Karakura

Nagisa Ai

"Nákup... Á, ta kytka... jen doufám, že vybere správný odstín..." Pověděl jsem a podíval se na věž, kterou Rin stavěla. Mohla by z ní být skvělá architektka! To co postavila, bylo hezčí, než většina budov, které jsem kdy viděl! Není divu... je to přece MOJE mladší sestřička.
"Zajímalo by mě, jestli pracuje na nové kapitole mangy, kterou musí udělat do konce týdne nebo dostala jen chuť nakreslit zase nějakou Yaoi mangu... Když je to ta druhá možnost, Makino-san z nakladatelství ji zabije, zase..."
Když jsem dostal snídani na stůl, veselé jsem se do ní pustil... "Itadakimasu!"
"Otousan... co si myslíš, že je více roztomilé? Nemotorná služka s brýlemi nebo dětinská kamarádka z dětství?" Zeptal jsem se otázku, která mi včera nedala spát v mém snu.

Raiden -> Nori na tebe hleděla nechápavě a zamračeně. "Má diabetes... proč... co to má s čím společného?? A proč se ptáte pořád na Yuuta? Ne, myslím, že Aizawa-san není jeho biologická matka, ale co na tom záleží? Její manžel zemřel... myslím... ale nikdy jsem se přímo neptala..." Vůbec nechápala, o co ti jde, a byla z toho dost skleslá.

Ai -> Tvůj otec si sedl naproti tobě s příborem v ruce a smrtelně vážně řekl: "Dětinská kamarádka z dětství, která nosí brýle, je nemotorná a je služka!" Díval se na tebe spalujícím pohledem, který naznačoval, jak je přesvědčený p této jediné pravé cestě.

Tomisura Raiden

Raiden poslouchal slečnu ošetřovatelku a přikyvoval. Vypadá to, že se nějaké jeho domněnky potvrdily. Proč prostě neschovat dítě do milující rodiny, nechat ho vyrůst, zesílit a pak mu odhalit jeho sílu. Docela dobrý plán. Podle stylu Reimei by se dala rodina vyvraždit a svedlo by se to určitě na Shinigami. Prostě paráda. "Dobrá, dejte tomu starému pánovi léky a pak mě doprovodíte dolů, až se vrátí, zřejmě budeme potřebovat prostředníka," vyzval jí k činům a pak jí následoval i s přenosnou lékárnou tam, kam potřebovala. Jen se modlil, aby se neobjevil ještě někdo další, mohlo by to znamenat problémy v poklidném vyjednávání. No... i když poklidné úplně nebylo.

Nagisa Ai

Dvakrát jsem souhlasně přikývl. Přesně takovouhle odpověď jsem od svého otce očekával. Na takových věcech se většinou vždy shodneme, jako kdybychom měli propojenou mysl. Vždyť je to také on, kdo mě těmito myšlenkami nakazil. V dětství jsem to moc neřešil, ale když nad tím teď přemýšlím... Jaký otec proboha svému desetiletému synovy vysvětluje, kde se berou děti pomocí eroge hry s elfí princeznou?!
"Mimochodem... předevčírem jsem použil asi pětkrát v jedné větě slovo "Moe", ale pořádně ani nevím, co to znamená. Lidí asi používají hodně slov a ani neví, co znamenají... Ty víš, co to přesně znamená?" Zeptal jsem se otce a odkrojil si další kousek palačinky, který jsem si následně nacpal do pusy.

Raiden -> Žena ještě chvíli seděla a zemi, ale potom v ní zvítězil pocit pro povinnost a ona šla dát pacientovi léky. Určitě bude těžké píchnout mi injekci takto se třesoucíma rukama... Stařík se jí samozřejmě ptal, co se děje, ale ona ho nechtěla zneklidňovat, takže mu nic neřekla. Navíc se bála, že bys jí ublížil, pokud by něco řekla.

