Propast pokladů

Amaru---> Když žena viděla, že aktivuješ meč, přestala tančit. Zahleděla se na tebe a jakmile jsi zaútočil, začala tvým útokům uhýbat s nesmírnou elegancí. Díky svému vzrůstu a velikosti meče jsi byl krapet znevýhodněn. Pak jsi ucítil blížící se reiatsu...patřilo strýčkovi Razakimu...blížil se a tobě stačilo se už jen chvíli držet...nicméně...i žena to vycítila...bylo to na ní poznat!

Razaki, Baru---> Baru, která se jakž tak vyléčila začala ztrácet množství krve. Obvazy se začaly červenat až příliš a Baru žačale nehezky blednout. Naštěstí...již Razaki cítil reiatsu obou...Amarua a neznámého velmi blízko...vypadalo to na pár kroků....

Izumi Razaki

Viděl jsem, že je na tom Baru opravdu zle. Ale už jsem cítil, že je Amaru blízko! Najednou jsem ho uviděl před sebou. Vymrštil jsem se a vší silou nakopl tu ženskou. Amaru, rychle! Pomoc Baru, není na tom dobře... okřikl jsem ho, ale na "Ahoj Amaru, doufám, že jsi v pořádku" nebyl čas.

Amaru

Rozmáchl jsem se mečem a znovu a znovu. Nebyl jsem nejlepší šermíř a bylo to dost vidět. Naštěstí v tom zasáhl Razaki. Baru nevypadala opravdu moc dobře. Moje léčebné schopnosti nebyli nic moc (5) ale musel jsem dělat co jsem mohl. Okamžitě jsem se vrhl k ní a začal jí léčit. Nejdřív zastavit ty nejhorší krvácení, pak ty menší.

Amaru---> Nevypadalo to, že by tě Razaki zachránil v poslední chvíli, ale rozhodně ti jeho přítomnost pomohla. Jakmile přišel, tak ti dal značně poraněnou Baru. Ztratila mnoho krve a tak se na ní účinky tvé léčby neprojevily hned, ale rozhodně to bylo lepší než kdyby jí neošetřil nikdo. Po pár chvílích se jí začne do obličeje vracet barva...strýček Razaki se mezitím pustí do boje s onou ženou. Vše pohltí tma, jen tvé kido lehce ozařuje Baru a tebe.

Razaki---> Když ses obejvil, žena tě trochu očekávala. Jelikož nebyla schopná bránit se dvoum lidem najednou, uskočila dozadu do tmy a zmizela. Její reiatsu zmizí taky, jedinné co zůstane je její hlas. Ah tak...koukám, že je vás tu více...jak jsem si jen mohla myslet...že by po mě Yuuchou poslal jen kluka...stále je mi podivné, jak na svou stranu získal Shinigami...no...není čas to teď řešit. Přišli jste si pro mě...a já se nadám lacino. Razaki ve tmě neviděl absolutně nic.

Izumi Razaki

Nejprve jsem se ujistil, že Amaru je schopný zachránit Baru a zda je v pořádku. Podívejte se, ať jste kdokoliv, tohle může skončit jedním ze dvou výsledků. 1) Vás vypařím bez větší námahy, 2) vysvětlíte mi, proč jste napadla mého synovce, kdo jste a proč si myslíte, že nás sem někdo poslal! řekl jsem a jako důlaz jsem upustil lehce svoje reiatsu, abych jí ukázal, že to myslím nejen smrtelně vážně, ale také to, že to nejsou jen slova

Neznámá

Jakmile si snížil reiatsu, nic se nedělo...tedy chvíli. Pak žena promluvila. Hmm...po letech jste první...kteří si chcou povídat...dobrá...proberme to...možná najdeme společnou řeč... Chvíli se odmlčela. Vašeho synovce...jsem napadla všehovšudy za jeho neslušnou mluvu...nerada bojuji s dětmi...ale mám za to, že vás poslal Yuuchou...aby mě dostal...tím že si chcete pokecat se odlišujete od předešlých...to je asi jediný důvod, proč s vámi mluvím. Takže mi povězte..kdo jste...a jak jste se dostali do propasti?!

