Karakura

Ai -> "Ah, nene, všechno... všechno je v pořádku, neboj. Tak se uvidíme zítra!" Rychle se rozloučila a ukončila hovor, z jejího hlasu jsi poznal, jak moc se snažila, aby opravdu zněla, že je vše v pořádku.

Nagisa Ai

Chtěl jsem ještě něco říct, bohužel jsem to již nestihl. Nanami-chan ukončila hovor dřív, než jsem se k tomu dostal. "Podezřelé..." Doufal jsem, že jí bude zítra lépe. Nebo že jí ten festival zvedné alespoň náladu.
Nebudu ji nutit k tomu, aby se mi svěřila. Až to bude chtít udělat, tak to udělá. Sám moc dobře vím, jaké to je... Když tě něco trápí a nechce se ti o tom mluvit s ostatními. I když v některých situacích je potřeba tu osobu popostrčit správným směrem. Jinak by s tím nikdy nic neudělala. Začalo to ve mně probouzet nepříjemné vzpomínky, proto jsem toho přemýšlení prozatím nechal.
Odhodil jsem mobil na stolek, který se nacházel nad postelí a lehl si. Hlavu jsem si podepřel rukama a díval se pár minut do stropu. Poté můj pohled směřoval na figurínu v mém pokoji. "Myslím, že by to měla mít Aneki... Pokud si dobře pamatuju, tak jsem jí to půjčoval, když šla na to beznadějné rande..."
Vstal jsem svižně z postele a odešel pomalým krokem z pokoje. "Možná už bude u sebe..." Pokoj Aneki byl jen pár metrů od toho mého. Přišel jsem ke dveřím a slušně zaklepal. "Můžu jít dovnitř? Pokud na sobě nemáš kalhoty, tak se obleč!..."

Dívala sa naňho. Už si našťastie zvykla na to svetlo, takže ho už videla úplne. Len ho prebehla očami, aby si ho zapamätala.
"Em.. som.. zo 7. divízie.. myslím." zamumlala neisto. Pomaly už nevedela do akej divízie patrí, keď tam bola takú chvíľu. Počas toho ako rozprával sa snažila bojovať s tými remienkami, ale vedela, že sa z toho nedostane a pozrela sa znova naňho.
"Em.. mohli by ste?" opýtala sa a natiahla k nemu spútané ruky. Nohy nenaťahovala, vyzeralo by to sprosto a ešte k tomu si toho určite všimne, keď na ne ešte aj kývla. Zatiaľ si v duchu vydýchla, že je Sayuri v poriadku, aj keď ju trošku zarazilo to s kým je, pretože to bolo trošku zložité, ale určite bola v bezpečí, tak to je hlavné. Na jeho otázky ohľadom tých ľudí alebo čo to bolo len zavrtela hlavou.
"Naozaj netuším. Videla som len dvoch. Jeden nás vytiahol ven a potom pribehol druhý a zobral si Sayuri, asi za vami teda. Potom ma zase hodil sem." povedala a pozrela sa do strany. Bolo to divné, že ona tam leží spútaná a ona sa tam s ňou rozpráva. Skôr by brala to keby ju najskôr rozviazal až potom vypočúval. Možno jej neveril. Nevie, nemá s kapitánmi skúsenosti, vlastne s ničím.

