Karakura

Shinichi Manabu

Nikdo neměl žádné připomínky, takže pravděpodobně zvládnu další hodinu bez problému a s přehledem jako vždy. Nicméně nebylo to tím, že bych byl učitelem století, ale nikoho velmi matematika nezajímala... většina těch zákrslíků vůbec nevnímala, co jsem říkal nebo dělala něco naprosto jiného. No, nemůžu říct, že mi to nevadilo, ale nehodlal jsem to řešit. Vždyť ani já sám jsem neshledával matematiku zajímavou a to jsem to musel pět dní v týdnu vyučovat. Nejraději bych teď byl stejně jako oni venku a vraždil nějakou pěknou ženu... nebo ještě lépe nějakou rodinu. Ten skvělý pocit když se díváte na vystrašenou a řvoucí matku, která prosí, abyste nechali její dítě a vy mezitím tomu dítěti rvete srdce z hrudě. Ten blažený pocit k nezaplacení... "Keníček taky pracuje... " Pomyslel jsem si potom, co jsem vycítil jeho reiatsu a dokončoval svou dnešní hodinu v téhle třídě. "To by pro dnešek stačilo... nezapomeňte, že příští týden píšete písemku... tak jako tak více než polovina z vás to pokazí, takže žádný stres... známky nejsou v životě to nejdůležitější." Pověděl jsem třídě a zavřel levou rukou svůj poznámkoví sešit. Přistoupil jsem k učitelskému stolu a něco si tam četl... Díval jsem se kolik prcků dnes chybělo. Do konce hodiny zbývalo pořád několik minut, ale já už řekl vše, co jsem měl připraveno... nemá cenu zbytečně prodlužovat mou přednášku, když to všechny v téhle místnosti včetně mě nudí k smrti... Pozvednul jsem levou ruku, vyhrnul si kousek rukávu košile a podíval se na své hodinky... Kdyby to někomu nedošlo, kontroloval jsem čas.

Ken

Dnes opravdu neměl náladu na rozvážení pizzy, nejradši by teď byl na střeše panelového domu, ve kterém bydlí a trénoval by boj s katanou, ale to by chtělo víc času než hodina volna, která mu právě teď začala. Domů to neměl zas tak daleko, bylo to zhruba v půli cesty, kterou urazil od pizzerky sem. Nasedl na svůj moped a plnou rychlostí brázdil ulicemi směrem domů. "Dnešní den je opravdu na nic, ještě jsem nikoho nestihl urazit ani nic podobného a zrovna nejlíp mi taky není." Opravdu se necítil zrovna nejlíp a proto po příchdu domů skočil rovnou do postele, aby se z toho dostal. Ještě předtím si nastavil budík tak aby mu zazvonil deset minut před skončením pauzy aby t do práce stihl přesně na čas. Brzy se ponořil sám do sebe a usnul.

Studenti se rychle rozutekli, přeci jenom jim málokdo dopřál volný čas navíc. Všichni potřebovali mít dobré známky, aby se dostali na lepší školy, teda alespoň se to od nich očekávalo. Brzy se učebna vylidnila a Shinichi tam zůstal sám. Dnes již žádnou hodinu neměl, tudíž bylo pouze na něm, co podnikne.

Ken mezitím odpočíval doma, z odpočinku ho však vyrušila přítomnost hollow, který nedaleko od jeho domu dělal nepořádek. Byla otázka času, kdy se objeví nějaký hloupý shinigami z Gotei 13.

Ken

Odpočíval doma když ucítil přítomnost nějakého hollow. Nevolost byla v tu chvíli pryč, vstal z postele, ovšem to už mimo gigai a okamžitě tasil zanpakuto. Do okolí se se zjeho pohledu uvolnila jen malá dávka reiatsu avšak byla to pořádná dávka, kterou sousedi pravděpodobně neunesly. Konečně po dlouhé době se mohl jít vyřádit, doslova toužil po vzdychání jeho oběti, která se co nevidět ukáže. Jak rád by byl za to kdyby se tam ukázal i Shinichi. Úplně zapomněl i na o že zanedlouho měl být zase v práci. Zápal pro boj byl nehorázný a jeho světlá stránka opět zažívala ten pocit, pocit při kterém je mu jasné že by to měl zastavit, ale nemůže. Ken tedy za pomocí shunpa mířil k místu kde cítil přítomnost Hollow.

