Propast pokladů

Amaru---> Pocítil jsi, že ona neznámá se pomalu blíží k tobě, ale ve tmě jsi neviděl absolutně nic. Vtipný? Je to spíše k pláči...někdo jeho sil...posílá dítě, aby mě přivedlo. Co si asi myslí, že s tebou udělám... Pocítil jsi, že se její reiatsu zvedlo. Zřejmě tě šla zlikvidovat...z jejího hlasu se však zdálo, že se jí to zrovna nezamlouvá.

Razaki---> Tvé červené světlo docela dobře osvětlilo malý prostor. Mohl sis všimnout, že propast má asi padesát metrů na šířku, délku ani výšku jsi odhadnout nedokázal ale rozhodně to vypadalo, že jsou tyto dva číselné údaje obrovské. Jakmile ses vydal nahoru, pocítil jsi slabý závan čísiho reiatsu. Šel odněkud z hlubin propasti a jeho zdroj byl rozhodně daleko. Vypadalo to rozhodně lépe, než cesta k pevnosti, které mohla být, vzhledem k velikosti propasti, prakticky kdekoli.

Baru

by si to přála zadržet, ale prostě to nešlo. Jak jen trochu nabyla vědomí, začala bolestně sténat. To zvýšení reiatsu jí vůbec neudělalo dobře. Měla dojem, že všachna snaha lékařských shinigami ji nějak zacelit přišla právě vniveč. Cítila vlhkost krve prosakující jejími obvazy. Překulila se na bok a snažila se to rozdýchat a přesvědčit sama sebe, že to není tak hrozné.

Izumi Razaki

Když jsem si všiml, že na tom Baru není dobře tak jsem rychle doběhl k ní. Všechna ohnivá záře pohasla. Vícekapitánko? Jste v pořádku? Co to melu, jistě že nejste! Ale já nejsem doktor, mohl by vám pomoci Amaru, ale někam zmizel! řekl jsem, jelikož jsem byl trochu mimo. Nedokázal jsem jí pomoci, nijak. Možná je tu jedna možnost! Je tu možnost, že bych snad mohl otevřít cestu do Soul Society, už se mi to jednou povedlo, tam vás snad dají dokupy...

Baru---> Krev ti neprosakovala nijak drasticky, ale i tak na pár místech začínaly červené skvrny vidět. Bolest byla spíše tupá a pulzující, ale dlouhé trasy nebo nedejbože boj bys nezvládla. Jakmile udělal Razaki to co udělal tak jsi uviděla to samé co on. Osvětlené stěny propasti...vzdálené od sebe asi 50 m. Na délku ani výšku jsi neviděla. Pak jis také, ale u země mnohem lépe, pocítila onen závan reaiatsu. Nerozpoznávala jsi jej, avšak ti něco připomínalo jiné reiatsu...reiatsu někoho, kdo vás předtím poslalgargantou pryč. Nebylo to však strukturou, ale stavbou, které byla podobná. Z toho se dalo usoudit, že jde o Hollow podobného Yuuchouovi.

Baru

"To je... v pořádku, fukutaichou... zvládnu to..." sípala směrem k Razakimu. To, co se kolem dělo, i to reiatsu vnímala jen tak napůl. Rozhodla se, že nejdřív se musí postarat o sebe, a to co nejrychleji. Bylo jí jasné, že ve svém stavu je leda přítěží, ale pokud by se něco stalo, zůstat a umřít v Huecu Mundu se jí nechtělo! Snažila se tedy aplikovat základy samoléčení, které se na akademii učili. Sice se to nedoporučovalo, ale v tuto chvíli Baru neviděla problém.

