Propast pokladů

Baru

klečela zmoženě na zemi, držela se za zranění a snažila se uklidnit svůj dech. Když to tak vzala, nebyla na tom zas tak špatně, jak by mohla být, i když samozřejmě to mohlo být i lepší. Čekala, až přestane před očima vidět tančící jiskřičky. Potřebovala ještě chvíli než bude schopna zase pořádně uvažovat. Byla ale ráda, že unikli, i když její výkon tam v Pevnosti nebyl nijak valný. Ale... na ten pocit byla už celkem zvyklá. "Já... ani nevím, Razaki-san..." vysípala ze sebe na Razakiho otázku. Žila... to bylo hlavní.

Aeir

Na tvá slova nejdřív nereagovala, pak se otočila. Cože? Ach tak..né...tedy můžu se pokusit otevřít gargantu, ale je tu tak 60% šance že vás to zabije, 30% šance, že se objevíte někde úplně jinde...radši bych to neriskovala.. Pak si pomalu sundá svou masku, vypadalo to, že jí něco překvapilo. Když odkryje svůj obličej, něco vás může zaujmout. Jizva, který zůstala po zranění se od krajů pomalu vyplňovala a mizela...vypadalo to jako regenerace. Aeir si to ohmátávala rukama a vypadala překvapeně. Ono se to regeneruje...?! Eh...pardon..děkuji..že jste mě zachránil...já...vím kudy se můžete dostat domů...je tu možnost...Je třeba jít do Las Noches... Ukázala směrem, kudy se LN nacházelo.

Raiaki odignoroval onen pocit, Amaru seděl...prach klesal a Baru cítila, že ona záhadná postava je nedaleko. Ale kde...to necítila.

Baru

moc nevnímala, co se kolem mluvilo. Cítila se trochu, jako když blouzní. Zvedla se a udělala několik kroků směrem od propadliny. Snažila se rozhlédnout... Z nějakého důvodu pro ni byla ta záhadná osoba důležitá a ona ji chtěla nalézt a zjistit, co je zač. Nevěděla přesně proč, nikdy si na takové věci moc nepotrpěla a věřila jen tomu, co mohla vidět, slyšet, osahat a popsat, ale tentokrát to bylo jiné. Pravděpodobně na tom měla podíl i ztráta krve.

Baru---> Cítila jsi, že se to něco blíží...Přicházelo to kolem propasti, ale ty jsi nic neviděla...bylo to dost divné. Ať ses rozhlížela kamkoli, prostě jsi nicneviděla, ale tak nějak jsi ho cítila před sebou. Pak jsi uslyšela myšlenky. Hmm...takže...jste to zvládli...to je dobře...velmi dobře...

Baru

už si byla téměř jistá, že šílí. Ale na druhou stranu... ji obyčejní lidé taky neviděli, tak kde brala tu jistotu, že nejsou věci, které nevidí zas shinigami? To ji trochu uklidnilo. Ale opravdu jen trochu, protože to nebylo vůbec příjemné.
Proč? Proč je to dobře? Co tím myslíte? snažila se si myslet. Nevěděla, jestli to bude fungovat, ale tak nějak čekala, že by mohlo... Chtěla ale zjistit, co to je za osobu, která je tak sleduje. Myslela si, že je to dobrá osoba... ale kde se vzala? A neklamala ji náhodou jenom? Nechtěla je nějak sama využít a proto byla šťastná, že to zvládli?

Najednou jste viděli, jak baru ztratila vědomí a klesla do písku...tedy nadneseně...žuchla jako pytel brambor.

Baru---> Než jsi stihla něco udělat, vše se rozplynulo a ty jsi byla opět vtažena do vnitřního světa. Když ses rozkoukala, zase tam byl onen černý vetřelec. Stál a sledoval tě...pak jsi uslyšela opět jeho myšlenky. Je to dobře...protože by byla škoda, kdyby jste zemřela...jak pro vás, tak pro vašeho kapitána... Poukáže k tvému znaku fuku-taicho. Nebo by jste mu snad nechyběla? Zeptá se.

