Karakura

Satoshi
Odešel jeden co vypadá spíš jako nějaký underling, který toho má víc ve svalech, než v hlavě. A pak je tady někdo, kdo má znalosti člena 12 divize. Musím vůbec přemýšlet koho pronásledovat? proběhlo mi hlavou Pokud ten, co odešel druhou stranou začne něco dělat, měla by to zachytit skupina, co je tady na misi. Já musím hledat zdroj záření. rozhodl jsem se tedy následovat svého bývalého kolegu.

Genma

"A kam jako?" ozval se trochu podrážděně, ale Yoshira dohnal a srovnal s ním krok. "Ani jsme se tam nekoukli po žádných stopách, jak ji chceš jako najít??" Při řeči se rozhlížel kolem. Po ulicích chodili lidé, život ve městě šel úplně normálně a nikdo vůbec netušil, co za zvěrstva a dramata se jim odehrává přímo pod nosem.


Satoshi -> Člen tvé divize, vzpomněl sis, že se jmenoval Oisagawa nebo tak nějak, byl trochu vnímavější než mladík, kterého jsi sledoval před tím. Několikrát se zkoumavě rozhlédl, jako by měl dojem, že za ním někdo jde, ale neodhalil tě. Po střechách a elektrických sloupech doskákal až na samý kraj města, odkud se vydal někam do kopců spolu se svými kolegy.

Pokud půjdeš za ním, pokračuj ----> tady

Podarilo sa jej dostať do sveta ľudí po tom, čo nenašla nikoho zo skupiny pri senkaimone. Prišla neskoro, čo ju štvalo, pretože odišla z divízie skôr než by si overila, či naozaj za ňou niečo nešlo a správu si vypočula až o hodne neskôr. Povzdychla si, už to nevráti, preto sa bude snažiť nájsť niekoho zo skupiny alebo celú skupinu. Snáď neprišla úplne neskoro, že sa teraz nevracajú naspäť. Aspoň vidí na vlastné oči svet ľudí. Začala chodiť okolo nich. Popis tohto sveta pripomínal popisu Kishiho, ale ešte tu nebola tak dlho, aby si urobila obrázok. Svet ľudí je veľký a sama nevedela koho presne hľadá, ako vypadá a koľko ich v skupine je. Mohla si za to sama, že prišla o informácie a teraz je nútená si ich získať. Keby tu aspoň nebola prvýkrát, tak by to nebolo také zlé. No, verí, že sa stane niečo, čo jej pomôže pohnúť sa ďalej.

Ib -> Nevěděla jsi, kudy kam, a navíc jsi nevěděla, co máš čekat. Takže když ti někdo zezadu hodil pytel přes hlavu a ty ses nadýchla nějakého smradu, ze kterého se ti začalo zatmívat před očima, bylo to jako z čistého nebe. Potom už jsi o sobě nevěděla. Tvá mise do světa lidí nezačla zrovna slavně.

Sayuri -> Ticho kolem tebe najednou přerušily kroky a zvuk otvíraných a zavíraných dveří. Někde venku se rozsvítilo světlo a ty jsi viděla proužky prosvítající odněkud zhora, možná dřevěnými padacími dveřmi? Slyšela jsi mužské hlasy.
"Co to má bejt, my už jednu ženskou máme!"
"Fakt? Jakto?"
"No, jak jakto, takto! Jsi nějak zaspal ne?"
"No co, lepší dvě než jedna."
"Eh."
Na to se dovnitř nalilo mnohem víc světla, to jak někdo dveře ve stropě otevřel. Dovnitř potom dopadlo něco velkého zhruba jako ty a žuchlo to o podlahu. Dveře se zavřely, světlo zhaslo a zase nastalo ticho.

"A co bych tam asi tak vyšetřil?!" zavrčel na Genmu rozčíleně. "Vypadám snad jako nějakej detektiv nebo co?" pokračoval. Když mu ale došlo, že se nechová tak, jak by se muž v jeho postavení chovat měl, tiše si odkašlal do sevřené pěsti a pokusil se svůj naštvaný výraz nahradit nějakým tím více seriózním a klidnějším. Byl to těžký boj, ale nakonec se mu to docela i podařilo.
"Myslím, že nejlepší bude, když budeme pokračovat v misi. Nedivil bych se, kdyby to spolu všechno souviselo a nakonec bychom našli Sayuri právě v držení těch, po kterých jdeme."
Při jeho hlasitém přemýšlení se drbal na bradě a jen tak mimo ho napadlo, že by nemuselo být špatné, kdyby si nechal narůst vousy. Teď když byl otec, určitě by se to k němu hodilo. Hmmm.

