Karakura

Zekke

Jakmile jsem vstal, tak jsem se docela divil tomu, co vlastně dělá, ona s náma totiž mluvila! "Co je s ní? Je to Shinigami..." Pomyslel jsem si a upřel na ní pohled. "Není náhodou její povinností nás zabít? Mno raději se nebudu ptát, nebo to ještě udělá." Pověděl jsem si v duchu. "Jooo máš recht, my takoví nejsme, za to šermování se neomlouvej, přeci jen já ležel a schytal by to Kitt žejo, heh." Pověděl jsem jí a podíval se se smíchem na Kitta. Pak jsem se zase otočil na ní. "Hele nezajdem na tu skleničku? Docela rád bych se něčeho napil." Pověděl jsem jí a v duchu při tom přemýšlel o tom, že cítím nějaká reiatsu. "Není pochyb o tom, že tady jsou nějací Shinigami, ti už možná budou tvrdší, měli bychom zmizet co nejrcyhleji." Pověděl jsem si v duchu a oprašoval si svůj arrancarský oděv a plášť.

Hollow Kittier

Táhle shinigami je zajímavá. Vypadá to, že všichni shinigami nejsou stejní a hned se nevrhají na zabíjení hollow bez jediného důvodu. Ok, hollow sice požírají duše, které tady žijí, napadají lidí s větším reiatsu a příležitostně zdemolují město… chvilka ticha Nechápu, proč se tu s námi ještě vybavuje… Při tomhle rozebíraní situace jsem ignoroval přihlouplé poznámky Zekkeho, ale zpozorněl jsem když se snažil tu dívku sbalit. Teda jestli neznáš nějakou hospodu, kde si mohou dát hollow společně se shinigami které normálně lidi nevidí v klídku skleničku. Doplnil jsem Zekkeho a dál sledoval co z téhle situace ještě vzejde. Nějaké další přítomné reiatsu jsem zaregistroval, ale dělal jsem jako že ne. Nicméně bych ocenil, kdybychom se vrátili zpět do Hueco Mundo, jelikož tam je alespoň klid a mír. Možná ten mír poněkud pokulhává, ale klid se tam najde.

Baru

sledovala oblohu. Viděla, jak se na ní prohánějí mraky. Také slyšela svištění větru kolem. Neviděla žádné stromy, to tedy znamenalo, že je docela vysoko. Soukyoku? Nějaká věž? Zvedla se na loktech a rozhlédla se. Architekturu nepoznávala, rozhodně nebyla v Seireitei. Mohlo to být někde jinde v Soul society? Ne. To, co vyzařovalo z celého tohoto místa, se nepodobalo Soul Society. Baru se s námahou zvedla na nohy a rozhlédla se kolem. Budovy, parky, lidé... Byla ve světě lidí. Facepalm. Z bláta do louže. Zatím se nikam nepohybovala, musela si to rozmyslet, protože se zdálo, že je sama. Nezbývalo než doufat, že Razaki a Amaru jsou v pořádku, jen někde jinde.

Izanagi

Bylo mu divné, že o něm kapitánka nic neví. Jasně, že nikoho neměl, veškeré jeho zájmy spadaly pod ochranu Soul Society. Jeho veškerá osobnost byla potlačena, aby mohl vzniknout dokonalý zabiják ve službách Gotei 13. Na tom nezáleží, neztrácejme čas. Hlesl a vydal se hledat vlak, i když tušil, že to nebude nejrychlejší řešení. Navíc se mu zdálo, že v okolí se pohybovalo zvláštní reiatsu, které muselo svou působnost odhalit teprve nedávno.

Baru---> Najednou se ti před obličejem začala matně rýsovat postava. Tvůj mozek si hned určil podobu a tu také nabyla. Mizuki stál před tebou v jakési mlhavé formě, ani duše ani nic s čím jsi se dosud setkala.

Mizuki

Rozhodně bych nečekal že vás to hodí zrovna sem...tak blízko...cítím to.. Otočí se k tobě a ty sis všimla, že je část jeho obličeje nějaká světlejší. Není už moc času...avšak Baru...nedaleko jsou cítit stopy reiatsu silného shinigamiho...pro vaše dobro by jste měla jít a najít je.. Chvilkama se ti obraz Mizukiho jakoby ztrácel...jako špatně naladěná televize.

