Severní brána

Izumi Razaki

Došel jsem k severní bráně s batohem, kde jsem měl vše potřebné... Kapitáne? Tak jsme tady... ale navrhoval bych si trochu pospíšit pokud vám to nevadí... a také bych vám chtěl poděkovat, že jste obětovala čas kvůli nám... řekl jsem... Mám tu vše potřebné...

Myamoto Usagi

Odlepila jsem se od stěny, když jsem je viděla přicházet. Dala jsem ruce křížem a vyslechla jsem si Razakiho. Určete si tempo, které vydržíte a bude vám vyhovovat. Přitom jsem se podívala na Seika. Já se přizpůsobím. Náš cíl je směrem severo-západ. Tudíž vyrazíme odsud na západ.....Izumi-san požádala bych vás také prosím o tu mapu, kterou jsem po vás chtěla. Napřáhla jsem k němu ruku.

Izumi Razaki

Zahrabal jsem v batohu a vytáhl srolovanou mapu a podal jí kapitánce. Já se dokážu pohybovat velice rychle a to tempo udržím tak dlouho jak bude potřeba...otázka je, jak rychle se dokáže pohybovat tady špunt... řekl jsem a podíval se na Seika

Seiko

"Tak kapitán ani zástupce nejsem, ale taky jsem celkem rychlej!" odpověděl trochu napučeně, jelikož ho urazilo, že o něm někdo pochybuje. On zvládne, co bude potřeba, jen ať se staróši nebojej.

Izumi Razaki

Tak kapitánko, vy jste jediná kdo zná cestu, nuže veďte nás prosím. My vás budeme následovat a hádám, že optimální rychlost najdeme cestou... řekl jsem a pak se otočil na Seika... Mimochodem? Kdes vzal ty bombony?

Myamoto Usagi

Vzala jsem si mapu, rozvinula jsem ji a rychlem jsem si ji prostudovala. Jakmile jsem byla spokojená, uklidila jsem ji do svého batohu a vyndala jsem od tamtud tři vysílačky. Dvě jsem jim podala a jednu jsem si sama nasadila. Zatím je můžete nechat vypnuté. Jsou ted nechány na dvojce a tam se budeme také dorozumívat, tak to ani není nutné přepínat. Upravila jsem si batoh a podívala se, jestli jsou připraveni. Vyrážíme. Řekla jsem a vyrazila jsem přiměřenou rychlostí západním směrem.

Izumi Razaki

Vyběhl jsem za kapitánkou. Něco mi říkalo, že tohle bude dlouhá cesta. Pak jsem se podíval na Seika. Neboj se, bude to dobrodružství, budem se mít skvěle, vždyť co by se mohlo zvrtnout? usmál jsem se na něj takovým tím úsměvem ala Garak...

Ryuuka Hosentsu

Tak už jsem konečně procházel Rukongaiem, konkrétněji náměstíčkem a tak podobně. V dáli už jsem viděl severní bránu. Jakmile jsem došel až k ní, tak jsem se zastavil. "Umm.." Pomyslel jsem si a zavřel oči. "Konečně doma." Pověděl jsem si v duchu a překročil hranici Rukongaie a Seireitei. Ze Seireitei jsem si to zamířil přímo do svých kasáren. Už z dálky jsem viděl zničené kasárny první divize. "Strašné! Kdo to mohl udělat.. Nechápu to.." Pomyslel jsem si a odklonil pohled ke směru svých kasáren.

Kumori Toorima

V diaľke som videl obrovskú bránu ku ktorej som pravdepodobne smeroval a tušíl som že sa približujem k miestu určenia. Zastavil som na chvíľu rozhliadol som sa a pokračoval som ďalej v šprinte.

Nedalo mi pokoja to prečo mali z toho .. Sakra furt netuším ako sa ten shinigami volal.. strach či to bol rešpekt?

Aki Maki

Spoiler:

Volným krokem, s rukama položenýma na týlu hlavy a s přímo obrovským úsměvem na tváři se blížil Severní bráně. Četl, že zde má mít s někým hlídku, ale zatím zde nikoho neviděl. Zřejmě nějakej loudal. Porozhlídl se ale přesto kolem, ovšem nikdo nikde. Vzal čutoru, kterou měl n aprovázku přivázanou u pasu a uhasil s ní žízeň. Zvedl hlavu a pohlédl na kupu mračen, blížících se ze západu. Pousmál se.
Uběhlo dalších pár minut a Akimu už nebylo zrovna nejtepleji. Rozhodl se, že se zahřeje takovou menší rozcvičkou, udělal několik kliků, dřepů, zaběhal si na místě a poté už si jenom třel ruce o sebe a občas je přiložil k ústům a zahřál je svým teplým dechem.

