12. divize, výzkumný ústav

Suzaku
Netrvalo dlouho po odchodu kapitána 3 divize dorazil bývalý kapitán, jehož divize také obsahovala 3ku.
Za oběma návštěvníky se začal linout pronikavý hlas.
Ale, podívejme se, to jsou k nám dneska hosti. Nejdřív kapitán Izumi a nyní pokusný experiment AO13MX, ehm, pardon, to bylo neslušné. Ovšem je těžké vás nyní oslovovovat, když nemáte svou kapitánskou funkci, Ukitake Akio. Takže, co vás přivádí? zeptal jsem se čistě ze zdvořilosti, byla zhruba 98.5% šance, že je tady ze stejného důvodu.

Akio

Něco v něm vzbudilo strašnou chuť nakopnout Suzaku mezi oči, když ho oslovilo jako pokusnou myš.
Těší mě Satoshiho bezdrátová zanpakuto loutko...
Odsekne chladně, asi se někde otřel o Akiho.
Dostal jsem na ruku tenhle náramek, potřebuju ho dát dolů... Ukázal náramek na ruce. Neměl náladu se vybavovat s tímhle...pseudo Satoshim, který si ani nebyl s to zapamatovat oslovení san.

Kyouhei

si už sundal roušku z obličeje, ale pořád vypadal trochu jako strážný z vězení první divize. Následoval Akia. Když se objevil Suzaku, Kyouhei se začal tvářit výhružně, jakože ještě jedno divný slovo o kapitánovi Ukitakem a nezná se!




Poté, co odhalila schopnost své zanpakutou, rozhostilo se trapné ticho. Baru radši přidala do kroku, aby už rychle byli v Huecu Mundu a přemýšleli o jiných věcech, protože měla paranoidní pocit, že oba její kolegové se teď jen snaží nesmát jejím mýdlovým bublinám. Byla z toho až trochu červená v obličeji, přestože nikdo nic neřekl nahlas. Když se blížili ke kasárnám 12. divize, už zdálky se rozhlížela, jestli někde neuvidí ukazatel "PRŮCHOD DO HUECA MUDNA" nebo něco podobného...

Suzaku
CHLADNOU poznámku zcela ignoroval a pouze si povzdechl Občas je nuda, že pravděpodoobnost funguje tak přesně. pomyslel jsem si a opět, stejně jako u Razakiho jsem přeměnil ruku na meč.

Bez jakéhokoliv varování došlo k rychlému seku směrem k Akiově náramku. Ovšem z pohledu nově příchozích misionářů to vypadlo, že váženého Ukitake Akia chce někdo rozseknout, což jistě podpořilo velmi dobré mínění členů o 12 divizi. Ale zpět k Akiovi. Řez byl natolik přesný, že náramek odpadl a Akiovo uvolněné reiatsu do něj začalo rychle plynout. Nyní mohl experiment AO13MX klidně rozbít 2 vrchní mafiány.

Cedule nikde nebyla, zato spatřila něco, co rozhodně nečekala - svého bývalého kapitána. Srdce jí poskočilo radostí. Už dlouho ho chtěla vidět, ale nějak jí nezbýval čas... a teď je náhoda svedla dohromady zrovna tady! Vypadalo to, že v doprovodu nějakého muže v bílém mluví se Suzaku. Zrovna Baru byla z lidí, kteří o dvanácté divizi opravdu dobré mínění měli, tedy minimálně její mínění nebylo špatné. Když se zdálo, že Suzaku se chystá Akia zranit, ztuhla Baru krev v žilách a tak nějak mimoděk zvedla ruku a chtěla se dát do běhu, ovšem bělovlasý muž se zatím nekácel ani nevypadal, že by se mu něco stalo, takže Baru ruku zase stáhla, nicméně přidala trochu do kroku.


Kyouhei

se taky trochu vyděsil, když Suzaku bez varování máchl svým ruko-mečem, ale dopadlo to dobře. Zatímco se tedy kapitán zabýval svým náramkem, Kyouhei se rozhlédl kolem, protože se mu zdálo, že zahlédl nějaký pohyb. A také že ano - spatřil, že se blíží trojice shinigami. Nějaký černovlasý klučina, modrovlasá dívenka a Kyouheiova bývalá nadřízená.
"A jéje... zábava skončila..." zamumlal si pro sebe, když poznal Baru.

