9. divize, redakce Ban-Kai

Konan Hana

Když Yoshiro řekl, že je vlastně v pořádku, tak jsem se v sedě narovnala a pozorovala ho, jak vstává na nohy. "Oh...Aha..." dodala jsem ještě mezi tím.
Do nemocnice se mi nechtělo, protože jsem si nebyla jistá, jestli je Yoshiro opravdu v pořádku, ale mé tělo říkalo něco jiného a tak taky vypadala i odpověď. "Ne!.....Ano?.....Možná. Já nevím." řekla jsem a povzdechla jsem. "Jak se ti to stalo? Myslím ta jizva na obličeji." zeptala jsem se zvědavě.

Yoshiro


Yoshiro se podíval na Konan, chvíli na ní koukal, a pak se otočil k oknu. 
"Udělal jsem si jí sám," odpověděl rychle, přesně a pravdivě. Nechtěl však zacházet do detailů a zmiňovat se o tom, že to udělal proto, aby zachránil svoje okolí a sám sebe před sebou samotným. Dává to smysl? Snad jo. Povzdychl si a opřel se o okno, ze kterého se podíval na svého blonďatého zástupce.

Konan Hana

Stále jsem seděla dole na zemi a tomu co Yoshiro řekl, jsem nerozuměla. Proč si to udělal sám? Vždyť to bylo jen obyčejné tetování, nebo ne?......Já vlastně vůbec Yoshira neznám. Tak mě napadá - zná ho vůbec někdo? přemýšlela jsem si pro sebe a koukala někam ven z okna do blba.
"Asi bych do té nemocnice měla jít" řekla jsem po chvíli, "necítím se nejlíp." Z toho všeho se mi zamotala hlava.

Yoshiro


Chtěl si jít lehnout a spát. Ačkoliv se mu přilepšilo, pořád to nebylo nejlepší. Otočil se zády k oknu a podíval se na Konan. "Nevadilo by ti, kdyby tě tam nakonec doprovodil Mitoshi? Stačí, když mu řekneš..Já se.. Potřebuju si prostě lehnout. Omlouvám se, vím, že jsem řekl, že tě ti tam pomůžu, ale..." znovu klopýtl, ale tentokrát se udržel na nohou. Chvíli odpočíval, a pak se vydal do ložnice. Vypadalo to skoro jako by cestu tam ani nevnímal. Upadl do velké postele a zavřel oči. Ležel tam jako nevinné bílé klubíčko.

Konan Hana

Na to, že se Yoshirovi ozvala jen stará rána, nevypadal nejlépe a přitom já potřebovala hlavně pomoc. No ale co se dalo dělat...na odpověď nepočkal. Možná by ji ani nevnímal. Sledovala jsem ho, jak upadl do postele. Vyškrábala jsem se na nohy, ale raději jsem se podpírala čímkoliv, co bylo pevné, stabilní a po ruce. Z okna jsem zahlédla podkapitána, ale přesto jsem se ještě otočila a došourala jsem se do ložnice za Yoshirem. Trochu jsem ho přikryla a dala mu letmý polibek na tvář. Pak jsem se zase došourala do kanceláře. Mezitím jsem zavřela dveře od ložnice. Zastavila jsem se až u okna. "Ehmmm..." upozornila jsem na sebe. "Promiňte podkapitáne Antero, že ruším, ale potřebovala bych pomoc. Potřebovala bych se dostat do nemocnice." řekla jsem prosebně. Co jsem si pamatovala, tak čtvrtá divize byla nedaleko.

Mitoshi

Neměl si s těma dvěma, co říct. Ale jako seriózně byl úplně v kelu.
"Jo jo, můj bankai je takový drobeček," řekl nervózně, ale v tom přišlá spása ze samotného nebe. Nebo spíš okna.
Mitoshi se podíval na Konan a potom co mu sdělila svůj požadavek, přikývl.
Během pár okamžiků zmizel, až podivně něžně sebral Konan do narůče a objevil se na divizní zahradě.
"Vyhovuje to takhle?" zeptal se a se zavanutím větříku zmize směrem k nemocnici.

Konan Hana

Byla jsem příjemně překvapena. Nechtěla jsem z nikoho dělat taxíka, ale sama bych do kasáren 4. divize asi nedošla. Když se mě podkapitán Antero zeptal, jestli mi to vyhovuje, stačila jsem jenom vděčně přikývnout.