Ai -> Tvůj otec vyvalil hrozivě oči.
"Ještě že tě neslyší tvoje matka!" zavyl pohoršeně, a potom někam odběh. Vrátil se s náručí knih tak velkou, že když je hodil na stůl, naskočily všechny talíře i hrnky, co na něm stály. Bylo to mnoho svazků různých mang. "Vzdělávej se, ignorante!" zařval otec a tvářil se, jako bys snad ani nemohl být jeho syn.

Nagisa Ai

Díval jsem se na otce, jak naštvaně někam odběhl. "Právě proto se ptám tebe a když tu není..." Pomyslel jsem si a vrazil si pořádný kus palačinky do pusy. Nechtěl jsem se ptat Okaasan, jelikož by to nevzala tak v klidu jako on. Popravdě jsem čekal poněkud horší reakci. I když jsem v tuhle chvíli ještě nevěděl, kam to vůbec šel.
Podíval jsem se zděšeně na všechnu tu mangu, kterou donesl a hodil na stůl. Mangu mám rád, ale bylo jí poněkud hodně. Nechtělo se mi to všechno číst.
"Éé... to mi to prostě nemůžeš říct? Když jsem to nepochopil do dneška po přečtení tolika mang, jak bych to mohl pochopit teď po přečtení tohohle? Potřebuju nějakou srozumitelnou definici... A proč tak křičíš, měl bys být rád, že mám alespoň zájem se to dozvědět... Horší by bylo, kdybych se nezeptal vůbec..."

Ai - "Tak to jsi asi četl špatné mangy!" byl tvůj otec zoufalý z tvého přístupu k věci. "Jak se to mohlo stát, jaktože to nevíš??" Sedl se ke stolu a na jedno kousnutí snědl celou palačinku, tak byl rozčilený. Potom ti řekl něco, co byla asi definice moe, ale měl plnou pusu palačinky a nerozuměl jsi z toho ani slovu. Tvoje sestřička se začala hihňat tomu, co jste tam vy dva předváděli. Z toho dostal otec nejspíš nápad a začal na ni ukazovat a znova vysvětlovat, ovšem pořád měl ještě plnou pusu a stále jsi ničemu nerozuměl.

Nagisa Ai

Nechtěl jsem ho až tak moc rozčilit, to opravdu nebylo v mém plánu, ale občas je oběť důležitá, když se chcete dozvědět nějakou důležitou informaci.
Na jeho otázku proč to nevím jsem se jen usmál a jedl dál palačinky. Odpověď byla si myslím zřejmá. Byl jsem ignorant, jak to sám předtím řekl.
Když se konečně odhodlal odpovědět na mou otázku, vůbec nic jsem mu nerozuměl. Podíval jsem na něj nechápavě. "Cože co?" Rin to evidentně přišlo velice legrační.
Otec začal ukazovat na Rin. Soustředěně jsem se na ni díval, ale nevěděl jsem co hledat, jelikož měl pořád plnou pusu snídaně. Otočil jsem hlavu zpět na něho. "Co kdybys začal něco říkat, až dojíš? Takhle ti nejde nic rozumět, nehledě na to, že je to neslušné... Myslím, žes to byl ty, kdo mě učil, že nemám mluvit s plnou pusou u stolu..." Pověděl jsem mu a ukrojil si další kus palačinky a dál si ho elegantně do pusy. "Mussfijk..." Dodal jsem...

Tomisura Raiden

Kapitán 8. divize šel samozřejmě se slečnou ošetřovatelkou a když viděl jak se jí třásli ruce, jemně jí položil svojí ruku na její a doufal, že to děda neuvidí, protože tak jako tak měl nejspíše před hrobem a už si třeba chystal vidění do Soul Society. "Klid," broukl k ní a doufal, že se jí podaří naočkovat starého pána napoprvé.
Každopádně, když byla tato procedůra hotová, pokynul jí, aby šli ke schodišti, kde byl snad i Yoshiro, tedy pokud nešel ve společnosti tamtěch dvou. Bylo rozhodně lepší se zeptat přímo adoptivní matky nebo tak něco. Ale ještě než došli, se raději zeptal: "Nemají někde album s fotkami nebo tak něco? Kde by byl pan manžel nebo tak něco," optal se jí.

