Karakura

Tomisura Raiden

Na Raidenově tváři se na chvíli mihl pocit vítězství, ale následně ho vystřídal pohled pochopení. Chápal Yoshira, přeci jen zjištění, že je otec je dost zvláštní. A obzvlášť, když to provází nečekané situace a podobně. Navíc, manželství pro někoho s téměř nekonečným životem bylo přeci jen trochu závažnější než pro lidi. "To je v pořádku. Je dost času se na takové věci připravit, ale v našem postavení je to složitější. Na naších bedrech neleží jen dobro rodiny, ale také celého Společenstva duší," povzdechl si trochu, přeci jen i to mohlo být na 13 kapitánů a jejích komparz někdy moc. "Ale jedna věc je trochu u nás problémem. Kde máme udělat svatbu, aby to tam v tu chvíli nevybuchlo nebo tak něco? Známe klidné časy v Seireitei," nadhodil námět k zamyšlení. Rád by něco extra, ale zároveň něco, kde by zase nebylo přehršel lidí.

"Můžeme být rádi za to, že aspoň teď je celkem klid," podotkl a hlasitě vzdychl. "I když musím říct, že mi čas od času chybí nějaký to máchnutí mečem," řekl trošku smutně a očima se přitom podíval na řeku, vedle které zrovna procházeli. "Nikdy jsem nebyl milovník soubojů a tak, ale v poslední době se fakt často přistihnu u toho, že se jen tak dotýkám jílce své zanpakuto a toužím po tom, aby se objevil někdo, s kým bych mohl poměřit svoje síly. Nevím proč."
Zakroutil hlavou a prohrábl si vlasy. "Heh, mluvím jako kapitán jedenácté divize."

Tomisura Raiden

Raidena docela překvapovalo, jak moc podobní v tomhle s Yoshirem byli. I on prostě potřeboval čas od času nějakou bitku, případně trénink či jen prostě něco, u čeho se dá přepnout do bojového módu a sekat za čest a spravedlnost. Ale poslední dobou to byli spíše souboje kdo rychleji někoho zabije a ne něco pořádného, kde se první krev objevila až dlouhou dobu poté, co protivníci zkřížili meče. "Je to fakt, dobrý souboj má rád velké množství Shinigami, přeci jen je to naše práce, ale poslední dobou to nebylo nic pořádného, buď to bylo příliš šílené nebo příliš snadné, žádná opravdová výzva a ukázka dovedností," promluvil k bělovlasému a ještě dodal: "Ale kdepak, ty i já máme pro boj cit, víme kdy bojovat a kdy ne. Většina kapitánů 11. divize je spíše Masakr motorovou pilou než cokoliv jiného."

Yoshiro se pobaveně zasmál a vzpomněl si u toho na svého starého dobrého přítele Izanagiho. Bojovné hovado z jedenácté divize. Kde jen mu je konec? Zamyšleně se podíval na zem, a pak zase zvedl hlavu, aby náhodou do něčeho nenarazil. I když tu nebylo moc do čeho. Šli prázdnou ulicí podél řeky.
"Máš pravdu," zakýval hlavou a opřel si ruku o jílec svého meče. Yoshiro z toho všeho dostal celkem nostalgickou náladu. Vzpomínal na souboje, kterými si za svůj život prošel. Hlavně na ty těžké, které ho zocelily.
"Kdo byl tvůj první silný oponent?" zeptal se Raidena.

Tomisura Raiden

Tak tuto otázku nečekal. Jeho protivníci. Vždycky jich měl dost, již od narození. Nejprve to byl on sám sobě a svému okolí. Ale pravá sranda přišla až s příchodem na akademii. "Víš, když nebudu počítat Rukongai, kde jsem byl ukrytý po svém narození, tak to budou doby akademie. Buď to byla Sei, která tou dobou akademii vedla nebo to byl Kyoraku, když jsem mu šlohl lahev saké, aby tolik nechlastal. Ať to byla ona, či on, dostal jsem tehdy pořádně na prdel," přiznal nostalgicky a zasmál se. "Ale tohle byl jen lehký start, opravdoví protivníci přišli až potom," připustil, že i on měl někdy z někoho nahnáno. "Co tvůj protivník? Byl to někdo, koho si již porazil nebo z tebe taky udělal dva malý?" zeptal se na stejnou otázku, taktéž ho to zajímalo.

