Karakura

Tomisura Raiden

Raiden slyšel jek a pak nejspíše papučky podedveřmi od nějaké paninky. Taky mohla trochu hnout zadnicí a otevírat dřív než se museli dveře odpálit. Ale jelikož byl Raiden gentelman, dveře z ní odstranil na bok a trochu ironicky pronesl: "Tak takhle já působím na jiné ženy?" Byla to spíše řečnická otázka, ženy z něj dlouho nekřičely, ale tahle to uměla znamenitě. Snad ještě dýchala. "Doufám, že to nebyl jediný barman v domě, kafe umím fakt hrozný," přiznal se a naklonil se k té ženštině, aby si poslechl jestli dýchá a pak jí propleskl, pro případ, kdyby tedy ještě žila. "Pokud nás neuvidí, asi si bude myslet, že se zcvokla," dodal smířlivým tónem.

Yoshiro se kobylsky uchechtl poté, co Raiden pronesl svoji poslední poznámku o zcvoknutí. Nebylo to zrovna kapitánské chování. Naopak, vypadalo to, jako by se dva pubertální žáci na prvním stupni střední školy odtrhly od zbytku třídy na školním výletě a rozhodli se, že vyrazí prozkoumávat svět. A dělat v něm bordel.
Nakonec si ústa zakryl dlaní a odkašlal si. "Ehm." S Raidenem se prostě někdy cítil jako by mu zase bylo patnáct let. Ale něco takového potřeboval.
Nakonec se tedy uklidnil a začal prozkoumávat dům. Knokautovanou ženu nechal na svém kapitánském kolegovi a sám se vydal do dalších místností.

Tomisura Raiden

Raiden se usmíval a pokud se ta ženština probrala, tak nejprve zjistil jestli ho vidí. Pokud viděla, pozdravil jí přímo ukázkově jako člen nějaké té střední školy: "Dobrýýýý den," s pěkně tím protáhlým ýýýý. Kdyby se ptala, co je zač, měl v záloze výmluvu, že je kámoš-toho-kluka-co-tu-bydlel, který mnohokrát propadl a dnes je zrovna maškarní a proto chodí v pyžamu s cool pláštíkem. Správný agent ve službě musel mít vždy nějaké krytí.
A pokud se neprobrala, tak už chystal v mysli úmrtní list. Výbuch plynu tu dlouho nebyl. Nebo možná slabé otřesy pod domem zaviněné neoficiální důlní společností Razaki&rodina, která způsobila ono nešťastné vypadnutí dveří. Tak jako tak jeho další kroky směřovali jiným směrem než šel Yoshiro aby to tu propátral a doufal, že tu mají Dolce Gusto s plnými zásobníky na kafe. Nechtěl způsobit otravu dvou kapitánů zároveň. Už v mysli viděl ten Genmův škleb ve 4. divizi.

"Eh?" vypadlo z kapitána deváté divize, když do něj málem narazil nějaký bělovlasý kluk. Ach ta dnešní mládež, vůbec nedává pozor a ... Yoshiro si uvědomil, že odpovídá popisu, který dostal od Kena. Navíc byli určitě na správné adrese. Nebylo pochyb o tom, že chlapec, který stál jen pár metrů od něj, byl onen Hiroshiho nástupce.
Yoshiro složil ruce na hrudi a chvíli si ho jen tak prohlížel. Bylo zřejmé, že je nevidí, takže existovaly jen dvě možnosti. Pokud to měl být opravdu nástupce jednoho z největších padouchů, se kterými se kdy Seireitei muselo potýkat, musel mít buď zapečetěné schopnosti nebo se u něj zatím nijak neprojevily. Tedy, taky existovala velmi nepravděpodobná možnost, kterou bylo to, že dokonale skrývá svoje schopnosti a shinigami ignoruje úmyslně, aby měli pocit, že je bezmocný. Ale Yoshiro si byl téměř jistý tím, že tak to není.
Yoshiro udělal něco, co během dnešního dne udělal už minimálně třikrát. Opřel se o zeď a se zamyšleným výrazem chlapce sledoval. Musel vymyslet, jak to vlastně udělají.