Izumi Amaru

Nejsem dítě! Jsem Izumi Amaru, 3. důstojník 10. divize Gotei 13! řekl jsem a chytil zanpakuto za jílec a vytasil ho přes rameno. Taky jsem zvedl svoje reiatsu. Sice jí nevidím, ale její reiatsu mi celkem dobře říká kde je, ať je kdokoliv! Pokud mě chce sežrat tak se nedám lacino v mozku mi probíhaly myšlenky sem a tam. Nevím co si myslíte, ale nikdo mě sem neposlal, jsem tu vlivem nějaké nehody! Pokud mě napadnete budu se bránit!

Baru---> Ono vlastně nebylo moudré léčit sama sebe, ale ve tvé situaci to bylo nezbytné. Bylo dosti obtížné praktikovat lékařské kido sama na sobě za takovýchto podmínek, ale nakonec se ti podařilo alespoň si uzavřít rány a zastavit krvácení, ale i to tě neuvěřitelně zmohlo. vypadalo to, že tě Razaki bude muset nést.

Razaki---> Baru se pokusila vyléčit sama sebe a výsledek byl dosti sporný. Vypadala, že se jí ulevilo, ale také vypadala mnohem unavenější. Nejspíš bylo nutné, abys jí pomohl.

Amaru---> Hmmm...shinigami...?! Z jejího hlasu znělo překvapení...kolem tebe to začalo zlehka pofukovat. Nehoda? Jaká nehoda přivede shinigamiho do Propasti Pokladů?! Myslím, že je to nehoda jménem Yuuchou!!! Silnější vítr ti začal nepříjemně cuchat vlasy a zrnka písku, která zvedal, ti narážela do pokožky.

Izumi Razaki

Už je to dlouho co? Jak se máš? Potřebuji tvojí pomoc, chci otevřít Gargantu domů! Baru takhle nemůže pokračovat. Potřebuje lékařskou péči. Pomůžeš mi! pokusil jsem se rozkázat Henrymu. Dlouhou dobu jsem ho úspěšně držel pod pokličkou a nehodlal jsem ho vypustit, nikdy. Jeho sílu jsem ale využít momentálně potřeboval. Neměl jsem moc na výběr, Baru tu dlouho nevydržel. Další možnost byla ještě horší - mohl jsem její rány uzavřít... ohněm...

Izumi Amaru

Ano! To byl on! Předstíral, že nás chce poslat domů a skončil jsem tady! řekl jsem. Nemyslete si ale, že se vás bojím! řekl jsem ještě a napřáhl svoje zanpakuto proti ní. Co si to sakra nalhávám? Jsem sám, uvězněn bůhvíkde a ještě je tu nějaká hnusná Hollow, která si mě bude chtít dát k věčeři polknul jsem a radši se soustředil na její pozici

Amaru---> Hmm tak to je mu podobné. Odpoví žena. Bát se mě? Člověk se bojí toho co nezná, nebo mi chceš tvrdit opak? Něco se kolem Amara mihlo, ale než stačil něco udělat už to tam zase nebylo. Nevidíš mě...neznáš mě...navíš co umím a co dokážu..nevíš jak jsem silná...jsi ve tmě připraven o jeden ze smyslů a ty mi chceš tvrdit že se nebojíš? Vjejím hlase bylo něco podivně laskavého i nehezky bojovného.

Izumi Amaru

To samé ovšem platí o vás! Nevíte o mě nic. Nevíte jak jsem silný, nevíte co dokážu. řekl jsem a dál mířil přímo na místo, kde jsem cítil její reiatsu. A kromě toho, jak oba víme, nejsem člověk řekl jsem ještě. Začal jsem přemýšlet, zda by nebylo nejlepší rozsvítit si nějakým kidem a ukázat jí, že mám na své straně další možnosti. nechtěl jsem ale vyrukovat se všema kartama najednou

Razaki -> Chvíli se zdálo, že se ti odpovědi nedostane. Ale nakonec přišla.
"Blbečku," bylo první slovo, které ti tvůj nemilý známý po dlouhé době řekl. "Viděls, že to nejde! Co si jako myslíš, že bych svedl? A vůbec, jsem na odpočinku, tak přestaň otravovat. Myslel jsem, že to tak chceš!" neslo se slabě a ozvěnou tvou myslí.

