Karakura

Ruyichi Yoshiro


Když se Genma zeptal na to, jestli ho má dorazit, Yoshiro jen zakroutil hlavou. "Jsi doktor, ne zabiják proboha. Když řeknu, že se o něj máš postarat, myslím tím logicky, abys ho zachránil!" Yoshiro na Genmu mluvil, jako by spolu byli víc jako padesát let manželé a zrovna měli nějakou krizi. 
Nemohl teď ale ztrácet čas s Genmou. Vrátil se tedy k ženě z Reimei. Z jeho pohledu bylo zřejmé, že pokud od ní nezíská žádné vodítko, které by ho přivedlo k tomu, kdo napadl členy jeho divize, nebude se jí to líbit. 
"Opravdu? A kdo tedy?" zeptal se. Ne že by jí to nějak žral.

Satoshi
Vypadalo to, že Yoshirova skupinka potkala nějaké zajímavé bytosti, ale byť náš vztah byl takový, jako byl, věděl jsem, že Yoshiro je dostatečně schopný, aby si poradil se vším. Důležitější bylo, že kolem mě se začali shromažďovat zdroje duševní energie. Že by se snažili mě přepadnout, nebo tak něco? řekl jsem si To vypadám natolik slabě...? pousmál jsem se a napadlo mě, že pokud to bylo tak, přemýšlet o tom, jak by reagovala skupinka, kterou jsem opustil.

Ken -> "Shinichi je mrtvý," řekl velice suše onen muž. Nevypadalo to, že by ho to nějak moc trápilo. Lidé pro něj byli prostě zdroj, který bylo možné vyměnit, pokud přestal fungovat. "A co se týče úkolu. Dopomohl bys k novému nastolení Reimei tak, jak měli být. Tentokrát už by se nestalo nic neočekávaného, až bychom se vrátili k naší dřívější síle. Ne, k ještě větší síle!"

Yoshiro -> "Tak proč jsi ho sakra řezal, když ho nechceš mrtvýho?" odsekl Genma naštvaně a tak velice zdařile pokračoval v nápodobě manřelské hádky. Nechtělo se mu léčit někoho, kdo mu vyhrožoval smrtí. Ale nebyl tu jen on, byla tu i žena, kterou jsi vyslýchal. "Jak to mám vědět? Já nekontroluju každého v Karakuře," odsekla na tvou otázku. Potom si ale uvědomila, že by se možná měla snažit spolupracovat. Po očku se podívala na svého kamaráda, který stále sípal na zemi a z krku se mu řinula krev. "Je tu několik lidí z Reimei, kteří dělají akorát kraviny, nezajímá je, co jejich činy znamenají pro nás ostatní, kteří s nimi nechceme mít nic společného..." řekla a bylo vidět, že je dost naštvaná, že jí tady teď někdo ohrožuje kvůli něčemu, co udělal někdo jiný. "Podle mě to mohl být někdo z nich. Neznám je ale osobě, jsou to nějací řadoví vojáci, snažím se jim vyhýbat!"

Satoshi -> Nikdo tě nepřepadal, všechny známky reiatsu vycházely z velké budovy, do které zašel ten, koho jsi sledoval. Asi tam měl nějaké rande.

Satoshi
Tak nic... škoda. pomyslel jsem si, bylo by celkem zábavné, kdybych si mohl připravit několik čerstvých vzorků na pokusy. Nu což. pronesl jsem si pro sebe a následoval známky reaitsu do budovy.

Ruyichi Yoshiro

"Ty trotle jeden hloupej! Myslíš, že jsem chtěl, aby ti podřízl krk?! Možná jsem ho měl nechat!" zakřičel s vykulenýma očima a mával u toho šíleně rukama. "Prostě ho dostaň do takovýho stavu, aby neumřel."
Pak Genmu přestal řešit a vrátil se k té ženské.
"Kde je najdu?" zeptal se. "Když mě navedeš správným směrem, dám ti druhou šanci a znovu tě nechám jít. Tentokrát ale naposledy. Pokud na tebe ještě někdy narazím a budeš se vůči nám chovat nepřátelsky, na místě tě zabiju." Yoshiro si uvědomoval, že si tak trochu protiřečí se svým novým přesvědčením, ale uvědomoval si, že kdyby to tak neudělal, nejspíš by neměl žádné pořádné vodítko a zůstal by na místě.

Satoshi -> Otázka byla, jak ses do budovy chtěl dostat. Kdybys vešel dveřmi, stejně jako osoba, kterou jsi šmíroval, asi by to neuniklo nechtěné pozornosti...


