Propast pokladů

Izumi Razaki

A já si myslím, že v Las Noches není nic bezpečného. A popravdě potkat znova Jitena tak mu opět oddělím hlavu od těla. Čímž by se dostal Amaru do smrtelného nebezpečí, jelikož jeho zrzavá palice ho před Jitenem nezachrání... řekl jsem a sprostě tak využil její fixace na Amara

Aeir

Aha...tak to určitě...nevěděla jsem, že je jiten sama tak zlý...Ale vy jistě pana Amarua ochráníte že ano? usmála se na Razakiho.

Izumi Razaki

Nejsem si jistý, posledně když jsme bojovali, tak jsem umřel. řekl jsem klidně. A jak jste slyšela jde tu o čest "Pana Amara" o jeho životě teď ani nemluvím... řekl jsem. Každopádně tady prcek je můj příbuznej, takže klidně za něj položím život, ale hned potom co ho položím já, tak on taky... řekl jsem.

Amaru

Vybalil jsem na Aeir svůj nejsmutnější pohled který jsem uměl. Dokonce jsem uronil slzu. Nemusel jsem se ani moc snažit do breku mi bylo od začátku mise. Opravdu nám nemůžete pomoci? zeptal jsem se nesmírně smutným hlasem.

Baru

"Díky," hlesla. Nevěděla, jestli ji to potěšilo, ale rozhodně se cítila trochu sebevědomější. Trochu. Mizuki byl vždycky velmi pozitivní člověk, který dokázal člověka rozveselit, ať už jeho předpovědi byly reálné nebo ne. Doufala, že se zlepší... chtěla se zlepšit. "Mizuki-san... Jak je vlastně možné, že jste tady?" Byla opatrná, rozhodně se nehodlala ptát na vzpomínky, které viděla. Bylo v nich několik věcí, o kterých si myslela, že bude lepší, když zůstanou skryty. "Proč jste za mnou přišel?" U těch slov se musela usmát. "Ráda vás vidím, opravdu. Hodně všem chybíte, kapitánovi... celé divizi..."

Mizuki

Když se ho Baru zeptá, tak se trochu zamračí. Je to tak trochu složitější Baru...je to povídání na delší dobu... Zamyslí se, jak začít. Na začátek vás ujistím, že nejsem přízrak...ani strašidlo...teda né tak docela...toto je...jak to jen říci...schopnost mé zanpakuto... Odmlčí se. A přišel není to správné slovo...našel jsem vás náhodou...a...potřebuju, abyste pro mě něco udělala...ale to později...teď vás myslím potřebují nahoře. Usměje se a pokyne jí, že může opustit vnitřní svět.

Baru

byla trochu zmatená, ale nakonec přikývla. Náhle zjistila, že se probudila, že už není ve svém vnitřním světě. Rychle si sedla a rozhlížela se kolem sebe, co se děje. Měla hlavu plnou tolika věcí, že skoro zapomněla, co se právě děje a v jaké jsou situaci.

Aeir

Si všimla, že se Baru vzbudila. Tak jste kompletní... Koukne na Amarua, i když ho nevidí. Já...pane Amaru..udělám vše pro to, abych vám pomohla...pokusím se tu gargantu udržet co nejdéle a... Přejde pomalu k Amaruovi. Chvíli se zdráhá, ale pak mu podí svou masku. Tady...pro vás...na památku...teda pochopím, když to odmítnete... Řekla, i když to spíš vypadalo, že jestli jí odmítneš tak na místě pojde žalem...asi to pro ní hodně znamenalo. Ona...snad vám přinese štěstí...a já budu moct být s vámi pane Amaru... Koukne na Amara, Razakiho a Baru...pak švihne rukou a otevře gargantu...vypadá dost soustředěně.