Baru

se na chvíli vyděsila, že je to ta její dvojnice... ale ne, nebyla...
"Co... proč se o mně tak zajímáte, jak můžete být v mém vnitřním světě..." Neměla ani sílu to vyslovit jako otázky. Myslela si, že už ví, kdo to je... Věděla to celou dobu, ty vzpomínky... Už nemohla, už to na ni bylo moc. Cítila, že jí po tváři stékají slzy. Takhle mimo už dlouho nebyla, cítila se úplně zničená. Potom začala prostě brečet. Ty vzpomínky...

Baru---> Chvíli bylo ticho, pak si Baru uvědomila, že ona záhadná postava stojí u ní. Omlouvám se...nechtěl jsem vás rozplakat... Z jeho hávu, či co to bylo se něco vysunulo. Baru napadlo, že by to mohla být ruka a ve chvíli kdy jí to napadlo to opravdu nabralo formu ruky. Nikdy jsem vám nechtěl ublížit... Palec ruky setřel Baru stékající slzy. Zajímavé bylo, že Baru cítila teplo té ruky a pak se to opět stalo. Vzpomínky...Baru viděla to co předtím...muže se znaky vycházejícího slunce, květovaný hadřík, město podobné Karakuře, zasněžený vrcholek hory a pak přišla vzpomínka, která byla klíčová. Baru v ní viděla sebe...ano sebe z pohledu někoho jiného. V té vzpomínce byla tma, takže se docela těžko poznala, ale pak si vimla, že má v té vzpomínce něco v ruce...něco co předávala tomu, z jehož pohledu se Baru viděla. Byl to jakýsi balíček zabalený v látce pošité květy...stejné látce, kterou Baru viděla v jiné vzpomínce.

Baru

"Mizuki-san..." vydechla Baru sotva slyšitelně, možná spíš vzlykla, se zavřenýma očima. Nechápala, co se děje, ale vzduch kolem ní jako by byl čerstvější a lehčeji se dýchal. Proč je tady? Co to znamená? Co je zač? Odkud přišel? Co chce? Zvedla hlavu a podívala se přímo na něj, hledala v té temné postavě jeho tvář. Věřila, že nemusí mluvit. Byl přece v jejím vnitřním světě, určitě sám odpoví na otázky, na které uzná za vhodné odpovědět.

Izumi Razaki

Já možná risknu těch 60% smrt. V Las Noches bydlí někdo, koho bych fakt nerad potkal znova. Nerad zabíjím stejné lidi vícekrát. Zvlášt když vím, že umřeli už nejméně 3x... řekl jsem, když v tom se Baru složila. Okamžitě jsem k ní přiskočil, ale nezdálo se, že by to bylo následkem zranění. Možná jen únava, nebo přeceňování svých sil? Prcek nevypadal, že by měl energii na léčení, možná bylo opravdu na čase si odpočinout

Mizuki

Jakmile sis pomyslela, že by mohlo jít o Mizukiho, stál před tebou...tak skutečný, jak jen může někdo ve vnitřním světě být. Baru...já...je mi to tak líto...nerad jsem vás vystrašil, ale nebyl čas na to, abych se představil..měla jste dost práce s přežitím. Ale...zvládla jste to...navíc koukám..že vás Akio jmenoval podkapitánkou...to byla moudrá volba... Usmál se na tebe a sehnul se...setřel ti další slzy z tváří. Ale no tak..pamatuju si vás jako silnou ženu...schopnou Kyouheie drtit pohledem...mimoto...jak se má můj učedníček.