Shinichi Manabu

Díval jsem se na hodinky a snažil se spočítat, za jak dlouho skončí vyučovací hodina. Nicméně jsem u sebe neměl kalkulačku, takže jsem to nakonec vzdal. Čekal jsem, až odejde poslední student ze třídy, což netrvalo dlouho, jelikož se odtud rozutekli jako blesk do všech světových stran. Zdálo se mi, že někdo dokonce vyskočil z okna, ale to mohla být jen moje domněnka. Neslyšel jsem žádný dopad... vcelku mě to zklamalo. Každý učitel touží alespoň jednou vidět rozpláclou mrtvolu svého studenta pod oknem... Sebral jsem třídní knihu a další mé věcí, které jsem si sebou přinesl a odešel ze třídy. Zamířil jsem si to do kabinetu. Už teď jsem přemýšlel nad tím, kde sehnat co nejtěžší otázky na test, který jsem jim hodlal příští týden dát... Samozřejmě jsem testy netvořil z hlavy, ale vše hledal na internetu nebo v jiných informačních prostředcích. Nijak mě nezajímalo, jestli budou mít skvělé nebo hrozné známky. Já osobně rád rozdával ty horší... Bylo mi ukradené zda půjdou na nějakou univerzitu nebo zahynou někde pod mostem. Prozatím jsem nepotkal na téhle škole studenta, který by mi padl povahově do oka. Možná tady nějaký byl... možná také ne, kdo ví. Dorazil jsem do kabinetu a sedl si ke svému stolu. Pokud se tam nacházel nějaký jiný učitel, pozdravil jsem. Začal jsem si organizovat věcí a už se těšil až si zajezdím na své motorce, jenž byla zaparkována na pozemku školy. Vlevo na stole ležela černá přilba, kterou jsem popadl, když jsem odcházel pryč. Se všemi přítomnými jsem se rozloučil a vydal se rychlejším krokem k "Twilight Angel". Již několik hodin jsem ji nenastartoval a nemohl jsem se dočkat, až si na ní pořádně zajezdím. Ráno cestou do školy to velmi nešlo, jelikož jsem napůl spal... měl jsem štěstí, že jsem někde nenabral zeď. Když jsem k ní došel, skopl jsem stojan a nasedl. Nastartoval jsem, na ruce si navlékl černé kožené rukavice a následně na hlavu narazil helmu. Poté jsem rychlé a zběsile vyjel z pozemku školy... Tohle u mě nebylo nic neobvyklého... Rozhodl jsem se nějakou chvíli projíždět po městě, abych zabil čas... nebo možná zabil i něco jiného... Neměl jsem co dělat a doma bych se nudil...

Pár bloků od Kena cupoval jeden hollow, který spíš připomínal ještěrku nějakého nebohého chlapce. Ken cítil, že se k něm z dálky žene trojice shinigami, ale stále byli dost daleko. Hollow vypadal, že už skoro doporcoval svou oběť, přítomnost shinigamiho ho však vyrušila.

Shinichi cítil, že že se nějaká trojice shinigami dala do pohybu, avšak neměl zatím moc tušení, že stejným směrem je Ken.

Ken

K tomu tvorovi, který sotva stál za jeho pozornost se moc nevěnoval, stál tam nad ním ve vzduchu a vyčkával až přijdou blíž ti, které cítil již z dálky. "Hmm...tři...tři na takového drobečka, který by mě zabavil na necelou minutu." Mrmlal si pod nosem trochu smutně "Od časů, kdy jsem odešel se to v Seireitei šlo s úrovní shinigami z kopce" Promlouval jen tak do prázdny, když v tom se jeho hlas změnil na vlídnější a vystrašenější. "Eh, chceš říct, když jsme ODEŠLI."To se projevovala jeho světlý stránka, avšak na jeho tváři se opět ukázal ten ďábelský úsměv."Ne, když jsem ODEŠEL!"Nesnášel když se ho jeho světlá stránka dokázala jen na chvíli ovládnout. Pociťoval v tu chvíli strach, pokud je možné mít strach ze sebe. Vycítil i další reiatsu, Shinichi byl někde poblíž. Ken své reiatsu držel na uzdě, vlastně jej skryl téměř úplně, to aby se s nově příchozími mohl alespoň trochu pohrát.