Genma

"Kdyby sis s nima hned na začátku v klidu promluvil, nemusel nikdo nikoho řezat!" nenechal se jen tak zahanbit Yoshirovým výlevem. Potom ale přece jen se zavrčením přiklekl k blonďatému muži a začal ho se sebezapřením a tichým remcáním léčit. "Jelito..."

Yoshiro -> "Jsi hluchej? Říkala jsem už, že s nima nechceme mít nic společnýho. Jak mám teda vědět kde jsou?" rozkřikla se žena napůl zoufale. "Ani nevím, kdo z nich to byl, pokud někdo! Můžu ti maximálně říct, kde někteří z nich zhruba bydlí, ale tím končím. A klidně mě pak oddělej, aspoň budu mít konečně klid..." protočila panenky a vypadala celkem unaveně z toho všeho.

Ruyichi Yoshiro

"To, že s někým nechceš mít nic společnýho, nemusí nutně znamenat, že nevíš, kde je najít," reagoval na její výkřik. "Tak mi řekni, kde bych je zhruba mohl najít. Je to předpokládám lepší než nic." Nakonec schoval meč zpátky do pochvy, kterou měl pověšenou na zádech.
Už jí tu strašil dost a z toho držení meče u jejího krku už ho bolela ruka. Protáhl si jí a svým výrazem dal ženské najevo, že čeká na její odpověď. Byl ale pořád na pozoru. Kdyby se o něco pokusila, musel být schopný reagovat.

Sayuri -> Jak jsi tak stála a rozhlížela se, najednou ti někdo hodil pytel na hlavu, obklopila tě tma a ty jsi ztratila vědomí.

Yoshiro -> Žena ti celkem neochotně popsala oblast, kde podle všeho bydlelo několik zlobivých členů bývalého hnutí Reimei. Potom zmlkla a zahlížela na tebe ne zrovna přívětivě. Taky pokukovala po Genmovi, který něco vyváděl s jejím kamarádem. Aspoň že ho udržoval při životě, ale ani to vztahy mezi vámi moc nevylepšilo.

Satoshi
Hm... předem a konečně se nechat přepadnout, nebo pokračovat v tajnostech...? dal jsem si před sebe 2 možnosti, i když bylo jasné, že možnost 2 je jasná. Přece jenom jsem nikdy nebyl tank, co by vletěl to všeho po hlavě, na to máme zbytek kapitánského sboru. odůvodnil jsem výběr možnosti 2 a postavil jsem se na budovu a jako by nic jsem si vyšel po ní. Během toho jsem sledoval a poslouchal vnitřek, abych mi neušlo nic zajímavého.

Ken

"Shinichi je mrtvý?" Optal se, s naprostým klidem. Zrovna teď by ho měl litovat, ale Ken není tento typ. "Slaboch." Pronesl stejně suše jako když mu muž oznámil onu novinu. "Obnovit slávu Reimei říkáš?"Přestal hledět na nějakou úctu. "A co z toho budu mít? A co přesně mám tedy dělat? Jdeš na to hroznou oklikou. Kde, kdy, jak?" Bylo to hrozně zvláštní. Ne ten úkol nebo něco co by se týkalo keců toho muže. Zvláštní bylo to že se nijak neprojevovalo Kenovo kladné já. Žádné připomínky k tomu, jaký měl zájem o Shinichiho smrt či něco podobného. Vlastně se zdálo jakoby bylo úplně pryč, což Kena jen potěšilo, tedy jeho zlé já.

Kaneyama Sayuri

Nesnažila se vlézt do té garáže nijak hluboko. Pomalu a potichu nakračovala a třebaže neměla oči dokořán jako sova, rozhodně jimi monitorovala větší prostor, než jindy. Snažila se pomalu ani nedýchat, aby kvůli sípání nepřeslechla nějaký zvuk. Když však po chvíli usoudila, že tu není nic, co by mohla najít, i její dech se vrátil do normálu. Zůstala však stát na místě a očima kmitala přes temné obrysy odkládacích ploch, nářadí po pravděpodobně kovové konstrukce a jiné držáky. Nepřestávala váhat o tom, co tu vlastně hledá. Kdyby tu někdo byl, jistě by jeho přítomnost vycítili. Tedy, ona možná ne, ale takový Genma nebo kapitán, ti jistě ano.
Naposledy přejela pohledem po podlaze, na kterou stejně nebylo moc vidět. Přes záda jí přejel mráz a už už se chtěla vrátit, když jí obklopila ještě větší tma. Ne, to nebyl jen tma. Strnula v šoku, že se ani na sebetižší zakvílení nezmohla. A pak už si... nic nevybavovala.

