Severní brána

Aki Maki

Pohlédl na něj odhodlaně. "Baf.." Zašeptal než se k němu dostal a potom se mu pokusil rukojetí zanpaktou zasadit tvrdou ránu do břicha. Nechtěl ho zabít dokud si ho nevyslechnul.

Spoiler:

Aki Maki

Pohlédl na něj, překvapil ho jeho vzhled. "Kdo zatraceně jsi..?!" Zvýšil na něj hlas. Ruku stále nespouštěl z rukojetě svého meče, nechtěl riskovat. Možná vypadal jako někdo z Rukongaie, ale mohl také být zatraceně silný a jen klamat.

Aki Maki

Pohlédl n aněj. Ten muž možná mluvil pravdu, ale co kdyby ne? Měl by z toho průšvih a navíc by byl za hlupáka. "Jakou zprávu? A komu si ji měl doručit? Bez odpovědí tě nepustím.." Pohlédl mu přímo do očí.

Aki Maki

Zhluboka se nadechne a vydechne. Pohlédne na něj, přikrčí se k němu a začne mu šeptat do ucha. "Měl bys mi to říct, nebo tě budu nucen donést na výslech. Věř mi že to nechceš zažít, raději mi to řekni ať se ušetříš bolesti..." Snažil se to podat co nejdramatičtěji. Výslechy nebyli hrozné, popravdě když byl v druhé divizi tak sám dělal pár výslechů dě byl jeden z nejhorších, ale prostě chtěl jen toho muže přinutit mluvit.

Aki Maki

Odpověď ho celkem zarazila, což musel ten človíček poznat. "Výborně, jde ti to dobře. Pokračuj, řekni mi vše a vyhneš se tomu. Věř mi že jsem ještě nepoznal člověka kterej by tu bolest vydržel a chci tě jí ušetřit. Tak mluv.." Snažil se mluvit tajemně, protože toužil znát fakta.

Aki Maki

Pohlédl do země a zhluboka vydechl. "Dobrá, nedáváš mi jinou šanci. Je mi to líto, doufám že se nezblázníš jako ti ostatní..." Chytnul ho za rameno a zvednul ho. "Pojď.." Pohlédl na něj. "Připadáš mi jako fajnovej chlapík, opravdu se mi s tím nechceš svěřit? Slibuju že tě nechám i hned jít, nebo ti zajistím stráže, pokud se bojíš že ti za vyzradění bude udělen trest..." Pohlédl na něj.

Aki Maki

Chytl ho za ramena a podíval se na něj. "Slibuju že když mi to řekneš, tak se ti nic nestane. Zajistíme ti ochranu, pokud se tolik bojíš, ale musíš m to říct, protože pokud mi to neřekneš, tak tě budeme muset poslat někam, kde se ti opravdu nebude líbit. Oni to zjistí násilím, udělají cokoliv aby to tu ochránili. Já se snažím pouze ochránit tebe.." Koukal na něj. Už ho nebavilo tohle divadýlko na hodnýho, chtěl to mít co nejdřív už z krku.

Aki Maki

Spoiler:

Vracel se pomalým volným krokem do centra. Chtěl jít poznat svého nového kapitána.

Haruka Kasumi

K bráně se pomalým krokem blížila osoba. Na sobě bílý "plášť", který za ní lehce u země vlál a vlnil se. Sem tam byl trochu zašlý, ale tím neztrácel na svém poselství zvěstovat všem, co jej na dané osobě zahlénou, o koho se vlastně jedná. Reiatsu toho moc neprozrazovalo, neb ho ona osoba úmyslně tlumila.
Před bránou se zastavila a otočila se za sebe. Při tomto prudším pohybu se kolem ní lehce rozevlály i blonďaté vlasy svázané do ohonu. Zahleděla se do dálky před střechy rukongaiských domků. Je to doba, co jsem odešla a bude to ještě dýl, než se zase dostanu na tokové místo, pomyslela si.
,,Není proč zpěchat," pronesla, když procházela bránou a i nadále svou přítomnost skrývala.

Kanashi

Přicházel jsem z Rukongaie, rozhodl jsem se pro severní bránu, bylo to nejblíže. Musel jsem uskutečnit první tah v mém plánu. Jen jsem musel najít odpověď na jednu jednoduchou otázku. Kde mám najít pekelného motýla? Možná mají někde svou komunitu, ale kde, to jsem neměl sebemenší potuchy. Jako první mě napadla první divize. Nebo prostě nějakého najdu a odchytím si ho. Jo to bude lepší varianta. "Dneska uskutečním svůj comeback!" Pověděl jsem a pozvedl jsem pěst pravé ruky k nebesům.

Podarilo sa jej sem dostať tak najrýchlejšie ako to len dokázala, ale radšej si to nepočítala, inak by sa bála, že prišla už fakt dosť neskoro ako sa len dalo. Najskôr sa párkrát stratila, ale cestu si zase našla a konečne pribehla k severnej bráne. Zastavila sa tam, predklonila sa, trošku pokrčila nohy v kolená, oprela si o ne ruky a vydychovala unavene. Po nejakej slabej minúte-pol minúte, sa znova narovnala a tvárila sa akoby tu už stála mesiac. Teda, záležalo na tom, či tu niekto bol, či tu niekoho mala vystriedať, to už by bolo horšie.