Genma

sledoval zpovzdálí Ruyichiho vnitřní boj s jedním obočím pozvednutým a druhým svraštěným.
"Hmmm," zhodnotil jeho úsudek. Sice se o Sayuri bál a chtěl ji co nejrychleji najít, ale možná na tom něco bylo. Měli tady určitý úkol a ten museli plnit, ať se jim to líbilo nebo ne. V jeho svědomí pořád hryzal červíček, který mu říkal, že to byl právě on, kdo přikázal Sayuri, aby šla někam sama, a kdo se potom nechal zaskočil a nebyl po jejím boku, když ho potřebovala... ale byl dost cool na to, aby ho dokázal ignorovat a říct: "Dobře. Doufám, že máš pravdu, Ruyichi."

"Já taky doufám," zamumlal si pod vousy, které neměl a opravdu o nich přemýšlel. Vždyť vousy byly cool. Navíc pro to existovala jistá rovnice, kde vousy = supersilnejbadass. Yoshiro se nad tou myšlenkou pousmál a zahihňal se jak debil.
Pak mu došlo, že je tu s ním vlastně jeho arcinemesis Genma, tak znovu nahodil svůj nicneříkající klidný pohled, přejel si ukazováčkem po bradě, a pak luskl.
"Jdeme se podívat na jedno z těch míst, o kterých nám ta ženská z Reimei říkala," zavelel, ukázal na cestu a udělal krok. Pak se ale zastavil.
"Eeehem....Kudy by se tam asi mohlo jít?"

Genma

si radši nevšímal toho, že se Yoshiro hihňal. Když se konečně zklidnil a zavelel, že se půjdou podívat na možná bydliště těch, kdo zaútočili na skupinu shinigami z deváté divize, Genma mlčky přikývl a natáhl nohu ke kroku, když se ale ukázalo, že Ruyichi, kapitán divize, která má sbírat informace všeho druhu, shinigami, který víc než rok pobýval ve světě lidí, neví, kde to je. Genma si jen zakryl dlaní obličej.
"Ty se mi snad zdáš. Notak abysme našli nějakou mapu, Ruyichi," navrhl.

Yoshiro se radostně zasmál a párkrát Genmově návrhu zatleskal. Takže přece ten natvrdlej nevrlej doktor dokázal přijít i s něčím pozitivním! Yoshiro zatnul pěst, v očích se mu zajiskřilo a znovu natáhl nohu ke kroku.
"Genmo, to je geniální! Stačí když jenom najdeme místo, kde si turisté mohou koupit mapu tohoto města a nikdo nás už nezastaví!" Yoshirovo nadšení teď neznalo mezí.
Najednou mu ale přeběhl mráz po zádech a znovu se zasekl na místě.
"Oni nás neuvidí..." Jeho hlas se na konci věty zlomil a Yoshirovo nadšení bylo kompletně pryč.

Genma

jen chladně hleděl na Ruyichiho přehlídku stupidity. Když konečně skončil, Genma se k němu naklonil.
"A co kdybysme prostě našli informační tabuli, co bývají na všech možných i nemožných místech a na kterých bývají mapy, a podívali se, kde je ta ulice, kterou hledáme?"

Jako smutné štěňátko, kterému někdo sebral pamlsek, se otočil na Genmu, smrkl a přikývl. Další šílené projevy štěstí už nehodlal praktikovat. Radši poslušně přiběhl ke svému kolegovi s šátkem na hlavě a chystal se ho následovat.
"Tak veď," zamumlal poníženě a pohledem směroval všude, jen na Genmu ne. Tohle mu bude do ksichtu plivat přištích 150 let. Určitě.

Genma

ani nevěděl, co má na to říct, bylo to zoufalé. Otočil se tedy a vydal se... někam. Byl přesvědčený, že dřív nebo později na nějakou mapu určitě narazí. Zrovna teď byli v oblasti, která nebyla moc živá, takže se snažil najít nějaké rušnější místo, třeba náměstí nebo nějaké centrum. Byl celkem nabručený, protože měl dojem, že ho Yoshiro akorát zneužívá k něčemu, co může úplně klidně udělat sám.
"Ne že bych to byl já, kdo se z nás dvou víc vyzná ve světě lidí..." mručel si a žvýkal svůj senbon o sto šest.