Ruyichi Yoshiro


Yoshiro se otočil a vydal se ke Genmovi. "Jak je na tom?" zeptal se a prohlédl si blonďáka, kterého před několika minutami dost ošklivě zranil. 
Dost často se ale ohlížel za sebe přímo do míst, kde stála ta ženská s vibrující zanpakuto. Moc dobře si na ní vzpomínal. Tenkrát ho souboj s ní dost zdržoval. Když nad tím tak přemýšlel, docela dost od té doby zesílil. Na rozdíl od ní. Tedy, soudil z toho, jak jednoduše jí dokázal zpacifikovat. 
"Musíme vyrazit, Genmo," zamručel netrpělivě a podupával chodidlem pravé nohy. Když mu došlo, že nikde nevidí Sayuri, začal se po ní rozhlížet.

Satoshi -> Nebyla zde žádná příhodná okna a budova byla hodně velká, takže jsi ven nic neviděl ani neslyšel. Když sis tak pochodoval nahoru, vyděsil jsi pět holubů, kteří tam bydleli. Holubi totiž vidí shinigami, jenže to nikdo neví, protože jsou holubi hrozně podceňovaní.

Ken -> Chlápek našpulil zabručeně rty. "Jde o tohle. Podle Hiroshiho pozůstalosti je tady ve světě lidí někdo, kdo má sílu a vůli být dokonce silnějším vůdcem, než byl Hiroshi sám, jeho nástupce, chceš-li. Je to dítě, chlapec, který podle všeho chodí do školy, kde byl Shinichi učitelem. Bohužel o svých schopnostech neví, byly v něm zapečetěny. Chceme ho najít a jeho schopnosti obnovit, aby nám pomohl vrátit se k moci. Zeptej se sám sebe, co z toho budeš mít, když pomůžeš k síle novému veliteli Reimei..." pozvedl obočí a podíval se na tebe výmluvně. "Bohužel o něm nejspíš už vědí i shinigami. Jde o to, abychom ho našli dřív než oni."

Sayuri -> Když ses probrala, bylo ti zle. Bolela tě hlava. Bylo ti zima, kolem tebe byla tma a vlhko. Navíc jsi měla svázané ruce i nohy a tvoje zanpakutou nebylo nikde poblíž.

Yoshiro -> Genma zakroutil vážně hlavou. "Je to špatný, někdo ho podřízl, kapitáne," pronesl. Sakrasmus skryl tak akorát, aby někdo nezasvěcený nepoznal, že tam je. Ale viděl jsi, že blonďákovi už neteče krev a že dýchá. Sayuri jsi nikde necítil. Genma zatím na tvůj pokyn nereagoval a pokračoval v léčení.

Satoshi
Hmm... žádná okna a pravděpodobně zvukotěsné zdi. analyzoval jsem layout budovy, když jsem si tak vykračoval, ono vytvořit v budově díru tvaru okna, projít samotnou zdí, nebo spálit celou budovu na popel by byla pro mě otázka asi tak 2.718281828 sekundy, protože 3.1415926535 sekundy mám na jiné úkony, tak jsem stále nechtěl na sebe upozorňovat... ještě nebyl správný čas. Mezitím jsem došel na střechu. Co asi bude tady?

Satoshi -> Na střeše toho moc nebylo, protože holubi už odletěli. Byl tam ale vchod, kterým ses mohl dostat na schodiště a odtamtud pravděpodobně někam do budovy, aspoň to tak vypadalo. Kromě toho tam byly nějaké odpadky, zbytky cigaret a podobně.

Satoshi
Hm... klasická stavba, klasická střecha, proč jsem to čekal? pomyslel jsem si Takže je asi na pořadí využít příležitosti a vyrazit. Pokud všechno půjde dobře, měl bych se dostat do budovy a následně při defaultní konstrukci se dostat někam, kde jsem nechtěl být. předjímal jsem jak asi bude vypadat několik budoucích minut a vešel jsem

Ken

"A tohle Shinichi nezvládl? Idiot." Zakroutí hlavou a vydá se směrem k východu. Když procházel kolem staříka a tiše mu řekl do ucha. "Rád se toho ujmu a ještě dnes vám ho dopravím sem. Teda pokud ho nechcete dopravit jinam." Vydal se ke dveřím. Pomalým krokem mířil k nejbližší autobusové zastávce, ze které mířili autobusy rovnou do centra. Nechtěl na sebe upozorňovat používáním shunpa. Nasedl do autobusu, který přijel jako první a mířil nejblíže ke škole.