Furukawa Yuki

Hollow na zemi se konečně rozhodl vstát ze země. Tvářil se trochu překvapeně. Poté se vrátil k jeho nabídce ohledně skleničky. Nejsem si jistá tím, že je to dobrý nápad. V okolí budou určitě také další shinigami, kteří vás určitě nenechají sedět v baru nebo nějaké hospodě popíjet. Navíc... Na chvíli se odmlčím a pátrám ve své mysli. Neznám zde žádnou hospodu, kde by nalili i vám dvěma. Pronesu a kouknu na malé stvoření. Možná tak u mě doma. Ačkoliv mi tahle myšlenka probleskla hlavou, nijak jsem se jí nadále netrápila. Nepřipadá v úvahu, abych si domů zvala někoho, jako jsou oni. Vlastně bych tam nejspíše nepozvala nikoho. Měli byste radši přemýšlet nad tím, jak se odtud dostat, dokud si vás nikdo nevšímá. Pak už by mohlo být pozdě. Pohlédnu z jednoho na druhého.

Zekke

Kitt to docela vystihl, ale to, co řekl nebyl vůbec žádný problém. "Tím lépe ne Kitte? Podívej se na to z té lepší stránky, nemusíme platit tím divným platidlem za pití a .. můžem šahat ženám pod sukni, aniž by nás viděly, to je potěšující ne?" Pověděl jsem mu a ještě dodal. "Škoda že nás Shinigami můžou vidět, heh." Tímhle jsem mohl naznačit lecos, buďto jsem mohl navázat na to, co jsem řekl předtím, nebo jsem tím myslel to, že bych je všechny mohl snadno zabít. Samozřejmě jsem myslel tu perverzní možnost a narazil jsem tím na tu holku, co je tu s námi. "Nevypadáte na to, že tu hlídkujete a zabíjíte hollow, máte dovolenou nebo co? Měli bychom se hnout z místa, jdeme někam jinam? Mimochodem, jmenuji se Zekke krásko.." Pověděl jsem jí trochu škádlivě a při tom se zasmál.

Sei

"Přesně," zamrmlala. Bylo dost těžké tady spolu rozebírat své niterní záležitosti, když jeden o druhém nic nevěděli. Sice Izanagi patřil k jejím nejvěrnějším, ale na nic se nikdy nevyptávala a on nic nikdy neřekl, takže opravdu nic nevěděla. Zamířila na jedno z nástupišť, na kterém stál rychlovlak. Ukázala na něj prstem, skoro slavnostně.
"Není to do Tokia zrovna blízko! Tohle nám ušetří síly, které možná budeme potřebovat. Jsem zvědavá, jak jsou tam daleko s úkolem, co jsem jim dala..." dodala spíš k sobě. Jiných reiatsu si nevšímala, i když je cítila. O ně se může zajímat, až bude jisté, že celý svět neumře.

Baru

ignorovala druhou část Mizukiho prohlášení.
"Tak blízko čeho?" zeptala se tiše místo odpovědi na něco o silném shinigamim. Nezajímal ji. Něco jí říkalo, že takovouhle příležitost už podruhé mít nebude a že možná tohle všechno se vůbec neděje náhodou a neměla by to zahodit. Chtěla se dozvědět co nejvíc.

Mizuki

Upřeně se na Baru podívá. Chvíli mlčí a pak přejde k ní...stále se tak trochu rozmazává a docela doostřuje. Víte Baru...to že jsem mrtvý nebyla a není tak docela pravda... Přejde na kraj nemocniční střechy a ukáže do dáli, kde se tyčí zasněžený vrcholek hory. Hádám, že jste viděla mé vzpomínky...že jste viděla ty shinigami se znakem vycházejícího slunce...že jste viděla tamtu horu... Jeho obraz opět zabliká. Před dvěmi lety jsem byl vyslán na misi sem do Karakury. Před dvěma lety jsem zde potkal jisté shinigami s krapet jiným smýšlením...před dvěmi lety mě ti lidé zajali a před těmi samými dvěmi lety něco podělali...chtěli armádu, chtěli vlastní svět, chtěli mé schopnosti...vše co se jim podařilo bylo jen to, že téměř zničily světy stávající a odsoudili je k jistému konci, pokud to nikdo nezastaví. Pak se na Baru otočí a zahledí se jí do očí.

Baru...jste ochotna podstoupit obrovské riziko, při kterém můžete přijít o život a jehož jediným výsledkem bude zachránění mé osoby? Promluví s maximální vážností.