Yoshiro nad tím ani moc nemusel přemýšlet. "Od chvíle, co jsem se přihlásil na akademii, až do mého povýšení na zástupce kapitána ve třetí divizi, jsem se do boje moc nedostal. Kapitánka mě tenkrát posílala spíš na různá vyjednávání a tak. Dodnes nechápu proč, nejsem žádný diplomat a nikdy jsem nebyl. Kdo ví, možná o mě měla strách?" pobaveně se zašklebil. "Ne že bych nikdy předtím nebojoval to ne. Nikdo z nich mi ale nebyl rovnocenným soupeřem. Nicméně, jednou mě poslala na průzkum s týmem dle mého výběru. Tenkrát jsem opravdu narazil. Byl to hollow jménem Arakanzel. Zabil mi všechny kamarády a na mě samotném zanechal takovou ránu, která se mnou bude až do konce mého života." Mluvil samozřejmě o svém tetování. "Heh, ačkoliv jsem nikdy předtím nebojoval proti silným bojovníkům, připravoval jsem se na to od začátku mé shinigami kariéry. Takže v souboji s tím hollowem jsem poprvé použil bankai v boji." Když domluvil přejel si rukou přes svoji jizvu na obličeji.

Tomisura Raiden

Raiden poslouchal jeho vyprávění, vypadalo to, že jeho aktivace Bankaie v boje byla vskutku zajímavá. On na tom byl trochu jinak. On dosáhl bankaie hlavně proto, aby překonal své učitele. "Každý boj přináší nový šrám, jak na tělo, tak na duši," promluvil tiše a vrátil se zpět k myšlence plného uvolnění zanpakuto. "Co se mého ban-kaie týče, trénoval jsem ho dost dlouho, v potají. Soul Society tak získalo jedno hezké údolí. Byl to můj způsob, jak dokázat, že i někdo z Rukongaie dokáže být schopný, bohužel jsem netušil, že nepocházím z Rukongaie. Ale Sei i Kyoraku byli překvapeni, když jsem jim jednoho dne prolétl kanclem s křídly na zádech," řekl pobaveně a kolem něj se mírně zajiskřilo. Jo, tehdy to byla trochu jiná podoba než měl teď, ale byla taky fajn. "Ale jinak Suiren chápu, nechtěla dávat v niveč životy svých podřízených, proto tě nejspíše držela ze začátku u diplomacie a podobně," dodal ještě svůj osobní postřeh nebo spíše tedy domněnku.

Když Raiden řekl, že se svým bankaiem proletěl kanceláří Sei a Kyoraka, Yoshiro zakroutil hlavou. "Klasika, co? Kolik jsi vlastně už zničil kanceláří? Stropů? Stolů?" zeptal se a zařehtal se jako kobyla v říji. Potom si zastrčil ruce do kapes kalhot a zvedl hlavu k nebi. "Nechci začínat diskuzi o počasí, ale musím říct, že dneska je fakt pěkně. Večer se vyvedl. Ideální na pátrání po někom, kdo by mohl v budoucnu znamenat zkázu Soul Society tak, jak ho známe." Potom se podíval na Raidena a už z Yoshirova výrazu bylo zřejmé, že ho něco napadlo. "Přemýšlel jsem o tom chlapci. Docela se bojím toho, že vedení ho bude chtít odstranit. Proto mě sem nejspíš poslali. Jenže já si nejsem úplně jistej tím, jestli chci zabíjet další dítě. Obzvlášť pokud fakt netuší, kdo je. Tak mě napadlo, jestli by nebylo moudřejší ho vycvičit a držet si ho co nejblíž u těla."

Tomisura Raiden

"Ano, ale tam ta klasika započala. A zničil... jsem jích nepočítatelně," pronesl pobaveně, protože i jemu to přišlo šílený, jaké měl na tyhle věci štěstí. A to většinou nechtěl zničit nic úmyslně, ale prostě to tak nějak... většinou... vyšlo.
Další, co Yoshiro řekl, přivedlo Raidena zpět k práci. Když si tak promítal zážitky s 46 a když k tomu připočetl nového vrchního kapitána, bylo mu jasné, kde ten mladík skončí. Poprava po něm volala. "Myslím, že bychom to mohli udělat. Případně seženeme nějakou podobnou mrtvolu a budeme jeho vydávat za mrtvého. Navíc, jak se říká. Pod svícnem je největší tma, takže pokud o tom nebude vědět příliš lidí, možná by to šlo," dodal k Yoshirovu plánu a zamyšleně přemýšlel, jak to provést, aby to nebylo případně moc okaté. Samozřejmě takovéto plánování nemuselo znamenat vůbec nic, přeci jen nemuselo jít nic podle jejích plánů, které momentálně skládali do hromady. Stále to mohla být nějaká účinná past.

