Hiroshiho statek

Izumi Razaki

No, pokusím se, ale pozor, Batariel nikdy nebyl rád, když jsem ho používal jako klíč... ale ostatně mi může vlízt na záda... řekl jsem a píchl meč do vzduchu a otočil ho o 90°. Objevil se menší vír a objevila se (snad) brána. No, ale pokud vás to ožehne, nebo to vybuchne, tak za to nemůžu...

Zekke

Pomalými kroky jsem odcházel od té shinigami, neměl jsem v plánu s ní už spolupracovat, starala se očividně jen sama o sebe. "nikam, ale díky za snahu.." Pronesl jsem k ní a ucítil něco zvláštního. Průchod mezi světy. "To musí být oni.. Jdou do Soul Society?! A kde je dohoda?! No, doufám že jí dodrží." Pomyslel jsem si a zmizel sonidem zpátky. Směrem k místu, kde přebýval kapitán a další shinigami. Když jí onen Shinigami otevíral, tak jsem se objevil pár mětrů vedle něho. V náručí jsem měl Yuri a na zádech Kitta. "Co dohoda? Potřebuju, aby jste jí vzal sebou. Já se musím vrátit do Hueco Mundo co nejdříve, nemůže tam semnou, prosím." Pověděl jsem kapitánovi a čekal na jeho odpověď s upřeným pohledem. Hodlal jsem zmizet dříve, než se probudí, už jen kvůli tomu, že bych se s ní musel rozloučit a to mi nikdy moc nešlo.

Razaki, Akio -> Brána se skutečně otevřela, vypadala úplně normálně a relativně bezpečně. Dokonce i pekelní motýli přispěchali aby vám pomohli najít cestu domů.

Izumi Razaki

No tak hups do brány a vzhůru domů ne? Třeba se ty trhliny zavřely i tam a bude konečně chvíle klidu, bůh ví, že by se mi opravdu hodila chvíle klidu vyzval jsem všechny přítomné a naznačil rukou posunek směrem do brány. Už se mi v hlavě objevovaly představy jako horká koupel a chvíle naprostého obžerství...

Akio

Před očima se mu objevil průchod...Senkaimon. Chvíli váhal, protože kdyžtakhle procházel naposledy, tak si nedobrovolně střihl přespolní běh a ještě ho to hodilo do Tokia. Nakonec se ale odhodlal a rázně vstoupil do Senkaimonu. Pak se objeví onen hollow a on se zastaví. Koukne na něj a udělá pár kroků zpět. Hmm, ty jsi...ten hollow...Zekke?! Obdivuhodné... Vezme Yuki do volné ruky. Vezmu ji sebou, ale nemůžu zaručit, že bude 100% v pořádku. Měl dobru náladu..našel jak podkapitánku tak svého nejlepšího přítele a vracel se domů. Ale tvé jméno si budu pamatovat...je jen málo takových jako ty... Pokyne mu narozloučenou a odejde Senkaimonem pryč.

Zekke

Pozoruhodný tenhle kapitán, dodržel své slovo. Na jeho poslední slova jsem jen přikývl a ještě jednou si prohlédl tu ženu, kterou jsme hledali. "Já si vás také zapamatuju, na to vemte jed, kapitáne" Pronesl jsem jen tak do prázdna, když už tam kapitán nebyl. "Tak Kitte a my dva se vydáme zpátky do Hueco Mundo, co říkáš? Nebo bys raději zůstal tady?" Otázal jsem se ho, přičemž jsem s úsměvem odcházel do města. "Tak co říkáš na Yuri, byla fajn že?"

Izumi Razaki

Stále jsem si nebyl jist, zda to bylo moudré, tahat někoho z Reimei do Seireitei, ale slovo bylo slovo... počkal jsem, až projdou všichni branou a nakonec jsem do ní vešel taky...

Akio, Razaki -> Prošli jste skrz bez problémů a pokračujte v tématu Senkaimon :-)

Satoshi
Pronásledování mě sice vzdálilo od Karakury, ale to bylo nepodstatné, nikdo nepredikoval, že zdroj nákazy musí být v Karakuře. Tak kampak sis to vyrazil.