Hollow Kittier

Má pravdu určitě tu bude několik dalších shinigami kteří se nás budou snažit sprovodit ze světa jen co nás zahlédnout z dálky. Sice já kdybych měl hodně velkou sílu, dělal bych to samé, ale samozřejmě bych útočil na shinigami… Možná i na hollow jestli by mě naštvali. Pomyslel jsem si při poznámce shinigami dívky. Poté se Zekke zmínil, jak skvělé by se dalo využít toho, že nás jen tak někdo nemůže vidět. Hele Zekke jestli sis nevšiml jsem kocour! Mě je fuk jestli se mužem dívat holkám pod sukni… kočky žádné nenosí, takže mám výhodu. Pověděl jsem mu, aby bylo jasné, že jsem kocour tělem i duší a jsem tak trochu na jiné samičky než on. Poté jsem svůj pohled směřoval zpět na shinigami dívku. Počkal jsem, jestli odpoví na Zekkeho otázky které jí kladl.

Baru

mu také zírala do očí. Hlavou se jí toho hnalo hodně, je tohle skutečné? Nebo je to nějaká past? Nějaký trik? Nebylo to jedno? Nakonec stejně přišlo na tu otázku - je ochotna? Ne, to nebylo to správné slovo. Ona nebyla ochotna. Ona chtěla.
Pomalu přikývla, nejdřív váhavě, ale potom kývla ještě několikrát, mnohem rázněji, dokonce se i usmála. Svět je podle všeho na pokraji zániku a ona chce přivést zpět k životu muže velice důležitého pro ni a pro mnoho dalších lidí. Možná jen proto, aby zase navždy zahynul i se všemi a se vším ostatním. Ano... zdálo se jí, že takové poslání se k ní dobře hodí. Možná se nezdála, ale vždycky byla velice hluboko ve svém nitru naivní romantik.

Mizuki

Usmál se a přešel k ní. Ruku jí položil na hlavu, jako když otec chválí své dítě, ale ona nic necítila, žádný dotek nebo tak. Jeho obraz opět zablikal. Sice jsem věděl, že se ani nemusím ptát...jste nejobětavější člověk kterého znám...ale člověk má mít vždy možnost volby. Pak ukázal ruko una horu. Mohla být asi kilometr za městem...pět kilometrů i s cestou přes město, ale to se dalo zmáknou městskou veřejnou dopravou. Na vrcholku té hory...držte se cesty...na vrcholku...je laboratoř těch shinigami..tam jsem i já...tam mě najdete Baru...já..teď...musím jít...nemám už moc energie nazbyt. Jen co domluví, tak opět zmizí.

Furukawa Yuri

Lidé, shinigami, hollow... všichni mužský jsou bez výjimky perverzáci! Na mé tváři se objeví nechápavý výraz. Brzy tuto masku sundám a radši se tvářím, že jsem nic neslyšela. Ani jeho dvojsmyslný dodatek. Žádná dovolená. Dalo by se říct, že jsem dala výpověď. Už je to nějaká doba, co nemá s Gotei 13 nic společného. Odvětím na jeho dotaz. A nejsem žádná kráska ale Yuri! Takhle se jmenuji. Yuri Furukawa! Opáčím trochu naštvaně a pro jistotu to jméno ještě zdůrazním. Poté pohlédnu na druhého hollow. Ti dva se hledali, až se našli. Tiše si nad jejich slovy povzdechnu. A ty jsi Kitte, že? Pohlédnu znovu na malého hollow kocourka. Původně jsem sem šla proto, abych ukončila váš život, ale zdá se, že nejste nebezpeční. Takže se asi vrátím do města a vy si jděte kam chcete. Ačkoliv to pronesu stylem takovým, že je mi jedno, kam se vydají, vyčkávám na místě, zda se náhodou nerozhodnou dělat mi společnost při cestě do města.

Sei

Izanagi nejevil žádnou aktivitu, tak jen pokrčila rameny a vyskočila na právě se rozjíždějící rychlovlak. Na střechu, tak jak to dělala vždycky. On ať se do Tokia dostane, jak chce... Dala si do pusy jeden šumák. Nějak ji vystresoval, prevít jeden!

Baru

Byla to zvláštní chvíle.
Docela ji narušila zmínka o laboratoři. Nečekala, že to bude něco takového. Ale na tom nezáleželo. Teď už měla poslání v tomto světě, do kterého nepatřila ani tu nechtěla skončit.
Podívala se dolů z budovy. Byla dost vysoká! Mohla by sejít po stlačeném reiatsu, ale raději si ho šetřila. Zhluboka se nadechla a šla hledat schody. Hezky postaru až k hoře a pak na ni... Co když bude svoje shinigami síly, kterých nějak momentálně neměla nazbyt, potřebovat později?