Chieko

Jdeme pozdě. Jdeme pozdě. Honilo se mi hlavou, když jsme s Kurem mířili k Severní bráně. Kocour běžel vedle mě. Když jsme dorazili k bráně už tam někdo stál. Přiběhli jsme k němu. Celá udýchaná jsem se uklonila a představila se. Zdravím. Jmenuji se Nekonome Chieko a tohle je Kuro. Omlouvám se, že jdeme pozdě. Omluvila jsem se zároveň. Kuro na něj jen kývl jak měl ve zvyku. Zapomněl jsem jí to připomenout, ještě jednou se omlouváme za zdržení. Omluvil se i Kuro.

Aki Maki

Viděl jak po cestě někdo běží směrem k němu. Prvně z dálky nevěděl zda je to shinigami, proto ruku položil na rukojeť meče, ovšem brzy zjistil že nebezpečí mu nehroží a ruku svěsil podél těla. "Zdravím, no.. já se jmenuju Aki Maki, jsem v divizi nový, ovšem už dříve jsem sloužil jako důstojník v druhé divizi." Napřáhl ruku směrem k ní na přivítanou. Na tváři měl obrovitánský úsměv. "Tak, už jste někdy sloužila na hlídce u severní brány?" Pohlédl daleko do neznáma. Ofina mu lehce zavlála v poryvu větru.

Chieko

Chvilku jsem se dívala na jeho ruku a poté jí stiskla a také se na něj usmála. Zeptal se, jestli jsme už měli tady hlídku. Ne, nikdy jsme ještě nebyli na hlídce ani na misi. Jsme totiž v divizi noví, zrovna nedávno nás přijali. Spolu s Kurem jsme se podívali stejným směrem jako náš nový kolega. Kuro byl celou dobu zticha a díval se kolem.

Aki Maki

Chvíli takto ještě hleděl do dály, i mezitím co mu Chieko odpovídala, poté se na ni otočil a zlehka spustil. "Dobrá, já na hlídce taky ještě nebyl, takový podřadný věci jsem moc nedělal...tak uvidíme jaký to bude.." Zasmál se a znovu si lehce ucucnul z čutory. Vál celkem studený vítr, což nebylo zrovna příjemné a Aki si musel neustále mnout konečny prstů aby v nich měl aspoň trocha citu.

Chieko

Hlídali jsme, rozhlížela jsem se, když v tom se ozvala rána. Cukla jsem sebou a zaměřila se na místo odkud to vyšlo. Ozývali se další a další rány. To tady budeš stát celej den, pospěš si, teď je to tvoje práce, ne? Zavolal na mě Kuro, který mi seskočil z ramene a běžel za výbuchy. Kývla jsem a vydala se za mým černým kocourem. Udělala jsem jen pár kroků a zastavila se, otočila jsem se na svého nového společníka a zeptala se ho. Jdete taky? Počkala jsem na jeho odpověď a poté ať s ním nebo bez něj jsem se rozeběhla za Kurem běžícím za výbuchy.

Aki Maki

Ozval se výbuch. V tu chvíli Akiho tělo zaplavil nával adrenalinu. Slyšel svůj vlastní tlukot srdce ve spáncích. Jeho ruka automaticky padla na rukojeť jeho meče a mírně ji povytáhl z pochvy. Nějakou chvíli se ještě nesoustředil, věděl že se možná blíží bitva. Zaplavil ho náhlí pocit štěstí. zatřásl hlavou aby se dostal z toho mírného transu a pokusil se vycítit přítomnost cizího reiatsu. Zrovna když se chtěl otočit na svou společnici a říct ji, že by se měli držet pohromadě, tak promluvila ona a on ji okamžitě odpověděl. "Nevím zda je to moudré, ale měli bychom se držet spolu.." Na tváři se mu opět objevil jeho obří úsměv. Možná se blížila bitva na kterou se takovou dobu těšil. Opět se moct ohánět mečem! Ten pocit ho ještě více hnal dopředu. Pomocí shunpa se dostal metr před Chieko. "Dobrá, jdeme.." Rozběhl se za zvukem výbuchů, rukou přitom stále svíral rukojeť svého meče.

Aki Maki

Postupně zpomaloval, až zcela zastavil když spatřil siluety. Mírně zakašlal a tak si raději před pusu dal ruku a dýchal přes rukáv, což nebylo zrovna extra zlepšení. Pohlédl směrem k siluetám a nachvíli odendal rukáv od úst aby mohl promluvit. "Ať jste kdo jste, vzdejte jakýkoliv plán na odpor a vše se to obejde bez násilí..!" Zakřičel a opět se rozkašlal, proto si znovu přiložil rukáv k ústům.

Chieko

Přiběhli jsme ke kouři. Přiložila jsem si rukáv k obličeji, abych se nenadýchala kouře. Náš momentální společník zavolal na siluety v kouři. Kuro stál o kus dál, jelikož si neměl čím zakrýt čumák. Společně jsme čekali, jestli někdo z dýmu vyjde.