Akio

Neucukl ani o píď, když Suzaku seklo směrem k jeho ruce, ale Satoshi mohl být jen rád, že Akiovy reflexy krepet zarezly co byl květinář, protože jinak by měl duální zanpakuto.
Když uviděl, jak lehce jej náramku zbavili, zůstal stát s otevřenou pusou. NAvíc všechno to potlačování jeho Reiatsu způsobil celkem prudký nárůst.
Tak snadno? Ten bastard mi tvrdil že umřu a ono to stačilo odseknout? Já ho...zabiju!
Pak se stočil k Suzaku. Díky, Suzaku. Musím si teď...něco zařídit... Jeho pozornost teď zaujal Kyouhei a BAru. Dlouho ji neviděl a rád by si pokecal, ale teď nebyl moc čas. Popadl tedy Kyouheie a vydal se za Baru.
Baru, rád vás vidím...vím, že je to ode mě...krapet nezdvořilé, ale nemohu se dlouho zdržovat, mám tu jistý problém s vrchním kapitánem, který nesnese odkladu. Kyouhei?! otočil se na něj. Prosím, najdi mou ženu a řekni jí, A´t si o mě nedělá starosti, že jsem jen šel něco vyřídit! Pak se vrátil k Baru. V těch pár chvílích, jak se máte Baru? Nepokoušel se vás nikdo zabít, nebo zajmout?

"Taichou!" řekla automaticky, ale rychle se opravila. "Tedy... Ukitake-san..." I tak se neubránila širokému úsměvu. Ovšem vypadalo to, že jejich setkání bude velice krátké. A taky to vypadalo, že její bývalý kapitán ví něco o vrchním kapitánovi. "Ano... myslím, že vím, o jaký problém se jedná, buďte opatrný, prosím... Mě se zatím nikdo zabít ani zajmout nepokoušel a právě míříme do Hueca Munda, takže tam budu v bezpečí... i když to je relativní," zasmála se nervózně. "No... jinak se mám... tedy... dobře, jistěže dobře..." odpověděla na původní otázku, i když v poslední době to nebyla úplně pravda. "Chtěla jsem se za vámi stavit v květinářství, ale nějak se mi to nedaří... Doufám, že se ale budeme moci někdy sejít, také mě zajímá, jak se máte, Ukitake-san," usmála se znova na Akia.


Kyouhei

Nijak mu nevadilo, že se nemůže déle zdržovat v přítomnosti bývalé uzurpátorské zástupkyně, takže na rozkaz kývl a okamžitě vyrazil ho do puntíku splnit.

Nekonome Chieko

Když jsme dorazili do dvanácté divize, čekalo mě zklamání. Žádné komíny s barevným kouřem. Já chtěla barevný kouř...nebo alespoň bubliny, to jsem toho chtěla tolik... No co, nikdo nemůže mít všechno, co chce. Jakmile jsme vešli  dovnitř, začala jsem se rozhlížet kolem, nejen abych si to tu prohlédla, ale také protože jsme hledali vstup do Hueco Munda. Vtom můj pohled padl na muže s dlouhými bílými vlasy a ještě jednoho, který si jen tak nechal ruku změnit v meč, kterým onoho muže sekl po ruce. Dalo mi práci, abych nevyjekla a společně s Kurem jsme vyjeveně zírali na celou tu situaci. Avšak, krev nepřicházela a bělovlasý muž se nezdál zraněný. Hiboru-sama k nim vyšla rychlým krokem. Rozhodla jsem se jí následovat. Když jsme k nim dorazili, dala se Hiboru-sama s tím bělovlasem do řeči. Já jsem jen špitla "Dobrý den." a jinak jsem se do rozhovoru nezapojovala. Stejně jsem ani nevěděla, o čem to mluví. Vzpomněla jsem si ale, odkud ho znám. Byl to bývalý kapitán třinácté divize.

Hayato

Hayato následoval ostatní do kasáren 12.
Tedy, nikde neviděl žádný velký tanker s nějakou divě vypadající bublající zelenou látkou, z čehož byl lehce zklamaný. Nu, asi mají takové věci schovány někde pod střechou.. mohla to být sranda.
Každopádně, zdálo se, že tady mají napilno. Všude někdo někam běhal, něco se řešilo, Shinigami si šuškali...
Pak se otočil zpátky ke skupině. S jednou z jeho společnic.. tou rudovlasou..Baru, si zrovna povídal jakýsi týpek. Dlouhé bíle vlasy, důležitý výraz... Hayato měl tip na to, kdo by to mohl být. A to se hned potvrdilo, když ho Baru nazvala jménem.
"Ukitake. Velký bojovník.. a taky taktik a mistr evakuátor." pomyslel si Hayato v duchu. Jednoznačně zajímavá postava. Hayata zajímalo, co tady zrovna teď a tady pohledával, a tak, s nezúčastněným výrazem koukal kamsi do prázdna kasáren, mezitím co jeho uši byly nastražené.

