5. divize

Nacházíte se v kasárnách páté divize.

Důležité:

Firel
Poté, co jsem se podílel na zlikvidování mafie jsem doslova neměl co dělat. Seireitei bylo až příliž klidné a všechno fungovalo svým způsobem dokonale.
A právě ta dokonalost mi kazila moje snad i zasloužené pohodlí na střeše, od kud jsem měl výhled na tu hrstku členů, které pátá divize měla.
Když už se ti mladí shinigami nemohli nechat zabít v boji s holowem, pokoušeli se o to v tréningové aréně, důůkazem tomu bylo stoupající množství výbuchů, narážejících do bariér kolem arény.

Yuudai

Mladý Shinigami bol celkom pokojný počas celej doby, čo sa začal učiť umeniu bariér. Dá sa povedať že sa neustále zlepšoval, no už dlho sa nezúčastnil žiadneho boja. Nebol to síce zrovna bojový typ ale nemal na výber, posledný súboj s Agony mal neustále v hlave, premietal si svoje chyby a nedostatky, ktoré by mohol napraviť no stále sa niečoho bezpredmetne bál. Cítil sa že je posledné dni neuveriteľne vyčerpaný, čo mohlo byť neustálym študovaním kníh čo sa týkalo bariér, no nebolo to všetko. Učil sa mnoho aj o reiatsu ako samotnom a s Mačkodlakom sa naučili pár heftov, ktoré by niekedy mohol využiť. Chcel sa však zamerať aj na iné slabosti, ktoré v súčasnosti mal. Rozhodol sa odložiť starosti a pozrieť sa na súboj, ktorý pravdepodobne prebiehal v jeho divízii. Celé tieto aféry s tajnými duelami sa mu moc nepozdávali, ale predsa len to bolo fascinujúce sledovať.

Firel
Zatímco jsem vysedával na střeše, probíhali souboje v klidu a bez nějakých anomálií. Přeci jen to byl jeden ze způobů jak se zabavit, zatímco se jedna polovina gotei 13 starala o sebe, a druhá se ukusovala nudou.
Pročítal jsem si svoje zápisky a něco na způsob deníku. Ačkoliv to přinášelo spousty přijémné nostalgie, každá stránka mi neustále připomínala jeden fakt. I když jsem pravděpodobně nejschopnější v démoní magii za posledních pár set let, pořád jsem kapitán bez bankaie...


Yuudai: Souboj, který si se rozhodl sledovat byl dle tvého uvážení někde v polovině, když jsi se ho rozhodl sledovat. Trval však mnohem déle, než měl. Došlo ti, že oba účástníci souboje, hrají až přehnaně defenzivně a čekají, až se jejich nepřítel vyždímá. A čím se souboj blížil íce ke konci tím víc se spomaloval.
Když po nějaké té hodině zkončil, bariéra opadla a oba účastníky museli odnést, jelikož nebyli schopní jít po svích i když byli při vědomí.
To co nastalo poté, jsi mohl bez výčitek označit za chaos. Do arény se nahrnulo nějakých devět shinigami najednou. Jedním z nich byla i Agony, na jejímž výrazu bylo znát velké znepokojení.
Tebe však překvapilo, že i s takovým množstvím lidí uvnitř, nejsou bariéry vztyčeny. Došlo ti, že se čeká na posledního "hráče".

Firel
Několik hodin jsem se pokoušel zabavit pročítáním popisek rozdělaných a nedokončených technik, nových postupů využívání bariér a dalších zvráceně šílených kombinací mezi jednotlivými kidy. Ovšem neúspěšně, ležet a téměř nic nedělat prostě nebylo v mé povaze.
Takže jsem se převalil ze zad na pravý bok, a propadl přímo skrz střešní okno do mé kanceláře.
Po hlasitém a tupém zadunění, doprovázeném rozvířením nějaké té tuny prachu jsem se ocitl na zemi, jelikož křeslo, do kterého jsem měl v plánu spadnout, se nacházelo metr ode mě.
Okamžitě jsem máchnutím ruky poslal veškerý prach oknem ven, abych se mohl v klidu postavit a neudusit se připomíkou toho, jak zanedbávám úklid.
Posbíral jsem si pár svích věcí, kterých bylo opravdu poskromnu, a vyrazil do první divize.

