm Gure

Jen jsem pokýval a na Jomeiho promluvu odvětil: Ano... masakr... nikdy jsem jeho mluvu nepochopil, ale na druhou stranu on mě taky ne a jinak mi připadal jako sympaťák. Je tu něco, s čím můžu pomoct? zeptal jsem se opatrně až stydlivě. Něco, kde je třeba velká síla, nebo kde mají málo lidí, nebo tak něco? mile jsem se usmíval. 
Vypadalo vtipně, když se někdo tak hůlkovitý ptal na práci, kde je potřeba síla, ale ti kdo mě z divize už znali, věděli... Co třeba děláš ty? zeptal jsem se a oplatil mu plácnutí do zad. Přátelsky, ale ne až tak moc jemně.

Wilhelm -> Po plácnutí do zad trochu zakašlal."Hele, jako nevím no. Podkapitánka to prostě nějak rozdala." pokrčil Jomei rameny. "Třeba já jdu rozestavět stoly do tý velký místnosti, jak si pokaždé chodíme vyslechnout nějakou řeč. Klidně se přidej." prohlásil Jomei.

Wilhelm Gure

Jen jsem pokýval a šel jsem s Jomeiem do auly a začal mu pomáhat rozestavět stoly. Kam to mám dát? zeptal jsem se a opatrně si na každé rameno položil jeden stůl. Holt jsem to chtěl udělat rychle, ať se můžeme vrhnout na něco jiného a práce hezky odsýpá. 
Až budou přípravy na oslavu hotové, pozvu tě na skleničku. navrhl jsem, protože ačkoliv jsem moc nepil, Jomei byl muž, se kterým jsem si dal vždycky rád. Navíc jsem chtěl, aby se taky trošku snažil...

Wilhelm ->Jomei ti ukázal plánek rozmístění stolů, takže jsi věděl, že jeden stůl patří doprava, druhý do leva, několik stolů k sobě doprostřed a pár stolů okolo nich. Složitý plánek. "Mnooo, tak taková nabídka se neodmítá." rozzářil se Jomei. Jomei se ti snažil pomáhat, ale ty jsi to zvládl strašně rychle, takže brzo jste vše měli rozestaveno.
"Ještě nikam." zarazila vás jedna z členek 3. divize a vrazila ti do náruče několik ubrusů. "Ještě tohle." řekla, otočila se a jak se objevila, tak i zmizela.