Yoshiro tam dál seděl u zdi a hleděl před sebe. Určitě by bylo lepší, kdyby dělal něco užitečnějšího, jenže se mu nějak nechtělo. Celkem mu vyhovovalo to, že odpočívá. Bylo to příjemné i přesto, že seděl na zemi. Měli celkem pěkný a měkký koberec. Přejel přes něj rukou. Byl jemný. Určitě k jeho čištění používali nějaký drahý přípravek.
Jak si tak hladil koberec, zvedl oči ke stropu a zaměřil se na jejich lustr. Moc se mu nelíbil, byl spíš přes takové ty tradičnější věci, jako třeba lampiony nebo svíčky.
Co se nábytku týkalo, byl to takový průměr, Yoshiro samozřejmě nebyl žádný znalec, ale tak nějaký ten vkus měl.
Začalo ho šimrat v nose a než se nadál, kýchl tak silně, že to s nepříliš oceňovaným lustrem zatřáslo. Pravou rukou si utřel nos a se zaduněním si opřel hlavu o zeď.

Ai -> Otec skončil tak, že několikrát udeřil hlavou do stolu. Potom naráz spolkl všechno, co měl v puse, což ho málem stálo život. "Moe. V původní formě vztah staršího muže a mladší dívky, malé holčičky, kterou muž chrání. Postupně přenesené na jakýkoli případ silnější a větší postavy starající se o někoho slabého a roztomilého!" řekl pohřebním hlasem a spaloval tě pohledem.

Raiden -> Nedá se říct, že by tvoje přítomnost ošetřovatelku nějak moc uklidňovala, spíš naopak. Starý muž byl skutečně zvláštní. Seděl Na křesle se stále stejným, kamenným výrazem a ani sebou necukl, když dostával injekci. Prášky spolkl se stejným zarytým výrazem. Hleděl neustále před sebe, nic neřekl a nepodíval se ani na Nori ani na tebe, tedy pokud by se na tebe vůbec podívat mohl.
Po cestě dolů ze schodů Nori třesavě pokrčila rameny na tvou otázku.
"Nejspíš ano, ale to já nevím, nikdy jsem s nimi nevzpomínala na rodinnou historii..." špitla.

Tomisura Raiden

Inu, na tuto ženu Raiden působil asi stejně tak špatně jako na tu, co sejmul dole dveřmi. Inu... lidé! Každopádně, ošetření bylo hotové, nyní mířili dolů. "Slečna ošetřovatelka nás vidí, zajisté nám pomůže," oznámil hned Yoshirovi, pokud tam ještě tedy byl a ještě dodal: "Zdá se, že ten kluk není vlastní syn a manžel té ženy zemřel kdysi... náhoda? Nebo možná ne, zkusme pátrat!" pronesl Raiden ještě jako správný detektiv a obrátil se na svojí svědkyni. "Vy to tu znáte lépe, kde by se dali najít informace, dokumenty, fotky o rodině a tak?" Sám věděl, že spousta lidí to chovávala někde ve skříni v nějaké bedně a podobně, jen fotky, že většinou vystavovala všem na oči, aby každý viděl o jak dokonalou rodinku se jednalo.

Nagisa Ai

Pozorně jsem poslouchal definici a vše si zapisoval do bílo-černého pruhovaného zápisníku, který jsem vytáhl bůhví odkud. "Chápu, chápu..." Pověděl jsem potom, co jsem dopsal poznámky a položil zápisník na stůl. Pohled otce jsem ignoroval a poškrabal se tužkou vzadu na hlavě. "A já celou dobu myslel, že to má význam prostě něco jako "roztomilé"..." Najednou jsem se zarazil a podíval se na svou mladší sestřičku, Rin... "Moe?"
Po posledním soustu palačinky jsem poděkoval za jídlo a vstal od stolu. Odnesl jsem talíř do kuchyně a podíval se na hodiny na stěně. "Neměla by za chvíli začínat Saki?" Vzpomněl jsem si na anime, které jsem nedávno začal sledovat. Nemohl jsem přeci prošvihnout nový díl.
Odešel jsem do obýváku a začal hledat dálkový ovládač. "Kde zase je?" Pomyslel jsem si a následně ho našel kousek od televize. Skočil jsem na pohovku, pohodlně se usadil a začal sledovat anime o mahjongu, o kterém jsem samozřejmě nic nevěděl. Donedávna jsem netušil, že něco takového jako mahjong vůbec existuje.