Tomisura Raiden

Raiden nechal situaci situací a ocitl se v kuchyni. Zmerčil dvě hlavní části místnosti. Sexy ženu a kávovar. Ach ty ladné křivky, ta velikost, ta elegance, žasl v myšlenkách... a došel k cíli svého obdivu - kávovaru. Krátce ho obhlídnul a pln fascinace ho bez zeptání přepnul do polohy ON. "Mohu hrnek?" zeptal se až potom, co chvilku sledoval, že se to zapínalo. Ani nevěděl, jestli ho ta žena vnímá, ale když jí prohlížel napodruhé, musel své myšlenky doplnit: Krása ke kráse sedá. Ale na Kasumi to nemělo. Jak žena, tak chudáček kávovar. Vždy bude v jeho srdci o několik stupínků níž. Samozřejmě nebyl suchar, hned jak se udělalo kafe, udělal druhé i pro Yoshira na kterého zatím křiknul: "Máš něco?" Dítě totiž přeslechl.

"Je to on," odpověděl přímo, aniž by z chlapce spustil oči. Měl z toho celkem blbý pocit, protože si byl dost nejistý ohledně toho, jak to s ním vlastně je. Proč by byl někdo jako on považován za nástupce Hiroshiho? Něco nesedělo. Vždyť to byl úplně obyčejný chlapec s obyčejnou rodinou. Tedy, alespoň na první pohled. Zatím mu nic nedávalo důvod k tomu, aby si o nich myslel něco jiného. Skoro to vypadalo jako by si Hiroshi vyšel do města a ukázal na první dítě, na které narazil a řekl - to je on. To je můj nástupce.
"Nejspíš," dodal ještě a zamračil se.

Tomisura Raiden

Pokud ho ani tato hezká žena neviděl, trochu smutně uchopil dva hrnky kafe a vydal se zase zpět. Ne, že by se s Yoshirem nudil, to vůbec ne, ale ženská přítomnost mohl vždy trochu oživit situaci a nebo jí poslat do kytek, možné bylo cokoliv. Když se Raiden vrátil do chodbičky, cinkl hrnky o sebe, což asi mohlo být pro lidi divné, přeci jen se pro ně nejspíše jednalo o dva vznášející se hrnečky ve vzduchu. "Mají tu senzační kávovar, úplný Dolce. A hezký komparz v dosahu..." pronesl Raiden, ale pak se zaseknul, když spatřil toho kluka. Jeho pohled radostného kávaře se změnil na agentsko-shinigamijský a kývl na Yoshira. Popis asi seděl, jen reiatsu... nebylo? "Pečeť? Klam? Bariera?" spekuloval kapitán 8. divize. "A neříkal jí... mami?" zeptal se ještě, protože v tom případě to nepobíral. Hiroshi byl tedy "tati" nebo jen prostě našel někoho, kdo měl po narození obrovskou sílu? Nebo jí do něj napumpoval. Vědců měl ve skupině asi dost.

Ve chvíli, kdy se Raiden zaseknul při spatření kluka, se Yoshiro zasekl při sledování kroutícího se pozadí mladé dívky se sluchátky na uších. Netušil na jakou písničku si tam tancuje, ale určitě byla chytlavá. Tedy, její hýždě byly dost chytlavé. Yoshirovi se trochu zaleskly oči. Pak si uvědomil, že je na veledůležité misi a navíc má přítelkyni, která měla také krásné pozadí! Už mu tyhle věci chyběly. Ehm. Zpátky k akci. Zakňučel jako štěňátko a podíval se na Raidena.
"To mě taky napadlo," řekl, když Raiden zmínil pečeť, klam a bariéru. "Myslím, že by to ale mohlo být něco mnohem," na chvíli ztichl a jeho výraz přidal na vážnosti. "Mnohem, horšího." Chvíli počkal, až bude mít Raiden netrpělivý výraz, a pak prostě suše řekl - "Je možný, že to není on a já dostal špatný informace."