Obě ruce měl za hlavou, koukal se někam mimo a jen následoval Genmu. Ano, mohl použít shunpo a prohledat celé město během několika minut, ale byl tak strašně demotivovaný tím vším, co se v posledních chvílích událo, že prostě nechtěl.
Genma cosi blbě žgryndal. Yoshira to nezajímalo. Navíc měl hlad a chuť na něco dobrého. Možná i limonádu by si dal. Hmm.
"Říkal jsi něco?" zeptal se provokativně a dál svého kolegu ze čtvrté divize slepě následoval.

Genma

"NE!" odvětil tónem, který jasně naznačoval, že říkal, a to něco velice, velice důležitého, takže je uražený, že ho Ruyichi neposlouchal. Naštěstí to netrvalo dlouho a objevila se prosklená tabule s mapou.
"Fajn. Najdi tu adresu, ať to máme z krku," založil si ruce na prsou a čekal.

Yoshiro -> Byla to mapa pouze památkového centra.

Yoshiro Genmu totálně ignoroval, jenom rukou naznačil, aby mlčel a že to má všechno kompletně pod kontrolou. Přišel tedy k tabuli s mapou a podíval se na ní okem profesionála.
"Hmmm." Udělal jeden krok doprava a natočil hlavu doleva. "Aha." Levou rukou se chytil za loket pravé ruky a opřel si hlavu do dlaně. "Jo."
Potom popošel doleva a dal se do čtení legendy. "Jop," zvolal nakonec a otočil se na Genmu.
"Tahle mapa nikam nevede. Pokud se teda nechceš podívat na fontánu nějakýho svatýho Bina nebo co."

Genma

"Cože? Jak jako nikam nevede??" pohoršil se a skoro přiběhl k Yoshirovi, aby se přesvědčil. "Co to je za blbou mapu, když nikam nevede? Zatracený živý, ani pořádný mapy dělat neuměj, není divu, že jich furt tolik umírá!" vrčel naštvaně. "Teďka abysme našli jinou tabuli!"

Yoshiro jen důležitě přikývl. Měl pravdu ten doktor, měl pravdu. Zastrčil obě ruce do kapes a hlasitě vzdychl.
"Kapitán první divize by si na tuhle misi měl jít sám," řekl nabručeně a podíval se na Genmu, jestli s ním náhodou třeba nesouhlasí.
"Pro jistotu ještě zkusím, jestli nevycítím nějaký to silnější reiatsu." Když domluvil, odstoupil trochu od Genmy. Nebyl si jistý tím, co by doktor udělal, kdyby vedle něj Yoshiro zavřel oči a začal se soustředit na něco jiného. Rozhodně to nehodlal riskovat.
Pokusil se co nejvíce se uvolnit a soustředit se jen na přítomnost duševních energií ve městě.

Genma

na poznámku o kapitánovi první divize jen pozvedl obočí. Potom sledoval Yoshira, jak se vzdaluje a snaží se vycítit reiatsu. Vypadal jako když sedí na záchodě, čemuž se Genma uchechtl, ale nic neříkal.

Yoshiro -> K tvému překvapení jsi ucítil jen jedno silnější reiatsu a to patřilo nějakému hollow.

"Ksch." Yoshirovi se to už přestávalo líbit. Tolik Reimeiáků se ještě pohybovalo po tomhle městě a on nebyl schopný vycítit nikoho. Jen nějakého hollow.
Otevřel oči a obrátil se zpět ke Genmovi. Už z jeho pohledu bylo zřejmé, že snaha o zjištění nějaké té spirituální presence bylo marné. "Jen hollow," zakňučel a poškrábal se na čele.
"Měli bychom se o něj postarat, než někomu ublíží." Byli přece shinigami ne? Tohle měla být jejich priorita.