Izumi Razaki

Slibuju, že až se začne vyrábět akční figurka Amara tak vám jí pošlu do Hueco Mundo. řekl jsem. Sice by jí neviděla, ale mohla si jí alespoň osahat, což ostatně vypadalo, že by nejraději udělala i teď. S myšlenkou, že už mu nikdy neřeknu jinak než "Kirk" jsem pomohl na nohy Baru. V pořádku? Tady Ariel nám pomůže dostat se domů, jste připravena? Měli bychom vás nejspíš dostat rychle do 4. divize ať vás zkontrolují, přeci jen to byla náročná cesta

Amaru

Díky to je od vás no ehm pěkné řekl jsem lehce rozpačitě a přijel nabízený artefakt. A taky děkuju za vaší pomoc, fakt si toho cením řekl jsem a hodně rychle se vydal do Garganty. Necítil jsem se vůbec dobře a už jsem chtěl být doma, nejlíp v posteli.

Baru

"A... asi ano..." zamumlala jenom. Pořád se rozhlížela, jako by někoho hledala. Co když s ní může Mizuki-san mluvit jenom tady? V tom případě ještě nechtěla pryč! Ale bylo jasné, že zdržovat se v Huecu Mundu bylo bláznovství. Asi byl čas vykročit zase do světa živých... mrtvých... ale... chápete! "Vy nejdete s námi, Aeir?" obrátila se na poslední chvíli na Aeir, protože to vypadalo, že se loučí. "Myslela jsem, že jste chtěla vyhnedat mírumilovné hollow v Soul Society..."

Aeir

Koukla se na Baru.(Já vím, že je to blbina) Nebojte...já už si je najdu...musím zůstat tady, abych se soustředila na udržení garganty..už tak je to dost riskantní. Myslím, že se ještě uvidíme... Usmála se na ní a opatrně jí nasměrovala do garganty. Bála se, že to nedopadne dobře, ale chtěli to.

Izumi Razaki

Tak díky za pomoc, snad se vám povede najít si cestu tam kam chcete. A nebojte se, někdy pošlu Amara aby vás přišel do vesnice hollow navštívit. řekl jsem, abych jí dodal sílu. Vzal jsem do ruky hrst písku z hueco mundo a vešel do Garganty. Doufal jsem, že to Amara nevyklopilo někde, kde ho sežerou hollow...

Aeir

Já...děkuji za záchranu...život je něco, co vám tímhle nesplatím... Usměje se na Razakiho. Při zmínce o Amaruovi se začervená.

Baru

toho měla na mysli hodně, včetně mírného pohoršení z reakcí Aeir na Amara, protože se jí nezdál zletilý, ale tak, lidé jsou různí. Vstoupila ted do garganty a to, že by mohla zemřít a už se nikdy nezjevit na světle božím, ji ani nenapadlo... pro jednou.

Utíkali jste Gargantou...první byl Amaru...kouske za ním Razaki a poslední byla Baru. Garganta rozhodně nebyla v pořádku...všude to jiskřilo...sem tam se to zatřáslo ale jinak to vypadalo v pohodě. V pohodě to bylo téměř celou cestu, kdy ke konci se začala garganta hroutit, jak vás Aeir varovala. Amaru proskočil ještě docela v pohodě, Razaki to zvládl jen tak tak, ale Baru zůstala v hroutící se gargantě...vše se to zamotalo.

Amaru a Razaki - Pokračujte
tady.

Baru- Tady.

----------------------------------------------------------------------------------------------

HMS Titanic

Se pomalu ale jistě blížil k propasti. Cesta z Las Noches mu trvala zhruba půl dne, což bylo poměrně rychlé, vzhledem k tomu, jak daleko se trhlina nacházela. Vy tam, už se blížíme...tak se přichystejte...

Zekke

Když si nás přestal všímat a prostě pokračoval v cestě, tak jsem se podíval na Yumi a usedl někde na zem..opřel jsem se o zeď, no, vlastně o tělo toho hollow a dřímal. Při tom všem jsem přemýšlel, co mě tam asi čeká. Zatnul jsem ruce v pěst a hned vyměknul. Vzpomněl jsem si totiž, jaká byla má filozofie, že se má z boje utikat, že bychom měli být mirumilovni a netoužit po pomstě, protože pomsta plodí jen další pomstu. Věděl jsem ale, že už jsem si svůj život padavky odžil a teď jsem mohl v klidu umřít a zamířit za pomstou. Život pro mě neměl smysl. "Fajn." Pronesl jsem, vstal, oprášil se a připravil se na výstup.