Tomisura Raiden

Raiden nebyl zase takový hňup, aby během vaření kafe nemapoval prostor okolo. Zhodnotil příslovečné dudy i to, co bylo směrem pod nimi. Sakra, proč někdo takový musel brát injekce? Čert ví, jaký fet se v tom skrýval. A nebo...
Každopádně, Yoshiro dostal kafe, Raiden se napil a pak napnutý čekal, co mu bělovlas řekne. Řekl... "Hele, to by byla blbá sranda, měl by si ho najít.. oživit... a zabít," už mluvil jak Izanagi. A pak si vzpomněl, co bylo po dudách. "A nebo... nějaká látka... co blokuje schopnosti," pronesl k Yoshirovi a poukázal opět na tu holku. "Nehodnoť zadní nárazníky, má tam nějakou stříkačku.... nesnáším stříkačky... a v tom něco. Nejdřív jsem myslel na herák, ale co když to není pro ní, ale pro toho prcka?" nadhodil možnost a přikradl se k tomu dítěti, aby na rukou hledal stopy po vpichu. Tedy pokud neměl dlouhé rukávy.

Tomisura Raiden

Raiden sledoval chování toho prcka. Pokud to nehrál, mohlo by právě tohle probudit jeho schopnosti. A nebo by je taky mohl zničit nějakým ban-kaiem. Ale pak na ně tasil... deštník. "Buď to zdárně maskuje nebo si myslí, že jsme vodní víly..." povzdechl si kapitán 8. divize. Tady by se asi spíše hodila Baru s Giovanim a ne dva kapitáni, proti kterým byl deštník úplně funkční. "Zvládneš to tu zatím? Šel bych se podívat, kam to nese," pronesl k Yoshirovi a hlavou kývl směrem k odcházející ženě. Rozhodně nebylo obvyklé, aby někdo pochodoval s nabitou stříkačkou po domě. Pokud tedy ten někdo nebyl třeba z rodu Steinů. Pokud tedy kapitán 9. divize souhlasil, vyrazil do schodů za vlnícím se pozadím. Tudíž se jeden hrneček odhoupal pryč, čímž si klučina mohl myslet, že jednoho z démonů zahnal.

Yoshiro souhlasně přikývl. Zdálo se, že injekce byly jedinou věcí, která tu stála za pozornost. Všiml si, že chlapec se dívá na hrníčky, takže mu došlo, že nejspíš vidí jen je. Ve chvíli, kdy Raiden odkráče, Yoshiro odhodil ten svůj, aby se na něj kluk přestal dívat. A aby si třeba myslel, že démony zničil svým deštníkem.
"Tohle začíná nabírat směr, kterým jsem se rozhodně vydat nechtěl," řekl, smutně vzdychl a zakroutil hlavou. Vypadalo to totiž na neúspěšnou misi kvůli tomu, že od Kena dostal špatné informace. Kdo ví, třeba ani on neměl správné.
Něco podezřelého ale pořád viselo ve vzduchu. A Yoshiro se rozhodl nevzdat to, dokud nezjistí co. Ještě naposledy se naplno začal soustředit a zkusit v chlapci vypátrat alespoň nepatrný náznak reiatsu.

Tomisura Raiden

Raiden tedy sledoval onu ženu do patra. Držel se těsně za ní, aby mu nic neuniklo. A ne.. nemyslel tím její vnady či prdelku! Přeci mohl být v domě, kdo by ho viděl. A taky nemusel. Každopádně tu stále bylo něco, co úplně nesedělo. Yoshiro si byl svým informátorem poměrně jistý, ale co když doopravdy lhal. Mohli tady děsit nesprávné lidi. Ale ta stříkačka mu stále nešla do hlavy. Kdo by pochodoval po domě s lékařským náčiním na tácu. Tohle se mělo dít v nemocnici, ne v malebném domečku v klidnějším městě. Jen doufal, že tu stříkačku nebude chtít bodnout do něj.

Nagisa Ai

"Dva a půl tisíce... Yosh! Dohodnuto!" Pověděl jsem a natáhl k němu ruku, aby si se mnou plácl. Nicméně, jsem ho to nenechal udělat a plácl jsem si sám se sebou... "Kdybych byl holka, určitě bych dostal víc peněz... Zatracený lolikon..."
Šel jsem si sednout ke stolu, kde jsem očekával snídani. Bohužel to nebyl žádný koláč, ale palačinky. No, to ujde. "Doufám, že na to dáváš šlehačku a čokoládu..." To přece nemůže chybět na žádné palačince.
"Kde je vůbec Aneki a Okaasan?" Zeptal jsem se a podíval se ke dveřím, jestli náhodou někdo nepřichází. Ve filmu by jedna z nich určitě vešla do místnosti. Teda alespoň v tom posledním, co jsem viděl.

