Propast pokladů

Izumi Razaki

Bylo to čím dál divnější. Hollow, který hraje uprostřed pustiny v díře, ve které má náhodou pevnůstku. No jak pravděpodobné to sakra mohlo být? Už jsem v Hueco viděl divnější věci, třeba entitu známou jako "pan ťuňťa" nebo tak nějak...
Nevím, ale můžu to velice rychle od-stavět... řekl jsem a vytáhl Batariela...

Baru

přejel jí mráz po zádech, když najednou pocítila přítomnost nějakého reiatsu. A potom sebou i trhla, když se jí zazdálo, že uslyšela ve vzduchu nějaký hlas. Začala se otáčet a hledat jeho původce, ale nikde neviděla nikoho, než byli oni tři. Asi se mi to zdálo... pomyslela si, ale moc klidná nebyla. Srdce jí bušilo a i ona přesunula ruku k jílci Giovanniho, nevytáhla ho ale.

Izumi Razaki

Neměl jsem rád skryté hlasy, tajné signáli a podobné náznaky přítomnosti. Vždycky jsem měl pocit, že jednám s někým, kdo neuměl jednat a bojovat fér. Fajn! Ukažte se, nebo usmahnu okolí v poloměru 10 metrů kolem sebe... řekl jsem a máchnul Batarielem před sebe!

Baru

šla raději trochu dál od Razakiho, kdyby to myslel vážně, aby se mohla v rychlosti odsunout o vzdálenosti 10 metrů od něho nebo radši dál.

Izumi Razaki

Podíval jsem se na Baru. Ale no ták, nebojte se... přece bych Vás nevybuchl, to by ode mě nebylo ale vůbec pěkné... řekl jsem a zamířil si to k budově, která byla stále ještě poměrně daleko. Na první pohled jsem šel bezstarostně, ve skutečnosti jsem ale sledoval všechno kolem sebe, abych náhodou nevešel do nějaké pasti...

Baru

"Nebylo, ale to mě stále nepřesvědčuje, že byste to neudělal," pozvedla obočí, napůl pobaveně. Měla o Razakim mínění, že je to šílenec a že nebere moc ohledy na ostatní, hlavním důvodem byly dveře a taky pár historek, co slyšela od jiných lidí. Ale zařadila se tedy zpátky vedle něj a také pokračovala k budově. Bylo to dost daleko a už ji to trochu zmáhalo, ale snažila se nedávat nic najevo. Jen se snažila nenápadně zjistit, jestli jsou její zranění a obvazy pod shihakushou v pořádku.

Izumi Razaki

Ale no tak, co si to o mě myslíte? Chtěl jsem vyděsit tu entitu... rozhodně bych neodpálil Vás a tady špunta řekl jsem a totálně svému drahému prasynovci zničil účes přátelským cuchání vlasů. Pak jsem si všiml, že vypadá nějak unaveně. Jste v pořádku? zepta jsem se a zvedl obočí.

Baru

na Razakiho otázku jen neurčitě kývla hlavou. Neměla chuť se tu pouštět do zpovědi ze svého zdravotního stavu, stejně se s tím dalo pramálo dělat, kdyby byl špatný. Takže nezbývalo než doufat, že špatný nebude, nebo aspoň že nebude horší než teď. Jak se přibližovali, hudba zesilovala a byla jasnější. Jasnější byl taky jejich obrázek o tom, kam se to blíží. Začínalo to být poněkud strašidelné. Pobouraná, stará budova, z níž vycházela hudba... která navíc přestala. Baru se tím zarazila a čekala, že se stane něco hrozného, že se někdo nebo něco zjeví! Ale nic se nestalo, hudba se obnovila. Baru se podívala na Razakiho.
"Tak co říkáte... jdeme dovnitř? Po pravdě necítila bych se příjemně, kdybychom se teď k tomuhle místu obrátili zády... hlavně proto, že bych se bála, co nám na ty záda skočí," vyjádřila své momentální pocity. A dokonce vytáhla zanpakutou.