Baru

"Tss!" odfrkla si s ironickým, křivým úsměvem a trochu se od Mizukiho odvrátila. "Zvládla... Začala padat pevnost, což nebyla moje zásluha, to jsem toho hodně zvládla. Možná by bylo moudřejší, kdyby kapitán udělal zástupcem právě tho vašeho učedníčka... který se mimochodem má dobře, tedy... doufám..." Když tady stála tváří v tvář Mizukimu, mnohem silněji vnímala, že ona je jednom náhrada, jenom únik z nouze, ale opravdový, plnohodnotný zástupce ne... jak by se mohla rovnat jemu? Byla slabá. Kdyby měla v boji kapitánovi chránit záda, byl by mrtvý do sekundy.

Mizuki

Jeho ruka přistane na její hlavě...berme to jako pohlavek. Jak se opovažujete o sobě pochybovat?! Akio vybral vás...z určitého důvodu... Posadí se do trávy a zahledí se Baru do očí. Síla netkví jen v tom, kolik toho dokáže člověk zničit...nebo kolik má reiatsu v těle...stačí jeden takový člověk na divizi... Postaví se přejde k ní. Víte Baru...vaše pravá síla...kterou máte, jenom o ní hloupě pochybujete není tady... Poklepe na jílec jejího zanpakuto. Ale tady... Ťukne jí prstem do čela. Máte v sobě víc než si myslíte...proč si myslíte, že je Akio silný?! Není to jen reiatsu a techniky...pokud bynevěřil, že to zvládne...nikdy by to nezvládl.

Baru

delší chvíli mlčela. Měl pravdu, samozřejmě! Ale stejně to nebylo tak úplně ono. Nechtěla se cítit jako dívka v nesnázích, i když možná neměla v hlavě piliny.
"Ale v boji... v boji jsem pro něj jenom závaží, protože i on ví, že se o sebe nedokážu sama postarat!" V každém boji, ve kterém byla, ji jen pořád někdo chránil. Ruyichi-taichou, Mitoshi-san, Ukitake-taichou, Kuchiki-taichou... Žádný nadřízný nevěřil, že by se o sebe dokázala postarat, proto neustále měli potřebu ji chránit. A ona věděla, že v tom mají pravdu.

Mizuki

Ne všichni můžeme být ti, kteří se bezhlavě vrhají do boje... Mrkne na ní. Myslíte snad, že jsem já mohl Akiovi ve velkých bitvách krýt záda? Se schopností mého zanpakuto to bylo minimálně pravdivé...vždy jsem tu byl spíše na kido...jako podpůrná jednotka...nesmíte si to tak brát...přeci jen...vždy se můžete zlepšit. Pokýve uznale hlavou.

Aeir

Jestli to opravdu chcete riskovat! Já bych do toho nešla...a taky odmítám ohrozit pana Amarua. Jestli tím někým myslíte Jitena - sama, tak myslím že by vás nechal projít...nechce shinigami v Huecu Mundu o nic víc než vy...

Izumi Razaki

Jo, víš Jiten a já máme pár nevyřízných účtů. Ono když někomu utrhneš hlavu, tak jsou i tací, kteří si to berou osobně. A myslím, že tady prckovi se tam taky moc nechce. Posledně tam přišel o část své duše, co špunte? řekl jsem a podíval se na Amara, který se válel na zemi

Amaru

Chci odsud pryč! Hned! Nesnáším ten písek, nesnáším jak tu není Sluníčko a nikdy v životě už nechci vidět ten hnusnej Harribo sliz co mi ukradl zanpakuto! začal jsem se vztekat. Nejhorší bylo, že už zmizel ten hlásek co říkal: Chovej se jako shinigami a nedělej ostudu. Chtěl jsem pryč a před chvílí bylo pozdě.