Shinichi Manabu

Projížděl jsem kolem nějakého obchodu s potravinami vysokou rychlostí na své motorce a dost si to užíval. Tenhle dopravní prostředek jsem si opravdu zamiloval hned od první chvíle, kdy jsem na něho nasedl. Nikdy nezapomenu na ten pocit... Musím uznat, že alespoň jednu geniální věc se podařilo lidem vytvořit. "Hmm..." Řekl jsem si v momentě, kdy jsem vycítil tři pohybující se smrtky. Popadl mě najednou pocit krvežíznivosti, nicméně jsem tam mezi ně nemohl jen tak vběhnout a všechny je pozabíjet. Za prvé... měli početní převahu. Ne, že bych se jich bál, ale bojovat najednou se třemi shinigami není zrovna rozumné. Nejsem bojový maniak jako Ken, který jednou ránou vyřídí pět členů Gotei 13. Neznal jsem jejich rozsah síly, takže tam byla pravděpodobnost, že bych prohrál. A za druhé... kdyby jeden z nich třeba přežil a vrátil se do Soul Society, věděli by, kde se schovávám a to přinese jen spoustu dalších nepotřebných problémů. Prozatím jsem nic nezkoušel a držel si odstup.

Ke kenovi se nakonec dostala trojice shinigami. Podle jejich vzhledu bylo jasné, že jsou teprve z akademie shinigami, což ti dávalo lehkomyslnou převahu. Vedl je blonďatý kluk, který při příchodu nevěřícně zíral na roztrhané dítě, které Ken nechal na pospas osudu. Omlouváme se, že jdeme pozdě. Začal nejdřív opatrně roztřeseným hlasem, načež se okamžitě zeptal, ze které je Ken divize.

Shinichi pokračoval ve svojí cestě na motorce a dál vyčkával na to, co se bude dít.

Ken

Koukal na ty tři a na chvíli jej přepadl nával nostalgie. Vzpomínal na časy na akademii. V tom jeden z nich začal mluvit. Pravděpodobně netušili že mezi ty blázny nepatří a toho se dalo pěkně využít, tedy dalo by se kdyby Ken neměl vytáhlou katanu. Pokud třímal tuto zbraň v ruce jeho chuť k boji byla abnormální. Opět se dostal do toho zvláštního transu zabijáka. Jakmile shinigami načal druhou větu, vytáhl Ken i další dvě katy z nichž si jednu vložil do úst a vystartoval shunpem proti němu a všemi třemi mířil na jeho tělo, tou v pravé ruce na pravý bok, levou vedl sek ze zdola směrem nahoru k uchu na pravé straně a tou v zubech mířil na krk. Shinigami, který byl napadený tohle nemohl čekat, vždyť byl v domnění že Ken patří k nim, tudíž měl malou šanci zabránit tomu aby ho Ken zranil nebo dokonce zabil o co Kenovi rozhodně šlo. Své reiatsu přitom pořád ponechával na té stejné snížené úrovni, snažil se o to aby to vypadalo že jeho úroveň je nižší než ta jejich, alespoň prozatím.

Tohle nikdo nečekal. Skupina ustrašených studentů mohla pouze sledovat, jak se jejich spolužák kácí celý zakrvácený k zemi. Holčina, která na sobě měla náhrdelník, se okamžitě propadla na zem, kde paralizovaná strachy nevěřícně koukala na to, co se děje. Druhý chlapec stále ještě stál, avšak na jeho tělo bylo také zužováno paralizujícím klepáním. Hollow se mezitím stihl nějakým způsobem vytratit...