Akio

Usmál se, měl až chorobnou chuť položit, v porovnání s ním, malé Baru ruku na hlavu a trochu jí pocuchat vlasy. Teď když nebyl jejím kapitánem, cítil se víc jako její...starší bratr.
Nebojte Baru, je toho ve mě více, než se může zdát...hlavně vy se opatrujte, víte, že kdyby jste se tam moc zdržela, musel bych si tam pro vás dojít a jak víte, jsem už jen květinář, hledaný tajnou policií za velezradu, ale i tak...takže...vy dva... ukázal na oba, kteří s ní přišli. Dohlédněte na ni, Seireitei by přišlo o velkou myslitelku. Usmál se a vydal se k odchodu. Než se vydal do kasáren 1.divize se otočil a zavolal na Baru.
Klidně se stavte...pondělí až pátek, devět až pět...
S těmito slovy zmizel ke kasárnám 1.divize.

Suzaku
Jen pokynul na poděkování a otočil se na nově příchozí. Během té otočky jsem opět navrátil ruku do původní pozice. Dneska je to jak ráno v Tokijském metru... neodpustil jsem si poznámku Tak, co může naše divize udělat pro vás?

"Ukitake-san...!" zamumlala mírně vyčítavě, když se Akio začal chovat jako otec, který ztrapňuje dceru před jejími kamarády. Trochu i zčervenala, ale byl to Akio, tomu to prostě nemohla mít dlouho za zlé. Proto když odcházel, zamávala na něho a naposledy se na něj usmála, než se konečně otočila k Suzakovi a k začátku své důležité (snad) mise.
"Ehm..." odkašlala si, "tedy, potřebovali bychom do Hueca Munda. Jsme posláni na výzvědnou misi, tak snad vás o tom někdo informoval a víte, kde a jak nás vysadit..." Aspoň v to tedy doufala, ale nedivila by se, kdyby zjistila, že Suzaki vůbec nic neví. Celá tato mise působila celkem nepřipraveným dojmem.

Akio

Nebyl pryč zas tak dlouho, což bylo o to trapnější, že se zase vracel. Nenapadl ho však nikdo jiný, kdo by mohl vědět kam zmizel kapitán 1.divize a Akio ho musel najít. Dokud ten chlap žil, byla jeho rodina v nebezpečí.
Proshunpoval kolem Baru a zastavil se zpět u Suzaku.
Omlouvám se, vím, že jsem zrovna odešel, ale kapitán 1.divize někam zmizel a já si říkal, kdo jiný než 12.divize by mohl vědět kam...musím ho najít...

Akio -> Chvíli to trvalo, ale nakonec jsi zjistil, že přesun se uskutečnil ze Seireitei někam do oblasti Tokia.

Akio

Chvíli trvalo, než zjistil potřebné info, ale nakonec se dozvěděl, že kapitán odešel do Tokia.
Co zatraceně chce v Tokiu? Pomyslel si, ale na nic nečekal. Zarazil své zanpakuto do prostoru a aktivoval Senkaimon do reálného světa, Tokia.

Nekonome Chieko

Ex-kapitán třinácté divize dál mluvil s Hiboru-sama. Působil tak nějak dojmem staršího bratra nebo dokonce taťky. Když nás pověřil, abychom na ni dohlédli, přikývla jsem i když jsem tušila, že to ona spíš bude dohlížet na nás.
Byl to nezvyk, vidět ji takhle....i když, nemůžu soudit po jednom dni, co je u koho zvykem a co ne. Novodobý květinář odešel a my zůstali ve společnosti toho chlápka, co si změnil ruku na meč. Kuro na něj podezíravě zíral a hlídal každý jeho pohyb. Čekali jsme, co nám onen muž odpoví, když v tom se bělovlas vrátil, na něco se zeptal a zase odešel. Vypadal, že má naspěch. Snad to stihne včas. pomyslela jsem si, i když mi tak nějak unikalo, kam a proč tak pospíchá. Když už byl pryč, tak jsme znovu čekali na informace ohledně mise.

Hayato

Hayato jen lehce kývl, když se Ukitake zmínil o tom, abychom jí ochraňovali. Byl si tak nějak jistý, že to bude spíš o tom, že Baru bude chránit nás.. ale, co už. Zdálo se, že má bělovlasý kadeřník dost vlastní práce, a za chvilku tedy zmizel.
Baru samotná se zdála být lehce rozhozená z toho, že svého bývalého kapitána viděla. Hayato tomu ale nevěnoval nějakou větší pozornost. Zatím jen jel "vlakem" mise, který teď prostě řídila Baru. Hayato se hodlal nechat řídit...prozatím.
A tak tam jen stál, a čekal, až se dozví něco víc, a nebo až je oslovený z 12. nasměruje do HM. To bylo všechno, co ho teď zajímalo. Zajímalo ho, jak to tam bude vypadat, jací budou obyvatelé.. jeho zápisník misí se už nemohl dočkat.