Tomisura Raiden

Ach, jak byl Raiden roztržitý. Vůbec si neuvědomil, že jí v cele ještě spoutali. No, to bylo asi pochopitelné, přeci jen zbytky Reimei nechtějí, aby jim někdo zdrhnul. Kapitán 8. divize tedy uchopil svojí zanpakuto kolem které se mírně zajiskřilo. "Ach, promiň, moje chyba," omluvil se jí a ladnými pohyby meče jí zbavil jejího spoutání, ať bylo z čehokoliv. "Tak to vypadá, že tu bude maximálně jeden floutek," oznámil jí, když mu řekla, že viděla prakticky dva chlapy. Jeden z nich musel být zabit už na statku a ten druhý mohl být ten, co běžel tím tunelem. Takže tím by byla ta řeznická práce hotová. Nyní zbývalo prohledat vězení a najít Ib její ztracenou zanpakuto. Zajisté tu někde musela být. "Jak jsi se vlastně dostala do jejích zajetí?" zeptal se jí během pátrání. To, že byla ze sedmičky znamenalo, že slouží pod Hikakem. "Jak se vede Hikakovi?" optal se ještě, aby nebylo takové ticho. Zajedno by to mohlo někoho přilákat a zadruhé aspoň nebyla nuda.

Pozrela sa do strany. Fakt jej bolo blbé, že obyčajnému členovi sa ospravedľnoval jeden z najvyšších postov, ale radšej nič nevravela. Pomaly sa posadila a potom za ním šla hore, pretože fakt nechcela tam dole tráviť viac ako minútu.
"Ďakujem." povedala potichu pritom sa dívala do strany a hladila si zranené ruky po tom čo sa snažila dať v tej panike remienky dole, ktoré sa jej zarezali do rúk. Našťastie jej už krv z nich netiekla, teda aspoň si to už nevšímala. Lenže potom jej dal záludnú otázku. Očervenela, ale tak, že to skoro nebolo poznať a dívala sa zarazene do strany. Fakt sa nechcela priznávať s tým, že hneď ako dorazila do Karakury, tak ju omráčili a strčili do toho väzenia.
"Ja si to už... nepamätám, proste ámen tma." povedala potichu dívajúc sa do strany. Neklamala.. až tak veľmi. Predsa len ani nevedela kde poriadne bola a proste ju omráčili a vzali preč. Takže to nebolo také obrovské klamstvo. Potom sa naňho pozrela, keď sa na niekoho spýtal.
"Ktože?" opýtala sa ho a snažila sa zaloviť v pamäti na koho sa to vôbec pýta. Nakoniec jej svitlo. "Ah, iste, kapitánovi.. em.. asi fajn.. Videla som ho len chvíľu." povedala a nepokojne sa už začala obzerať, pretože by už chcela nájsť svoju zanpakuto a vypadnúť odtiaľto. Pozrela sa potom znova do tej tmy a znova ju prepadol ten pocit, že sa nedokázala dostať von sama. Hlavne, že to dopadlo dobre, ale aj tak sa nepresvedčila, aby sa necítila toľko nanič, ale našťastie to na nej poznať nebolo.

Tomisura Raiden

"Nemáš zač," odpověděl jí na její poděkování a usmál se. Když postupovali a hledali, ještě jí oznámil další plán: "Hned jak najdeme tvoje nádobíčko, tak se vydáme zpět do toho domu, kde je Yoshiro a Sayuri. Asi vás pak obě pošleme do Seireitei, my tu máme ještě nějakou práci," oznámil jí to stručně a výstižně, nebylo potřeba jí zatěžovat detaily o jakou práci se jednalo, obzvlášť, když by jí to mohlo odpařit, přeci jen přítomnost po boku dvou kapitánů, jejíchž Reiatsu rádo vystřelovalo do velikosti mrakodrapů bylo pro každého ne-fuku-taicho dost o hubu. I když se našlo i pár dalších, jejíchž Reiatsu bylo dost odolné, ale byly to převážně vyjímky.
"Nepamatuješ?" zeptal se překvapeně, když mu oznámila jak se tam vlastně dostala... no vlastně spíše neoznámila. Že by něco tajila? Nebo se za to styděla? Případně jí bacili hned jak vylezla ze Senkaimonu? "K jaké skupině jsi patřila?" optal se ještě, aby věděl koho měl nakopat za její "ztrátu".
"Ale takový zelenovlasý... myslím teda, no prostě cvok, co se nějak stal kapitánem. Původně byl u mě v divizi," přiblížil jí jejího kapitána a hned si vzpomněla. "No vidíš, to je on. Ale i tak dostane pohlavek za to, že ztrácí členy a nehledá si je," pronesl s mírným úsměvem a mrkl na ní. "A tím kapitánem se beztak stal jen proto, že byl Arinoki lempl a tak ho vykopli," zašeptal jí ještě. Problém byl, že asi nevěděla, kdo byl Arinoki.

