12. divize, výzkumný ústav

Satoshi
Vrátil jsem se do kasáren a... než jsem stihl vyhodit vzorky svým podřízeným, došla mi zpráva od Hideyoshiho. Kanál 3? To je uzavřený kanál pro komunikaci mezi nejvyššími postavami 12 divize, naprosto neodposluchatelný, encryptovaný a přísně tajný, který není embeddován do žádného custom iSatu. Jak se k němu dostal? pomyslel jsem si a přepnul na frekvenční pásmo 666MHz, přes které se multiplexoval

Kagaku Toshiaki

Vytáhl jsem energetickou tyčinku, kterou jsem s sebou zřejmě tahal už několik dní. Bylo mi jí líto vyhodit ale nechtěl jsme jí jíst. "Na... tohle byt i mohlo pomoct přežít, než najdeme zdroj jídla... ale na zádech tě nosit nebudu, nejsem Sam..." řekl jsem a podal bratrovi tyčinku. Mělo by ho to udržet na nohou dýl jak pár minut

Satoshi
Musel jsem se trochu pousmát, nebylo to něco, co by se od téhle lstivé lišky nedalo čekat a tak jsem aspoň uznale zatleskal. Dobrá práce, ale neřekl bych, že zrovna Raiden potřebuje zvedat sebevědomí. rýpnul jsem si Tak se budu těšit na další překvapení, nějaké to vzrušení je třeba. odpověděl jsem a mezitím jsem předal nalezené artefakty a rozkázal jsem je prozkoumat Já se musím vrátit zpátky do reálného světa, mám tam rozdělanou prácičku. Have fun. rozloučil jsem se a počkal s otevřením custom Senkaimonu, kdyby chtěl ještě Hideyoshi něco říct

Hideyoshi

No...to jsme si moc nepokecali....
Řekl kysele.
Ale když musíš, tak musíš....
Pokrčil tedy odevzdaně rameny pravý Hideyoshi.
Než se obraz ztratil, odpověděl tentokrát bez úsměvu, spíše s jistým mračením.
To si piš!

Satoshi
Budeme mít spoustu času až se vrátím. ujistil jsem Hideyoshiho Musí to prozatím vypadat, že pracuji, aby ostatní neměli podezření, že se něco děje. vysvětlil jsem Až se vrátím z úspěšně provedené mise, nikdo nebude podezírat, že jsem zavřený v kasárnách. osvětlil jsem svůj plán a předtím, než se zrušilo spojení jsem zasalutoval dvěma prsty.

Toshiyuki si od bratra vzal energetickou tyčinku a podíval se na ní. Chvíli na ní civěl, a potom jí otočil, aby si přečetl složení. Očima jezdil zprava doleva.
"Víš, kolik je v tom humusů?" podíval se na bratra trošku podrážděně. "Chceš mě otrávit?" zeptal se. Nebyla to nijak kousavá otázka. Naopak, Toshiyuki se s tím celkem rychle smířil. Bylo to pochopitelné. Jeho bratr mu záviděl jeho intelekt, takže bylo pochopitelné, že ho chtěl zabít. Ale Toshiyuki měl jednu silnou zbraň. A tou bylo odmítnutí! HA! "Nebudu to jíst," řekl tiše a strčil bratrovi tyčinku do kapsy.

Kagaku Toshiaki

Díval jsem se pobaveně na to, jak mého bratra doháněl k šílenství hlad. Rozhodně se choval velice iracionálně. Vzal jsem si tedy od něj tyčinku zpátky. "Nevím co blbneš, jsou v tom samé přírodní věci... podívej..." řekl jsem a začal číst složení tyčinky nahlas. "Kukuřičný škrob, preteinové doplňky, Vitamín C, Vitamín K, drcení měkkýši, sušené mléko, sojový základ, špenátové aroma, může obsahovat zbytkové reiatsu. Informace pro alergiky: Může obsahovat zbytky mléka, arašídů, pylu chrystantém a lepku" zvedl jsem oči od tyčinky. "Co se ti na tom nezdá?"

