Karakura

Ginsei

Ókej šéfe...jen jsem přišel s variantou... Kývne rukama v omluvném gestu a zůstane za Izanagim.

Muraki

Dobrá...budu potřebovat vědět vše co o tom víte...jak to vypadá...všecko...možná si poté vzpomenu někoho, nebo něco co by s tím mohlo mít co dočinění... Pak se zamyslel. A jste si opravdu jist, že něco vysálo jejich reiatsu? Nevyšerpali ho nějak? Koukne tázavě.

Izanagi

Stále jsem byl zahleděný ve vlastních myšlenkách. Tehdy to, co jsme našli v té laboratoři s tím nějak muselo souviset a já jsem to chtěl vědět. Z myšlenek mě vytrhl až Murakiho dotaz, na který jsem se otočil. I taková může být varianta. Odvětil jsem mu, zatímco jsem čekal, že pro to bude mít nějaké vysvětlení nebo informace. Přeci jenom, proč by se ptal, kdyby o to neměl starost? Navíc na místě Stein odhadl, že jejich reiatsu mohla být klidně vyčerpána.

Dr.Stein

Už ho nebavilo tu takhle postávat a vyptavát se nějakého vědátora na divné věci. Prostě tady kapitán objevil vaší tajnou podmořskou skrýš a vod tý doby se všecko jen ser...kazí. Co víme z povídaček starých babek, tak jsi byl u Reimei velký šéf a měl jsi pod palcem hodně laborek, takže koukej sypat co víš! Řekne netrpělivě...chtělo se mu prozkoumávat...těla...všecko...

Muraki

Ehm...no býval jsem vysoce postavený, ale to neznamená, že jsem věděl vše co se v laboratořích dělo. Netrávil jsem tam tolik času...tolik laboratoří v rozdílných světech to...POČKAT...vy myslíte Deltu?! Tak tohle je zajímavé... Odmlčí se a zamyslí. Jestli myslíte laboratoř Delta...podmořskou...o tu jsme přišli už během Války. Hlavní hlavy té laboratoře tvrdily, že byla zatopena v důsledku selhání obran...neměl jsme tušení, že ještě existuje. Najednou vypadá, že se něčeho chytil.

Izanagi

Opravdu to vypadalo, že delta měla nějaké problémy. Ponorky, které nefungovaly správně, pohozené papíry a věci jako při evakuaci. Vše nasvědčovalo, že mluví pravdu. Avšak co se tam tehdy stalo? Proč se Delta zatopila? Zeptal jsem se, načež jsem pokynul k odchodu. Měli jsme na spěch a tlachání jsme si mohli nechat na cestu. Nebyl jsem si plně jist, ale mohlo tady jít o minuty. Kapitánka mě sem poslala to vyřídit s tím, že to bude hotové co nejrychleji. Navíc nikdy nepočítala s tím, že by se zlo z laboratoří mohlo šířit ven.

Muraki

To vám nepovím...ti, jenž byli pověření vedením tvrdili, že z nějakých důvodů selhala bariéra, která posilovala konstrukci a ta nevydržela nápor vody. Pokud, ale tvrdíte, že jste tam byli...to znamená, že zatopená není...to znamená...že tady někdo lhal... Zamračí se. Pojďme se zeptat na odpověď jednoho z nich...žije v Kasagoe. Řekne vám a sbalí si své věci.

---------------------------------------------------------------------

Aki Maki

Okamžitě padl na všechny čtyři, bylo mu špatně od žaludku. Byl na tohle asi citlivější. Myslel že bude zvracet, ale naštěstí to udržel. "Zatraceně.." Zaklel a pomalu vstal. Papír si strčil do kapsy. "Musím se rychle dostat zpět do Seireitei..možná bych mohl zkusit přejít přes Senkaimon, zajímalo by mě jestli už ho zpravili.." Pomyslel si. "Nebo dám jednoduše vědět seireitei.." Zasmál se a vyndal nějaký ten jejich speciální mobil a pokoušel se dát o sobě vědět vedení.

Sice už jsi měl být v Seireitei, ale to nevadí...trvalo ti to déle.

Po dlouhém bloudění Karakurou za nalezením místa, odkud by jsi mohl zavolat, jsi nakonec našel menší vyvýšeninu, z níž jsi měl signál. Přístroj byl nejspíš těmi skoky pokažen. Ve vysílačce zachrčelo. ..alo...kdo...tam....yšíme se?!

Jo? Já myslel že mě to hodilo do Karakury (ten odkaz )

Aki Maki

Přiložil si onen přístroj k puse. "Podkapitán desáté divize Aki Maki, byl jsem vyslán na misi, žádám o přechod do Seireitei, nedostal jsem informace o zpravení Senkaimonu.." Mezi slovy dával mezeru ab ymu bylo lépe rozumět kvůli slabému signálu.

Aki Maki

Celkem se rozzuřil. "Pečný, já ti dám pečný..!" Neudržel nervy a vysílačkou mrsknul o zem. "Tak to zřejmě budem muset risknout..." Vytáhnul meč a povolal bránu. A doufal..