Ib -> Tvoje zanpakutou na tebe netrpělivě čekala zabalená do hadrů u stěny místnosti. Byla špatně vidět kvůli nedostatku světla.

Tomisura Raiden

Tma byla nejspíše jejích nepřítel, takže Raiden opět vyčaroval světlo za pomoci Shakkoho, které nejspíše zhasnul ve chvíli, kdy se dostal do věznice. Zapomínat na kida, to se mu občas stávalo. Každopádně u stěny spatřil něco, co připomínalo balíček. Jako na české poště, připraveno ke zničení. "Není támhle?" nadhodil a ukázal směrem, kterým se díval. Přeci jen to mohla být cizí věc nebo jen maketa, případně dřevo na spálení. Ale bylo to první místo, kde to vypadalo jako dobré místo hledat. Rozhodně však nechtěl být v kůži Ib, až si někdy pokecá s duchem své zanpakuto. Raidenovi se párkrát podařilo býti oddělen od svého meče a Hiraishin mu to pak pěkně vytmavil a jednou se s ním dokonce odmítal bavit. Raiden na to zareagoval prostě. Zhmotnil ho a naučil se Ban-kai. Jak prosté milý Watsone. No, pokud to byla správná zanpakuto, naznačil Ib kudy jít a nejspíše se vydali onou temnou chodbou zase zpět do statku Reimei.

Prikývla na jeho slová pritom si stále hladila rany na rukách. Trošku však stuhla pri jeho otázke, či si to naozaj nepamätá, ale radšej už nič nevravela. Hlavná vec bola tá, že mala patrič k nejakej skupine. Nehovoril ten pekelný motýl nič o zloženiu jej skupiny, mala sa s nimi stretnúť tam, ale trochu sa pozabudla a tak prišla neskoro a nevedela kde kto je a vtedy ju chytili. Toto samozrejme nepovedala, len si to prehnala v hlave a tvárila sa, že ho nepočula. Ohľadom toho ako sa vyjadroval o kapitánovi, nič nevravela, pretože nebolo na jej mieste shadzovať kapitána, ale prikyvovať. Kapitán Tomisura určite mal svoje dôvody prečo o ňom takto hovorí, ale to ju zaujímať nemusí, pretože to je medzi nimi kapitánmi. Preto len prikyvovala ticho na jeho slová. Potom sa však zarazila a pozrela sa smerom, kde ukazoval kapitán. Ten tvar naozaj pripomínala zanpakuto a predtým si to nevšimla, pretože tu nebolo dosť svetla. Mlčky k nej šla, kľakla si a zobrala ju do rúk. Dala z nej preč tie handry. Bola to naozaj ona. Prezerala si ju, či nie je poškodená a jemne ju stisla v rukách. Bola rada, že ju má pri sebe. Postavila sa a založila si ju ako vždy na bok a pozrela sa naňho. To už jej kapitán ukazoval kade ísť a tak ho poslušne a ticho nasledovala skoro nepočuteľnými krokmi a tichým dýchaním akoby tam vôbec nebola.

Raiden, Ib -> Pokračujte na Hiroshiho statku TADY

Ai -> Z pokoje byla slyšet nějaká hudba, ale po chvíli i sestřiny kroky. Mariko ti otevřela, v puse měla lžičku, v ruce skleničku Nutely a na posteli rozházené sešityy a učebnice spolu s notebookem.
"No?" podívala se na tebe tázavě. Kalhoty na sobě neměla, jen malé kraťásky s králíčkama.