Izumi Razaki

Moc se mi nechtělo věřit že je v pořádku. Pokud vám něco je tak tady špunt prý umí celkem obstojně léčit co jsem slyšel... ale máte pravdu, měli bysme to prozkoumat. A nemějte strach, cokoliv co by na vás chtělo zaútočit by muselo projít přeze mě... řekl jsem a vešel zničenou polovinou dveří dovnitř. Dával jsem však pozor, aby druhá polovina třeba nespadla na Baru

Baru

nechápala.

Spoiler:

Tohle byla prostě jedna z věcí, které by ji nenapadly ani v nejzhulenějších snech, pokud by se někdy zhulila, což nehrozilo. Neměla vůbec slov, dokonce ani neměla momentálně dostatek duchapřítomnosti na to, aby se podívala, co na tento výjev říkají její společníci. Jen stála a čekala, jestli si jich ti dva všimnou, a jak budou reagovat na vyrušení.

Izumi Razaki

Nehnul jsem ani brvou jen sledoval ten výjev. Dva tančící hollow... jasně... proč ne? Popadl jsem Batariela do levé ruky a odkašlal si. Nebylo přeci vůbec čestné bodnout ty hollow do zad. Navíc takhle měli čas získat špatnej dojem, což bylo vždycky dobrý

Podivné, ale hollow nijak na Razakiho odkašlání nezareagovali...tančili dál...udělali dokonce otočku. Zatímco dva hollow tančili i nadále, sálem se ozvalo hlasité pštění. Pšššššššššššššt... Pak na chvíli hlas umlkne a hollow s elegancí dotančí a ukloní se...bůhvíkomu. Pak se odněkud z prostoru opět ozve neznámý hlas.

Neznámý hlas

Není příhodné rušit umělce při práci! Kdo to k nám vůbec zavítal?! Světlo, do té doby osvětlující dva hollow zamířilo na vás tři a trochu vás oslepilo. Aaaach tak...Shinigami...jaká nečekaná, ale příjemná návštěva. Ozve se sladce odněkud ze tmy. Povězte...co někdo jako vy...pohledává na tak ohyzdném místě, jako je Hueco Mundo? I když jste sina světlo přivykli, byla kolem vás neuvěřitelná tma.

Baru

schovala svůj meč za záda, aby nebyl tak nápadný, a doufala, že Razaki udělá totéž, i když to nevypadalo. Nechtěla mu dát příležitost přejít k jeho způsobu vyjednávání, tak se raději přemohla a promluvila rychleji než Batariel.
"Ehm... to je trochu složité, víte? Nemohl byste nám pro začátek říct, kdo jste vy, když nás už jste poznal?" zkusila to přímou metodou. Ráda by věděla, s kým to mluví, než začne přemýšlet, jak to s ním uhrát.

Izumi Razaki

Zachoval jsem taktní mlčení, ale zatvářil jsem se jednoznačně - pokud se o něco pokusí tak proměním široké okolí ve spálenou pustinu... ale diplomacii jsem radši nechal na Baru. Byl bych nerad, kdybych vyprovokoval nějaký útok. Moje ohnivé útoky byli značně smrtelné i pro moje drahé kolegy

Neznámý hlas

Ó ano, ano, ano...správně...kdepak jsem nechal své slušné vychování. Jeho tón hlasu říká, že to myslí vážně. Odpusťe...odpusťe...dovolte, abych to napravil. Světlo, jenž vás oslepovalo najednou zhaslo a vás obklopila tma. Chvíli se pak nic nedělo, ale ve chvíli, kdy už vám to přišlo divné, se opět rozsvítilo. Tentokrát ozářilo světlo schodiště v prostřed sálu. Stál na něm hollow. Jakmile jej světlo ozářilo začal s velkou noblesou scházet po schodech. Osvětlen kuželem světla došel až asi pět metrů od vás. Pak teatrálně rozmáchne pažemi. Vítejte...v Pevnosti Veselí! Jakmile to řekne, začnou se v celém prostoru rozsvěcovat světla a vašemu pohledu se naskytne taneční sál s balkóny, pódiem a všemi věcmi s tímto souvysejícími. Vnitřek byl mnohem zachovalejší než venek. Rád bych se vám představil...jmenuji se Yuuchou...a toto jsou Rudolf a Eržika! Ukáže na dva hollow, kteří tančili.