Ai -> Zdálo se, že tvoje talismany pro pěkné počasí zafungovaly! V noci sice pršelo, ale ráno tě probudilo sluníčko a křik ptactva dřív než mobil, na kterém jsi měl nastavený budík.

Yoshiro a Raiden -> Můžete si vybrat, jestli jste si povídali do rána nebo jestli budete mít ještě noc.

Nagisa Ai

Na mou tvář dopadaly hřejivé sluneční paprsky a k tomu mi venku za okny hráli ptáčci hezkou serenádu. Lepší probuzení jsem si nemohl přát. Počasí se náramně povedlo. Jako dělané pro festival! Rozvalený po celé posteli jsem otevřel jedno oko, pak druhé. "Už je ráno?" Pověděl jsem zmateně a natáhl se pro mobil na nočním stolku. Podíval jsem se na hodiny a ono opravdu bylo! Vyskočil jsem z postele a rozpažil. Poté jsem se postavil do bojového postoje (BOJOVÝ POSTOJ) a mumlal si pro sebe. "Už je to tady... Dnes je den D. Dnes všichni poznají mou pravou sílu!" Na konci jsem se ďábelský usmál. "Hehehe..."
"Tak to by jako rozcvička stačilo..." Oblékl jsem si šedé tepláky a bílé tričko se srdíčkem na hrudi, ve kterém byl nápis "Ai-fashion". Sebral jsem si ještě bílou gumičku do vlasů a odešel z pokoje. Sešel jsem dolů po schodech a pozdravil s úsměvem na tváři všechny přítomné. "Hello everymňau! Dnešní sky je opravdu sweet!"

Ai -> U stolu seděla tvoje mladší sestra, která tě vesele pozdravila a začala ti vyprávět, že našla koťátko a bylo hrozně roztomilé, ale nakonec to byl jen sen. Tvůj otec dělal snídani a mamku a starší sestru jsi u stolu neviděl.

A tak oba kapitáni nakonec dorazili ke karakurské střední škole. Samozřejmě, že už bylo ráno a oni proklábosili celou noc. Skoro to vypadalo jako by to byli dva starci, kteří si na stará kolena vyprávějí nejoblíbenější historky ze svého mládí. I když. Ona na tom tak trochu pravda byla, ne? Ačkoliv je věk ve světě duší vnímán jinak, Yoshiro si po stovce připadal celkem starý. Bylo to snad tím, že před tím, než se dostal do Společenstva Duší, byl člověk? Aspoň si to tedy myslel. Na nic si totiž nepamatoval. Jen určité záblesky, které by ale klidně mohly být jen sny.
"Myslím, že jsme na místě," řekl Yoshiro a podíval se na Raidena. Škoda, že byla sobota. Kdyby nebyla, tento post by byl delší a obsahoval by pěkné cameo.

Tomisura Raiden

Raidenovi zase ani tolik nepřišlo, že by byl starý. Bylo mu sice 218, ale to u Shinigami nebylo moc extra, ale možná, že pro někoho, kdo byl původně člověkem to mohlo být zvláštní. Sám sebe viděl ještě tak na 1000 než vůbec začne trochu stárnout, tenhle vzhledový věk mu vyhovoval, tak proč ho nějak posouvat, žejo. Nechtěl vypadat jak nějaký seschlý paprika. On sám se však narodil v 8. divizi, takže nebylo potřeby řešit nějaké vzpomínky, či záblesky z jeho původního života. Muselo to být zajisté frustrující.
Když se Yoshiro zastavil a oznámil, že byli nejspíše na místě, rozhlédl se a pokusil se vycítit Reiatsu v okolí. "Pokud je tak důležitý... očekával bych, že se nám někdo postaví už po cestě," pronesl zamyšleně a sledoval jestli se neobjeví nějací Hiroshiho nejbližší, kterým by svěřil ochranu někoho tak důležitého.