Zekke

Na palubě jsem koukal na ty trhliny a při tom poslouchal to, co ten hollow říkal. Docela mě to i začínalo zajímat, historie tohoto místa a to jsem se fakt divil. Nenapadlo by mě, že se ještě budu zajímat o něco jiného, než o pomstu. "Fajn, tak půjdeme, měj se." Pokývl jsem na toho jezdícího hollow, který vážně vypadal, že už má lecos za sebou, nic ve zlém, no a skočil na začátek té trhliny. "Nějaké nápady, připomínky, než tam skočíme?" Zeptal jsem se Yumi.

HMS Titanic

Cosi zahuhlal a pak se pomalu zanořil do písku. Nezbyla po něm ani památka...po tom majestátném hollow, i když, byl to hollow?

Yumi

No...měli bychom se tam vydat...cesta je to prý dlouhá...tak pojďme... Vydala se ke kráteru.

Propast pokladů byla ještě daleko tajemnější než si kdokoliv dokázal představit. Bylo vidět, že tato oblast je odkazem dlouhé historie, jelikož se na zdejší krajině dost podepsal zub času. Průchodem jste se dostali na okraj velkého údolí, z kterého doslova pramenil nepříjemný pocit. Tímto pohledem jste pochopili, proč se zrovna někdo tak silný jako Jiten, sem vůbec nechtěl jít. Po pár krocích jste se ocitli na pokraji ohořelého lesa, kde vaši skupinku překvapil strážce, který údolí údajně hlídá jíž přes tisíc let, což v mnohých z vás budilo respekt a zároveň jisté napětí. Zekke nakonec za pomoci své vychytralosti a nutné dávky štěstí uhádl odpověď na otázku, která by ho v případě špatné odpovědi usmrtila. Strážce tedy nechal skupinku projít a sám se za pomoci svých schopností dematerializoval. Les byl plný zvláštních menosů, kteří byli atypický svou výškou a zlatými maskami. Zekkeho skupina nakonec prošla až do starého města, které bylo usazeno až na samém dně údolí. Časem zničené město poukazovalo na to, že i hollow mohou být inteligentní a jejich architektura v mnohém předčí tu lidskou. Celou výpravu uzavřelo setkání s přízrakem, který parazitoval na menosech, které jste potkali v lese. Ten označil Zekkeho za nastávajícího krále Hueco Mundo a doporučil mu navštívit lesy menosů na severu, jelikož menosové jsou údajně stěžejní síla celého Hueco Mundo.

----------------------------------------------------

Přízrak předků

Bylo pro něj záhadou, jak se skupinka takových hollow dokázala dostat na tak nebezpečné místo. Rozhodně si byl jistý, že ten tmavovlasý kluk má v sobě potenciál něco dokázat, avšak takových tady v Propasti pokladů už bylo několik. Pak si vzpomněl, že chtěl Zekkemu dát pomocnou ruku. Víte, proč se tady tomu místu říká Propast pokladů? Tázal se skupinky, přesto že to byla spíš řečnická otázka. Za jeho stínem se totiž tyčila budova připomínající svatyni, okolo které měly být nejspíš původně sochy. Místo soch však již zbyly pouhé pilíře a pahýly, takže nebylo nic poznat. Je to Chaperu no sento, nad kterou bdí předkové hollow. Cestovatelům nabízí za jejich statečnost vybrat si svou odměnu. Vysvětlil jim, proč by měl Zekke kapli navštívit.