Kaneyama Sayuri

Zdál se jí divný sen o tom, že byla na nějaké strašidelné misi a pak se zatoulala ve strašidelné garáži a něco strašidelného jí nakonec uvěznilo ve strašidelné tmě. Byl to tak strašidelný sen, až to Sayuri donutilo rychle otevřít oči, aby se ujistila, že nic takového přeci nebylo možné.
Jéje, pomyslela si namísto toho, aby začala klít jako kterákoliv jiná duševně zdravá osoba. Nic dalšího nevymyslela, protože jí z toho neskutečně bolela hlava. Moment, to přeci s přemýšlením nemělo nic společného. Cítila se mizerně a k tomu se celá třásla. Kdyby jen zimou, co tu panovala. Ona jí hlavně na klidu nepřidávala ta tma, přes kterou neviděla ani na... absolutně na nic.
Snažila se sklidnit a nutno podotknout, že jí to nešlo. Dobrý, dobrý, není čeho se bát. Vždyť ani nevím, kde jsem. Určitě... třeba jsem jen někam zapadla. Půjdu... musím najít ostatní a říct jim, že jsem ni... chtěla se zvednout, ale až tehdy si uvědomila, že jí to svázané ruce a nohy jaksi nedovolují. Teď! Ano teď byl ten správný čas na panikaření.
Sayuri začalo bít rychleji srdce a s těží lapala po dechu. Se zděšením se rozhlížela všude kolem s nadějí, že přeci jen něco uvidí. Cokoliv, kohokoliv, to jí bylo jedno.
"P-p-po...moc," špitla roztřeseným hlasem, že se sotva slyšela ona sama. Tohle na ní holt hned na první misi bylo kapánek moc.

Ruyichi Yoshiro

Ačkoliv v jeho tváři zůstával klidný výraz, ve skutečnosti chtěl Genmu zabít, rozčtvrtit, nakrájet na plátky, rozmixovat v mixéru, nechat ho sežrat kočkám, ty kočky dát do paštiky, paštiku nechat sežrat všem těm otravným Reimei, pohřbít je zaživa do země.
"Samozřejmě," odpověděl Genmovi suše. Pak se otočil na tu ženskou, ukázal rukou na blonďáka, co se válel na zemi a jasně jí naznačil, aby odtud vypadla.
"Jak to, že nikde necítím tu holku ze čtverky?" zamyslel se nahlas a zamířil si to k té garáži, do které předtím lezla.

Satoshi -> Dostal ses na... žebřík. Ten vedl na poměrně chatrný, dřevěný ochoz, který obkružoval blízko stropu celý vnitřní prostor, a držela ho rezavá konstrukce, která by mohla celkem skřípat, pokud by vůbec vydržela. Navíc to vypadalo, že osoba, kterou jsi sledoval, už odchází. Ale ke svému překvapení jsi poznal jinou osobu, která tam zůstala - byl to člen tvojí divize, který kdysi dezertoval a od té doby jsi o něm neslyšel. Jeho reiatsu sis ale pamatoval, protože jsi byl Satoshi a Satoshi nezapomíná. Tvůj bývalý podřízený tam stál ještě asi se dvěma dalšími a o něčem si rychle šuškali. nevypadalo to, že by se chtěli dlouho zdržovat.

Ken -> Autobus měl jet za patnáct minut, takže jsi mohl počkat nebo ten kousek jít pěšky, třeba na další zastávku.

Sayuri -> (zatím ti ještě nenapíšu, možná ti brzo pošlu kamarádku, pokud se tedy s ní domluvíme, tak zatím vydrž!)

Yoshiro -> V garáži byla tma a krámy, ale Sayuri tam opravdu nikde nebyla. Možná se vydala někam dál na vlastní pěst? A nebo se jí možná během tvého rozhovoru se starou známou něco stalo, aniž sis toho všiml, protože jsi se nechal ovládnout vztekem, který v tobě kdesi hluboko doutnal, a přestal být ostražitý. Netrvalo to dlouho a přidal se k tobě i Genma.
"No... tak to bylo zajímavý... díky, žes mě nenechal zapíchnout..." pronesl poměrně kousavě. "Kam ta holka sakra šla?! Tyhle nováčci, furt jsou s nima jen potíže!" začal se rozčilovat, ale zněl docela dost ustaraně. Sayuri tu měl na starosti on, byl to její nadřízený! A ona se teď někam vytratila. Nebylo mu z toho zrovna dobře.