Satoshi -> Muži tě nevědomky dovedli dál do kopců, kde se skrývalo poměrně velké stavení. Dřív to asi byla nějaká hospodářská budova, ale teď už se tam nic nepěstovalo a nechovalo. Na první pohled vypadal statek opuštěně, ale ty jsi uvnitř cítil dostatečné množství reiatsu na to, abys poznal, že to tak není. Před vraty stály dvě osoby, které nejspíš hlídaly. Tvého bývalého kolegu a jeho kamarády pustili dovnitř po krátkém rozhovoru. Jinak jsi toho moc neviděl, vše bylo skryto uvntiř.

Satoshi
Hm... že bych našel nějakou základnu Reimei? pomyslel jsem si, tomu nasvědčovalo i mnohem větší zabezpečení. Hm... to se dalo čekat. Celá tahle "mise" je jedno velké cliche. Analyzoval jsem a začal jsem přemýšlet o plánu, jak se dostat dovnitř. Byla tu možnost sejmout stráže a prorazit si cestu dovnitř, ale na barbarské věci mě přiliš neužije. Takže jsem se nejdřív zkusil porozhlédnout po okolí, jestli někde nebude security breach.

Satoshi
Hm... kurník... myslím, že asi ne. Takže zbyla jediná možnost... Upravil jsem svou ultra epicky úžasnou kápi a vyrazil jsem suverénně ke strážím. Zdravím, patřím k Oisagawovi. Což jsem řekl natolik randomně, aby nebylo jasné, že si nejsem jistý jeho jméno. Nechal mě ještě chvíli pracovat, abych dokončil to, co potřeboval. zkusil jsem klasikou taktiku.

Satoshi -> Stráže se zdály souhlasné. Jeden byl muž a jedna žena, jak jsi zblízka zjistil, i když podle postavy by to klidně taky mohl být muž. "Heslo?" zeptal se ten opravdický muž rutinně a šťoural se v uchu.

Satoshi
Hm... a je to tady. Tohoto jsem se obával, přece jenom nebyli strážní až tak tupí. A tak jsem opět něco zkusil. Bohužel mi nebylo explicitně řečeno... a teď už asi vím proč, Oisagawa se mě chtěl zbavit, nebo jenom mě napálit. pronesl jsem smutně, no lépe řečeno jsem předstíral smutný tón. Ale opakoval něco ve stylu "Sláva Reimei", možná to bylo ono?

Satoshi
No, to vyšlo trochu líp, než jsem čekal. analyzoval jsem situaci Normálně by mě měli poslat pryč, ale takto mám možnost konfrontace s Oisagawou přímo v jeho hnízdě. Not bad. Uvidíme, kam se to vyvrbí. pomyslel jsem si a zacítil jsem něco jako velké očekávání, protože konečně byly věci trochu zajímavější. Teď jenom, aby Oisagawa měl nějaké informace.

Satoshi
Tím, že přišel mi nahrál přesně tak, jak jsem potřeboval. Zjistil jsem způsob přístupu a tak nebylo nutné dále obelhávat své protivníky a tak jsem suše pronesl. To zabolelo, to si nepamatuješ ani svého mentora? zeptal jsem se a stáhl si kapuci

Satoshi
Všichni vypadali dosti zaskočeně, no nedalo se to nečekat, ale spíš jsem myslel, že mi ihned půjdou po krku. Nemůžu navštívit starého přítele? zeptal jsem se velmi ironicky Řekněme, že něco hledám a míra tvých zkušeností se mi zdála jako dobrý cíl, kde bych tu věc mohl najít.

Satoshi
Vypadalo to, že si skutečně můžeme v klidu promluvit. V tom jsem měl rád své vědecké kolegy, nebylo potřeba zbytečného soubojování, protože veškerý souboj, který jsme potřebovali byl souboj argumentů, důkazů a slov, kterým nikdo jiný nerozuměl. A tak jsem přišel přímo k věci. Záření, které způsobuje nevolnost shinigami, připomíná ti to něco? přímá otázka byla vždy ideální řešení, i pokud se někdo snažil něco zapřít bylo vše vidět na gestikulaci a mimice obličeje.

Satoshi
Oisagawa se snažil být vtipný, tak jsem mu to oplatil. A to si myslíš, že takoví shinigami už nejsou dávno geneticky upraveni mojí osobou? Nebo snad naznačuješ, že sám máš takové problémy? Rád to provedu i u tebe. ďábelsky jsem se pousmál a Oisagawa musel věděl, že je zle, ale jistě poznal, že opravdu na žerty nemám náladu ani čas. Všechny vynálezy, které čekají až je někdo, já, vytvoří nebudou čekat věčně.