Yoshiro -> Vypadalo to, že se kluk uklidil, když hrnek spadl na zem a rozbil se. Dokonce se i samolibě usmál. "Haha, říkal jsem ti, že si s nimi dokážu poradit," zazubil se na svou matku, která byla pořád trochu vyjukaná a držela se za srdce. "Tak... já asi půjdu koupit nové dveře..." vydechla slabě a stále sledovala vzniklou díru.

Raiden -> Mladá žena se stálým pobrukováním došla do patra, kde si položila tác na okrasný stolek a začala si sundávat sluchátka. Když si je dávala do kapsy, mimoděk střelila pohledem za sebe. K tvému překvapení vyskočila, zaječela a třeštila na tebe oči. Byla tak v šoku, že ani neřekla nic artikulovaného.

Ai -> Otec si s tebou chtěl plácnout, ale i když jsi to nakonec neudělal, vypadal velice spokojeně. Nenáviděl luxování a tohle byla férová cena. Potom se ponořil do vítězného tance a aranžování palačinek na talíř. Na tu tvou dal i nějakou tu čokoládu!
"Mariko někam asi před půl hodinou odešla, říkala, že na nákup," informovala tě mladší sestřička, zatímco si stavěla věž z hrnků a lžiček. "A mamka je dneska zas nějaká inspirovaná, tak kreslí..."

Tomisura Raiden

Konečně něco! Sice se opět dostavil řev, ale co se dalo dělat. "Ale klid, klid," požádal jí Raiden slušně a natáhl k ní ruku s kafíčkem v ruce. "Kávu?" zeptal se jí a nabídl jí, to co zbývalo, což byla ještě tak půlka, takže by jí to snad mohlo pomoci. Pomalu pak přešel k ní a ukázal na stříkačku: "Co to je?" zeptal se jí prostě. "A neječ tolik, budou mě mít za úchyla," požádal jí ještě přátelským hlasem.

Raiden -> Jak byla žena na počátku neschopna smysluplného slova, tak teď se rozpovídala. "Kdo sakra jste? A co si myslíte, že tady děláte? Tady nemáte co dělat, tohle je soukromej majetek! Nebo jste příbuzný Aizavových?" podezřívavě přimhouřila oči. Když jsi jí konečně viděl do obličeje, viděl jsi, že má na očích brýle, ale jinak se její obličej dobře hodí k jejímu tělu co se přitažlivosti týče. Taky sis všiml, že se snaží tišit hlas, jako by snad nechtěla, aby ji někdo slyšel.

Tomisura Raiden

Kapitán 8. divize sledoval reakce oné ženy a přitom vnímal i její... řeč těla. Sakra, stála by za hřích, kdyby neměl Kasumi, ale to nyní musel vytěsnit z mysli. "Přicházím s výhodnou nabídkou," oznámil krátce a pokud si kávu nevzala, položil jí na stůl. "Myslíte Hiroshiho?" zkusil odpovědět na Aizavových. Znělo to jak Aizenových, ale to nějak ignoroval. "Neodpověděla jsi... co to je?" zeptal se a ukázal na stříkačku. A aby netrhal partu, tak taktéž mírně ztišil hlas. "Jsi jediná kdo tu vidí zvláštní lidi, co?" zeptal se jí kontrolně, třeba by mohla prozradit i ostatní a během toho se rozhlédl po pokoji.

Vypadalo to, že Yoshiro ze svého zkoumání reiatsu vůbec nic nezjistil. Hlasitě vzdychl a sjel zády ke zdi až na zem, kde si sedl. Bylo mu trochu líto toho, že si kvůli nim musí kupovat nové dveře. Věřil, že to není zrovna levná záležitost. Kdyby jim mohl nějak pomoct, hrozně rád by to udělal, ale nešlo to. Bylo to smutné.
Díky tomu, že seděl v rohu si o zeď krásně mohl opřít hlavu a sledovat celou situaci. Čím dál víc přestával věřit tomu, že by ten chlapec mohl být Hiroshiho nástupce. Vzpomněl si na Kena a přemýšlel nad tím, jestli s ním nevydrbal. Pokud Yoshirovi všechno říkal s tím, že stejně umře, mohl mu lhát. Rozhodně by to byl bod pro něj.