Yoshiro se promnul bradu a prohlédl si celou školní budovu. "Hmmm," stejně jako Raiden se pokusil vycítit nějaké stopy reiatsu. "Já si opravdu myslím, že to co zbylo z Reimei, o něm ví tolik, kolik my. Takže budou mít stejné problémy." Zhluboka se nadechl, potom vzdychl a oči zvedl k nebi. Z té noční procházky ho bolely nohy a z toho mluvení zase huba. Navíc byl trošičku unavený.
"Pokud tedy neví, kde bydlí," podotkl, než ztichl jako hrob. Vykulil oči a začal kolem sebe luskat prsty. "To je ono, Raidene! To je ono!" zakřičel a povyskočil si nadšeně. "Vždyť já vlastně vím, kde bydlí! Hlava děravá!" řekl a plácl se přes čelo.

Tomisura Raiden

Raiden pokýval hlavou a ušklíbl se: "No jo, to je fakt... z Reimei zbývá jen málo jedinců a i ti budou dopadeni. Na 90% budou stačit i obyčejné členové divizí." Byla to pravda, vždyť ty na statku propálil kidem čtvrté úrovně. A to bylo naprosté nic!
Pak Yoshiro řekl něco, po čem Raidenovi spadla brada. "No děláš si srandu?" zeptal se ho pobaveně a zasmál si. "Jsi mladší než já a už máš sklerózu," dodal ještě a nakonec se tedy zeptal: "Kde tedy bydlí?" Karakuru znal dost dobře, aby určil směr kterým museli jít, takže stačilo říct ulici, městkou část nebo třeba nějaké neobvyklé místo v okolí. Co se týkalo únavy, on na tom tak špatně nebyl, přeci jen ho naplno obnovila ta malá holka z první divize, když ho léčila. Ale v nejbližší době to viděl na kafe a croasan.

Yoshiro zapátral v paměti a řekl Raidenovi přesnou adresu, kterou dostal od Kena. Sám nevěděl, kde to místo je, ale nejspíš by ho časem našel. Naštěstí tu byl ale s někým, kdo měl město prozkoumané mnohem víc, než on, takže se zdálo, že ani nebudou muset podstupovat nějaké to zdlouhavé pátrání.
"Jo, něco na tom bude," zasmál se a výmluvně se u toho hladil po hlavě. Možná že kdyby se celou dobu soustředili na misi a nekecali o minulosti, současnosti a budoucnosti, nezapomněl by. Možná. Teď už jen vyčkával na to, co Raiden udělá. Pokud vyrazí, vydá se okamžitě za ním.

Tomisura Raiden

Raiden si vyslechl umístění toho kluka a v mysli si už vytvářel jakousi imaginární mapu Karakury. To místo navštívil sice asi před 10ti lety naposledy, ale to nebyl zase takový problém. "Hmm... na hlavní třídu nepůjdeme, tam je provoz i o víkendu, v těhlech uličkách to vždycky smrdí hůř jak hollow, takže tudy taky ne, ale tudy by to šlo," mumlal si spíše pro sebe a nakonec se vykašlal na pozemní pochod, odrazil se ze země a díky spirituálním partikulím se zastavil asi 10 metrů nad zemí. Rozhlédl se, vytyčil si body a ukázal Yoshirovi směr, kterým se měli vydat: "Tudy... vyhneme se tak hlavním tahům, ovšem pozor na některé amatérské piloty letadel, občas lítají dost nízko i nad zastavěnou částí," pronesl ke kolegovi a s úsměvem vyrazil, až se mu, obrazně, za patami kouřilo.

Nagisa Ai

"Opravdu? A kde je?!" Začal jsem se kolem sebe nadšeně rozhlížet a hledat roztomilé koťátko. Žádné jsem neviděl, ale možná je teď někde zalezlé a spí. To kočky přece rady dělají, ne? Když jsem se dozvěděl, že to vše byl jen pouho pouhý sen, sklopil jsem zklamaně hlavu k zemi. Následně jsem se vzchopil, narovnal se a dal ruce v bok. "No... to nevadí! Určitě to musel být skvělý sen!" Pověděl jsem se širokým úsměvem.
Otousan něco kuchtil na snídani. Doufal jsem, že to bude jablečný koláč. "Jdu do koupelny..." Oznámil jsem a zalezl do koupelny, kde jsem vykonal denní hygienu. Opláchl jsem si tvář, vyčistil zuby, umyl si vlasy, vyfénoval si vlasy a bílou gumičkou je svázal do mého obvyklého ponytailu. Během toho jsem přemýšlel nad různými věcmi. Většina z nich byly různé druhy pudinků.
"Za zeptání nic nedám..." Přiběhl jsem zpět do kuchyně a přiskočil k otci. Podíval jsem se na něj psíma očima a pravil... "Víš dnes je festival... Nechceš přispět svému synovy na tento předůležitý den? Stačilo by pár tisíc jenů... nebo milionů, jak chceš..." Na konci jsem se snažil o roztomilý úsměv...