Raiden, Yoshiro -> O slečnu se pokoušely mrákoty, když zjistila, že je tam těch podivínů víc. A že nikdo jiný není doma. Rozhodně se nezdálo, že by byla ochotná pomáhat, ale ono jí nic moc jiného nezbývalo. "Jak to mám sakra vědět?" rozhodila ruce na Raidenovu otázku. "Možná v obýváku? Je tam jakási skříň... já prostě nevím!"

Ai -> Bohužel to se nelíbilo tvojí sestřičce, která se chtěla dívat na nějakou americkou blbost o duhových poníkách, a tak se neustále pokoušela sebrat ti ovladač. Ty dnešní děti nemají vůbec vkus! A taky v tu chvíli klaply dveře - nee-san byla zpátky z nákupů.

Nagisa Ai

Evidentně nebyl správný čas pro sledování anime. Rin se chtěla dívat na něco jiného a pokoušela se mi šlohnout ovladač... jakoby se jí to mohlo někdy povést. No, k mému překvapení povedlo a to hned na první pokus. Očividně jsem ji dobře vytrénoval.
Nebyl jsem naštvaný a nechal jsem ji, ať se dívá, na co chce. U Rin mi to nevadilo, ale například takové Mariko, by to jen tak lehce neprošlo! No, pravděpodobně by mě stejně donutila odstoupit, ale nebylo by to lehké!
"Je tady..." Pověděl jsem a odhopkal s úsměvem k Mariko. "Máš to? Máš? Koupila jsi to? Nezapomněla jsi, že ne?" Určitě věděla, o čem mluvím.

Tomisura Raiden

"Tak tedy ke skříni!" zavelel rozhodně a usmál se na slečnu, kterou pošťouchl jílcem zanpakuto, aby šla první, protože on by mohl být zkázou pro nějaké další dveře, případně pro jiné domácí náčiní. Ale kávovar nerozbil! A o to tu přeci šlo! I když.. vlastně ne, šlo tu o kluka, který byl tak OP, že by mohl skoupit veškeré kávovary a vydírat vše dobré, co existovalo na tomto světě... nebo tak nějak.
Jakmile se tedy dostali k dané skříni, prozkoumal Raiden nejprve její okolí a pak nahlédl dovnitř jestli ho tam třeba nečekal průchod do Narnie nebo tak něco. "Takže.. hledejme, společně," nabídl slečně s jiskrou v oku a začal pátrat po albumech, důležitých papírech a dokonce i třeba po účtenkách. Po jedné určité, což byl jeho sekundární plán mise!

Když se v místnosti objevil Raiden s tou dívkou, Yoshiro se konečně postavil a oprášil si kabát. Zdálo se, že měl Raiden vážně pravdu, protože když Yoshira uviděla, nebyla z toho zrovna nadšená. To, že dokázala vidět duše, něco muselo znamenat. Tedy, minimálně to, že měla vyšší reiatsu než obyčejný člověk a nebo to, že to byla vraždící mašina, kterou vytvořili hollow ve spolupráci s quincy. Ehm.
Raiden to měl všechno na háku, Yoshiro tedy nemusel nic říkat. Jen sledoval kapitána osmé divize, jak se blíží ke skříni, ve které by nejspíš mělo být něco s vyšší informační hodnotou.
Potom za nimi docupital a díval se, jestli něco nenajdou.