Raiden -> Žena na tebe hleděla úplně nevěřícně. "Si děláte srandu? Asi vám začnu vykládat, co tady dělám, ne? Co vás to vůbec zajímá, já se nebudu zpovídat nějakýmu zloději. Mnohem lepší bude zavolat policii a nebo rovnou blázinec, vzhledem k tomu, co máte na sobě a jak melete nesmysly," začala z kapsy vytahovat mobil.

Yoshiro -> Oba dva dále pokračovali v tom, že tě neviděli a nijak na tebe nereagovali. Nakonec odešli koupit nové dveře, chlapec totiž trval na tom, že půjde s mamkou.

Tomisura Raiden

Tak tohle vypadalo na malér. A dost slušný, ale vlastně spíše pro ní. "Klid, pokud zavoláte policii, tak budete za blázna vy. 90% lidí mě neuvidí a ani mě nemohou zatknout," promluvil klidně a zvedl o něco Reiatsu, aby jí znemožnil se hýbat. Rukou pak volně převzal její mobil a odložil ho na stůl, přičemž následně povolil tlak tak, aby jí příliš nedrtil. "Doporučuji se v klidu posadit a odpovědět mi na pár otázek. Pak se již nikdy nemusíme vidět," řekl ještě s přátelskou tváří. Nerad by nasazoval postoj vyšetřovatele u omnitsukido. Tam většinou hrál zlého poldu. "Tudíž... tvoje jméno, jméno toho kluka, co je ve stříkačce, kde jsi sehnala ten kávovar a kdo jsou Aizavovy, prosím!" poprosil jí slušně o odpovědi a čekal, že je dostane. Nebo se taky mohlo stát, že to tady skončí věšením za palce do průvanu.

Raiden -> Jakmile jsi zvýšil duševní tlak ve svém okolí, žena vytřeštila oči a mimoděk udělala pohyb rukou ke krku, jako by se dusila. Dokonce upadla na kolena. I když to trvalo jenom chvíli, další pohled, který ti věnovala, byl plný strachu. Nechápala, co tu chceš a proč, ale domyslela jsi, že jí ublížíš, když nebude spolupracovat. Zrychleně dýchala a třásla se. "Já... jsem Nori, Satou Nori. Ten chlapec se jmenuje Aizawa Yuuto, jste v domě rodiny Aizawových... Tu stříkačku mám pro starého pána, i jeho léky, jsem pečovatelka... zdravotní sestra..." zajíkla se strachem. Na otázku o kávovaru neodpověděla, nejspíš proto, že nebyl vůbec její. "Proč... proč se ptáte na Yuuta, nechcete mu přece ublížil? Proč byste se o něj zajímali? Kdo jste??" I přes svůj strach se dál snažila dozvědět víc.

Tomisura Raiden

Raiden si tiše vyslýchal informace, které mu podávala a jen občas kývl hlavou. Zapomněla na kávovar! Na ten se nejspíše bude muset zeptat majitelů a nebo prostě koupit podobný někde v Elektro Worldu. "Aha, čímpak trpí starý pán?" zeptal se jen tak pro zajímavost a pak se zaměřil zase na chlapce, který byl jejích primární syn. "Máme jisté informace... ten kluk je jejích vlastní syn? A kde je jeho otec?" pokračoval ve výslechu. Co se týkalo jejích otázek, mírně se usmál a odpověděl jí mírnou oklikou: "Jsem ten hodný, co pomáhá chránit vás živé. A nebojte, nechceme mu ublížit, to vůbec ne. Ale pokud se potvrdí naše domněnky, mohl by on časem uškodit svému okolí a my jsme tu, abychom mu pomohli. Ale taky se může stát to, že nás jen někdo chtěl svést ze stopy," odpověděl jí klidným hlasem a sklonil se blíže k ní. "Ale tohle vše zůstane mezi námi, že?" ubezpečil se... no vlastně spíše ubezpečil hlavní jí, aby si třeba hned jak zmizí, nepustila pusu na špacír.