Mitoshi

Brzy se jeho hvízdání začalo rozléhat po kasárnách 9. divize.
Právě se vrátil ze čtverky, kam šel zanést Konan.
Pomalu ale jistě se blížil k chrnícímu kapitánovi.
Neslyšně vešel do kanceláře a když uviděl pár oražených papírů na stole, rozhodl se, že je vezme a udělá s nimi další patřičné věci. Když ale přicházel ke stolu, jeho pozornost upotal kapesník od krve v koši. Tedy, to že je to krev poznal až po hmatu, protože ten kapesník z toho koše, který před tím pečlivě vyprázdnil, vzal. Se zamračeným pohledem přešel ke dveřím do Yoshirovi ležnice a tam ho viděl ležet jako mrtvolu.
"Yo?" oslovil ho tiše, aby zjistil jestli spí.

Yoshiro


Yoshiro se převalil na záda a podíval se na blonďáka, "ne, nespím." Už vypadal lépe, nebyl tak bledý a netvářil se jako by měl jít na popravu. "Díky, že jsi jí odvedl."
Posadil se a upravil si účes. Byl celý rozcuchaný, tak jak dřív, ale už si prostě zvykl na to, že si vlasy češe, aby byly rovné. Otočil se doprava a nohama se konečně dotkl země, "čeká nás spoustu práce, Mitoshi."
Rukama se zapřel o postel a pomohl si na nohy.

Mitoshi

Na svého rozcuchaného kapitána se díval s nadzvednutým obočím.
"Kdyby chtěl, asi by mi řekl, co se děje," pomyslel si když stále držel kapesník.
Otočil se na podpatku a odešel z ložnice do kanceláře. Kapesník při tom hodil zpátky do koše a vzal se stolu těch pár oražených papírů.

"Není zač. Á propos, jakou práci máš na mysli?"

Yoshiro


Vešel do kanclu s rukama v kapsách. "Musíme vymyslet způsob, jak dostat artefakt k Izanagimu, aniž by si toho všiml." Přišel ke stolu a posadil se na něj. Očima se nenápadně nakoukl ke koši. Uviděl, že je kapesník na svém místě, takže to dál neřešil. "Určitě jsi pochopil, že chci Izanagimu dát ochutnat jeho vlastní šťávy." Protáhl si ruce a prokřupal prsty. Ležel jen chvíli, ale měl pocit, že jeho celé tělo je jak za kamene. "Zatím v tom se mnou jede kapitán Raiden. A teď už i ty, ať už chceš nebo ne."

Mitoshi

Po vyslechnutí Yoshirova plánu kývl.
"To je hodné podlý plán. Ale jestliže tu soutěž odstartoval Izanagi, myslíš že nevytvořil příslušná protiopatření?" zamyslel se.
"No každopádně," pokračoval "už jsem začal s přípravami jistých... nástrojů na zbavení se oné věci."
Co se týče tohohle, věřil, že ten nejprimitivnější způsob bude fungovat.
Proč se tím zaobírat, takovou blbost by přece nikdo neudělal - přesně tímhle se řídil.

Yoshiro


S notnou dávkou úžasu zamrkal na svého blonďatého zástupce, "co že jsi začal?" Yoshiro byl opět mile překvapen. 
"Tak se posaď, Mitoshi, rád si to poslechnu." Více plánů nikdy nebylo na škodu, hlavně v tomhle případě, kdy Yoshiro nic specifického sám neměl. Pokud se na své podřízené Izanagi dobře nepřipravil, mohli mu zařídit pořádné peklo. 
Problém byl, že se toho Yoshiro docela bál. V žádném případě nechtěl, aby některá z divizí nesla titul - nepřipravená. Všichni kapitáni dělali maximum, takže si Izanagi nezasloužil nic jiného. Ale na druhou stranu měl strach, že pokud se začne bránit a ostatní se mu to tam budou snažit dostat i po tom, co si toho všimne, mohlo by dojít k boji. Třeba Raiden byl hodně zbrklý v mnoha věcech a navíc Izanagiho nerespektuje. Yoshiro vzdychl a zakroutil hlavou.

