Severní brána

Myslím, že název nepotřebuje komentář...

Genma

nemeškal a byl za chvíli u severní brány, samozřejmě ozbrojen a vybaven cestovním batůžkem čtvrté divize. Byl zvědavý, jaký je kapitán Ruyichi, když se zrovna nepokouší zdrhnout z nemocnice, a také co po něm asi může chtít.

Yoshiro

Už tam byl a čekal. Nebyl z toho nadšený, ale Genma byl teď asi nejlepší medik ze 4. divize, když byla bez Kapitána a zástupce. Netrvalo to moc dlouho a Genma se blížil. Yoshiro trochu zkřivil obličej, protože ho fakt neměl rád a považoval ho za příbuzného Satana nebo tak něco. Mezitím z ruky vypustil pekelného motýla, který letěl za Kapitánem Kuchikim. Měl mu doručit zprávu o tom, že se sem má také dostavit a že je to velmi důležité.

Ryuuka Hosentsu

Po nějaké té chvíli jsem se taktéž objevil u severní brány Seireitei. Z dálky jsem zpozoroval, že už tam někdo stojí. Jakmile jsem se přiblížil, identifikoval jsem dvě postavy. Byl to Ruychi taichou a ďábelský doktor Genma. Zrychlil jsem krok směrem ke kapitánovi. Když jsem byl od kapitána na vzdálenost praktické konverzace, tak jsem se otázal na další rozkazy. "Ještě něco taichou?" Kapitánovi se mohlo zdát divné, že vypadám nějak jinak, než když jsem s ním mluvil před nemalou chvílí. Konkrétně nějak méně vyčerpaný, jako bych se právě dobře vyspal. Sice né moc, ale malý rozdíl tam přeci jen byl.

Yasumaru

doklusal k severní bráně a spatřil tam zvláštní skupinku - kapitána Ruyichiho, jeho zástupce (aspoň podle odznaku na ruce) a Genmu ze čtvrté divize. Vybavily se mu nepříjemné vzpomínky na zážitky z nemocnice... ale rychle je zaplašil. Se všemi se pozdravil.
"Spěchal jsem, jak to jen šlo. O co jde?" zeptal se věcně.

Yoshiro

Na Ryuukovu otázku jsem jen lehce pozvedl ruku a ukazováček, čímž jsem dal Ryuukovi jasné znamení, aby teď mlčel. "Kuchiki-taichou..Potřebuju, aby jste nechal zablokovat přístupnost všech Senkaimonů v Seireitei. I kdyby jste je měl osobně zničit..." Znělo to možná dost šíleně, ale já mluvil naprosto vážně. "Až to uděláte, tak musíte za Kapitánem 12. divize. On je jedinej, kdo dokáže vymyslet něco, co zabrání komukoliv zvenku, aby někde v Seireitei otevřel bránu..Pokud se nám tohle povede, máme jistotu, že se nepřítel nedostane přímo do Seireitei, ale bude útočit někde z okolí.. Ryuuko.." Oslovil jsem zástupce.."Potřebuju, aby jsi našel Tougoua.. Musí rozmístit do okolí Seireitei, Rukongaie a kamkoliv jinam tajné jednotky, které mi okamžitě oznámí, odkud nepřítel jde.." Pak jsem se otočil na Genmu.. "Musíme vymyslet, jak ošetřovat raněné přímo během boje... Jsme ve válce a nepřítel je silný.. Každý Shinigami bude potřeba a zranění nám budou k ničemu..Proto někde venku postavíme polní nemocnici..Sežeň co nejvíc členů čtvrté divize a začněte s přípravami.. Neřeknu vám, kde přesně bude ta nemocnice stát..Ale buďte v pohotovosti a mějte připravené vše, co by mohlo být potřeba tak, aby jste to kdykoliv mohli přemístit.." Popošel jsem několik kroků k bráně.."Je možné, že nepřítel má někoho v Rukongaii..Možná i v Seireitei... Pokud bychom měli špeha ve vlastních řadách, válka by se mohla obrátit v náš neprospěch.....Tohle je bohužel těžké období a my musíme držet při sobě a spolupracovat.."