Izumi Razaki

Fajn! Ve vašem zájmu doufám, že ano. Jsem Izumi Razaki, zástupce kapitána 3. divize. Do Hueco Mundo jsme se dostali omylem. Tenhle váš Yooda nám nabídl, že nás pošle domů, otevřel Gargantu, která nás vyplivla tady. Možná to byl nějaký jeho tah, my jsme v něm neměli ale žádnou roli. Nemáme sebemenší zájem plést se do sporů hol... zdejšího obyvatelstva... řekl jsem té ženštině. Ve skutečnosti jsem dost zuřil. Měl jsem chuť jí zabít za to, že napadla Amara, držel jsem se ale

Žena

Ach tak...jste tady s tím chlapcem příbuzný... Ozval se ženin hlas. To co říkáte zní celkem logicky...věru věrohodný popis někoho, jako je Yuuchou...i když...pokud jste nepšišli mě k němu dovést, tak vás sem poslal omylem. Potřebuje mě...pro své "umění"...nebyli byste první, koho sem poslal...ale to je dlouhý příběh... Odmlčela se a jediné světlo v propasti bylo od Amaruova kida. Léčení Baru šlo zdlouhavě, avšak neslo své ovoce.

Amaru---> Léčení Baru šlo pomalu, ale bylo vidět, že jí to pomáhá. Z důvodů, které ti nebyly známy, nejspíš za to mohl onen výboj v gargantě, ti léčení ubíralo duševní energii rychleji než normálně a tak ti bylo jasné, že Baru nevyléčíš úplně, pokud ses nechtěl smrtelně vyčerpat.

Baru---> Ve svém poloblouznění, které by se dalo nazvat bezvědomím jsi najednou "uslyšela" něco. Bylo sporné říct, že jsi to slyšela, protože to spíš bylo, jako by se ti ozývaly cizí myšlenky v tvé hlavě. Byla dosti zmatené, ale bylo to jako povzbuzující slova.

Izumi Razaki

Fajn, zeptám se jinak. Co teď? Jako jsme tu 3, takže pokud to půjde špatně tak máme převahu na své straně... ale tomu se chceme vyhnout, ne? Tj. chcete po nás něco vy? Existuje nějaká šance, že byste nás VY mohla dostat domů? zeptal jsem se.

Baru

Nechtělo se jí probrat se k vědomí, věděla, že to nebude pěkné a že to bude bolet... ale cítila jakýsi... možná hlas, který ji uklidňoval a dodával jí sílu. Pomalu se tedy začala zase probírat do kruté reality. Cítila teplo a bylo jí celkem pěkně a pohodlně. To asi ještě nebyla tak úplně realita, ale důležité bylo, že neumírala. Zatím ale nevnímala nic moc kolem sebe, jen kdesi na kraji vědomí ji zneklidňovalo, že je tu hollow a že probíhá jakási hádka nebo ostrý rozhovor.

Žena

Ano...ano...to nejspíš máte...vy máte převahu...já vím kudy se dostat z této propasti... Najednou vystoupí ze zmy do oblasti lehce ozářené kidem. Pokud se opravdu chcete vyhnout boji...mohu vám pomoci...když vy pomůžete mě... Přejde ještě blíže k vám tak, že jí vidíte dost dobře. Pomohu vám dostat se z propasti pokladů...když...mě ochráníte před Yuuchouem...roky jsem se odsud chtěla dostat, ale není to lehké...s vámi na své straně...bych mohla být opět volná... V jejím hlase zaznělo něco jako naděje...vypadalo to, že zde trávila delší čas...

Izumi Razaki

A jak vám můžeme věřit? Poslední "spojenectví" s hollow nás přivedlo sem. Navíc já nejsem právě diplomat. Počkám, až se probere tady kolegyně, s tou si promluvte. Nemůžu dělat rozhodnutí za všechny. řekl jsem. Baru vypadala zdravěji. Dokonce i nějaká barva se jí vrátila do tváře. Snad se brzo zvedne...