Zekke

"Blábláblá, je zase nějak moc chytrej." Pomyslel jsem si a vyslechl si, co říkala. "Je nějaká namyšlená ne? Ukončit naše životy, Kitt by jí protočil dřív, než by řekla.. cokoliv..teda doufám." Pověděl jsem si v duchu a trochu se podivil tím co řekla. "Výpověď? Jů, tak to vysvětluje to, proč jsi nás hned nezabila, nebo ne?" Řekl jsem jí a podrbal se ve vlasech. "Yuri, to je pěkné jméno. Co blbneš, já se tu rozhodně nechci s Kittem potloukat sám. Určitě je tu spousta Shinigami z Gotei 13. Nemáš tu nějakej úkryt nebo tak? Docela rád bych zašel na tu skleničku.." Pověděl jsem jí a čekal na odpověď.

Daichi

Hnali se mi slzy do očí. Co mám dělat?! Co mám dělat?! Jediný ji vidím a nemůžu jí pomoci. říkal jsem si v duchu a chytal jsem se za hlavu. Nakonec jsem úplně padl na kolena. Tohle byla těžká situace. Pořád jsem nevěděl co dělat. Koukal jsem se na ten řetěz kam vede. Pokud je v celku, tak žije. Takže pokud zabráním, aby se přetrhl tak bude žít. Ale jak to mám udělat?! zamyslel jsem se pro sebe. Začínám tu víc hysterčit než Matsu-chan. No co snažil jsem se nějak přijít na to, jak ji pomoct. Jenomže to že ji mohu vidět neznamená, že jí to nějak pomůže. Tak jsem se aspoň postavil a přišel blíž do míst, kde byla Aiko-chan. Možná jsem vypadal, jako největší magor a blázen, ale promluvil jsem na ni. Aiko-chan? řekl jsem potichu. Vidíš ten řetěz? Pokud je vcelku tak žiješ. Nebudu tě zdržovat tím proč tě vidím. Chci ti jen říct, že pokud se něco zlého stane. Tak budu tvou sestru ochraňovat a postarám se aby nebyla sama. pronesl jsem k ní svou epickou řeč. Ale doufal jsem, že moje slova se nevyplní. Že Aiko-chan se uzdraví. V očích Matsu-chan teď vypadám určitě, jako totální psychouš mluvící s prázdnou postelí.

Baru

Na to, že byla shinigami, udělala za život duševních pohřbů tak málo, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Chtěla jen proběhnout, ale nakonec to nevydržela a vrátila se. Ať mají duše klid... Ne že by na tom tak moc záleželo v současné situaci, v Soul Society moc klid není, jestli se odtamtud lítá do Hueca Munda, ale stejně... Vykonala několik pohřbů dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a pokračovala. Dál už se nezdržovala a běžela přes město lidí k velké hoře za městem. Přece jen, možná nebyla z nejlepších, ale i průměrný shinigami má skvělý výcvik, takže pár kilometrů nic není.

Daichi -> No, Matsu-chan rozhodně byla dost překvapená a nechápala, co se děje, protože neviděla ani neslyšela nic z toho, co její sestřička dělala. Ale neměl jsi moc času si toho všímat. Vypadalo to, že Aiko-chan bylo úplně jedno, co říkáš. Stále víc křičela a bylo jasné, že teď už je to bolestí. Dělo se s ní něco zlého, to nebylo těžké si domyslet. Až nakonec jsi s hrůzou uviděl, že řetěz se z její hrudi trhá a zůstává tam po něm černá díra. Srdce, které si Aiko-chan vytrhla ze smutku a zoufalství, že musí opustit svou milovanou sestřičku, se změnilo v ohavnou masku a usadilo se Aiko-chan na obličeji. Stala se z ní děsivá nestvůra a ty jsi nevěděl, jaké má teď úmysly. Bylo docela těžké říct, jestli to ještě byla Aiko-chan.

Daichi

Bylo to jako noční můra. Z malé roztomilé dívenky se stala zrůda. To ne! Vypadá jako jedna z těch co jsem jednou viděl venku. řekl jsem si v duchu a díval se monstru z maskou přímo do očí. Ale nemohl jsem se pohnout. Chtěl jsem se pohnout, ale strach mi to nedovoloval. Pohni se. Pohni se. POHNI SEE!!!!! křičel jsem na sebe v duchu. Aspoň jsem se na Matsu-chan otočil. Matsu-chan uteč! Rychle uteč! křikl jsem na ní. V téhle chvíli jsem ji určitě připadal za blázna. Mohla si myslet, že si dělám srandu a chci ji rozveselit blbým vtípkem, ale tohle bylo vážné.