Ryuuka Hosentsu

Na kapitánův pokyn jsem chvíli mlčel, když už jsem dostal pocit, že můžu mluvit, zaskočilo mě, že mám hledat nějakého neznámého člověka. "Počkat, Tougou. To je ten, co mě zachránil, že ano. Třetí důstojník první divize. No tak to abych se dal do hledání, zajímalo by mě, kde toho samotáře najdu. Vždyť on vypadal jak nějaký démon vycházející ze stínu. No, zdá se, že jiné oslovení pro divné lidi než démon, se u mě nenajde. Ďábel Genma, Ďábel Tougou..." Pomyslel jsem si a přikývl. Nevěděl jsem sice, kde hledat, ale ani jsem se na to nehodlal ptát, prostě jsem vyrazil do kasáren první divize, kde mi ostatně mohl být. Myslím, že ten chlapík má oči všude, pohybuje se jako stín, tehdy jsem si vůbec nevšiml jeho přítomnosti, což vlastně značí, že dřív, než najdu já jeho, najde on mě.

Yasumaru

se na chvíli zarazil, po pravdě možnost zničit brány by jeho samotného asi nikdy nenapadla, ale váhal jen okmažik. Pak přikývl.
"Hai," řekl prostě a byl v tahu. Žárné dotazy, žádné zbytečné zdržování nad otázkami "proč a jak". Ani si neuvědomil, že se chová jako podřízený, i když má teď s Yoshirem stejnou hodnost. V jeho mysli to tak nebylo.

Genma

čekal, že to bude něco zajímavějšího. Jsou ošetřovatelská divize vojenského uskupení, být neustále připraveni vyrazit do polních podmínek léčit raněné mají v popisu práce! Avšak nebylo potřeba to tady vytahovat. Genma vůbec nezměnil výraz, vážně přikývl a letmo dvěma prsty zasalutoval, jakože provede.
"Ještě něco... kapitáne?" zeptal se a někomu by se mohlo zdát, že to zní skoro jako výzva.

Ryuuka Hosentsu

Po chvilce jsem došel opět k severní bráně, už z dálky jsem viděl, že je tu ještě ten ďábelský doktor Genma, přičemž jsem si vzpomněl na pilulku, kterou mi dal. Při pouhé myšlence na to mi přeběhl mráz po zádech. "ÉéÉ fůůj, ještě teď to cítím." Pomyslel jsem si a vší nechutností vyplázl jazyk. Jakmile jsem došel až ke kapitánovi, rozhodl jsem se ohlásit splnění rozkazu. Tedy, jestli se tomu tak dá říkat, když důstojník Tougou na moje pokyny ani neodpověděl. "Zdravím taichou, důstojníkovi Tougou jsem všechno vzkázal, takže by to mělo být v pořádku. Potřebujete ještě něco?"

Yoshiro

"Nic.." Odpověděl jsem Genmovi na otázku a otočil se na Ryuuku. "Výborně.." Byl jsem rád, že to Ryuuka vyřídil tak rychle. Aspoň tajné jednotky rychle zajistí okolí a budou mě moct informovat o případném objevení nepřítele. "Můžeš jít.."

Genma

se z neznámého důvodu dost vítězoslavně usmíval, když odcházel volným krokem od brány ke kasárnám své divize.

Yoshiro

"To by bylo.." Zašeptal a shunpem se přesunul na obhlídku okolí. Popravdě, na to jak dlouho v Seireitei žil, ani moc dobře neznal jeho okolí a hlavně terén, který by mohl hrát hodně důležitou roli, kdyby se nebojovalo přímo ve městě.