Otevřel jsi senkaimon a ten...vypadal normálně...neviděl jsi žádné výboje, barvičky ani nic podobného co by značilo že je poškozen...neviditelná poškození jsi bphůžel ověřit nemohl...takže ti zbyle jediné...vstoupit a doufat.

Pokračuj v Senkaimonu
________________________________________________________

Izumi Razaki

Se svými podřízenými jsem se ocitl v Lidském světě. Zhluboka jsem se nadechl. Z nepochopitelného důvodu jsem se tu cítil poměrně dobře. "Takže... mějte oči na stopkách, pokuste se nic nezničit, nezapomínejte, že nás normální lidé nevidí... " řekl jsem a začal se soustředit, snažil jsem se zachytit nějaké přátelské reiatsu. Případně cokoliv neobvyklého...

Minami Isanami

Stále nasledovala Razakiho a nemohla byť viac vyvedená z údivu. Ešte nikdy ľudský svet nevidela a prekonal jej očakávania. Ako počula Razakiho, že ich normálni ľudia nevidia, hneď priskočila k nejakému stojacemu týpkovi, čo si čítal noviny a začala naňho vyplazovať jazyk a robiť rôzne ksichty.
“Heh! Fakt! Oni nás nevidia!“ Začala sa tam smiať na tom a potom tam začala poskakovať a robiť ksichty na ostatných a vypadalo to, že ju to baví.

Amaru

Poprvé jsem prošel branou do skutečného světa. Vyvolalo to ve mě nějaké zvláštní vzpomínky. Ale z toho mě vyrušila nee-chan která začala blbnout. Neee-chan vykřikl jsem a odtáhnul jí od člověka. Nesmíš dělat blbosti přece chceme udělat na strejdu dobrej dojem ne? řekl jsem a i když jsem trochu kazil srandu tak jsem si myslel že tohle je důležitější než sranda

Aki Maki

Objevil se v Karakuře. Rozhlédl se. Žádná hlídka. Pomocí shunpa se dostal mimo město, hádal totiž že v Karakuře nejspíš zrovna slouží nějaký shinigami. Zastavil se pod velkým stromem. Podle solné kůry hádal že to bude nějaký druh dubu. Zaposlouchal se do zvuku co vydával vítr, byl to jediný zvuk co zde v okolí slyšel. Nikdo krom něho tu nejni. Vytáhnul opět ty brýle a nasadil si je.

Minami Isanami

Dosť sa v tom vyžívala, ale potom ju chytil Amaru a odťahoval ju od tých ľudí, ktorí sa tam rozprávali v skupinke.
“No táák! Amu-tan!“ zvolala vzdorovito, ale nechala sa tiahnuť pritom nafúkla líca. Nenechala si však skaziť náladu. Nechala sa dovliecť k Razakimu, ale potom znova odbehla a začala obdivovať výlohy u obchodov. “Úáá! To je kawaii!“ Zvolala na malé kichi chibi-zvieratká v hračkárstve vo výlohe.

Razaki,Amaru,Minami----> Karakura vypadal klidně jako nikdy jindy. Razaki při prozkoumání reiatsu vycítil různou kombinaci duší, shinigami a hollow. Některá reiatsu se mohla zdát povědomá, ale žádné nebylo přímo známe nebo nějak obrovské. Vaše cesta vedla na druhou stranu města, kde měl v okolí Karakurské Střední být onen předsunutý stan. Bylo asi příhodné se tam vydat.

Aki Maki---> To že tu nikdo nebyl nebyla zas tak pravda. Cítil jsi, že je zde někdo silný, nejspíš kapitán, ale měl jsi to štěstí, že tě nevycítil. Jakmile sis nasadil brýle, zase se objevil Hideyoshi. Už venku? Ok...pošlu ti odvoz..počkej chvíli... Netrvalo ani pět minut a vedle tebe stála ona dívka se světlými vlasy spletenými do culíku, se kterou jsi bojoval. Můžem?

Lus---> Pomalu ses probouzela. Bolelo tě celé tělo a jediné co jsi dokázala vnímat bylo, že ležíš na pavné zemi. Pevné a poměrně studené zemi. Cítila jsi jemný větřík, ale pocit slabosti a rozbolavěného těla převládal. Nevěděla jsi kolik času uplynulo od té doby co jsi spadla do trhliny, co se stalo a kde vůbec jsi. To vše leželo před tebou.

Aki Maki

Vedle nej stála ona dívka. Mrknul na ní. "Jak si přeješ.." Zasmál se a šel pomalu, ale jistě k ní. Musel vypadat sebejsitě, aby nevycítila boudu. Navíc, s ženami laškoval rád. "A ty si jako ten odvoz?" Pohlédnul na ní.

Izumi Razaki

Tak bando, jdeme... mějte oči na stopkách, cokoliv podezřekého hlašte a žádné blbosti. Tady jsem na officiální misi... řekl jsem i když jsem nečekal, že by to Isanami zastavilo v dělání blbostí. Snad na ní dá pozor Amaru. Vydal jsem se přímo k místu, kde měla být posídka a sledoval nejen okolí, ale také mé dva podařené podržízené...