Baru

měla na mysli jen tři slova - to čo je?!
Vůbec nechápala, co se děje. Nicméně, stále žili a to bylo dobré znamení, aspoň v to doufala.
"Těší mě, já se jmenuji Baru a tohle jsou Razaki a Amaru," představila co nejjednodušeji sebe i své společníky, ať už se jim to líbilo nebo ne. Jména nikoho nezabijou, ne...? "Promiňte, že to tak řeknu, ale... co jste zač? Jste hollow? Jsem poměrně zmatená..." zeptala se na první věc, která ji napadla. Jen doufala, že to jejich "hostitele" neurazí.

Izumi Amaru

Vytrhl jsem se z dlouhé letargie. Byl jsem daleko zmatenější než fuku-taicho Baru, ale nedával jsem to tak najevo. Vždyť je jasný, že jsou hollow, otázkou je co dělají v týhle poničený pevnosti. A proč tančí, neměli by hollow žrát jiné hollow aby byli eh, lepší hollow? vmetl jsem jim nepřímo do tváře to že jsou divní

Yuuchou

Prohlédne si všecky tři, avšak mu není vidět do tváře přes jeho masku a tak ani nemůžete rozpoznat, co si myslí. Ano...je to tak...BÝVALI jsme hollow! Kdysi...to je již historie. Nyní...jsme...lepší...jsme civilizovanější...jsme umělci. Všichni tři hollow spražili Amarua pohledem, jako kdyby je to co řekl nevýslovně urazilo. Primitivní hollow to jistě dělají...né my...naše síla netkví v síle cera....naši nesmrtelnost nám nezaručuje zrychlená regenerace...To naše dílo! Naše umění je to co nás činí silnými...co násčiní nesmrtelnými. Celou svou řeč vedl dosti teatrálně. Vypadal na zkušeného řečníka. Mezitím se do haly začali dostávat další hollow. Někteří měli více lidské rysy...jiní méně...zajímavé bylo, že jste necítili jejich reiatsu...nejspíš jej všichni zadržovali.

Izumi Razaki

Fajn, vždycky se rád setkám s hollow, kteří preferují diskuzi před bojem. Ale když nás omluvíte tak my se musíme dostat pryč z tohoto proklatého písečného pekla... řekl jsem a schoval Batariela zpět. Podíval jsem se na Baru i prcka zda ještě nechtějí něco probrat s "umělci"

Baru

nenápadně Razakiho zarazila. Ti hollow nevypadali bezprostředně nebezpečně...
"Yuuchou-sama, pokud se neurazíte, měla bych jeden dotaz. Jak byste se díval na to, kdybychom vás poprosili o pomoc? Víte... pravda je, že jsme se do tohoto světa dostali nedobrovolně, pořádně sami nevíme jak. Nepomohl byste nám zpátky do Soul Society? Tedy samozřejmě pokud to nepřesahuje vaše schopnosti nebo pokud to není proti vašemu přesvědčení..." pronesla uctivě. "Mimochodem, vaše umění je opravdu úžasné!" dodala. Říkala si, že kompliment nemůže uškodit, i když tohle nebyl zrovna její oblíbený styl.

Yuuchou

Pomoc? Nevidím v tom nejmenší problém, pokud to nebude něco co bychom nemohli splnit. Přitaká hollow s černou králičí maskou. Ooooh...to..co po mě žádáte je dosti obtížné a zde...neproveditelné. Avšak...nesmutněte drazí přátelé. Rozmáchl teatrálně rukama. Doufám, že se neurazíte, ale ani my vás zde zrovna rádi nevidíme. Pochopte to...jste shinigami a ti mají tendence nás tak trochu likvidovat. Pokýve hlavou a dva hollow za ním udělají to samé. Mohu vám všem nabídnout, že vás odvedu dále od této trhliny a tam vám otevřu gargantu do vašeho světa. Tím bude vše vyřešeno. Mou jedínou podmínkou je, že počkáte do zítřka! Mám zrovna můzu a má můza je přelétavá mrcha, která mi ráda uniká. Procedí poměrně nervně skrze zuby. Tak shinigami? Přistoupíte na mou nabídku, nebo můžete pokračovat ve své cestě... Ukáže jim do nekonečné pouště.