Yoshiro bez jakýchkoliv poznámek okamžitě následoval Raidena. Tempem, kterým se řítili, by se na místo měli dostat ve zlomku několika málo sekund. Co nastane potom, to už bylo ve hvězdách. Yoshiro doufal, že to půjde hladce a nenastanou žádné zbytečné komplikace.
"Doufám, že se k němu dostaneme první," řekl Yoshiro a už z dálky se snažil vycítit nějaké to reiatsu v okolí. Nechtěl nic nechat náhodě, to by přece nebylo kapitánské!

Dům, kde onen slavný nástupce Hiroshiho bydlel, byl docela obyčejný. Měl jedno patro a malou zahrádku, nebyl nijak velký, ale byl pěkně udržovaný. V jeho okolí ani v něm jste necítili nic neobvyklého. Pokud byste tamtudy jen tak procházeli, ani by vás nejspíš nenapadlo, že tam bude bydlet někdo, kdo má mít údajně neobvyklé schopnosti. Na druhou stranu kdyby jeho reiatsu vyzařovalo daleko široko, asi by dlouho nezůstal v utajení a někdo by ho už dávno objevil.

Ai -> Otec se na tebe podíval s pozvednutým obočím a přehodil na pánvi palačinku, kterou právě smažil. "Dám ti dva a půl tisíce, ale musíš zítra vyluxovat," pronesl s výrazem, který neprozrazoval žádné emoce.

Tomisura Raiden

"Fajn, tohle je ta adresa. Zahrajeme si na údržbáře duchovního potrubí a uděláme obhlídku?" zeptal se Raiden s úsměvem a skenoval okolí podobně jako Yoshiro, zkušenosti ho naučili nenechávat žádné stopové množství Reiatsu bez povšimnutí. Mohlo se z něj vyklubat i něco horšího než Kakashi7 ... teda Hollow o síle Menose. "Domek je to pěkný," uznal nakonec. Představoval si něco takového pro Akia, když byl teď na odpočinku. Jen chyběl altánek, kde mohl ex-taicho 13. divize po večerech nasávat a opékat buřty.
Raiden následně energeticky přeskočil plůtek, pokud tam nějaký byl a zaklepal na dveře. Pokud měl mladík svázané schopnosti, bylo možné, že je pak vlastně ani neuvidí. A přiznejme si, bylo to lepší než kdyby mu vyrazili dveře a hned ho sebrali. "Doufejme, že nás hned neuvidí," nadhodil Raiden zamyšleně.

"Pokud vůbec," odpověděl Yoshiro a následoval svého kolegu z osmé divize až ke dveřím. "Jsem fakt zvědavej, co to bude za kluka. Zajímalo by mě, jestli je s Hiroshim v příbuzenském vztahu." Složil ruce na prsou a zády se opřel o zeď vedle dveří. "Doufám, že je doma. Kluci v jeho věku rádi lítají po venku," řekl a sledoval procházející dívku se dvěma čivavami, kterou doprovázeli dva chlapci. Jeden z nich měl celkem stylový účes - ten bělovlasý. Ten druhý byl ale víc cool. Měl totiž bokken.
Nakonec se Yoshiro otočil na Raidena. "Tak co?" zeptal se.

Tomisura Raiden

"Doufejme, že to nebude žádná nerd jako Satoshi. A nebo nějaký rozmazlený spratek," pronesl pár domněnek kapitán 8. divize a poslouchal, jestli se někdo ozve za dveřmi. "Jo, taky jsem jako malý lítal po venku. A pár lidí to stálo život," dořekl trochu kysele a ohlédl se po trojici děcek venku. Po tváři mu přelétl mírný úsměv. "Fajn skupina, co? Přátelství je dobrá věc," okomentoval je a podíval se na dveře, které nejprve zkusil manuálně otevřít. Pokud to nešlo, luskl prsty a jednoslovně hlesl: "Sho!" Na tento povel dveře vyletěli z pantů, pokud nebyli pod nějakou barierou a Raiden ještě odpověděl Yoshirovi: "Teď si dáme kdyžtak kafčo a pokud nebude doma, půjdeme zase o dům dál," navrhl další postup s úsměvem a pronikl do útrob domu. Doufal, že otevřené dveře možná někoho vyprovokují.