Baru

to docela zarazilo. Pamatovala si Mizukiho jako bojovníka! Ovšem to mohlo být její tehdejší vnímání o mnoho silnějšího shinigamiho. Od té doby zesílila... kidou bylo i její současná silná stránka. Neznamenalo to, že b y se sebou byla spokojená... ale přestala být po Mizukiho poznámce tak moc sebou pohoršená a zklamaná. Potom ji něco napadlo.
"Řekněte mi prosím, fukutaichou... Jste tady, v mém vnitřním světě... opravdu se můžu ještě zlepšit? Dokáže se Giovanni vůbec někdy uplatnit v boji?" jen co to řekla, uvědomila si, jak to bylo sobecké. Místo aby se ho ptala, jak se má, jak je možné, že je teď tady... zeptá se na něco takového. Styděla se za sebe.

Aeir

Vidíte li to takto...vyhovím vám...ale pokud vás to zabije...tak mě to mrzí... Máchla rukou ve vzduchu a kousek od vás se otevřela garganta. Nevypadala nejlépe, ale pokud jste to chtěli risknout, byla tu šance, že to přežijete....malá...ale byla...

Mizuki

Pokud si budete věřit, určitě to dokážete...třeba objevíte bankai se super nabouchanými časoprostorovými bublinkami a budete vládnout světu... Zasmál se, aby trochu odlehčil situaci. Ne Baru....myslím si, že jste ten nejbystřejší a nejschopnější člověk, kterého znám...a pokud se někdo může zlepšit...jste to vy... Mrkne na ní.

Izumi Razaki

Víte, myslím, že počkám, až se podkapitánka probere. Nemůžu jí tu nechat samotnou a bez jejího svolení jí tahat tou gargantou nebudu. To snad chápete, ne? řekl jsem. Pak jsem se podíval na Amara. Amaru? Proč ses vůbec stal shinigamim? zeptal jsem se ho, abych ho odvedl od současné situace.

Amaru

A co má tohle bejt za pitomou otázku? Ono se totiž v Rukongai žije tak krásně. Každé ráno hotel Ulice a po ránu ponorama s odpadky a to všechno stále o hladu. Když mě varovali že shinigami musí bojovat s příšerami tak mi to přišlo jako příjemná změna. Dostal jsem teplou postel, dost jídla a navíc můžu komandovat skoro celou divizi a to přesto, že vůbec nic neumím. No neber to. povedlo se mi vypustit trochu páry

Izumi Razaki

No tak jakej život si uděláš, takovej ho máš. Já jsem si v rukongai žil celkem dobře. Ale dokážu pochopit že tobě se tam nežilo moc dobře. A zase se nepodceňuj, na to že jsi zakrslej, rezavej a legrační tak nejsi tak špatný shinigami, jinak by si tě Yoshiro jako trojku nevybal. A když už jsme u té trojky... lehce jsem nadhodil myšlenku, která mě právě napadla

Aeir

Se Amaruovým slovům zahihňala. Připadal jí velmi vtipný a vlastně nejen to...Když jste chtěli posečkat na Baru, tak máchla rukou a garganta se uzavřela. Pak se skloní k Baru. Vypadá to, jako by spala..nemyslíte? Otázkou bylo, jak to poznala, když prd viděla.

Amaru

Otočil jsem se na Aeir. A kdybyste gargamela vyvolala dál odsud tak by fungoval líp? Musím dneska večer vrátit knížku do knihovny a když to nestihnu tak přijdu o pověst člověka, co vrací knížky včas řekl jsem a vyhrabal se na nohy. Lehce se mi zamotala hlava, protože jsem vstal moc rychle. Pak jsem se podíval na Baru, opravdu vypadala, že spí, ale chtělo to otestovat. Vytáhl jsem fixu a nakreslil Baru knírek. Jo, definitivně spí...

Aeir

Když se jí Amaru zeptal, tak posmutněla, protože nedokázala panu Amaruovi pomoct. Já...já nevím...možné to možná je, ale nikdy jsem to nezjišťovala. Posladní garganta, kterou jsem prošla byla ta, co mě dostala do propasti. Stále si myslím, že v Las Noches by měla být nejbezpečnější cesta... Pokýve hlavou.