Yasumaru

No, bylo naivní myslet si, že by tu Yoshiro ještě byl, ale i tak jeho první pochůzka při hledání kapitána desáté divize vedla sem. Chvíli jen tak postával v bráně a rozhlížel se na všechny strany. Pak přemýšlel, jestli by ho nezastihl v jeho kasárnách, ale nikde v Seireitei jeho reiatsu necítil. Nechat mu tam vzkaz? Ne, to bylo moc nejisté... Co takhle ho kontaktovat pomocí kidou?! Ne, kidou je pro máničky, jak říkal s oblibou Tougou a v Yasumarovi toto rčení vybudovalo nechuť kidou používat, pokud to není vyloženě nutné. Co by asi udělal Tougou? Nejspíš by se prostě záhadně zjevil za Yoshirovými zády, ať už je kdekoli, a řekl mu, co je třeba... No, to Yasumaru neuměl, ale usoudil, že porozhlédnout se po Rukongai nebude na škodu. Vyrazil tedy bránou ven.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Ve vzuchu se něco zablesklo...
Vzduchem pomalu klouzal černý motýl. No ale popisovat ho, by bylo značně zbytečné, neboť každý tušil, že to asi nebude Babočka... Byl to přirozeně pekelný motýl. Otázka byla, kdo ho poslal a komu nese rozkazy... nebo přání k narozeninám...

Ryuuka Hosentsu

Jak jsem si to tak vykračoval od brány směrem ke kasárnám 10. divize, zahlédl jsem pekelného motýla. "Co tu dělá a komu asi nese rozkazy? Možná, že už nás Remei napadli, ale silně o tom pochybuji. No, asi nese rozkazy Ruyichimu taichou" Po té jsem se obrátil za sebe, u brány už nikdo nebyl, tak jsem začal přemýšlet, kam asi letí. Pro všechny případy jsem ho pozoroval, kdyby náhodou něco nepípl i na mě. Přestat ho pozorovat jsem plánoval samozřejmě až jakmile se mi dostane z dohledu.

Motýl zřejmě neměl zájem v kapitánu Ruyichim... Popravdě se přibližoval k vícekapitánovi 10té divize. Zřejmě nesl nové rozkazy pro něj. Rozkazy byly zřejmé. Bylo třeba pochytat uprchlé zločince, kteří utekli během té divné bouřky co postihla Seiretei nedávno. Nyní, v době, kdy byla Seiretei pod hrozbou Reimei, by se mohlo stát, že by tito zločinci mohli nějak pomoci těmto nepřátelům. Proto bylo nezbytné, je chytit... a vypadalo to, že Ryuuka Hosenstu si vytáhl černého Petra... ovšem informace o zločinci, kterého měl dopadnout on byly velice stručné... možná až moc

Ryuuka Hosentsu

Dost jsem se podivil nad tím, že misi přidělili zrovna mně. Zřejmě to bude lehká mise, snad mi nebudou dávat těžkou jenom proto, že jsem byl nedávno povýšen. Po vyslechnutí pekelného motýla jsem zjistil, že mám hledat vězně jménem Rina Hizou. "Hizou? Ty zločince znám, pamatuji si je ještě z Rukongaie, čili povídaček o té zločinecké organizaci Hizou. Myslím, že to bude mít nějakou spojitost. Nejdříve bych měl jít ale ohlásit kapitánovi svou nepřítomnost." Motýlovi jsem přikývl a odebral se směrem do kasáren 10. divize. "Páni, proč to musí být zrovna ženská."

--------------------------------------------------------------------------------------------

Dvě podkapitánky a řadový shinigami stanuly na hranici Seireitei, v severní bráně. Ve městě byl vyhlášený poplach, všude v ulicích bylo vidět nastražené shinigami s připravenými zanpakutou. Teď už chápali, proč je kapitánka poslala zpátky... zřejmě tu byl potřeba každý pár rukou. Zeptali se nejbližšího shinigamiho a on je zasvětil do situace, která právě teď Gotei 13 vládne. Řekl jim vše o nepodařeném útoku ve světě lidí a o možném napadení ze strany organizace Reimei, která je podle všeho hodně silná.

Baru

se dost vyděšeně rozhlížela. Dorazili přímo doprostřed příprav na tuhý boj... něco, čeho se vždycky bála.
"Myslím, že bychom se jako první měli hlásit u své divize..." řekla trochu nejistě s pohledem na Konan, co ona na to.