Nagisa Ai
 
"Aspoň něco..." Proběhlo mi hlavou, když jsem spatřil Aneki v pídi kraťáskách s hezkým vzorem. Měl jsem rád králíčky.
Jednou jsem vešel k Aneki do pokoje bez zaklepání a ta se zrovna oblékala. Takový pohled opravdu nechci znova zažít. A obzvlášť ten výprask, který následoval.
Nahlédl jsem do jejího pokoje a měla tam větší pořádek než já. Docela mě to překvapilo. I když se není čemu divit. Zrovna jsem dokončoval svou yukatu na festival.
"Mohla bys mi vrátit takovou tu velkou kytku do vlasů, kterou jsem ti půjčil? Asi tak před měsícem..." Udal jsem důvod své návštěvy. A usmál se na ni.
"Mimochodem... Jdeš na zítřejší festival?"

Tomisura Raiden

Sláva, zanpakuto byla nalezena, stačilo se prostě vydat skrz nekonečnou cestu tunelem přes tři údolí a tři potůčky zpět do chajdy zaslíbené, kde na ně čekal kadeřník, mimčo a pár mrtvol. No, bylo na čase si pospíšit! Raiden navigoval a Shunpoval se vždy o kus dopředu, aby prověřil stabilitu tunelu, přeci jen to tam předtím vybuchlo a nebylo to hezké. Někde by se možná našli i kusy pana výbušného. Po cestě kapitán moc nemluvil, přeci jen v té rychlosti shunpa to šlo značně blbě, ale i tak vypadala Ib, že si spolkla jazyk, protože už předtím mu zrovna moc neodpovídala.

>>> Hiroshiho statek TADY(ne já tam odkaz nedám)

Ai -> Sestra na tebe chvíli hleděla, potom odložila lžičku na stůl a začala se rozhlížet, jako by přemýšlela. "Kytka do vlasů, kytka do vlasů, hmmm... kam jsem ji..." Začala přehrabovat věci ve svém pokoji, které byly pěkně uklizené jen na pohled. Hlavně když otevřela skříň a uviděl jsi, jaký je tam chaos. "Jako pamatuju si, žes mi ji půjčoval, to jo... hmm..." Zatímco hrabala, odpověděla na tvou další otázku. "Noo... nevím, jestli půjdu... možná se budu učit..." Hledání stále nepřinášelo výsledky. "Ehm... " zastavila se Mariko ve svém počínání a provinile se na tebe otočila. "Asi jsem ji někde nechala..." snažila se nevinně usmívat a drbala se ve vlasech.

Nagisa Ai

 
Aneki začala hledat a já vešel do jejího pokoje. Také jsem přiložil ruku k dílu, ale v ničem jsem se neprohraboval. Jen jsem se díval okolo.
V momentě kdy otevřela skříň, jsem se zhrozil. "C-c-oto..." Podíval jsem se na Aneki vyčítavým pohledem. "Eeehh... učit? Učit se můžeš v noci. Festivaly jsem zábava! Možná se tam seznámíš s nějakým hezkým klukem! Jen si to představ... ta romantika! Tvůj Romeo už čeká!" Pověděl jsem, přičemž jsem srovnával její knihy do poliček. Následně jsem začal uklízet její stůl, aby nevypadal jako odpadkový koš. Jen takový můj zvyk...
"Tys ji ztratila?!" Otočil jsem se směrem k Aneki. "Roztomilé pózovaní ti nepomůže!" Povzdechl jsem si a pokračoval v uklízení. "Tak si zítra ráno půjdu koupit novou... Měla bys dávat na cizí věci větší pozor... Hlavně na moje... Ještě pořád si pamatuju, jak si ztratila můj balonek, Ferdu, když jsem měl pět... Počkat... nejmenoval se Flíček?"