Ken

"Pche, slaboch." Pronesl po porážce prvního shinigamiho. Pak koukal na ty dva koukal, dívka padla dolů, ale pořád byla při smyslech a ten kluk, dokonce zůstal tam kde byl. Byl sice vystrašený, ale pořád dokázal stát pevně na nohou, bylo na čase trochu se jim předvést. Ken zvíšil své reiatsu, tedy nechal jej narůst na jeho klasickou velikost, která tyhle dva zdaleka přesahovala, byli to nicky oproti němu. Než si však podal je, rozhodl se zaútočit na hollow, který se naparoval dole. Shinigami, který na něj koukal mohl vidět jak Ken najednou zmizel a objevil se dole u toho tvora, kvůli kterému sem on a jeho přátelé přišli, sekajícího všemi třemi katanami v nějaké speciální otočce do jeho masky. Pokud se o Kenovi povedlo, vrátil se zpět na místo kde stál předtím a znovu jen podotkl. "Slaboch. slaboch jako vy."

Shinichi Manabu

Nakonec se ukázalo, že skupinka shinigami jsou jen obyčejní studenti akademie. To znamenalo, že jsem nemusel být takový opatrný, ale na druhou stranu nikdy nevíte, co se může stát. Byl jsem nedaleko toho všeho dění na své motorce a ze stínu sledoval, jak to celé dopadne. Byla škoda, že jsem neměl zrovna po ruce nějaký popcorn, tohle bylo lepší jak sledovat porno. Nemohl jsem se nabažit toho, jak se tam ti studenti paralyzování strachem celý klepou a na nic se nezmůžou. Měl jsem vcelku chuť se připojit, ale jelikož tam byl Keníček, rozmyslel jsem si to. Jen bych se tomu bláznový pletl do cesty. Jak ho znám, ještě by zaútočil na mě, když ho ti studentíci nudí. Nicméně mi bylo divné, že se tady jen tak potulují sami. V mé době s námi chodil na mise do lidského světa i nějaký doprovod, někdo zkušený, kdo by v případě nouze mohl zakročit. Raději jsem se měl na pozoru.

Studenti se díky strachu stále nemohli pohnout. Nedokázali ani nic říct a přitom, když Ken zabíjel hollowa nestihli ani utéct. Shinichimu mezitím začal zvonit mobil, který měl po kapsách. Volalo mu nějaké neznámé číslo, což ho překvapovalo.

Ken

Bylo na čase to s těmi šašky skoncovat. Přesunul se shunpem k mladíkovi, který stál ve vzduchu. Přesunul se přímo před něj a všemi třemi katanami začal sekat neuvěřitelnou rychlostí. Sekal do všech jeho údů sem, tam, sem, tam do doby než jej nenabodl na svou zanpakuto v pravé ruce a nemrštil jim směrem k dívce dole, jakmile se hoch octl metr od dívky Ken se shunpem přesunul k němu a znovu jej dlouhou katanou probodl v oblasti břicha tak aby katana, která by vyšla z jeho těla probodla dívce hlavu skrz na skrz. Tedy tohle všechno udělal pokud se samozřejmě shinigami nezačal bránit.

Shinichi Manabu

Slezl jsem z motorky a trochu se protáhl. Připravoval jsem se pokračovat dál v projížďce, nemyslím, že to bude ještě dlouho trvat, než zbývající studenti zemřou. No, měli smůlu, že narazili zrovna na Keníčka. Ten nemá se slabochy žádné slitování. Když jsem si zrovna protahoval levou ruku, zazvonil mi telefon. "Kdo by mi mohl v tuhle chvíli volat? Myslím, že na tuhle dobu jsem si žádné rande nedomlouval..." Vytáhl jsem mobil z přední kapsy kalhot a následně si sundal helmu z hlavy. Podíval jsem se na displej, ukazovalo to neznámé číslo. Nemůžu říct, že mě to nepřekvapovalo. Netušil jsem, kdo by to mohl být... možná nějaký omyl nebo operátor či něco podobného. Nicméně jsem hovor potvrdil a přiložil si mobil k uchu. Nic jsem neříkal a čekal, jestli se někdo ozve. On/ona volal/a mě, takže by se měl/a představit jako první.

