Propast pokladů

Baru

se podívala tázavě na své druhy. Jí osobně by nijak nevadilo, kdyby tu jen počkala do dalšího dne (i když netušila, jaká je teď v HM denní doba... když tu vlastně byla neustále noc...) a kdyby se nemusela dál nikam plahočit pouští... ale nebyla vůdcem skupiny a museli se dohodnout na dalším všichni.

Izumi Razaki

Mě je to jedno, ale počkám venku pokud vám to nevadí, nerad bych rušil vaše můzy... řekl jsem a mávnul rukou. Pomalu jsem vyšel ven před budovu, nerad bych zůstal v noci zavřený s hollow v jedné budově a doufal jsem, že se ke mě oba dva připojí, bylo to na nich...

Baru

se uklonila Yuuchouovi.
"Přijímáme vaši nabídku, Yuuchou-sama! Jak řekl Razaki-san, půjdeme ven, abychom vás nerušili." Znova se uklonila a dala se na ústup za Razakim.

Yuuchou

Je to na vás...nemohu vás nutit...nechcete li vidět naši práci. Ukloní se, poté pobídne Rudolfa a Eržiku, aby šli opět tančit. Tak vám zmizeli z dohledu. Světla opět pohasla, světlo se rozsvítilo a hudba začala hrát. A vy jste čekali venku...hodiny...poslouchali tu hudbu znovu a znovu a znovu a znovu. Po pár hodinách to začínalo být dosti otravné.

Izumi Amaru

Po několika hodinách poslouchání hudby jsem dostával tik do levého oka. Tohle je hrůza. Jsem Shinigami jen chvíli a už jsem podruhý na tomhle zpropadeným místě! Na akademii nám říkali něco jako že sem se beztak nikdy nedostanem a ejhle začal jsem si dost hlasitě stěžovat

Baru

poslouchala Amarovo mudrování.
"A určitě vám neříkali ani to, že tady narazíte na umělecké hollow tanečníky..." dodala celkem unuděným tónem. Ano... i ji už to začínalo zmáhat. Bylo to otravné a čekání ji moc nebavilo. Už se trochu prospala, takže byla odpočatá a zahálení se jí nelíbilo, jelikož na něj nebyla zvyklá. Přála si, aby si vzala s sebou nějakou knížku!
"Amaru-san, nemáte u sebe náhodou něco na čtení?" zeptala se s nadějí. Byl to přece důstojník knihovnické divize!

Najednou vše uticho, což bylo po několika hodinách neustáleho opakování docela příjemná změna. Zatím co vaše sluchové ústrojí a mozky jásaly, zjevil se ve vratec Yuuchou.

Yuuchou

Hotovo! Nyní mě prosím následujte. Víc neřekl, jen zamířil do pouště Hueca Munda, pryč od propasti pokladů.

Izumi Razaki

A kampak nás to vedete? Vždyť gargantu můžete otevřít kdekoliv ne? zeptal jsem se. Rozhodně jsem neměl náladu nechat se zavést někam do pouště aby mě tam něco sežralo, nebo to alespoň zkusilo. Podíval jsem se na Baru a prcka jako bych chtěl aby vyjádřili vlastní názor

Baru

pokrčila rameny. Jejím nezkušeným očím nepřipadal Yuuchou jako zrádce nebo zloduch, ale na druhou stranu... pořád byli v Huecu Mundu. Opatrnost byla na místě, ovšem Baru se obávala, aby Razaki nepřekročil onu velice tenkou hranici mezi opatrností a neslušností, jelikož měla dojem, že tento hollow by jim nevyhověl, pokud by ho nějak urazili. Zatím však nechala jednat Razakiho a čekala, jaká bude Yuuchouova reakce.

Yuuchou

Se zastavil a otočil. Chvíli Razakiho sledoval a poté promluvil. Ale samosebou...co vás nemá...jistě že mohu vytvořit Gargantu i zde!! Z jaho hlasu bylo znát, že ho vaše nedůvěra uráží. Pak tleskl rukama a nedaleko od vás se oteřela garganta. Již na první pohled byla garganta podivná. Okraje se vlnily, vycházely z ní podivné zvuky a temnota uvnitře se téměř vylévala ven. Pak ke garganě přistoupí Yuuchou s dosti velkým kamenem. Jakoby nic jej hodí do garganty, která jej okamžice vcucne a uzavře se. Než kdokoli z vás sihne cokoli namítnout, okolní krajinu protne zvuk, jako když někdo ohýbá traverzy a následně se na druhé straně propasti otevře asi dvacítka gargant, které vyplivnou kousky kamene. Yuuchou se k vám obrátí se slovy. Poslední hollow, který zde otevřel gargantu a prošel jí...dopadl podobně. Dodnes nevíme, kde všude se vlastně objevil. Takže...pokud dovolíte...žiji zde o něco déle, než vy a dal jsem vám své slovo...už to, že mi nevěříte mě nehorázně uráží...takže...budete mě následovat?? Pohlédl na vás a čekal.