Ai -> "Uhmm..." udělala tvoje sestra. Když jsi tak viděl, co s sebou přinesla, bylo jasné, že se trochu nechala unést. Viděl jsi hned dvě krabice s botami a pár dalších tašek, ve kterých bylo oblečení a kdoví co všechno ještě. Podrbala se na hlavě a k jedné z nich, růžové s motýlkem, přišla a začala ji přehrabovat. Ukázalo se, že v ní je hned několik ozdob do vlasů, šátek a náušnice.
"No, sehnala jsem jenom tohle..." podala ti předmět zabalený v papíru. Byla to květina poskládaná z látky. První vrstva lístků byla bílá, druhá vrstva světle modrá s bílými puntíky. Uprostřed byla květina ozdobená bílými korálky a průhlednými krystalky. "Sice je úplně jiná, než jakou jsi mi tehdy půjčil, ale i tak je hezká, ne?" podívala se na tebe s nadějí a mírnou nervozitou, jestli její vkus uspokojí tvůj estetický jemnocit.

Raiden, Yoshiro -> Mladá žena byla zastrašena mečem, který ji Raiden šťouchal, a tak udělala, o co byla požádána, i když neochotně. V obýváku si klekla na zem a začala se hrabat ve fotoalbech rodiny, přičemž jste si opět mohli prohlédnout její krásné pozadí. Začala dávat na stranu to, co jí připadalo natolik staré, aby tam mohla najít pana Aizawu. Ale čímdál víc hledala, tím víc se mračila. "To je divné..." zamumlala si, když listovala už třetím albem. "To vypadá, že paní Aizawová žádného manžela ani neměla... a nebo se hodně nerad fotil. Nikde tu není... Jen ona, Yuuto a starý pán... a pak nějaké tety... ale ty vás nejspíš nezajímají..." loupla okem po Yoshirovi a Raidenovi.

Nagisa Ai

Při pohledu na její nákup jsem se zatvářil poněkud pobaveně. Čekal jsem, že koupí něco navíc, ale tohle podle mě malinko přehnala. No, raději jsem to nekomentoval. Pokud jí to dělalo radost, tak k tomu nemám co říct.
Sebral jsem do rukou věc, kterou mi podala a pečlivě jsem si ji prohlédl. Kytka to byla krásná. Ovšem ta, kterou ztratila, byla hezčí. Zamyšleně jsem si pořád prohlížel kytku do vlasů ze všech možných úhlů.
"Jo, je hezká!" Pověděl jsem Mariko s radostným úsměvem. Pravděpodobně bych to řekl, i kdyby se mi nelíbila. Dodržela svůj slib a to mi samo o sobě už stačí.
"A co jsi ještě koupila?" Zeptal jsem se a pohlédl na všechny tašky, které sebou přitáhla.

Yoshiro se koukl na Raidena a svraštil obočí. Z toho, co dívka řekla, se zdálo, že hledá manžela matky onoho chlapce. "Proč mám takový pocit, že osoba, kterou se na těch fotkách pokoušíš najít, má být náš starý známý?" zeptal se a na konci ještě rty naznačil jméno - Hiroshi. Nevěděl, jestli je dobrý nápad zmiňovat se o ním nahlas před slečnou.
Nevypadalo to ale, že by nějaké fotky s ním existovaly. A pokud ano, tak nejspíš nebyly tady. "Není možné, že by byl adoptovaný?" zeptal se najednou.

Tomisura Raiden

"Jo, trefil jsi se kladívkem na hlavičku hřebíčku, Yoshiro. Je to moje domněnka a obávám se, aby nebyla pravdivá, když není nikde na žádné fotce," pronesl Raiden znepokojivým hlasem při procházení všech údajů a podobně. "A ano, tady slečna si myslí, že je osvojený. Možná prostě Hiroshi, nebo někdo pomocníků stvořil takto ideální prostředí pro výchovu malého kluka, ve kterém mohli pomalu sílit jeho zapečetěné schopnosti," pronesl Raiden další domněnku. Byl poměrně znepokojen, takže už ani tolik neobdivoval pozadí krásné slečny ošetřovatelky, jak tomu bylo předtím. "Ale jen tak na zkoušku... ukažte nám tety," požádal jí, aby se ujistil, že mezi "tetami" nenajde další známý obličej. Už by se tomu vůbec nedivil.