Toshiyuki byl chudák celý zmatený. Chtěl spát a chodník mu nakonec nepřipadal až tak špatný, když se na něj díval. Jako možná by to bylo trochu tvrdší než jeho postel, ale co.
Najednou se mu do sebe zamotaly nohy a už letěl vstříc zemi. Když si ale ve vzduchu uvědomil, že by to nemuselo přinést zrovna nejlepší výsledek, rozhodl se, že je čas na analýzu situace. Z výšky, ze které dopadal a rychlosti, kterou letěl si vypočítal, jak moc velké zranění by si mohl způsobit. Zlomený nos nebyl zas až takové neštěstí, ale stejně dal ruce před sebe, aby trochu zabrzdil svůj pád.
"Au," řekl.

Kagaku Toshiaki

Naklonil jsme hlavu na bok a párkrát zamrkal. Byly chvíle, kdy jsem nedokázal správně reagovat a tohle byla jedna z nich. Toshiyuki padl na hubu jako podťatá jedle, naprosto bez varování. "Ehm... gravitace je všeobecně přijímaná jako fakt, nevím zda je zrovna v téhle oblasti nutné provádět další výzkum..." řekl jsem a nehnul ani brvou abych mu pomohl zpět na nohy. "Ale jako demonstrace volného pádu to bylo... působivé..." řekl jsem nakonec.

"Jsem unavený," řekl Toshiyuki Toshiakimu a ze země na něj dvakrát zamrkal. Začínal mít pocit, že do té restaurace skutečně nedojde. "Možná bychom mohli zkusit vytvořit zařízení na doplňování energie, abychom nemuseli chodit spát. Vsadím se, že kapitán něco takového má. Bylo by to pochopitelné. A nebo už melu z cesty," řekl a položil hlavu na tvrdou zem.

Kagaku Toshiaki

"No to se ale stává, když se zavřeš na měsíc někde u sebe a nemáš během toho čas ani na to, aby jsi něco zakousl" řekl jsem a dál postával poblíž aniž bych projevoval sebemenší touhu po tom někoho ze země zvedat. "A nevím jak ty, ale já bych takové zařízení asi nepoužíval, spánek neslouží jen k doplňování energie, ale také k srovnání organismu a mnoha dalším věcem... takže ačkoliv by to bylo jistě časově efektivnější jen se nabít a pokračovat, tak by to zřejmě mělo daleko víc much než si teď dokážeš představit..." dodal jsem

Baru

Vždycky, když tu byla, cítila se nesvá, protože všechno bylo tak technologicky vyspělé, že ani pořádně nevěděla, jak se má dostat dovnitř. Kasárny 12. divize byly hodně odlišné od všech ostatních...
Nakonec se odhodlala a stiskla tlačítko, o kterém se domnívala, že by to mohl být zvonek nebo něco podobného.

Obrovské železné dveře se s epickým zvukem vskutku otevřely. Baru se tedy pravděpodobně trefila na první pokus, což ji mohlo poměrně potěšit. Uvnitř byla klasika, všichni pracovali, protože bylo ještě spoustu k řešení. A tak si ji nikdo nevšímal, než na plošině nad Baru uslyšela hlas.

Suzaku
Všiml jsem si Baru a tak jsem ze slušnosti zasalutoval dvěma prsty. Zdravím. pozdravil jsem Co vás přivádí? zeptal jsem se stále v předklonu opřený o zábradlí na plošině, odkud jsem sledoval práci svých podřízených

Baru

"Suzaku-san!" pozdravila nejistým úsměvem a pozvednutím ruky. "Našla jsem jistý předmět a potřebovala bych, abyste mi o něm řekli něco víc... tedy... doufám, že budete moci, je to důležité pro naše pátrání ohledně... incidentu v onsenu," objasnila svou návtšvu tady trochu přerývaně. Vytáhla z kapsy náramek zabalený do kapesníku, ale nevěděla, komu či kam ho má dát. "Možná byste mohl pověřit některé z vašich vědců? Pokud nemají nic důležitějšího na práci..."