Izumi Razaki

Nevěřím nikomu koho neznám, to si neberte osobně, je to jen opatrnost. Celkem se divím, že vy byste věřil nám, ostatně shnigami a hollow si jsou po krkou už po staletí, že? poznamenal jsem celkem slušným hlasem. A odpusťte mi mojí nevědomost... dodal jsem lehce pokorně.

Baru

byla dost otřesená. To, že je hollow neposlal pryč gargantou podobnou té, co právě viděli, byl celkem jasný znak, že to s nimi myslí nejspíš opravdu dobře. Na druhou stranu, nikdo jí nezaručí, že tohle neí nějaká jeho technika a že jim neprovede přesně tohle, jen o kousek dál! Civěla na kousky kamene a říkala si, že budou muset být velice opatrní. Nicméně ještě Yuuchoua úplně nezatratila, takže se nedala na zběsilý útěk, nýbrž ho následovala tam, kam je chtěl vést.

Yuuchou

Zatímco pomalu vykračoval pryč od Pevnosti Veselí, promluvil. Chápu vaší opatrnost, ale již jsem prokázal svou důvěru k vám a tak jsem čekal alespoň nějakou od vás. Nehledě na to, že jste shinigami...my jsme své primitivní pudy i averze k shinigami zavrhli...záleží, jak je to s vámi. Pakse na malou chvíliodmlčí a rozhlédne se, nejspíš aby věděl kudy dále. To již nyní neřeště...nejste v Huecu Mundu tak dlouho jako my...nemůžete vědět... Pak se odmlčel úplně a přidal do kroku. Velmi rychle jste se vzdalovali od propasti a Pevnosti Veselí.

Amaru

Nesnášel jsem tuhle poušť a to jsem tu byl zatím jen chvíli. Nohy se mi bořily do písku, ostatní šli moc rychle a navíc jsem měl moc velký zanpakuto, který se mi neustále zasekávalo do písku. Na druhou stranu tu nebylo sluníčko, které mi opravdu nedělalo dobře. To byla ale jen malá útěcha. Radši jsem ale trpěl potichu než aby si ostatní mysleli že jsem nějaká měkkota, pomalu ale jistě mi však obličej začínal ladit s vlasy

Izumi Razaki

Otočil jsem se na našeho hollow průvodce. Posledně když jsme tu byl tak se mě několik hollow pokusilo sežrat, dokonce někteří i velice, velice mazaní. Takže jistě pochopíte mojí opatrnost. Navíc mám zodpovědnost tady za prcka... řekl jsem a spražil Amara pohledem aby mlčel

Baru

byla celkem zvědavá, jak vypadají další části Hueca Munda, a její zvědavost i trochu převažovala nad strachem, že tu brzo budou v pískem zavívat její kosti. Rozhlížela se tedy kolem a následovala průvodce. Celkem mu důvěřovala, i když jiná část jejího já jí říkala, že to není moudré! Ale asi byla v duši přece jen idealistka. Neměla moc energii se zapojovat do debaty, přece jen, ani pro ni nebyla chůze pískem zrovna snadná, když si chtěla šetřit duševní energii na jiné věci.

Yuuchou

Samosebou...a protože vás chcu sežrat, tak vás táhnu někam do pustiny, místo toho, abych vás přepadl v zázemí, kde mám budovu plnou lidí, kteří by mě podpořili...proboha...jste shinigami tak trochu uvažujte... Zafacepalmuje Yuuchou. Zajímavé bylo, že považoval ostatní hollow i sama sebe za člověka...to bylo poněkud divné. Ale chápu vás...Hueco Mundo je drsné místo a né každý odhodil tak jako my...své přízemní touhy. Ale už to neprobírejme. A pospěšte..jsme skoro již tam...Mávne na vás a ukáže ke kamenému návrší, vzdálenému asi půl hodiny cesty. Cesta na něj vám při chůzi v písku trvala něco přes hodinu, avšak nakonec jste na návrští stanuli a Yuuchou se obrátil k vám. Dobrá tedy. Zde by již měla být garganta bezpečná. Nejdřív to ozkoušejme. Tlesknutím otevře gargantu. Již na první pohled se od té předchozí liší. Nevypadala nijak poškozeně, ani se z ní nic nevylívalo. Yuuchou do ní zkušebně hodí kámen a ten se nikde v okolí neobjeví, což ho nejspíš potěšilo. Mělo by to být bezpečné, můžete projít.

Baru

se užuž shýbala taky pro kámen, ale Yuuchou byl rychlejší. Vypadalo to bezpečně... pokud v tom nebyl nějaký další trik... Baru se podívala na ostatní dva pohledem, který říkal něco jako "Proč ne?" a byla připravena projít, aspoň tak vypadala. Ve skutečnosti se snažila zjistit, jestli nemá Yuuchou zvýšené reiatsu nebo nějaké jiné známky toho, že by tohle byla nějaká jeho technika, kterou udržuje, ne jen jednorázová záležitost. (nebo se garganta musí udržovat? O.o Kdo ví...)