> Hiroshiho sňatek

Spolu s Raidenem se objevili nad Karakurou, která už byla zahalená pod rouškou noční oblohy. Jedinými zdroji světla byly lampy, občas projíždějící auta a nějací ti ponocovači, kterým se ještě nechtělo spát, tak se koukali na televizi nebo hráli na počítači a svítili si u toho. Na ulicích už moc lidí nebylo.
"Jo, myslím si, že teď ho ve škole určitě nezastihneme," poznamenal bělovlasý kapitán a hlasitě vzdychl. "No, aspoň to můžeme zkusit najít," řekl a začal se pomalu snášet k zemi. Měl náladu na procházku po městě. Navíc, dlouho se s Raidenem neviděli, tak aspoň mohli trochu pokecat a probrat nejaktuálnější drby.

Mariko

"Jmenoval se Fríťa..." zavzpomínala a sedla si na postel tak prudce, až všechny sešity nadskočily. "A já ho neztratila! Omylem jsem ho hodila na rozehřátou plotnu a on - " Náhle se ale zarazila a dala si rychle ruku před pusu, protože si uvědomila, že tehdy Aiovi řekla milosrdnou lež, protože by tenhle tragický příběh nemusel ustát! Doufala, že neřekla příliš... Raději se snažila odvést řeč jinam. "Jo... Rómeo... já ti dám Rómea, těch už mám plný zuby do konce života, věř mi... Hele a co kdybych ti nějakou koupila zítra já? Jako odškodnění?" usmála se mile.

Tomisura Raiden
>>> Hiroshiho statek

Cesta byla rychlá, ale denní doba jim zrovna moc nenahrávala na zdárné zastižení studenstva ve škole, tudíž měli prostor na zmapování města. V Karakuře teď přes rok nebyl, určitě se něco změnilo. Třeba někdo něco vybuchl, postavili náhradu za vybuchlý dům nebo opravili nějaký ten kráter v zemi. Karakura byla totiž častým místem nájezdů Shinigami i Hollow, občas dokonce i Quincy a dalších pofidérních monster, tudíž by se tu zajisté uživila i nějaká Soul Pojišťovna s.r.o. Možná by to pak někdy mohl navrhnout, aby nemuseli takové výdaje dávat divize na opravu za jejích službu v boji i mimo něj.
"Kolik tomu smradovi má být? Abychom mohli vyloučit určitý typ škol," navrhnul a zamyšleně se na chvíli odvrátil. "Každopádně, pokud chceš mít z dětí inteligentní stvoření, místní školy bych nedoporučoval, mládež v reálném světě je prý horší a horší," zhodnotil stav školství a vzpomněl si na jeho děti. "Mimochodem, děti i s Konan vypadají fajn, zajisté jste spokojená rodinka. Už jsem slíbil i hlídání, zkusím ještě přemluvit Kasumi, aby mi pomohla," oznámil mu jednu z novinek a pohlédl na jeden strašný dům, nejspíše kasíno, které bylo celé ověšené neony. "Vyzdobil by sis takto barák?" zeptal se jen aby debata nestála.

"Jo? Jsme? Já ani nevím, ještě jsem si na to nějak nezvykl. Budu potřebovat trochu času," řekl a nervozně se zasmál. Skoro jako by zapomněl na to, že je otec tří mimin, která na něj doma i s jejich maminkou čekají. Ohledně toho hlídání se radši nevyjadřoval. Představil si totiž, jak se všechny tři mimina společně s jejich strejdou Raidenem, řítí skrz celé Seireitei na nezničitelném stole. Na sucho polkl a trochu si uvolnil límec.
Když se Raiden zeptal, jestli by si Yoshiro osvětlil barák, nebyl si jistý odpovědí. Byl dost výstřední, ale až takhle asi ne. Možná by si tam nějakého toho světélkujícího panáčka dal. Ve tvaru kočky.
Pak si vzpomněl na to, že se ho jeho kolega ptal na přibližný věk Hiroshiho následovníka. "Ten kluk z Reimei říkal, že by mu mělo být 15 nebo 16," odpověděl nakonec.