Hollow Kittier

Ona dala výpověď? Vsadím se, že kecá a určitě jí vyhodily ze Soul Society. Kdoví co tam prováděla, ale nevypadá zrovna na nějakého šíleného vraha nebo něco podobného. Když se mě optala, jestli jsem Kitte jen jsem ji jednoduše odpověděl přikývnutí hlavou. No Zekke má pravdu určitě by bylo lepší jít s ní nežli sami. Mohla by nám být i užitečná. Trochu jsem se divil, že měl Zekke nějakou správnou připomínku, jelikož to se tam často nestává. Ne že bych si myslel, že je nějak tupý nebo něco podobného, ale… ok já si to vlastně myslím. Co máš pořád s tou skleničkou? Jestli máš takovou žízeň tak se skloň a já ti nach**ju do huby. Pověděl jsem Zekkemu a zároveň čekal na odpověď, Yuri.

Yuri Furukawa

To, že již nejsem ve službách Gotei 13 neznamená, že hollow nezabíjím. Výraz mé tváře se nyní dá přirovnat k hladové zvěři, která si právě našla jídlo. Ale vy vypadáte docela neškodně a přátelsky. Na rozdíl od ostatních hollow se nehrnete hned do boje. Vyvrátím jeho myšlenku o tom, že když jsem dala výpověď, nezabíjím hollow. Shinigami jsem stále a na tom se nic nezmění Úkryt? Mám pronajatý malý byt, ale tam vás rozhodně pozvat nemůžu! Odvětím na otázku, kterou mi položil Zekke.

Zekke

"ééé? To je magor" Pomyslel jsem si, přičemž jsem se zasmál. "Baka! Já přece nechci na skleničku kvůli žízni, ale kvůli tomu, abych se skamarádil žejo." Pověděl jsem mu a pak si chytl kolena, abych je zastavil, protože se mi z ničeho nic rozklepaly. No ne tak úplně z ničeho nic, spíše kvůli tomu jejímu výrazu, jako kdyby nás chtěla vyhladit pohledem. "Okej okej, my chápem. To máš pravdu, do boje nehrneme no." Řekl jsem jí a ještě dodal. "Proč nemůžeš? Noták neblbni, Potřebujeme se ukrýt před Shinigami, to nás necháš jen tak? Co je špatnýho na tom pozvat dva hollow do svého bytu?" Otázal jsem se jí a pověděl si v duchu. "Jo, zní to trochu divně no.."

Hollow Kittier

Když na mě Zekke začal mluvit, otočil jsem se k němu zády a začal si prohlížet svou vlastní ruku jako symbol naprostého ignorování z mé strany k němu. Poté co na mě přestal mluvit, otočil jsem se zpět na Yuri a docela jsem i chápal, že nás nechce do svého malinkého bytu. Kdyby si dál Zekke tu skleníčku po které tak strašně touží, určitě by to skončilo nějakým průserem. Nechápeš, co znamená slovo ne, Zekke? Poté jsem promluvil směrem k Yuri. Tak máš nějaký nápad, kam bychom mohli jít? A kde bychom mohli vymýšlet plán na ovlá-- teda na návrat domů? Byl jsem zvědavý, co navrhne, poněvadž teď nemá moc jinou možnost než být s námi, jelikož se nás jen tak lehce nezbaví. Dokážeme být dost dotěrní.

Yuri Furukawa

Kamarádit se můžeme i u šálku čaje a sušenek. Odvětím na jeho větu u žízni. Všimnu si, jak se mu rozklepou kolena při mém hladovém pohledu a pousměji se nad tím. K sobě domů vás nemůžu pozvat z jednoho prostého důvodu. Nejspíše budete zvědaví proč. Na to mám jednoduchou odpověď. To proto, že... Na velmi dlouhou chvíli se zamyslím. Protože... Odvětím zamyšleně po chvíli. Kromě toho, že je je znám jen chvíli a nevím, co jsou zač, mě jiný důvod nenapadá. Nechtěla jsem však, aby si díky tomu o mě mysleli, že si o nich myslím něco špatného. Však já už na něco přijdu! Řeknu rozhodně a pohlédnu na Kittiera. Aspoň, že někdo chápe význam toho slova. Když mi však položí otázku, kam bychom mohli jít, objeví se na mé tváři poražený výraz. Fajn. Jdeme ke mě. S těmito slovy se otočím čelem k městu a pomalými kroky vyrazím kupředu.