------> 1.divize

Firel
--->1. divize.
Když můj plán o okamžitou rezignaci nevyšel, vrátil jsem se zpět do páté divize a do své kanceláře.
Dokumenty jsem měl hotové už když jsem odcházel. takže jsem se mohl věnovat mím vlastním dokumentům.
Většina z těch dokumentů byli poznámky o mích nápadech, kida těsně před dokončením, jenž měli jen drobné katastrofální vady.
Ovšem pod hromadou mích zápisek trčel jeden úplně prázdný list papíru.. Chvíli mi trvalo než jsem si vzpoměl že byl od docela slušně skryté bytosti, která mě přepadla uprostřed tréningu v satoshiho nezničitelných místnostech.
Ještě nějakou chvíli jsem si ho prohlížel ze všech možných úhlů, na všech možných odstínech světla.
Až mě pak napadlo pustit do toho svoje reiatsu abych zjistil jestli ten papír bude dělat něco jiného než že se bude tvářit jako dokonale prázdný kus papíru.

Firel -> Jak jsi správně tušil, opravdu to nebyl jen obyčejný kus papíru. Když jsi udělal to, cos udělal, na papíře se nejdřív objevilo několik zářících znaků, které ti ale nic neříkaly. Některé z nich vypadaly povědomě, ale nic bližšího jsi z nich nestihl rozluštit, protože se hned zavlnily a zmizely. Potom se na papíře objevily dva zářící body, každý na jedné straně.

Firel
Nějakou chvíli se nic nedělo. Poté se opět nějakou chvíli nicnedělo.... A potom si papír chtěl hrát.
"Tohle by měl razaki zavést. Interaktivní papíry nevypadají tak špatně."
Vzal jsem papír do rukou tak, abych palci ony zářící body zakryl a poté do papíru pustil reiatsu skrze palce.
"Tak co budeš dělat ted papíre?" Řekl jsem trochu zaujatě spíše pro sebe.

Firel -> Z bodů vyběhly slabé žilky světla, které ale hned pohasly. Pod prvním z bodů se objevil znak "hmota", pod druhým znak "energie".

Firel
Když se nestalo nic krom zobrazení dvou znaků skusil jsem přestat s "napájením" papíru u symbolu s hmotou, zatímco jsem pokračoval s ouštěním reiatsu do tečky energie.
Pokud by se nic nestalo, začal bych pouštět energii do hmoty a přestal pouštět energii do energie.
Navíc jsem začínal mít dojem, že tato hra chvilku potrvá, tak jsem si sednul do křesla.

Firel -> Z obou teček, do kterých jsi střídavě vypouštěl reiatsu, se šířily tenké, zářivé žilky, tak jako před chvílí, ale hned zase mizely. Nic jiného se nestalo.

Firel
Papír tedy nějak reagoval. Ovšem moje pouštění reiatsu do bodů se měnilo už jen tím, jak jsem na to pomyslel.
Takže když znovu začaly vycházet žilky pokračoval jsem v pouštění reiatsu a přestal střídat, který z prstů pouštěl reiatsu a který nikoliv.
Když jsem konečně po pár minutách dokázal pouštět reiatsu do jednoho bodu, aniž bych se musel neustále soustředit na to, abych pouštěl reiatsu jen jedním konkrétním bodem na papíru, začal jsem se soustředět na žilky samotné.

Firel -> Pokud toto byla hádanka, potom to, co jsi dělal, nejspíš nebyla správná odpověď, protože tvoje reiatsu vypouštěné do papíru nemělo žádný vliv. Bylo papírem vždy jen znovu rozpuštěno ve formě žilek. Samozřejmě mohl jsi pokračovat nebo zkusit reiatsu ještě zvýšit a zjistit, co se stane. Ovšem to by ten papír mohl třeba zničit. A nebo jsi mohl zkusit něco jiného.