Ib -> Dobře jsi věděla, že pokud bylo vše při starém, měl by tu být ještě jeden člověk s tebou. Pokud ses rozhlédla, uviděla jsi na opačné straně brány mladého shinigamiho. Vypadal celkem sympaticky, měl tmavě hnědé, krátké vlasy, modré oči a docela hezky, i když trochu nervózně se na tebe usmíval. Nejspíš to byl člen tvé divize a možná jsi ho už i někdy dřív viděla, ale jeho vzhled byl celkem průměrný a ničím na první pohled nezaujal, takže jsi ho nejspíš zapomněla...

Začala sa okolo seba obzerať hľadajúc ešte niekoho. Nikoho nevidela len jedného shinigamiho, ktorý jej skoro ani do očí nepadol. Keby sa obzerala len tak, že nikoho nehľadá, tak by si ho ani nevšimla, ale keďže niekoho hľadala, všimla si ho. Poškriabala sa vo vlasoch a pozrela sa do strany a pomaly k nemu šla v snahe si sformulovať v hlave výhovorku prečo prišla neskoro. Pomaly k nemu podišla a otvorila ústa, že by niečo povedala, ale nič nevyšlo, tak sa pozrela do strany a tvárila sa, že prišla na čas. Komunikácia s ostatnými bol pre ňu boj než nejaká pohoda. Jediné čo z nej nakoniec vyšlo bolo také chabé skoro nepočuteľné: "Zdravím." a ďalej už neprehovorila ani slovo.

Ib -> "Ehm, ahoj," pozdravil tě shinigami také. Ani on zřejmě nebyl nejsilnější v konverzaci, protože se na nějakou chvíli odmlčel a koukal se všude okolo. Nikdo ale momentálně nevcházel do Seireitei ani nevycházel ven, takže se nakonec vrátil pohledem k tobě. "Vy jste asi Ib-san, že?" zeptal se a u toho se drbal rozpačitě na hlavě.

Prikývla len na jeho pozdrav a dívala sa do strany. Stála tam kúsok od neho teda a dávala teda pozor. Prekrížila si potom ruky na prsiach. Ani nevedela dokedy tu budú, to si nejako zabudla zistiť, keď sa sem ponáhľala. Mlčala tak či tak a prešlapovala na mieste, keďže nie je zvyknutá stáť dlho na jednom mieste. Po chvíli sa ten shinigami znova ozval a pozrela sa naňho. Asi fakt nevedel, čo má povedať, pretože to, čo sa jej spýtal, bolo celkom samozrejmé, ale nič na to nevravela.
"Som." odpovedala len tak sucho a pozrela sa do strany. "A.. vy?" opýtala sa ho nakoniec po chvíli a pozrela sa naňho kútikom oka. Keďže nevie koľko tu bude s ním stáť pri tom tichu a pri  tom ako jej budú tŕpnuť nohy, tak aspoň prehodí s ním pár slov nech na to nemyslí.

Ib -> "Ehm... já jsem Otojiro... ale většina lidí mi říká Oto, tak také můžete..." pronesl. Potom už nic neříkal, jen se trochu divně usmíval a díval se všude okolo. Naštěstí se za chvíli k bráně někdo přiblížil, což vás zachránilo od trapného ticha. Byla to stará paní, která za sebou táhla velikánský vůz zakrytý plachtou. U toho hekala a funěla a taky trochu nadávala, protože byl nejspíš na ni těžký.

Prikývla len na jeho slová, ale nič k tomu nevravela. Vyzeralo to, že ani on sa nemal príliš k slovu. Potom však zbadala tu starú pani. Keď zbadala ten voz, tak sa divila ako ten voz dokázala sama utiahnuť a pozrela sa potom do strany. Potom sa pozrela znova na tú starenku. Pomaly k nej vykročila a pritom, ako k nej kráčala, sa pozrela na Otojira a prišla teda k starenke.
"Em.. nechcete s tým pomôcť?" opýtala sa jej a snažila sa, aby to znelo zdvorilo, ale dívala sa pritom do strany, keďže sa nerada sama prihovára k ľuďom.

Ib -> Stařenka se na tebe podívala, a potom se široce usmála. "No jestli ti to nevadí, panenko, tak bych chtěla, je to hrozně těžké! Přece jenom dneska mladí ještě vědí, co je slušnost!" pochvalovala si a pustila oj vozu. "Teda někteří..." dodala s pohledem na Ota.

Pozrela sa na voz a tak trošku dúfala, že ho utiahne ďalej ako pol metra. Je predsa shinigami, takéto niečo by mala zvládnuť a netrénovala na akadémii len tak nadarmo. Pozrela sa na starenku a nič nepovedala, len sa nesmelo poškriabala vzadu vo vlasoch a pozrela sa do strany. Šla teda k vozu, chytila ho a poriadne sa zaprela a v duchu sa modlila, aby sa pohol.