Zekke

Dostali jsme se až do samotného cíle, Propast pokladů. Cesta byla vskutku náročná, ale nic nás neodradilo. Přízrak začal mluvit docela vážným tónem o nějakém finále. "Za statečnost? Moc jsme toho nedokázali, takže v tom určitě bude ještě nějaké háček, nebo ne?" Tázal jsem se předka a podíval se na Yumi. Pak zase na něj, prohrábl jsem si vlasy a pokračoval. "Potřebuji získat sílu, která předčí síly Shinigami. Jsem ochoten pro to udělat cokoliv.. " Poté jsem sklopil hlavu ve stínu. "Žene mme pomsta."

Přízrak nejspíš nic nenamítal a tak jste se vydali ke kapli u níž jste záhy zjistili, že budete muset vstoupit po jednom. Vnitřek připomínal obyčejnou opuštěnou kapli s kamenou dlažbou. To zvláštní však byl strop, který vypadal jako noční obloha v reálném světě. Zekke však cítil, že se jedná o další přízrak. Nějaké záhadným způsobem již dokázal vycítit jejich přítomnost. Žene tě pomsta, pro kterou jsi schopný udělat vše? Tázal se přízrak v podobě oblohy ženským hlasem. Řeknu ti tajemství, které si pamatuje již minimum hollow žijících v tvé době, Zekke. Tvoji předkové ukrývali svou sílu do malých přednětů, aby zbytečně nenarušovali tento svět. Avšak jak to již bývá, jeden z tvých předků byl velmi chamtivý a snažil se získat všechny tyto nádoby síly. Samozřejmě, předem byl odsouzený k záhubě a i on sám si moc dobře uvědomoval, že svůj závod o sílu nemůže přežít. Aby však jeho chamtivost přežívala dál, vytvořil Ringu no Tamashī, do kterého ukryl veškerou sílu, kterou získal. Tím uvrhl Hueco Mundo do obrovského chaosu, protože ten, kdo tento artefakt vlastnil, dokázal vládnout. Dnes však tento artefakt odpočívá právě zde, protože poslední velký hollow, který ho vlastnil, vytvořil právě údolí zvané Propast pokladů. Byl jsi naprosto šokován spoustou tajemství, které ukrývala Propast pokladů, ale toto tajemství bylo to nejmystičtější.Chvíli jsi nevěděl, co se bude dít. Přízrak nic nějakou dobu neříkal a v okolí se taky nic nedělo. Po chvilce sis však všiml, že z nebe se snáší velmi krásný prsten. Při pohledu na něj jako kdyby si cítit sílu, která táhne vše živé do jeho nitra a jak samotná existence prstenu tě ohromuje. Artefakt čerpá sílu z prostorů Hueca Munda, takže kdyby si ho nějak kriticky využíval, po čase se jeho síla vrátí. Pokus se rozmlouvat se svým předky a vždy buď na pozoru, protože se můžeš stát silným, ale zároveň slabým.

Zekke

Do svatyně jsem musel vstoupit sám, tak jsem to také udělal. Všiml jsem si velice krásného stropu v podobě nebe. Na chvíli jsem zapomněl na vše špatné a nechal se unášet tou klidnou atmosférou. "Jo, tady bych dokázal trávit i roky.." Pomyslel jsem si a začal naslouchat tomu hlasu. Vše jsem pozorně vnímal, až se začal ten krásný prsten snášet z nebe. Chytil jsem ho do ruky a ohromeně se na něj koukal. Vskutku zajímavé, uchovat sílu předků v artefaktu. Věděl jsem, že nejsem ten typ, co ho využije pro zničení své rasy, nebo ovládnutí, či něco podobného. Rozhodl jsem se ale nastolit nějaký řád. Nevěděl jsem jestli se prsten musí aktivovat, nebo mi dává automatický dávku reiatsu, ale rozhodl jsem se to zjistit. "Děkuji, jsem poctěn." Promluvil jsem a uklonil se. Bylo načase svolat ty, kteří jsou schopni následovat. Měl jsem v plánu udělat systém, jakousi SPOLEČNOST, centrum Hueca Munda, se sídlem v Las Noches. Bylo načase si promluvit s Jitenem. Nasadil jsem si prsten na ruku.