Ruyichi Yoshiro

Kapitán hlasitě vzdychl a zakroutil hlavou. Se čtvrtou divizí byly vždycky jenom problémy, nic jinýho. Genma byl úplně stejnej. Yoshiro by se klidně vsadil, že kdyby ten šátko špejložrout nemusel léčit polomrtvýho Reimeiáka, nejspíš by se taky někam vypařil ve chvíli, kdy by se bělovlas otočil. Byl si tím jistý, a proto Genmovi vůbec nežral jeho překvapení ze zmizení Sayuri.
"Možná, že jsem ho měl nechat," odpověděl nabručeně na poznámku o zapichování.
Poškrábal se ve vlasech, kopl do nějakého malého krámu, co se válel na zemi a opustil prostory garáže. Nelíbilo se mu v ní. Byla tam tma, hnus, bordel a chlupatý brambory. Neměl rád chlupatý brambory.
"Genmo, proč jsi na tu holku nedával pozor?" zeptal se kapitán provokativně/podrážděně. "Pravděpodobně už jí sežral nějakej hollow," dodal ještě smířeně.
Ve skutečnosti nevěřil tomu, že by Sayuri byla mrtvá. Tedy, ta možnost tu byla, ale byl si jistý tím, že kdyby v okolí byla nějaká větší hrozba, věděl by o tom.

Satoshi
Tohle jsem tedy ve svých kalkulací možných scénářů nečekal. Co tady dělá *píp*? Že by po dezertaci našel novou skupinu...? No, byl to můj podřízený, takoví jsou žádaní. Tímto svým obdivováním jsem na elementárně malou chvíli zapomněl na původní objective, se kterým jsem se sem vydal. Tohle vypadá na zajímavou sešlost... asi bych měl odposlechnout a odporozovat co tady plánují. S jeho znalostmi by nebyl problém vytvořit to záření.

Ken

Nehodlal tady jen tak postávat patnáct minut a rozhodl se jít k další zastávce. Kdo ví co ho cestou mohlo potkat? (GM ví vše) Mohl někde narazit na kupu pohozených lízátek, pro kterou by se pak mohl vrátit či nějakou podobně důležitou věc.

Genma

jen udělal jakousi grimasu, když se Yoshiro zmínil, že měl nechat Reimei, aby Genmu zapíchli. Ale dlouho mu ta kousavost nevydržela, protože Ruyichi na něj začal házet Sayurino zmizení. Ani se nijak nebránil, protože byla pravda, že kdyby se neoddělil od skupiny a nenechal se zajmout, Sayuri by se určitě nic nestalo! V duchu se z toho vinil až dost, nepotřeboval, aby mu to připomínal ještě tenhle bělovlasoun.
"Hele, neházej to na mně, ty jseš tady kapitán! Ne, hollow bychom přece cítili... A taky si nemyslím, že by Sayuri-san někam sama odešla, není tak hloupá. Možná se někde schovala, když viděla, že hrozí nebezpečí..." zamyslel se nahlas.

Satoshi -> Tvůj známý i jeho kumpáni se ale už dali di pohybu. Mířili k východu, který byl na opačné straně než ten, kterým vyšel Ken. Vypadalo to, že si budeš muset vybrat, koho dál sledovat, pokud tedy chceš někoho sledovat.

Ken -> Na kupu lízátek jsi nenarazil, ale viděl jsi jedno olízané válet se na zemi, což taky nebylo k zahození. Vypadalo to, že jsi šel nějak pomalu, protože autobus dorazil v další zastávce dřív než ty, nejspíš budeš muset dobíhat. (aneb vzrušující dobrodružství Kena na cestě k obnovení zašlé slávy Reimei :-D)

Ruyichi Yoshiro

"Ano, hollow bychom cítili. Stejně tak, jako jsme cítili tady tyhle, co se tě snažili zapíchnout," zakroutil hlavou.
Nebyli tu tak dlouho a Yoshiro už chtěl domů. Do své krásné, hebounké ňuní postýlky. Spinkat jak koťátko. Smutně se podíval na Genmu, a pak vyrazil hledat Sayuri. Prošel kolem garáží a pokračoval po ulici. Neměl nejmenší tušení, kam jde. Prostě to chtěl mít z krku.
"Pojď!" zavrčel ještě na Genmu, aby nezůstával pozadu.