Ken "v poklidu" dokonal svojí genocídu. Nenastaly žádné komplikace, které by mu bránili v tom šílenstvím, v které prováděl. Oblast se zdála čistá. Shinichi zvedl telefon, z kterého se ozval mužský hlas. You, dlouho jsme se neslyšeli! Znělo telefonem, avšak shinichi se nedokázal hlas, který zněl z telefonu, nijak zařadit. Potřeboval bych, aby jsme se sešli za půl hodiny v hangáru na severu Karakury. Jde o dost důležitou věc pro naši organizaci! Jo, a zřejmě jste v hledáčku nějaké místní hlídky - s tou sem nechoďte! Než shinichi stačil jakkoliv zareagovat volající zavěsil, tudíž mu nezbylo nic jiného než telefonou zaklapnout zpět. Ve chvíli, kdy telefonát zmizel, jste oba ucítili několik reiatsu přicházející z jihu. Mohlo jich být pět, šest, možná sedm.

Ken

Konečně se trochu uklidnil a zasunul zanpakuto zpátky na své mésto, pak se začal soustředit na ty zdroje reiatsu, mohl by jim jít naproti, ale radši odtud co nejrychleji zmizí. Shunpem se přesunul domů, kde skočil do gigai a snížil své reiatsu na úplné minimum. Nasedl na moped a vydal se do práce, kde se měl dostavit, stíhal to tak tak.

Shinichi Manabu

Volal mi nějaký muž, který mě pravděpodobně odněkud znal, ale jen podle hlasu jsem ho nedokázal identifikovat. Když padla zmínka o organizaci, hned mi bylo jasné, odkud vítr vane, byla jen jedna organizace, do které jsem ve svém životě patřil. Nestihl jsem se na nic zeptat a hovor byl přerušen, zavěsil mi to. Odložil jsem mobil zpět do kapsy a ucítil najednou několik reiatsu, které mířilo mým směrem. Ve chvíli kdy jsem napočítal do čísla čtyři, jsem si nasadil helmu zpátky na hlavu a nasedl na motorku. Pravděpodobně to byli hlídky, o kterých mluvil onen hlas v telefonu.  Nicméně bylo jich dost... to se tady sešli hlídky ze všech okolních měst? No, také zde byla možnost, že to ani nebyli ony, ale raději jsem se rozhodl pro ústup. Nastartoval jsem motorku a vydal se směrem na sever. Ještě jsem si nebyl stoprocentně jistý, jestli se vydám do toho hangáru. Organizace se už dávno rozpustila, nevím, co by po mě teď někdo z nich mohl chtít. Ovšem nemohl jsem se zbavit toho divného pocitu, který mě na to místo strašně lákal. Dlouhou dobu jsem nezažil nic vzrušujícího a tohle mohla být dobrá možnost, v Reimei jsem toho spoustu radostného prožil. Také tu byla možnost, že je to past, ale nakonec mi to stejně nedalo a musel jsem to jít zkontrolovat. Mířil jsem na místo, kde jsme se měli střetnout. Ale prvně jsem si chtěl být jistý, že mě nikdo nebude sledovat. Snažil jsem se kompletně skrýt své reiatsu a dával také pozor na to okolní.

Ken se tedy rozhodl vrátit, což mu nakonec vyšlo. Jeho pauza totiž akorát skončila a on musel jít opět rozvážet pizzu.

Shinichi se mezitím vydal k velkým hangárům, kde se však neskladovaly letadla, ale například různé tahače. Ve vzácných případech se tu nechávali smontovávat nějaké super velké věci. Alespoň takové info ti bylo známo. Když si dorazil do areálu, překvapilo tě, že místo typického hlídače byl u závory chlápek, z kterého bylo cítit reiatsu. Už to bylo první známkou toho, že to tu je pod palcem. Když si se dostal do hangáru číslo dvě, který byl opravdu obrovskej, nestačil si se divit. Byl zde přítomen bývalý shinigami dvanácté divize - Oisagawa se mu říkalo. Byl ekvivalentem Satoshiho v Reimei.

