Propast pokladů

Razaki, Amaru, Baru -> Leželi jste v jemném, bílém písku. Měli jste ho snad úplně všude. Nad vámi se klenulo temné nebe. Byl na něm měsíc, ovšem nedalo se říct, že by nějak zářil nebo osvětloval krajinu. Prostě tam visel, jako atrapa. Leželi jste na samém pokraji zející, hluboké propasti.

Izumi Razaki

Zamrkal jsem a podíval se na "nebe". Bylo tak nechutně povědomé, ne že bych viděl přímo tohle, ale spíše ta jeho... neskutečnost. Nééé, nééé, nééé.... zabručel jsem, nabral do dlaní písek a hodil ho někam před sebe. Vstal jsem a málem spadl do propasti. Raději jsem se odvrátil na druhou stranu a uviděl Baru... Sakra! Kletba dveří opět útočí! řekl jsem a opravdu litoval, že jsem nevešel oknem, některé zvyky by se němely porušovat, nosí to smůlu. Co mě to sakra napadlo jít dveřmi?!

Izumi Amaru

Zamrkal jsem a podíval se na "nebe". Bylo mi ale ukradené, protože mi přišlo, že jsem ležel na něčem měkkém. S fakt pitomým pocitem jsem otočil hlavou. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ vyskočil jsem a zabalancoval na hranici propasti. Omlouvám se Baru-fukutaicho! Já nechtěl! Bylo to nehoda! omluvil jsem se své ex-matraci

Baru

se necítila moc dobře. Právě šla z nemocnice a pobyt v Huecu Mundu určitě nebyl to, co by si představila pod slovem "rekonvalescence". Uvědomila si, že leží na písku... někdo blízko ní říkal něco o dveřím... a pak jako by z ní spadla taková menší tíha a někdo se jí začal omlouvat. Zvedla hlavu. Rozostřeně spatřila něco zrzavého. Nebylo možné v tom nepoznat důstojníka desáté divize.
"Ale... to je v pořádku..." zasípala, ale dále ležela. Bylo jí tak nějak slabo z toho, co se právě stalo, ať už to bylo cokoli. Chtěla si jiště chvíli odpočinout a zkusit si srovnat v hlavě, proč leží na tom písku a kolem je najednou taková hrozná zima.

Izumi Razaki

Chytil jsem balancujícího špunta a zahodil ho asi 3 metry před sebe do relativního bezpečí písků Hueco Mundo. Dej bacha prasynovče... okřikl jsem ho. Sehnul se, čapl Baru-fukutaicho a pomohl jí na nohy, až už chtěla nebo ne. Paráda... je vždycky pěkné se probudit v Hueco Mundo... nemyslíte Baru? řekl jsem.

Baru

"Cooo-OOOOO?" protřela si oči a její nesmělé "co?" přešlo v řev, když uviděla, že opravdu okolí vypadá tak, jak jí popisovali Hueco Mundo. Sama tu nikdy nebyla a ráda by to tak nechala... ale asi se její předsevzetí právě narušilo. Vrávorala v písku a nebylo jí nijak moc dobře. Potom ale zbystřila a oči se jí projasnily. Hudba? To se jí k tomuhle světu tedy nehodilo. Neměla jen halucinace?
"Slyšíte to taky?" zeptala se a natahovala uši, aby to co nejlépe slyšela.

Izumi Razaki

Jo, myslím, že to slyším taky. Rozhodně navrhuju k tomu nechodit... určitě to bude nějaká léčka hollow lákající všechny kolem do záhuby... tohle místo je vše, jen ne bezpečné... řekl jsem a pro jistotu popadl svojí zbraň. Věřte mi, byl jsem tu a fakt to tu není moc bezpečné... dodal jsem ještě

Baru

"Já neříkala, že bychom k tomu měli jít," zamručela. Ale po pravdě ji hrozně zajímalo, kdo nebo co vyluzuje hudbu v tomto temném světě. Proto dodala. "Třeba bychom tam ale našli nějakou stopu, která by nám pomohla pochopit, co tu děláme a proč... Rozhodně v tom vidím víc šancí, než toulat se tady tou pouští..." Rozhlédla se po bílých, nekonečných dunách.

Izumi Razaki

Dobrá tedy, prozkoumáme to, ale opatrně. A pokud bude nějaké nebezpečí, tak chci, abyste tady špunta dostala do bezpečí, já se s tím vypořádám, ano? Samozřejmě nemám právo vám dávat rozkazy, berte to jako žádost řekl jsem. Tak nějak jsem si věřil

Baru

"Dobrá," přikývla. Sice měli s Razakim stejnou hodnost, ale stejně byl pro ni autorita. "No ale kudy se tam dostaneme?" zamyslela se a rozhlédla se, jestli neuvidí nějakou schůdnou cestu dolů do průrvy, nad kterou právě stáli.