Amaru

Drkotal jsem se pískem už ani nevím jak dlouho. Připadalo mi to jako věčnost. Už jsem měl všeho až po zuby. Ve chvíli kdy nám ten divný hollow otevřel gargantu jsem neváhal ani chviličku a skočil do ní. Už mě nevadilo protahovat svoje zanpakuto tím proklatým pískem. Občas mě deptalo bejt malej. Dostat se z Hueco Mundo byl suprovej nápad a čím rychleji tím líp

Izumi Razaki

Nestihl jsem říct nic. Ten prcek prostě zmizel v Gargantě bez varování. Musel jsem chtě nechtě facepalmnout. Tak Amaru rozhodl za nás, nemůžu ho nechat jít samotného kamkoliv, je to přece jenom můj synovec. řekl jsem, vytasil zanpakuto a vešel do garganty. Moc jsem nevěřil tomu hollowovi, ale nechtěl jsem toho prcka ohrozit

Baru

Hm, zdálo se, že vzduch je čistý. A i kdyby ne... ti dva už vkročili do garganty a Baru je za prvé nechtěla nechat jít bez dozoru a za druhé tu nechtěla zůstat sama! Yuuchou asi nebyl zlý, ale byl prostě divný. Uklonila se tedy, jako poděkování, a také vstoupila do garganty, ať už se stane cokoli.

Všichni jste zmizeli v gargantě. Yuuchou se za vámi ještě podíval a jeho záda pak zmizela s uzavřením garganty. Pak už to byla obvyklá cesta gargantou, i když pro shinigami asi ne moc obvyklá. Důležité však bylo, že váš běh po cestičce, kterou v předstihu před vámi dělal Amaru, probíhal hladce. Po chvíli jste dokonce viděli kýžený konec - Seireitei. Všechny ty stříšky, obláčky a hlavně obrovský kopec Soukyoku, rýsující se v štěrbině. Avšak...co by to bylo za výlet do Hueca Munda, kdyby vás samo Hueco Mundo vydalo tak lacino. Samosebou...pokud se něco může pokazit, tak se to taky pokazí. Ze Seireitei se podivně zablesklo a gargantou prošel nějaký druh elektrického výboje. Zasáhl taky vás a způsobil, že vaše reiatsu nejdřív prudce vzrostlo až za hranice vašich normálních reiatsu, což nebylo dvakrát příjemné a poté se prudce utlumilo...Celá garganta se rozpadla a vy jste ztratili vědomí.

Razaki, Baru---> Začali jste se pomalu probouzet. Vaše reiatsu se pomalu dostávalo do normálních hodnot a tak jste nabývali vědomí. Když jste otevřeli oči, uviděli jste tmu, takže jste vlastně neviděli nic. Cílili jste však pod sebou chladný písek a když jste pohlédli nahoru, uviděli jste tenký světlý pruh. Vypadalo to, že jste na dně oné propasti. Pak jste si ale něčeho všimli, necítili jste Amarua.

Amaru---> Také jsi se začal probouzet a také jsi cítil písek, avšak nikde jsi necítil své dva spoluputovníky. Místo toho jsi ve tmě cítil něco jiného...popravdě...někoho...neviděl jsi kde a jak daleko je, ale byl tam. Pak se ozval hlas...jasně ženský. Po tom všem na mě posílá...kluka...takového ťunťu?....Yuuchou....asi je to s tebou horší a horší... Hlas se mezi skalami nepříjemně ozýval.

Izumi Amaru

Na chvíli to vypadalo, že tohle bude přijemně krátký vejlet do Hueco Mundo. Bohužel jsem si neuvědomil zákony dramatu. Než jsem se nadál tak jsem ležel v písku a nutno dodat - ZASE!. Když jsem ze sebe konečně dostal vztek který mě už dožrával tak jsem uslyšel nějakej hlas. Opřel jsem se o Zanpakuto a vydrápal se na nohy. Opravdu vtipný, čí nápad byl tohle?

Izumi Razaki

Dopadl jsem opět do písků Hueco Mundo. Moje reiatsu bylo na výkyvy zvyklé (díky tomu že moje Zanpakuto je psychopaticke cvok, to nepočítám Henryho), takže jsem se zmátořil celkem rychle. Rozhlédl jsem se kolem a uviděl Baru, zdála se být v pořádku, ale Amaru tam bohužel nikde nebyl. Necítil jsem ho nikde v okolí. Celé okolí osvítilo červené světlo. Baru - fukutaicho, jdu si to vyřídit s těmi hollow! Vymlátit z nich kde je Amaru! řekl jsem a zamířil směrem k pevnosti tančících hollow