Mitoshi

Výzvu k posazení zatřepáním hlavy odmítl.
"Můj plán je prostý. Spočívá ve dvou věcech," začal pomalu dívaje se na Yoshira. Do jeho očí. Do těch úžasně jantarově žlutých tůněk, které v sobě mély jakousi jiskru. Byl Yoshirem naprosto fascinován. Taková změna.
Pak ale pokračoval. "Jsme v deváté divizi. To co je kolem nás je ta špička špiónů a veškerých fotografů a tak. Takže oni zvládnou zpozorovat podezřelou věc. Přeci jen od toho jsou tu, aby měli oči otevřené. To znamená, že nalezení artefaktu na našich pozemcích nebude zas tak těžké a hlavně bude rychlé." Touhle částí plánu byl Mitoshi celkem přesvědčen. Tihle lidi opravdu dokázali výtahnout špínu na kohokoliv. Najít předmět bude brnkačka.
"No druhá část možná nebude fungovat. To záleží na povaze toho předmětu. Pochybuji, že by to cvičení mělo nějaký větší smysl, kdyby ten předmět nemohl projít přes bariéry a zabezpečení. A jelikož si teď budou dávat divize pozor na nově příchozí, tak to musíme udělat tak, aby jsme  se k cizím divizím ani nepřiblížili."

Pak se na chvíli zastavil ve své mluvě a dal Yoshirovi prostor k nějakým připomínkám či dotazům.

Yoshiro


Vyslechl si svého zástupce a chvíli nad tím přemýšlel. Něco na tom bylo. Pokud byla devítka v něčem dobrá, tak to bylo pozorování a špehování. 
"Dobře.. Ale jak to dostaneme k Izanagimu?" Zeptal se Yoshiro. Identifikace předmětu a jeho získání bylo klíčové, ale ne nejdůležitější. "Ještě by asi nebylo na škodu říct, že v tom s náma jede osmička a nejspíš i dvojka." 
Znovu dal Mitoshimu prostor k tomu, aby mohl pokračovat ve svém mluvení. Pokynul mu rukou.

Mitoshi

"Jistě, to zní dobře, čím více nás bude zahrnuto v tomhle plánu, tím lépe," pŕikývl. Víc hlav víc ví a v tomhle případě byla přesila výhoda.
"Jak to dostaneme k Izanagimu?" zopakoval Yoshirovu otázku a zavřel oči.
Když je otevřel, zářil v nich plamínek podlosti a nápaditosti.
"Za pár minut by měl být dostavěn náš katapult!" řekl s podlým úsměvem.
Ano, tohle byl ten brilatně jednoduchý plán. Prostě to tam poslat vzduchem ze slušné vzdálenosti.
"Nikdo o nás nebude vedět a jako bonus by to mohlo spadnout někam do křoví, kde si toho nikdo nevšimne!"
Mitoshi do toho byl opravdu zapálen. Pár sekund po jeho plamenném výjevu ale sklopil hlavu.
"Ne vzdávám to, nic lepšího jsem nevymyslel..."

Yoshiro

"Katapult?!" vykřikl zděšeně, až vyskočil ze židle. Běžel k oknu a rozhlížel se, jestli někde neuvidí členy své divize, jak připravují katapult.
"No.. Nápad to není zase tak špatnej. Pokud to tam teda dostřelí. Ale co když to zrovna bude ve stavu, ve kterým to nebudeme schopni vystřelit? Něco jako, já nevím, super želé s brokovnicí.."
Yoshiro se znovu posadil a upravil si účes, aby neztrácel nic ze své 'coolness'.
"Ale nebudeme předbíhat. Zatím to u sebe nemáme. Vědátor by to měl během zítřka dát Raidenovi."
Yoshiro ještě chvíli koukal na svého zástupce, a poté sklopil hlavu do papírů, které začal vyplňovat.

Mitoshi

Palcem ukázal za své rameno, na stěnu ve které nebyla okna.
"Staví se na támhle tom nádvoří," upřesnil Yoshirovi a vstal.
"Tak to dáme třeba do kastrólku," řekl ale pak si představil opačný extrém. Dinosaura sedícího na katapultu. Tuhle stupidní představu zahnal zatřepáním hlavy, přece by tu nebylo něco velikosti Dinosaura. Navíc by asi byl problém to schovat.
"V tom případě bych s tímhle plánem pokračovat až zítra, tou dobou bude katapult překontrolován a připraven k střelbě. No asi ho půjdu zkontrolovat," ukončil rozhovor a vydal se ke dveřím.