Izumi Razaki

A co prostě já nevím... jít dolů? Tady žádná trhlina snad není ne? Tak prostě půjdem dolů, nebo je to špatný nápad? řekl jsem, neboť mnoho shinigami prostě zapomínalo, že můžou chodit "po vzduchu". Chvíli jsem přemýšlel, zda se zeptat i špunta, ale pak jsem si to rozmyslel.

Baru

"Tak ta možnost tady je..." řekla pomalu. Samotné se jí do toho moc nechtělo, byla zraněná a tohle vyžadovalo používat reiatsu. Ráda by si to málo energie, co měla, zachovala na případný boj, útěk nebo něco podobného, co by jí mohlo zachránit život. "Ale já bych to pro jistotu nejdřív celé obešla, než se do toho pustíme. Možná že se tak i dozvíme něco víc o tomhle místě a o tom, co máme dole očekávat..." Ano, jestli najdou stezku lemovanou kostmi, je to znamení se obrátit a upalovat pryč. Pomalu se vydala na obchůzku podél poměrně velké díry.

Izumi Razaki

Tak si jí teda necháme v záloze. Máte pravdu, že za to, že to tu projdem nic nedáme. Maximálně narazíme na nějaké hollow které rozprášíme na prvočinitele. řekl jsem a vydal jsem se za podkapitánkou. Takže... vy jste v Hueco Mundo ještě nebyla co? Jak se vám tady líbí? zeptal jsem se, neboť nějak váznul hovor.

Baru

pohlédla na Razakiho pohledem, který vyjadřoval absurditu situace, kde se jeden shinigami ptá druhého, jak se mu líbí v Huecu Mundu.
"Krása," odpověděla tónem, který vyjadřoval totéž. Při zmínce o rozprašování hollow sjela rukou s Giovannimu. Už dlouho ho nepoužila... a vůbec jí to nevadilo! "A vám?" zeptala se Razakiho, jelikož ji zajímalo, co na to řekne on.

Izumi Razaki

No, nevěřila byste tomu, ale mě se tu líbí... má to tu svoje kouzlo. Samozřejmě, musel jsem málem umřít abych ho našel, ale tak to v život bývá. Musíte uznat, že je tu docela klid... řekl jsem. Samozřejmě na prázdniny bych sem svojí rodinu zrovna nevzal... dodal jsem ještě a pokračoval v cestě...

Baru

"Vypadá to, že se blížíme ke zdroji té hudby!" řekla celkem zbytečně. Měla z toho rozporuplné pocity. Bylo dost pravděpodobné, že tohle celé je past. Ovšem na druhou stranu... proč by nějaká bytost lákala v Huecu Mundu svou kořist na hudbu? Pochybovala, že hollow jsou hudební fanoušci, a jiní tvorové se tu moc často nevyskytovali. Bylo to zkrátka záhadné a vzbuzovalo to její zvědavost.

Izumi Razaki

Zdá se no... řekl jsem a vytáhl Batariela. Narozdíl od Giovannyho byl používán až příliš často, ale co se dalo dělat. Víte, nechci se Vás v žádném případě dotknout, ale jak dobře s tím umíte zacházet? kývnul jsem směrem k její zanpakuto. Neberte to prosím jako urážku, ale nikdy jsem Vás neviděl to použít...

Baru

"V pořádku, neberu to jako urážku," řekla trochu odměřeně. ve skutečnosti to jako urážku brala, i když ji to samotnou překvapilo, protože Razakiho otázka byla k věci a oprávněná. "Nejsem zrovna... bojový typ, co se zbraní týče," připustila, jelikož neodpovědět by odporovalo tomu, co už řekla. "Ale nebojte, kidou zvládám," dodala chladněji, než by si přála.

Izumi Razaki

No, jsem si jistý že ano! Nepochybuju o vašich Kido schopnostech, jen mě zajímalo zda jste už někdy použila zanpakuto v opravdové bitvě. Já osobně jsem zase levý na kido, celkem... doufejme, že nebudeme muset ani jedno z toho použít... řekl jsem a pokračoval dál... blížili jsme se, cítil jsem to

Baru

se zarazila a hleděla s dost přihlouplým a nevěřícím pohledem na to, co viděla.
"Začínám si říkat, že máme vidiny. Odkdy hollow stavějí?!" Zajímavé, to, že by hráli na nástroje, jí přišlo přijatelné, ale architektura ne. Ale rozhodně chtěla jít dovnitř. Byla hrozně zvědavá.