Konan

Takový zmatek v Seireitei jsem už dlouho nezačila. Vlastně jsem ho nikdy nezačila, abych řekla pravdu. Takže teď mělo přijít na řadu panikaření a hysterie. Jenže v dohledu nikdo, kdo by mě mohl zachránit, tak jsem si to rozmyslela.
Ano, to bude určitě lepší, než tu jen tak bezhlavě pobíhat. Přikývla jsem na souhlas. To je ale zmatek.... Dodala jsem ještě pro sebe.

Baru

"Fajn... tak rychle! A... hodně štěstí," dodala s trochu vystrašeným výrazem směrem ke Konan, a pak se co nejrychleji rozběhla ke kasárnách 13. divize.

Konan

Pozdravila jsem Baru na rozloučenou. Ještě jednou jsem se rozhlédle po rozruchu kolem sebe a s hlubokým nádachem na uklidnění jsem i já vyrazila do kasáren 9. divize.

--------------------------------------------------------------------------------------------

Suki Taiketo

Společně s ostatními došla k Severní bráně. Cestou hodně přemýšlela, přičemž v rukou stále svírala dvě vysílačky.Komu bych tu druhou měla svěřit.. Přemýšlela si v duchu pro sebe. Nakonec se zastavila a pohlédla na ostatní.. Tedy na svůj tým.
"Takže rozdělíme se na dvě malé skupinky, abychom měli pod palcem, co největší prostranství. Mám dvě vysílačky, jednu budu mít já a druhou Hitsuto." řekla Suki vážně a spěšně Hitsutovi vysílačku předala. "Já a ty Ginseii budeme jedna skupinka.. Hitsuto a Kyouheii, vy budete druhá skupinka. Kdyby se cokoliv dělo, potřebovali jste pomoc, tak dejte vědět. Máme na starost okolí Severní brány, takže musí být mobilní. Hlavně mějte oči na stopkách! A dávejte na sebe pozor.." dořekla a podívala se na ně. Doufala, že budou souhlasit. Pak si Suki naladila vysílačku, chvilku jí sice trvalo než si poradila s všemožnými čudlíky, až to mužům mohlo přijít vtipné, když na tváři měla usilovný výraz a snažila se zprovoznit ten pekelný stroj.. Suki nebyla zrovna technický typ.
Pak si už jen upravila culík, položila ruku na zanpakuto a s vážným výrazem se rozešla vstříc svému úkolu..

Ginsei

Došel s ostatními až k severní bráně a tam si vyslechl rozdělení týmů. Bude mi potěšením šéfko. Pak když byly udány pokyny se společně se Suki vydal na obhlídku. Zprvu mlčel, protože nevěděl na co se ptát. pak na chvíli zmizel a když se vrátil třímal v rukou dvě růže a byl zadýchaný. Tahle je pro vás! Hezkým ženám je hezké dávsat hezké květiny. Podá jí růži. Pak pokračují dál, až si všimne těch dvou shinigami. Šéfko? Vidíte je?? Nejsou divní?

Suki Taiketo

Stejně jako Ginsei zatím mlčela. Hodně se soustředila na okolí a nechtěla nic kazit tím, že by se zapovídala. Když na chvíli Ginsei odběhl a vrátil se s růžemi, Suki se začala červenat. "D-Děkuji moc Ginseii, jsi milý.." pousmála se a vzala si jí od něj. Pak se zahleděla po těch dvou velice podivných shinigami. Jejich reiatsu bylo nízké, že by tlumené? Suki se po nich ohlédla a nahla se ke Ginseiovi. Byla ráda, že jsou alespoň z části schovaní pod rouškou tmy..
"To tedy jsou.. Mám divný pocit Ginsei.. To není normální.." šeptla takovým způsobem, že to mohl slyšet jen on.
Pak nenápadně položila jednu ruku na zanpakuto a otočila se čelem k nim. "Taky na hlídce?" začala nevinně a s úsměvem, kdo se jí ale zadíval do očích, což naštěstí v téhle tmě nešlo, mohl by vidět ledový pohled.. Najednu stranu měla trochu obavy, ale na druhou stranu. Pokud to byli nepřátelé, nemohli je nechat jít..