Žena

Nemůžete...stejně tak jako já nemohu věřit vám...ale váš poslední "spojenec" mě dostal kde jsem....a pokud stále nevěříte...nemám nic co by vás přesvědčilo...možná toto... Žena si opatrně sundá z obličeje masku. V prvních chvílích jste nic nepostřehli, ale pak jste si to mohli všimnout. V místě, kde by měla mít oči se táhla masivní jizva. Jedno bylo jisté...byla slepá a o zrak jí nekdo připravil...

Baru

se probudila. Vůně, která ji uhodila do nosu, jí byla nepříjemně známá. Jahodová pěna do koupele... Ležela ve vaně plné teplé, narůžovělé vody s pěnou. Uprostřed louky, na které poletovali duhové motýli a kterou obklopoval les stromů z lízátek.
"Tak se zase setkáváme," řekla hlasem anglického sluhy gumová kachýnka plující po hladině.
"AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA-"

"-AAAAAAAAAAA!!!" zařvala Baru a posadila se. Kolem byla tma, zima, nebezpečí, nevlídno... ano!! Giovanni vždycky věděl, jak ji probrat k životu. Cítila se plně při vědomí a ochotna zabývat se čímkoli, co neobsahuje růžovou barvu a maršmelouny. Bylo jí sice trochu na zvracení, ale to bylo vedlejší.
Seděla na zemi a snažila se zorientovat v situaci. Zatím viděla nějakou dámu v pěkných šatech! A dírou v hrudi. Ty šaty ale byly opravdu pěkné! Podívala se na Razakiho v němé otázce, o co tu sakra jde.

Izumi Razaki

Baru se na mě podívala tak divně... No co tak koukáte podkapitánko? Tady veverka vás uzdravil, není v léčení úplně neschopný... teď jsme někde v té díře a je tu s námi tady hollow-lady, které zřejmě ublížil ten samí padouch, co nás poslal sem. Je to jednoduché, jako písničky od Kelly Family... doufal jsem, že jí můj skromný popis stačil. A zřejmě byste si měli promluvit... pokud se na to cítíte ovšem...

Baru

"Eh, aha, ovšem," zvedla se s trochou námahy na nohy a oprášila si shihakushou. Mít na sobě zakrvácené obvazy bylo celkem nepříjemné, ale snažila s ena to prostě nemyslet a věnovat se důležitějším věcem. "Díky," usmála se vděčně na Amara. Dřív o něm moc vysoké mínění neměla, ale tohle byla věc, která názor na osobu značně vylepší. Potom se otočila k té hollow s pěkných šatech.
"Těší mě," řekla a přemýšlela, co dál. No, trochou zdvořilosti snad nic nezkazí... "Já jsem Hiboru Baru, zástupkyně kapitána 13. divize Gotei 13. Smíme znát vaše jméno, paní?" položila základní otázku.

Baru se rozhodně cítila lépe, i když 100% zdravá nebyla...na to Amaru v těchto podmínkách neměl...nikdo by nejspíš na to neměl v propasti pokladů. Když Amaru přestal léčit, pohltila vás opět tma, ale dívce to nejspíš nevadilo..popravdě...jako slepá žila ve tmě furt.

Dívka

Chvíli mlčela a pak odpověděla. Také mě těší, že vás potkávám...i když mě neteší, že v takovýchto místech. Slyšeli jse šuštění šatů, což něco znamenalo...Já...no..Jmenuji se...nebo mi alespoň říkali...Aeir....takže mi tak můžete říkat také...

Amaru

Doufám, že se cítíte líp fukutaicho. Tohle není moje specialita. Ale měla by to pomoct. řekl jsem a posadil se do písku. Nevím proč ale po léčení jsem vždycky nějakej mimo řekl jsem a upřeně zíral do písku. Pak jsem jsem padl do písku na záda a díval se do tmy

Baru

"Cítím, sanseki," odpověděla Amarovi. "Tak si odpočiňte, dáme vám vědět, kdyby se něco dělo," řekla měkce. Věděla, jaký je to pocit, vyčerpat se léčením, takže měla pochopení. Sama zauvažovala, zda by neměli zajistit nějaké světlo... ale dokud cítili navzájem svá reiatsu, asi to nebylo úplně nutné.
"Tak tedy... sice jsme měli jiné záměry, ale teď právě to vypadá, že náš zájem je společný s vaším, Aeir, a to dostat se z této propasti! Řeknete nám, o co tedy vlastně jde mezi vámi a Yuuchouem?" zeptala se rovnou. Neviděla důvod k protahování zdvořilostních frází.