Izumi Razaki

Tak hele, kamaráde, pokud ti to nedošlo, tak já jsem tedy ten, kdo tomu velí. Ale jak chceš, můžeš si zase zalíst a nikdy se neobjevit, já kvůli tomu brečet rozhodně nebudu. Takže mi buď pomoc dostat Baru do Soul Society a otevřít Gargantu někde daleko odsud, nebo zhebni a zalez! "řekl" jsem Henrymu. Neměl jsem náladu se s ním bavit. Nechápal jsem, proč někdo jako já musel mít v sobě 2 idioty, jednoho většího, než druhého.
Raději jsem se otočil na Baru. Fukutaicho? Ponesu Vás když dovolíte. Pokud budete ještě krvácet, můžu vám ta zranění vypálit, já vím, nic příjemného, ale pomůže to...

Amaru---> Žena se zasmála, nyní však příjemně. Hmmm...jsi vážně bystrý mladý chlapec...Pálí ti to a nezalekneš se jen tak nečeho...uctyhodná vlastnost...musím uznat. Pak je chvíli zticha a když znovu proluví, její hlas jde odjinud. Jak sis také všiml chlapečku...já nejsem hollow...popravdě je dosti diskutabilní co jsem...co jsme my všichni... Opět se začal zvedat vítr. Bít či nebít...toť otázka co kluku. Tak nějak mám nutkání ti věřit, že tu jsi náhodou, ale už si jich pro mě přišlo tolik, že je těžké jen tak věřit. Otestuju si tě. Amaru najednou ucítil silný poryv větru mířící k němu a ten nevěstil nic dobrého.

Razaki -> Henry si jen odfrkl a už nic neříkal.

Baru

se podívala se zděšením na Razakiho. Až příliš živě si představovala, jak jí některou ze svých ohnivých technik vypaluje rány. Ne... radši ne.
"To není nutné, už jsem si to víceméně zacelila!" řekla rychle a taky se snažila vstát, aby Razakimu dala najevo, že jeho léčebné metody opravdu nejsou potřeba. Moc se jí to nedařilo, asi ji bude muset Razaki podpírat, i když se jí to moc nelíbilo. Raději obrátila pozornost od sebe na to okolo. "Kde to jsme?" zeptala se jednoduše.

Razaki

Pitomej, línej, neschopnej, tupej, zakrslej, otravnej, omezenej hollow... musel jsem si zanadávat, než jsem pomohl Baru na nohy. Jo, to nevím, ale jsme tu jen my dva, Amaru tu není. Budem asi pořád v té rokli. Zřejmě to byla nějaká past. Takže teď vás, bez urážky, hodím přes ramaneo a poběžím najít Amara! Nenechám nějakého hnusného hollow aby sežral někoho z mé vlastní rodiny... řekl jsem a než stačila Baru něco namítnout hodil jsem si jí přes rameno a nejvyžším warpem vyrazil hledat zdroj toho reiatsu.

Amaru

Hele! Nechte si toho chlapce! Jsem Amaru z klanu Izumi, 3. dústojník 10.divize! řekl jsem fakt dopáleně a zmizel. Objevil jsem se někde dál, kde tolik nefoukalo. Vytvořil jsem hado #31 jen proto, abych si posvítil červeným světlem kolem sebe. Krátce jsem se rozhlédl a prdl kido po té paní

Amaru---> Oooo. Tak pardon. Odpověděla žena pobaveně. Nerada jsem vás urazila Amaru Izumi...třetí důstojníku jakési divize. Její hlas zanikal v rostoucím hukotu větru. Když jsi použil kido a osvětlil tak nakrátko okolí, spatřil jsi ženu. Stála napravo za tebou, ale než jsi stihnul obrátit kiddo proti ní, zmizela jinam. Kido zasáhlo stěnu propasti. Spolu s prachem se zase zvedla všudypřítomná tma. Nepříjemné, že ano...bojovat aniž by jste mě viděl.