Kaneyama Sayuri

Nebyla schopná jakkoliv uvažovat. Myslela jen na to nejhorší, obklopena všudypřítomnou tmou. Nedokázala si ani představit, kde může být a jak se odsud dostat. Byla jako v tranzu a možná už je krůček k zešílení. Ale ne, Sayuri přeci nebyla šílená, jen by se tu dost možná mohla zase zhroutit.
Náhlé světlo jí vytrhlo z jejích nejhorších představ. Dokořán rozevřené oči byla nucena mřimhouřit, jak jí ze změny podmínek hned začaly bolet. Napadlo jí o sobě dát znát, ale když otevřela pusu, nevyšla z ní jediná hláska. Těsně na to uslyšela i hlasy, za nimiž se ohlédla. Nikoho určítého neviděla, přesto se jakou kouzlem drobet upokojila. Naštěstí neuvízla někde sama v nějakém neobjeveném nekonečné prostoru. Chtěla se dostat blíž k těm podnětům zvenčí, ale to už se světlo mnohem víc rozzářilo a nejednou nebyla sama.
"Wahup..." Sayuri si dala rychle ruce před ústa, aby nezačala hlasitě kvílet. Se škubnutím se přitiskla ke stěně za sebou a upřeně hleděla na místo, kam viděla dopadnout... cosi. Po vstřebání prvotního šoku si uvědomila, že dokáže z toho něčeho vyčítit reiatsu. Tedy to nebylo něco, ale někdo. Sayuri váhala, má-li se radovat nebo strachovat. Každopádně věděla, že to nejspíš nebude ta pomoc, kterou žádala. Možná, když zkusí ještě jednou zavolat...
Natáhla se k oné osobě, aby si jí lépe prohlédla. Inu, marná snaha v tomhle nulovém osvětlení. Opatrně k ní natáhla své k sobě svázané ruce, aby s ní trochu zacloumala. Jen jemně, aby dotyčnou osobu snad nevylekala...

Kráčala medzi ľuďmi a sledovala okolie. Po dlhšej dobe chodenia si povzdychla. Takto nikdy nikoho nenájde. Možno už budú ďaleko a ktovie, či ich spozná. Či spoznajú vôbec ju, keď nie je v shinigamskom oblečení, ale vo svojom tyrkysovom tričku s čiernobielymi rukávmi a čiernej sukni dlhej nad kolená. Po chvíli sa však niečo zmenilo. Zrazu ju zahalila tma a obklopil hrozný smrad. Nedokázala udržať vedomie a povolila svaly. Buď to bola fakt náhoda alebo inak nevie.
Ucítila po chvíli ako niečo s ňou lomcovalo. To ju prebudilo. Aspoň už necítila ten hrozný smrad. Otvorila oči a rýchlo sa posadila. Pozrela sa okolo seba. Nič nevidela, len tmu. Po chvíli si však jej oči zvykli na tmu a zbadala obrysy nejakej postavy. Chcela si siahnuť po zanpakuto, ale žiadne nemala. Hrabala rukami okolo seba, lenže nič v okolí nebolo.
"K-kto?" vyšlo z nej, keď sa pozrela smerom k tomu obrysu postavy. Cítila, že mala zviazané ruky. Nečakala však, že bude obklopená tmou a pred ňou nejaký človek. Teda aspoň sa to hýbalo a malo to postavu človeka.

Genma

na chvíli vykulil oči, zabíjet hollow, to nedělal zrovna rád. Ale co se dalo dělat, asi si bude muset jednou ušpinit ruce. Jak barbarské, řekl si v duchu muž, který po nocích vyhazoval židle z barů a vodil si domů podnapilé ženy. Přikývl, aby dal najevo, že souhlasí, ale pravděpodobně nechá všechnu práci na Yoshirovi.

Genma vůbec nic neřekl. Yoshiro zklamaně vzdychl a zakroutil hlavou. "No jo no," zamumlal naštvaně a zmizel. Shunpem pochopitelně. Trvalo to asi tak dvacet vteřin plus mínus, pak se objevil znovu vedle Genmy a vracel svůj meč zpět do pochvy.
"Byl to jen takovej prcek, možná bys ho zvládl i ty," řekl Genmovi.
"No, tak jdem," zavelel a vyrazil kupředu. S trochou štěstí brzo narazí na nějakou normální mapu města. Nebo na někoho, kdo jim řekne kudy jít. Třeba nějaký spirituální průvodce nebo tak něco.

No. Yoshiro zůstal stát na místě. TAKHLE. Natočil hlavu do strany a ještě chvíli na něj jen tak civěl. Poslední vzpomínka na tady toho chlápka nebyla zrovna příjemná. Byla pochopitelně ze souboje, kterého se účastnil jak Yoshiro, tak Jiten. Každý na jiné straně.
Konečně se odhodlal k tomu, aby přišel blíž. Udělal tedy několik kroků a zastavil se přímo za zády toho hollow parchanta.
"EHM EHM!" Upozornil na sebe opravdu hodně hlasitě, takže nebyla šance, že by si ho nemohl všimnout.