Firel
"Tak papírek si nechce povídat s mím reiatsu?"
Řekl jsem si pro sebe a přestal pouštět reiatsu do papíru. Nějakou chvíli jsem se tedy rozhodl přemýšlet.
Točil jsem se na křesle nějakých pár minut sem a tam, jezdil po místnosti a stále nespouštěl papír z očí.
Po nějaké chvilce jsem si vzpomněl na yin a yang a napadla mě jedna věc...
Vzal jsem papír a opatrně ho přehnul tak, aby se zářící body dotkly.

Firel -> Body zazářily, ale stejně to asi nebylo přesně to, co po tobě papír chtěl, protože se nic dalšího nestalo.

Firel
Nevím co jsem si sliboval od spojení zářících bodů na papíře, ale stalo se přesně to co jsem očekával: nic.
Tak jsem jen seděl v křesle, levou rukou si podpíral bradu, pravou rukou jsem mezi palcem a ukazováčkem držel papír. Papír byl pořád stejně přehlý, takže jsem měl ukázováček na jednom bodě a palec na druhém.
Po chvilce civění jsem pustil do jednoho bodu reiatsu a zase nějakou chvilku zkoumal papír.
Poté jsem papír otočil abych zaměnil body mezi prsty a znovu skrze bod pouštěl reiatsu.
Když si papír i přez to nechtěl povídat, opatrně jsem papír vrátil do původní podoby a přehnul opačně, aby se body setkali z opačné strany než předtím, a postupy s pouštěním reiatsu do jednoho či obou bodů opakoval.

Firel -> Zkoušel jsi všechno možné, ale vypadalo to, že na to musíš jít jinak. Nakonec, papír reagoval na reiatsu, takže správný způsob řešení zahrnující používání reiatsu byl celkem pravděpodobný.

Firel
"Tak fajn. Došli mi jednoduché nápady... je načase jít na to přehnaně složitěji."
Řekl jsem si po té, co jsem se pokusil rozluštit papír.
Vytvořil jsem před sebou v prostoru bariéru, které jsem se dotýkal levou rukou zatímco pravou rukou jsem držel mezi ukazováčkem a palcem symbol energie na papíru, a začal se soustředit.
Jak jsem pomalu pouštěl reiatsu do papíru a pokoušel se ho skrze papírsměrovat do symbolu hmoty, na bariéře přede mnou se mapovalo proudění reiatsu skrze papír.
Takže bariéra vykreslovala celé proudění mého reiatsu skrze papír, jen několikrát zvětšeně.

Firel -> Tvůj plán byl velice komplikovaný a jeho smysl byl zahalen tajemstvím, ale zobrazení toku tvého reiatsu pomocí bariéry v druhé ruce nebylo nejspíš řešením hádanky papíru, protože se stále nic zvláštního nedělo.

Firel
Takže ani toto nezabralo. Řekl jsem si pro sebe když se na bariéře s každým pokusem objevovala jen nic nepřipomínající skvrna.
Skusil jsem se vrátit na začátek. Vzal jsem tedy papír do rukou tak abych se palci dotýkal symbolů a pustil proti sobě minimum reiatsu.
Na vytvořené bariéře se vytvářel obraz jak moje reiatsu proudilo papírem.

Firel -> Papír stále nereagoval. Možná jsi byl velmi trpělivý, ale pokud ne, začínalo to být celkem frustrující. Bohužel žádné instrukce, co přesně po tobě ten papír chce (a proč vlastně) nikde nebyly. Byl to nejspíš nějaký test, ale čeho? A kdo tě testoval?

Firel
Výsledné formace na bariéře mi nic neříkali. Takže v tomto řešení také nebylo.
Napadalo mě čím dál tím více zvráceně složitých postupů, kterými by se dala informace uschovat na jakékoliv medium.
Až na to, že na jejich řešení jsem neměl prostředky. Na moment mě kvůli tomu napadlo, jestli na kousek papíru nejdu příliž složitě...
Ne. Dokud ten papír nebudu mít prozkoumaný ze všech možných, nemožných, reálných i nereálných úhlů tak odmítám vymýšlet nějaké jednoduché způsoby...
Po chvilce dumání jsem se zvedl a rychlou cestou se vydal do kasáren dvanácté divize.
------>12. divize