Aeir

Zase mlčela...zdálo se to až otravné, ale nakonec promluvila. To co je mezi mnou a Yuuchouem je na dosti dlouhé povídání...nevím jestli se vám to chce vůbec poslouchat... Promluví tiše do tmy. Začalo to...docela dávno...byli jsme jiní...Osm hollow, kteří žili v jakémsi společenství. Stále jsme však byli poměrně primitivní...hnal nás náš hlad a společně jsme si pomíhali jen proto, že to zvyšovalo naši šanci na přežití. Ale pak se to objevilo! Ta trhlina... Odmlčí se pro zvýšení napětí. Bylo to něco neokoukaného a kdo by tím neprošel, že ano...Změnilo nás to. Pokaždé, když jsme tím prošli, jsme nabyli více lidskosti. Již nás nehnal hlad, ale namísto toho jsme dokázali vyplnit prostor po naších srdcích uměním...krásou... Povzdechne si. Neuvědomovali jsme si nebezpečí, které jsme podstupovali, dokud se jeden z nás doslova nerozpadl. Pochopili jsme, že se máme spokojit s tím, co máme a tak jsme se vydali sem. Již z dřívějších dob jsme věděli, že je zde předsunutá základna Las Noches určená k ochraně jedinného vstupu do Propasti pokladů. Usídlili jsme se zde...Yuuchou to skvostně pojmenoval Pevnost veselí, protože to mělo být určeno k pobavení ducha...chtěli jsme se odlišit od Hollow a také jsme chtěli, aby po nás něco zůstalo...památka... Opět se na chvíli odmlčí, protože jí z toho všeho vyschlo v krku. Po pár chvílích opět začne...v jejím hlase je takový radostný nádech, taková špetka nostalgie. Vše šlo skvěle. Každý jsme se něčemu věnovali...někdo hudbě, někdo tanci, někdo malování...schopnosti, které jsme získali průchodem trhlinou jsme nijak nerozvíjeli...spíš jsme je používali ke své tvorbě. Časem se také objevili další, kteří prošli trhlinou a cítili to samé co my. Bylo to nádherné období plné plesů, výstav, oslav...neumíte si to představit. V celém Huceo Mundo nebylo krásnější místo... Pak se Aeira odmlčela...vypadalo to, že další vzpomínky se jí buďto špatně vybavují, nebo si je prostě nechce vybavit.

Izumi Razaki

Nechtěl jsem zasahovat do rozhovoru, a nechtěl jsem ani přerušovat volný tok myšlenek té hollow, proto jsem zachovával zdvořilé mlčení. Ruku jsem ale stále měl na Batarielovi. Hej prcku? Jsi v pohodě? Nestalo se ti nic? napadlo mě, že bych se ho mohl zeptat. Věděl jsem že je v pohodě, ale zeptat se mi přišlo... no prostě mi přišlo že bych měl...

Baru

"Cože? Tahle díra se jmenuje Jeskyně pokladů? To by mě zajímalo proč..." vyslovila než se stihla zastavit jako reakci na novou informaci. Pak si ale uvědomila, že vpadla Aeir do řeči, proto se rychle omluvila. "Promiňte, to počká. Pokračujte prosím, je to velice zajímavé vyprávění." Myslela to vážně. O průchodech hollow trhlinami už něco tušila, ale takhe v kostce jí to začínalo dávat smysl. Hollow se smyslem pro umění! To bylo něco úžasného! Zatím jí víc než příběh Aeir připadalo zajímavé to všechno okolo. No, uvidíme, co z toho vzejde.