Tomisura Raiden

"15 nebo 16? To našemu sledování unikal pěkně dlouho," pronesl překvapeně Raiden. Bylo to zvláštní, že někdo tak silný, tedy údajně silný, byl schopen se schovávat ostatním ze Seireitei tak dlouho, obvzlášť, když tam hlídali i menší neobvyklosti. Ale ono i Reimei se dokázalo skrývat, tak to asi možné bylo, no. "Zajímalo by mě, kdo ho vychovával. Jestli sám Hiroshi, možná máme problém. Pokud jen nějací poskokové, možná nebude tak velký cvok," přemýšlel spíše nahlas než aby se Yoshira ptal, přeci jen to nemohl vědět, pokud mu tedy ten jeho zdroj, který měl, neřekl úplně vše o tajech toho smrada. Problém byl, že lidé byli v tomto věku velmi nestálí, takže od jejích cíle mohli očekávat cokoliv.

Nagisa Ai
 
"Friťa?... No jo! To je ono..." Snažil jsem se vzpomenout si na nějaké hezké vzpomínky spojené s Friťou, ale měl jsem to celé nějak rozmazané... Přece jen mi bylo v té době pět let. Pořádně už ani nevím, jakou měl barvu. Myslím, že žlutou, ale mohla to být také bílá...
"Kam, že si co?!" Pověděl jsem rozrušeně a otočil se na Aneki. "Jaká plotna? On přece..."
Mou řeč přerušila další slova Aneki. "Hm... Jo to bys mohla! Stejně budu mít ráno spoustu práce. Hodila by se nějaká velká a nejlépe bílé barvy... nebo modré..." Ukázal jsem na své vlasy. "Takový odstín!"
Už jsem pomalu dokončoval úklid stolu. "A když budeš u toho, mohla bys přibrat nějaké nůžky, barevný papír, čokoládový dort, průmyslovou sušičku vlasů, poníka, pomerančovou zmrzlinu a bublifuk, který dokáže bublit sto padesát jedna bublin za sekundu!"

Mariko

"No..." zaváhala po tvé výčtu všeho, co ti má sehnat. "Bílá nebo modrá," shrnula si nakonec to důležité sama pro sebe a ukázala ti zdvihnutý palec, jakože to má na háku. "A teďka zmiz, musím se učit," začala tě vyhánět z pokoje, i když na ní bylo vidět, že se jí do učení moc nechce.


Všichni -> V Karakuře se stmívalo, pouliční lampy se rozsvítily a nastala noc. K tomu začalo trochu krápat.

Yoshiro pokrčil rameny. "Nemám nejmenší tušení, kdo ho vychovával. Popravdě, ani nevím, jestli ví o svých schopnostech. Ten kluk z Reimei, se kterým jsem mluvil, byl dost nejistej a spoustu věcí o něm nevěděl. Myslím si, že kdyby to byl někdo, kdo se ve skupině pohyboval delší dobu, byl by víc známej. Třeba je to prostě jen děcko s velkým potenciálem, kdo ví."
Yoshiro si začal protahovat ruce a zívl u toho. Dnešek byl náročný den a kapitán deváté divize už byl unavený. Ještě ho ale čekala spousta práce, takže spánek byl v nedohlednu.
"A co ty a Kasumi?" zeptal se Yoshiro nakonec. "Kdy bude svatba?" zasmál se provokativně.