Lus Ayazaki

Ještě nějakou dobu poté, co začnu pomalu přicházet k sobě, jen nehybně ležím. Nesnažím se vstát z tvrdé a chladné země, jelikož každý pohyb mi způsobí další proud bolesti. Co se stalo? Kde to jsem? Hlavou se mi honí mnoho otázek, ale ani na jednu z nich si nedokážu odpovědět. Lehký větřík mi napovídá, že bych možná mohla být venku nebo v nějaké místnosti, kam profukuje. Po nějaké době konečně pootevřu oči. Začnu v mém zorném poli pátrat po něčem, co by mi bylo alespoň trochu známé, a co by mi napovědělo, kde to vlastně jsem. Nakonec se i přes velkou únavu a bolest po celém těle donutím pomalými pohyby zvednout z lehu do sedu. Hlava mi začne třeštit, jako by mi měla prasknout. Chytím se za ni a na chvíli se vyvaruji dalších pohybů, dokud se bolest trochu nezmírní. Teprve pak se začnu znovu rozhlížet po okolí.

Amaru

Nee-chan pojď! řekl jsem a táhnul jsem nee-chan za sebou protože jsem fakt nechtěl aby udělala něco hloupého. Ale tahat jí od těch výloh bylo prostě hrozný.Nee-chan pojď musíme splnit důležitý úkol řekl jsem a tlačil jí před sebou

Aki Maki ---> Dívka měla stále kamený výraz, vypadalo to, že jí tvoje laškování nechává chladnou. Tak pojďme. Uchopila tě za límec a ty jsi ucítil ten podivný pocit, jako když tě za pupek něco tahá. Pokračuj ZDE.

Lus---> Když jsi se rozhlídla, mohla jsi poznat Karakuru. Přeci jen jsi tu měla několik misí a o tolik se město nezměnilo. Po pobytu v trhlině a se vší tou bolestí jsi nebyla schopna říci, zdali poznáváš něčí reiatsu, protože se ti nedařilo je pořádně rozpoznat. Cítila jsi však nějaké reiatsu Shinigami i hollow i duší. Jedni shinigami byli přes celé město, druzí nědaleko od tebe. Hollow vypadali že požírají duše taky jinde. Vedle sebe jsi uslyšela hlas. Ehm..je je vám něco?

Razaki, Amaru, Mina---> Vydali jste se tedy oním směrem. S udržováním Minami od výloh to bylo dosti obtížné, ale nic co by se nedalo zvládnout. Amaru byl v odvádění lidí od výloh docela dobrý, dalo by se říct. V celém městě byl klid...až podivný klid a vy jste se pomalu blížili k cíli.

Minami Isanami

Slintala skoro u každej výlohy, ktorá bola okolo, lenže vždy ju Amaru odťahoval preč. Nafúkla líca a začala mávať rukami, keď ju tlačil preč.
“ Nu táák, Amu-tan! Nebuď taký vážny! “ Zvolala urazene, keď ju ťahal preč, ale ona si proste nedala a vždy ju niečo zaujalo. Raz to boli autá, potom značky a aj zvieratá, čiže s ňou to šlo tak trochu aj pomalšie. Dokopy vlastne ani Razakiho nepočúvala alebo skôr neposlúchala, pretože bola uchvátená novým prostredím.

Lus Ayazaki

Karakura. Jak jsem se dostala do... Karakury?! Probleskne mi hlavou, jakmile zjistím, kde se nacházím. Začnu vzpomínat na to, co se stalo předtím, než jsem se objevila tady. Vybaví se mi mise k jižní bráně, kam jsem se vydala v doprovodu dalších shinigami. Pokud jsem mířila na jih, jak jsem se ocitla tady? A kde skončili ostatní? Doufám, že se jim nic nestalo! Možná jsou někde tady. Reiatsu, které cítím, však nepoznávám. Několik shinigami je však blízko. Možná bych se mohla vydat k nim, třeba by něco věděli. Z mého přemýšlení mě vytrhne něčí hlas. Otočím se za ním a pohlédnu na toho, kdo na mě mluví. Něco? Mě? Vydám ze sebe a na chvíli se odmlčím. Ano... teda ne. Jsem v pořádku. Popravdě jsem se však nikdy necítila hůř než tak, jak se právě teď cítím.

Izumi Razaki

Pokračoval jsem v cestě, s očima na stopkách. Vůbec se mi nelíbilo, jaký je tu klid, bylo to až podezřelé, ale strach jsem neměl. Jenom zjistit, co se tu sakra děje. Amaru pomáhal, abysme udržoval alespoň nějaké tempo. Meč jsem měl ale stále připravený, kdyby došlo k nejhoršímu. Snažil jsem se pomalu zrychlovat tempo, abysme se tu nezdržovali déle, než bylo nezbytně nutné