Aeira

Pohlédla, což bylo k faktu, že neviděla a kolem byla neproniknutelná tma, dosti nadnesené. Nikdo si není přesně jist, proč se to jmenuje Propast pokladů...říká se, že za dob, kdy bylo Las Noches dominancí celého Hueca Munda, byla vystavěna ta budova, kterou jsme pojmenovali Pevnost veselí. Měla chránit jediný východ z této propasti...k tomu budeme směřovat...co se však týče onoho pokladu, který má Propast chránit, nikdo o tom neví! Popravdě...mě to ani nezajímá...Hueco mundo skrývá spoustu věcí, které nechci odhalit... Aeira se odmlčela, ale ihned pokračovala. Dobrá...vrátím se tedy ke svému příběhu...kde jsem to skončila? Ach ano...Nejkrásnější místo v Huecu Mundu...Ano. Mysleli jsme, že je to nafurt, ale opak byl pravdou. Začalo to, když se Yuuchouovi zdálo, že není ani on, ani jeho umění dokonalé. Rozhodl se jít k trhlině a "vylepšit se". Chtěli jsme mu to rozmluvit, ale nedal si říci a nutit jsme ho nechtěli. Když odešel, bylo to, jako by odešla i část naší radosti. Byl jedním z nás...jedním z Elity Sedmi! Když se pak po měsíci vrátil, byli jsme tak šťastní, že jsme ani nevnímali, že už to není ten starý Yuuchou. Až příliš pozdě jsme začínali vnímat tu změnu. Jeho umění...začalo být až zvrhlé. Věděli jsme to, ale nechtěli jsme si to připustit, byl přeci jeden z nás a bez něj by Pevnost veselí byla pouze prázdnou budovou. Probuzení do reality přišlo nečekaně a tvrdě. Odmlčí se a když opět začne mluvit, je její hlas znatelně roztřesený. Je vidět, že jí následující věci dosti bolí. On...on...se rozhodl vytvořit sousoší...sousoší toho, jak to vše začalo...sousoší nás, jak vstupujeme do trhliny, ale on si nevystačil s kamenem, sklem nebo železem. Chtěl autentické sousoší vytvořené z nás... Hlas se jí zlomí...chvíli je ticho jen jde slyšet slabé vzlykání. Pak dvakrát popotáhne a pokračuje, i když je slyšet, že jí to činí problém. Mnoho lidí z něj mělo strach a tak se přidalo na jeho stranu. Nás také nebylo málo a pár lidí bylo s námi, ale Yuuchou...těmi posledními průchody obrovsky zesílil...a také zešílel...bylo to strašné...během jediné noci se v Pevnosti Veselí...nejkrásnějším a nejmírumílovnějším místu v Hueco Mundo strhla válka. Ano...válka se vším všudy. Snažili jsme se zachránit, ale po jednom nás Yuuchou dostával...Naše bitva zničila polovinu Pevnosti a část značně poškodila. Podařilo se mi dostat se daleko, ale ani tak jsem neutekla...bylo jich moc a Yuuchou byl silný...chytil mě...Byla jsem poslední součást jeho díla. Naposledy, co jsem jej viděla, mi řekl, že jsem byla zaslepená a tak nepotřebuji vidět... pak se odmlčí finálně a už je zticha.

Baru

poslouchala s čím dál větším zaujetím, ale také účastí. Bylo to na jednu stranu fascinující, nikdy by si nepomyslela, že hollow může takto něco prožívat, prožívat city! Ale také vnímala, že se jí tu odhaluje utrpení živé bytosti a to jí bolelo a cítila soucit. Konec vyprávění ji ale zmátl.
"Poslední součástí jeho díla? Co... co s vámi udělal?? Tedy... kromě toho, že vás... oslepil..." dokončila neobratně. Nechtěla ji nijak urazit nebo zranit, ale už teď to asi vyznělo tak, jako by oslepení nebylo vlastně nic, což neplánovala.

Izumi Razaki

Díval jsem se na celou situaci tak nějak neutrálně. Čekal jsem hlavně na to, co řekne Baru. Nemuseli jsme se sice řídit primární direktivou, ale i tak se mi nechtělo zasahovat do vnitřních konfliktů hollow. Byl jsem ale na toho prvního dost namíchlej a rozhodně by mi nevadilo mu tu jeho pevnost srovnat se zemí. Ale nechtěl jsem se zbytečně unáhlovat.