Ai -> "Ale, to víš, hadry, hadry..." rychle brala své nákupy do rukou a hodlala se s nimi odklidit do svého pokoje. Neměla ráda, když si koupila nové oblečení nebo boty a najednou všichni chtěli, aby se jim v tom ukázala. "Holčičí věci!" uzavřela to a rychle vyběhla po schodech nahoru. Kdoví, kam tak spěchala...

Raiden, Yoshiro -> Když jste začali mluvit o pečetích a schopnostech, Nori přestala prohlížet fotky a jen na vás civěla, jestli to jako myslíte vážně. Nakonec vám ale přece jen ukázala fotografie, o které Raiden požádal. Byla to velká rodinná podobizna, pravděpodobně z nějakých narozenin. V popředí stál malý Yuuto u velkého dortu, který držel společně s jakousi bělovlasou holčičkou, která měla narozeniny nejspíš ve stejný den jako on. Dále tam byla jeho mamka a nějaký další pár, zřejmě rodiče holčičky a zároveň teta a strýc Yuuta. Potom ještě babička a dědeček. A... ach ano, málem bych zapomněla, ještě vrchní kapitánka Shounagon Sei.

Tomisura Raiden

Raiden si bedlivě prohlédl fotku, která mu byla ukázána. Přecházel postupně osoby, přešel jednu fosílii, pak se zastavil a začal pohledem couvat zpět. "No to si ze mě děláš..." pronesl a ukázal na Sei. "Co tam sakra dělá babča?!" vykřikl překvapeně a trochu nechápajíc, proč se tam vzala zrovna jedna z nejmocnějších Shinigami, která chodila po této planetě a dalších vesmírech. "Nepíše se tam někde, kdo to má být?" zeptal se po chvilce, když vydýchal to, že Babča tajně mizela, aby si mohla hrát na šťastnou rodinu s dědicem jejích největšího nepřítele. "Pokud o tom věděla... proč sakra něco neudělala?!" zavrčel zamyšleně a začal přecházet po místnosti. "Mohla... se zmínit... alespoň mě," bručel si pod imaginární vous.

Když si Raiden prohlédl fotku, Yoshiro mu jí vzal z ruky a také se na ní podíval. "Máš pravdu, je to ona," potvrdil a promnul si bradu. To, co tam dělá Sei, ho zajímalo stejně jako Raidena. Nakonec to možná přece jen bude ten hoch. Předtím to vypadalo, že jsou na špatné cestě, jenže když teď uviděl bývalou vrchní babičku na té fotce, celý tento podivný případ se omotal něčí tajemným. "Že by to tedy nakonec byla pečeť?" zamyslel se nahlas. "Vrchní kapitánka by s tou pečetí mohla mít něco společného. Se nedivím, že z něj necítím žádné reiatsu." Během mluvení pořád koukal na fotku.
Až po chvíli mu ale došlo, že chlapec, kterého celou dobu považovali za nástupce Hiroshiho, není jediné dítě, které se na fotce nachází.
Svraštil obočí. Stejně jako ten kluk odpovídala popisu, který dostal od Kena. Natáhl ruku a strčil ošetřovatelce fotku skoro až do obličeje. "Co je to za holku?" zeptal se.

Nori

na Raidenovu otázku jen pokrčila rameny. Nevěděla, co to bylo za tetu, a nechápala, proč by si někdo psal do rodinného alba vysvětlivky. Potom se podívala na Yoshira.
"To je... sestřenice Yuuta, myslím, že se jmenuje Matsu. Tedy má takové složité jméno, ale Matsu se jí říká. Vypadá to, že se narodili ve stejný den... dokonce jsou i ve stejné třídě," pokoušela se vylovit všechny své vzpomínky o té dívence, aby uspokojila ty dva, jejichž záměry stále byly nejasné. Vtom se ale ozvaly hlasy. Yuuto a jeho matka se vrátili domů. Nori se vyděšeně podívala ke dveřím. Tedy... k díře. Potom obrátila oči k Yoshirovi a Raidenovi, jako by přemýšlela, jak vysvětlí jejich přítomnost, až ti dva vejdou.