Razaki, Baru---> Zatímco razaki vzal Baru do náručí a vydal se za oním reiatsu, pocítil další. Razakimu přišlo povědomé, ale bylo nějak podivně zkresleno. Podle reiatsu, které se odtamtud šířilo šlo poznat, že se tam bojuje.

Amaru

Mlč štětko omezil jsem komunikaci na minimum, protože bavit se s nějakou hollow ženskou mě vůbec ale vůbec nebavilo. Namířil jsem ruku opět jejím směrem Hadō #32. Ōkasen vystřelil jsem kido se širokou oblastí působení abych jí aspoň trochu přismahl. Zanpakuto jsem držel v levačce

Amaru---> Vypadalo to, že tvé oslovení ji...namýchlo. A to prý jsou shinigami lepší, než my hollow. Jaké zklamání! Její reiatsu prudce vzrosto a když říkám prudce, myslím prudce. Máchla rukou, jako by ukončovala nějakou baletní kreaci, a Amarua odhodila dozadu do tmy. Následně protnulo tmu bílé cero, které se střetlo s Okasenem, který převálcovalo a zamířilo někam do dálky...

Razaki, Baru---> Pocítili jste reiatsu jasně na podkapitánské úrovni. Cítili jste boj, byl nedaleko, ale s Baru v náručí se tam Razaki nemohl shunpem dostat dříve než do dvou minut. Také jste jasně pocítili Amaruovo reiatsu.

Amaru

Ušklíbl jsem se a opět zmizel kousek stranou. No, obvykle ano. Ale mám tu takové dilema. Jak dát svým přátelům vědět kde jsem? No mohl jsem se unavovat vypouštěním svého reiatsu, nebo naštvat vás. Vy to uděláte za mě a moji přátele mě najdou a vás zabijí, legrace, co? řekl jsem. Odříkal jsem rychle zaklínání a použil další, stejné kido

Izumi Razaki

Ucitíl jsem Amarovo reiatsu a reiatsu něčeho dalšího. Potencionálně silného! Omlouvám se Baru, bude to drncat! řekl jsem a přidal do kroku. Neměl jsem zase tolik "žijících" příbuzných. Byl tu Seiko a Amaru, tím to končilo. Musel jsem tedy chránit oba dva. Kromě toho by se Yoshiro zlobil, kdybych mu nechal umřít maskota

Amaru---> Hmm...svým způsobem velmi chytré a tradiční uvažování shinigami. Hrubí...lační po boji, zatímco hlásají mír. Nejste o nic lepší než Yuuchou! Zavrčí...vypadalo to, že měla s naším maskovaným přítelem ne zrovna přátelský vztah. Jakmile začne Amaru formovat kido, začne žena tancovat a s každým jejím pohybem se rozkmitá vzduch, což znamená, že její tanec způsobí vychřici, která začne metat s Amaruem tak, že bylo težké Kido vůbec dokončit.

Amaru

Fajn, fajn řekl jsem. Zatemni, Turieli! vyvolal jsem svůj shikai. Meč byl najednou tak velký, že se jsem působil asi dost legračně když jsem s ním vládl. Uvolnil jsem svoje reiatsu na maximum a vrhl se přímo na ní. Chtěl jsem udeřit do oka bouře. Vydrž Amaru! Budou tu brzo! povzbuzoval jsem se

Baru

Než stačila cokoli říct, Razaki si ji přehodil přes rameno a bez ohledu na to, že je zraněná, se s ní dal do běhu. Myslela jsem, že mě chtěl vyléčit, sakra! mihlo se jí bolestně hlavou. Nezmohla se bohužel na odpor, a tak cestou jen podivně chrčela, aby mu dala najevo, že jí právě zničil poslední dva stehy a že nemůže dýchat.