Ruyichi Yoshiro

 Yoshiro na Mitoshiho zamrkal a přikývl, "jistě. Myslíš, že by ses cestou mohl stavit do redakce a zkontrolovat, jak jsou na tom s novým vydáním časopisu?" zeptal se a podepsal se na jeden z papírů. Ještě než Mitoshi odešel, Yoshiro mu věnoval jeden ze svých příjemných úsměvů, a pak se podíval na podepsaný papír. "Sakra," zaklel a roztrhal papír. "Já ty grily platit nebudu!" 
Kousky papíru zmuchlal do kuličky a hodil je do koše. 
Zdálo se, že grily si Yoshira našly i v deváté divizi. On se jim ale plánoval vyhýbat do konce života. 

Mitoshi

Když zavíral dveře potvrdil Yoshirovi, že se do té redakce zajde podívat. A tak se s myšlenkami na podlý útok na 1.divizi vydal do redakce Ban-Kaie. Šel a šel, krok za krokem.
Horší ale bylo že nevěděl kam. Po chvíli chůze se zastavil a rozhlédl se.
"Kde.. to jsem?"
S pokrčením ramen se otočil a vracel se stejnou cestou očima hledajíc nějakou ceduli s nápisem redakce nebo tak něco.
Redakci našel brzo a zkontrolování bylo taky rychlé, tihle lidé fungovali jako hodinky.
Na cestě do svého pokoje se zastavil u svého katapultu a pyšně se na něj díval.

Hikaku

Shunpem se přesouval celým Seireitei. Zastavil se na různých místech, kde by se dalo odpočívat, ale vždy jej něco vyrušilo. Ten pár muchlující se před vstupem do osmé divize byl na něj už moc a tak se rozhodl pokračovat dál ve svém hledání. Konečně se octl na místě kde se zdálo být docela ticho. Posadil se kousek od vstupní brány těchto kasáren a ponořil se do svých myšlenek. Snad tady nikomu nebude vadit, do sedmičky se mu totiž teď nechtělo.

Ruyichi Yoshiro

Mitoshi odešel a v kanceáři bylo zase jednou ticho. Z dvora se ozývaly výkřiky trénujících členů deváté divize. Yoshiro se opřel o židli a zaklonil hlavu.
"Konan," zašeptal a několikrát zamrkal na strop. Yoshiro nedokázal pocit, který cítil zařadit do žádné z kategorie emocí, které znal. Bylo to něco jako štěstí z jejího návratu, do kterého byla zamíchaná opravdu velká dávka smutku, hořkosti a na vrch k tomu ještě nedůvěry.
Zhluboka se nadechl a utřel si oči. Muselo mu do nich něco spadnout.

Fluffy

Mitoshi si musel všimnout, že ho celou dobu někdo sleduje. Tím někým nebyl nikdo jiný, než kocour Fluffy! Vždycky když se Mitoshi zastavil, zastavil se i Fluffy. Připraven k taktickému ústupu s jednou tlapkou ve vzduchu.
Svýma žlutýma očima nespouštěl blonďáka z pohledu
Když se Mitoshi zastavil u katapultu, naskytla se dokonalá příležitost. Fluffy se vyřítil ze stínu a skočil Mitoshimu na záda, kde se zaryl svými ostrými drápy a vylezl až na hlavu. "Nyaaa," řekl.

Informace: Začal druhý den cvičení

Do deváté divize se doneslo samozřejmě velmi rychle, že Satoshi vylezl z jeho brlohu a potoluje se Seireitei. Informaci samozřejmě zjistili v terénu působící reportéři.

Hikaku

Tomuto kapitánovi se opět nedostalo odpočinku který plánoval, když mu jeden z jeho členů předal informaci, která se dostala do sedmičky. "Satoshi mě nikdy nezajímal. Nechápu proč jsou z něj všichni tak pos****." Zamumlal si pro sebe a vydal se do své divize.

Další den
___________________________________

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro vstal brzo ráno. Ne protože by chtěl, ale prostě nemohl spát. Celou noc přemýšlel nad Konan, tím co říkala a nemohl se vůbec rozhodnout, jak to s ní nakonec udělá.
Byl však klidnější, než včera. Podíval se na svoji ruku a zatnul jí v pěst.
Seděl ve svém kapitánském křesle a sledoval hromadu papírů, které před chvílí vyřídil. V druhé ruce si hrál s perem, na kterém zasychal inkoust.
Před několika minutami Yoshirovi oznámili, že kapitán dvanácté divize společně s kapitánem páté divize a artefaktem opustili laboratoře dvanáctky. Yoshira to nijak nezvedalo ze židle. Tak nějak stejně chtěl, aby se k němu ta věc dostala a on jí mohl odpálit k Izanagimu. Katapult už stál na jižním dvoře kasáren.