Suzaku
No, konečně něco užitečného. pomyslel jsem si Výborně, na tohle jsme čekali. Tohle přebírá nejvyšší prioritu. vysvětlil jsem, pokynul k pár lidem dole a luskl Postarejte se o Baru, nejvyšší priorita. rozkázal jsem

Baru

poděkovala Suzakovi a následovala členy divize, které vybral, aby se jejím nálezem zabývali. Byla zvědavá, jestli ji nechají, aby se koukala... Původně o dvanácté divizi sama uvažovala a byla zvědavá na všechny divy které dokáže.

Když se Baru dozvěděla, co potřebovala, vydala se zpátky za svou kolegyní Konan.

Kioshi Hikaku

Objevil se kousek od kasáren a zvolil pomalejší chůzi. Nemusel už tolik pospíchat, tentokrát nešlo o něčí život. "Huad" Ozvala se Haruka, která mu doteď tiše odpočívala na zádech. "Hned to bude, jen něco zařídím a půjdeme domů. Tam ti dám napapat." Skoro se až styděl za poslední slovo, které mu vyšlo z úst. Došel na nějakou chodbu a začal se rozhlížet po někom, kdo by mu mohl pomoci. Vynález držel v ruce, tedy spíše to co z něj zbylo. Stačilo jej jenom předat do správných rukou a vydat se na cestu do desáté divize, pak podat hlášení a hurá domů.

Sakura
V poslední době byly naše kasárny více zaměstnané, než obvykle. Hii-kun. ozvalo se vedle Hikakua. Sakura měla přezdívku pro prakticky celou Soul Society, takže bylo poměrně obvyklé, že je i používala. Můžu nějak pomoci? zeptala jsem se mile a s úsměvem na nově příchozího.

Kioshi Hikaku

Oslovila jej nějaká mladá dívka. Nelíbilo se mu, jak ho nazvala. Vždyť jí viděl poprvé v životě. "Nejsem žádný Hii-kun. Alespoň ne pro vás!" Odsekl a zamračil se na ní. "Tady..." Podal dívce zbraň, kterou našel v deltě. "...to by dvanáctku mohlo zajímat. Nalezeno v laboratořích Delta v lidském světě.". Otočil se k ní zády a škaredým tónem řekl strohé. "Nashle!" Ta dívka opravdu netušila co je nějaká slušnost či zdvořilost a Hikaka to poměrně dost rozrušilo. Za pomocí shunpa opět zmizel.

-----> kasárny 10. divize

Sakura
Tehe, jaký to tsundere. pobaveně jsem se pousmála a pak mi předal nějakou podivnou zbraň. Chvíli jsem si ji prohlížela, ale nevypadalo to jako něco konvenčního, co by bylo k dispozici kdekoliv Eh? Co to může být? bylo jasné, že bez důkladné analýzy nepůjde nic zjistit, takže jsem jmenovaný předmět odnesla do laborky

Myamoto Usagi

Stále s velkou krabicí v rukou jsem dorazila před další velice známé kasárny.
Je hezké, tu být zase jednou pro změnu jen tak a né když je potřeba zachránit svět...
Na dlouhé vzpomínání jsem ovšem neměla moc času, protože ten mi právě rychle ubíhal.
A tak jsem se bez zbytečného zdržování vydala přímo za Sakuřiním reiatsu.

Sakura
Pracovala jsem na předmětu od Hikakua, ale tohle reiatsu jsem nemohla minout. T-Tohle reiatsu! Oddělila jsem se na chvíli od práce a běžela jsem za zdrojem a byla to ona, i když vypadala jinak, byla to ona! Mya-chan! vykřikla jsem a vrhla jsem se kolem jejího krku.
Pic related

Myamoto Usagi

Čekala jsem veselé přijetí, ale až takové tedy ne.
Rychle jsem si musela přehodit krabici do jedné ruky, aby nebyla zdemolována.
Taky tě ráda vidim. Široce jsem se usmála a volnou rukou jsem jí na chvilku taky objala. Pak jsem ale ustoupila (pokud mě tedy pustila), protože jsem si byla vědoma toho, jak rychle mi čas ubíhá. Vidím, že aspon tady se toho moc nezměnilo. Stálá a nezničitelná dvanáctá divize... Omlouvám se, ale mám trochu naspěch. Mohli by jsme si promluvit někde..........kde budeme mít větší klid? Zase jednou potřebuji tvojí pomoc.