Nagisa Ai

Očividně neměla v plánu mi kupovat kromě oné kytky do vlasů nic jiného. Nečekal jsem, že to koupí všechno, ale toho poníka alespoň mohla. Kdo by přece nechtěl poníka!
"Rozkaz, kapitáne!" Pověděl jsem a zasalutoval pravou rukou.
"Uvidíme se zítra!... a doufám, že ta kytka bude hezká!" Odhopkal jsem veselé z jejího pokoje a zavřel za sebou dveře.
"La la la la..." Zpíval jsem si cestou zpět do mého pokoje a těšil se ze zítřejšího dárku. I když mě na druhou stranu mrzelo, že nemám svou starou kytku. Byla fajn a very pretty.
Vešel jsem do svého pokoje a zamířil k oknu. Venku byla tma a začínalo pršet. "Doufám, že zítra bude pěkné počasí..." Chvíli jsem koukal z otevřeného okna. "Už vím! Udělám nějaké Teru teru bozu!"
Zavřel jsem okno a sebral nějakou bílou látku, černý a červený fix. "Udělám nějaké roztomilé..." Sednul jsem si ke svému stolu a začal vyrábět panenky. "Potřebuju nějaký provázek..."
Vyrobil jsem jich pět a následně je pověsil za okno. "Doufám, že to bude fungovat..."
Když jsem se podíval na budík, bylo už dost hodin. "Na zítřejší den potřebuju dost sil, takže si dám koupel a půjdu spát." Podíval jsem se kolem sebe na nepořádek, který tady byl. Nemohl jsem to jen tak nechat a pustil se do menšího úklidu.
"To by mohlo stačit..." V pokoji jsem měl již větší pořádek. Byl čas na báječnou koupel!
Vyšel jsem z pokoje a šel do koupelny. Nikdo tam teď nebyl, takže jsem nemusel čekat.
"Škoda že tam zítra nebude Ran-chan..." Pomyslel jsem si ve vaně a popostrčil žlutou gumovou kachničku, jež se tam nacházela se mnou.
Po koupeli jsem se šel do kuchyně napít mléka a zamířil zpět do pokoje. Tam jsem zhasl světlo, natáhl se na postel a snažil se usnout.

Tomisura Raiden

"Doufejme, že to bude jen nezkažený mladý jedinec, který se ke zkaženosti dostal maximálně v podobě prošlého mléka," zhodnotil ještě toho mladíka a jelikož už neměli prostě více informací, skončila ta spekulativní chvilka, na skutečné informace si budou muset přijít sami. Bylo však zvláštní, že bylo město tak tiché. Dva kapitáni pohromadě i s uklidněným Reiatsu museli být cítit na míle daleko, ale v dosahu nebyl jediný hollow. Možná, že se báli nebo tak něco. A nebo vyjímečně fungovali hlídky v okolí.
Pak se Yoshiro zeptal na něco, co Raiden nečekal. Byl popravdě docela zaskočen, ale z toho se dostal docela rychle. "Popravdě doufám... že, co nejdříve. Nikdy nevím, co se mi může stát a přeji si, aby byla šťastná. Jen na děti to ještě nevidím," pronesl nakonec s úsměvem a vzpomínal na jejích poslední schůzku předtím než šel do Yaity. "Co ty a Konan? Plánuješ jí někdy požádat o ruku?" zeptal se, aby vyrovnal skóre.

"Heh," reagoval na Raidenovu otázku. Asi to byl férový protiútok, co si budeme namlouvat. Yoshiro ale neměl nejmenší tušení, jak na to odpovědět. Na chvíli se nad tím musel zamyslet.
"Zaskočil si mě, Raidene!" zasmál se nervózně a kopl do kamene před sebou. Mohl, protože je OP a je mi jedno, že je to duše.
"Myslím si, že Konan by to určitě chtěla. Je to přesně ten rodinný typ, který touží po spoustě dětí, což jak už jistě víš, se tak nějak povedlo a po krásném manželství, které setrvá až do konce dnů obou partnerů. Jenže ještě donedávna jsem nevěděl, že jsem otec. A už to jen proto, abych si v hlavě srovnal to, budu potřebovat spoustu času, takže na nějaké přemýšlení o manželství je ještě brzo." Jeho odpověď nakonec nezněla až tak hloupě, jak si v hlavě představoval. To bylo dobře.