Shinichi Manabu

Jel jsem na určené místo a v hlavě si přehrával podobizny osob, které by mi mohly před chvíli volat. Také mě docela zajímalo, odkud sehnali mé telefonní číslo. Nepamatuju si, že bych ho někomu z organizace kromě Keníčkovi dával, ale když nad tím tak přemýšlím, v dnešní době to není problém zjistit. Teď mě třeba napadly takové zlaté stránky... Nevypadalo to, že mě někdo sledoval. Alespoň jsem teda nic nezaznamenal. Ovšem, také se můžu plést, nebylo by to poprvé ani naposled. Dorazil jsem k areálu, kde byl velice netypický hlídač. Nemohl jsem si nevšimnout jeho reiatsu. "Tak to tu jsem pravděpodobně správně..." Pomyslel jsem si a jel dál. Dorazil jsem do obrovského hangáru, bylo to tu opravdu velké. Někdo si tady našel skvělý úkryt. Musím říct, že mě to vcelku ohromilo. Když jsem začal věnovat pozornost přítomným osobám, na mé tváři se ocitl výraz překvapení. Nicméně nikdo si toho nemohl všimnout, mou hlavu pořád zdobila helma, která mi zakrývala celý obličej. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude zrovna on, Oisagawa. Neměl jsem ho nijak v oblibě, ale na druhou stranu mi ani nijak nevadil. Některé jeho šílenosti, jež prováděl v Reimei nebyly špatné. Sundal jsem si helmu z hlavy, slezl z motorky a postavil ji na stojan. Přilbu jsem si přendal do druhé ruky a pronesl jsem: "Zdravím, Oisagawa-san..."

Ken

Dorazil do Pizzerky s úsměvem na tváři, jako by se před chvíli nic nestalo. Na lidi z Pizzerky působil jako milý mladý hoch. "Zdravím Bů." Pronesl směrem k obsluze za barem, k té milé mladé dívce, kterou měli rády jeho obě já, tudíž bylo vždy těžké určit, kdo ji vlastně pozdravil. Vždy ho zajímalo jak se jmenuje doopravdy, ale to nevěděl nikdo. Kolem kanceláře ředitele prošel opět bez toho aniž by se na toho magora jen podíval, nenáviděl ho a toužil po jediném, zmrzačit jej a polomrtvého přenechat Shinichimu. Prošel tedy celým podnikem až dozadu. "Tak jsem tady, kam to bude tentokrát?" Lidi, kteří mu práci zadávali, byli mladí kuchaři, tedy trochu starší než on sám a často si z něj utahovali. Ken si to nechával líbit, protože kdyby se jen trochu poddal svému vzteku asi by to s nimi nedopadlo dobře.

Kuchaři tentokrát vypadali hodně smutně. Hleděli si svého a vůbec nevypadali, že by se jim chtělo mluvit. Přesto ti nakonec jeden z nich prozradil co se stalo. Nějaký pes pár bloků odsud totálně rozžvejkal nějakou holčičku... je to strašná tragédie. Každopádně dostal si pět krabic a měl si je rozvést do jednoho hotelu, který byl tak deset minut cesty od tebe.

Oisagawa tě taky pozdravil, avšak narozdíl od tebe on pouze mávl rukou. Okolo něho stála ještě pětice členů. Byli to dost známý lidé, kteří dosahovali před bojem s Gotei 13 vysokých hodností a vedli pluky samuraiů nebo bojovali s kapitány gotei 13. Máme pro tebe poslání, Shinichi. Usmíval se Oisagawa. Hiroshi nám zanechal svou poslední vůli, avšak bylo velmi těžké ji rozkódovat a hlavně vůbec najít. Máme popisek kluka, který by se měl stát Hiroshiho nástupcem. Hiroshi doufal, že pokud by se jemu nepodařilo zničit Gotei 13, tomuhle mladíkovi by se to někdy mohlo povést. Problém je milý Shinichi, že ten klučina sedí ve tvojí třídě a nic neví.

Ken

Pes? Něco mu říkalo že to nemohl být pes. Lidi byli v těchto věcech tak omezení. Ken si byl jistý že by se pohled na zmrtačené tělo dívky určitě líbilo Shinichimu, kde vlastně byl? Naposledy jeho reiatsu cítil při "boji", který před chvílí proběhl. "Ano, odvezu to." Okamžitě zamířil k mopedu, doufal že se to místo kterém mluvili nacházelo jeho ve směru jeho jízdy.