Přiběhl k vám nějaký bezejmený člen 12. divize. "Hej, vy ste ta skupina shinigami, co se má dostat do Hueco Mundo žejo? Mám vás tam dostat... sice bych neměl, když tu není kapitán, ale váš zaměstnavatel předložil logické argumenty..." řekl. Otočil se a rozběhl se k nějakému gargnato-stroji co tam Satoshi měl. Cestou ste si mohli všimnout, že mu z kapsy trčí bankovky...
A pokud tam Satoshi něco takového neměl, tak to sestrojil tenhle... a otevřel vám to...
>> Hueco Mundo (Bílé písky)

Byla trochu roztěkaná, ale teď byl čas soustředit se na misi, ne přemýšlet o nostalgických tématech. Potřebovala být bystrá a připravená! Odkašlala si tedy, protáhla se, kývla na své kolegy a vydala se bránou do Hueca Munda. Čím rychleji do toho, tím je půl hotovo, a potom s chutí od toho, ne? Chtěla to mít prostě brzy za sebou.

Hayato

Tak, a byl čas na cestu do Hueca Mundo. Do právého, jediného neznáma. Kde, pokud jste chtěli udělat nějakou mapu, well... no, měli jste velkou planinu písku, ve kterém je orientační bod písek, zrnka písku, další písek. Jo. Víc, než písek, tam vlastně ani nebylo.
Pln nadšení a elánu, i vydal se Hayato směrem do neznáma, s neznámými lidmi a neznámým cílem. Yay.

Nekonome Chieko

Přiběhl k nám nějaký chlapík, vypadal hodně chytře, tedy alespoň mi tak připadal. Podle všeho to byl právě on, kdo nás měl vypustit do obřího pískoviště, divočiny zvané Hueco Mundo. Z kapsy mu čouhaly nějaké peníze. To je celkem nebezpečné, aby mu takhle koukaly z kapsy, mohly by mu vypadnout. "Etoo...měl byste si dávat pozor...takhle byste je...mohl ztratit." pronesla jsem a prstem ukázala na bankovky v jeho kapse. Kuro na mém rameni se uchechtl. Jemu na rozdíl ode mě došlo, kde k těm penězům pravděpodobně přišel.
Poté, když se otevřel průchod, následovali jsme své dva kolegy.

Akokoromi Shitsubo

Pomalu došel do kasáren 12. divize. Už se těšil, až to tu celé prozkoumá a hlavně, až spatří kapitána. Veškeré nadšení ovšem nedával na venek nějak znát. Ve tváři měl skoro až smutný výraz. A tak tedy šel, šel a hledal něco jako kancelář kapitána 12. divize. Neměl však nejmenší tušení, kde to najít a tak spíš nějak bloudil nějakýma chodbama a četl každej nápis co viděl doufajíc, že narazí na kapitána.

Akokoromi -->

Jak se tak Akokoromi flákal "nějakýma chodbama", najednou se proti němu vyřítila nějaká postava. Byl to chlapec, mladší, tip by byl tak na 17. Vypadal, že doopravdy spěchá, ale když uviděl Akokoromiho nic nedělajícího, najednou se zastavil.
"Co ty se tu flákáš, vypadá to, že je práce málo?" pronesl chlapec zvýšeným hlasem. Vůbec ho nezajímalo to, jak děsivě Akokoromi vypadal, spíš se v jeho pohrdavém kukuči dalo vidět, že to bude naopak.

Akokoromi Shitsubo

Pohlédl na toho klučinu. Výraz v jeho tváři se nějak nezměnil. Dobrých pět vteřin bylo ticho, než se Ako rozhodl promluvit.
Jsem tu dnes poprvé. Hledám kapitána, aby mi udělil to...
Další delší odmlka.
Práci..
Domluvil. Během celého tohoto rozhovoru koukal s kamennou tváří přímo na toho klučinu. Nevypadalo to však, že by kluk ani maličko znervózněl.

Akokoromi -->

"Jo ták. Zelenáč." pronesl chlapec, s hlasitým povzdechem. Ať už sám měl předtím jakoukoli práci, zdálo se, že to asi dokáže počkat, protože teď tam tak chvilku stál, a zdálo se, že přemýšlel. Nakonec ale přeci jen promluvil. "No, kapitán tady není. Půjdeš se mnou. Kouknem na nějaký to papírování a já ti nějakou práci najdu." pronesl bez okolků, otočil se, a očekával, že ho budeš následovat.