11. divize, bojová aréna

Ryuuka Hosentsu

Šlo to hladce, nijak neprotestoval, žádný kickface ani připomínky. Jo, to se mi líbilo. Pozoroval jsem jeho techniku uvolnění zanpakutou. Na efekt docela dobré, ještě aby to bylo nějak platné. "Co asi? Zaútoč, se vším co máš." Pronesl jsem k němu a dal pravou nohu kousek vzad, čímž jsem se postavil do bojového postoje. Zanpakutou jsem uvolněně držel v pravé ruce. Mé oči pozorovaly Shizurovy pohyby. Měl jsem vskutku vnímavé oči, protože jsem se dokázal dívat zkrze oči Hibashiriho. "Pokud mě budeš šetřit, zabiju tě."

Shizuro

Se vším co mám? Vy asi moc nevíte co je zač moje zanpakuto. Není jako ostatní zanpakuto. U mé zanpakuto záleží na mé zručnosti a představivosti. řekl jsem kapitánovy a připravil se do bojového postoje. Při tom jsem chytil čepele jako boxery. A šetřit vás nebudu! O to se nebojte. řekl jsem a vyrazil jsem v před. Můj první tah na kapitána byl podelný řez pravou čepelí, ikdyž jsem počítal, že tohle vykryje. Po jeho vykrytí se odrazím od země a zapřu se o jeho čepel do výšky. Jakmile budu v dostatečné výšce vrhnu po kapitánovi jednu z mích čepelí.

Ryuuka Hosentsu

"Tak pojď.." Pronesl jsem a už jsem jen zahlédl jeho kroky, jak razí směrem ke mně. "Výborně, hlídá si tělo, to je fajn. Teď bych ho asi nezasáhl." Pomyslel jsem si a dal svou zanpakutou svisle dolů, abych vykryl jeho pravý sek. Ten byl jasný. Druhý tah už byl trochu jiný. Vyletěl do výšky. Kdybych měl náladu, skočil bych za ním, bylo by to víc vzrušující, ale zahlédl jsem pekelného motýla. Pozoroval jsem tedy dráhu té části, kterou po mně hodil a nejen že jsem ji vykryl. Otočil jsem se a pleskl jsem s tou části o zem, tu zanpakutou jsem pak přišlápl. "Rozumím... Shizuro, příště to dokončíme, já musím jít. Pokud nebudeš taky někde poslán a budeš se zdržovat v divizi, tak jí máš celou na starost..tak se měj a hodně štěstí s tréninkem. Vypadá to že tu chvíli nebudu.." S těmito slovy jsem pomalými kroky odešel na místo určení.

Shizuro

Dorazili jsme do divize, abychom donesli správu, že v dané oblasti se hledaný nenalézá. Bratrům jsem dal rozchod. Jak jsem procházel divizí, tak jsem se divil jaký je v ní klid. "Oni se zase flákají! Vy verbeš líná! Už ať jste nastoupeni a do práce! Je tady nepořádek!" křičel jsem na všechny strany kasáren, aby mě všichni slyšeli.

Shizuro

Měl jsem radost, že vše funguje tak jak má, ale z ničeho nic se objevil pekelný motýl. Tak tohle bude asi důležité. Protože mě si k vrchní kapitánce nikdo nikdy nezval. Ale asi to bude tím, že kapitán tady není a asi ho mám zastoupit. řekl jsem si pro sebe. A vy pokračujte. Až se vrátím bude se tady všechno lesknout! Protože jestli ne, ne jen že si to s vámi vyřídím já, ale co teprve kapitán! Takže makejte! vydal jsem rozkazy. Hold disciplína a pořádek musí být, jinak by divize nemohla fungovat. Tak jsem se znova otočil a šel jsem směrem ke kasárnám 1. divize.

Hotaru Harubato

Hotaru se po dlouhé době vrátila zpět do svých kasáren. Seděla v aréně a snažila se trénovat. Kasárny se jí ale zdály trochu klidnější a tišší než obvykle. Nebylo se čemu divit nebot' celé Seireitei momentálně procházelo těžkým obdobím. Mnoho misí nebylo úspěšných a ztráty byly vysoké. Hotaru si povzdychla. Myšlenky se jí začaly trochu rozbíhat a nebyla plně soustředěná, proto přestala s psychickým treninkem a rozhodla se přejít na trenink boje s mečem. Neměla zrovna dobrou náladu. Nasvědčovaly tomu i její pohyby, které byly trhané a plné vzteku.

Opravdu, kasárny byly tiché, nebo alespoň tižší než obvykle. I 11. divze ztratila několik členů, ale 11. divize své padlé neoplakávala. NEbylo to tím, že by k padlým neměla úctu, ale ona 11.divize brala padnutí v boji ve jménu 11.divize či Gotei 13 jako poctu a proto se místo truchlení soustředili na pilování svých bojových dovedností, aby i oni byli zářným příkladem své divizi! Ale to všechno byly jen propagandistické kecy a opravdu mnozí z divize nesli ztráty některých členů těžce. V tu se u tebe objevil jeden z členů 11.divize.

Neznámý člen

Ahoj...nezašla bys...no...víš jak to myslím...přijít na jiné myšlenky...zatrénovat si....?? Usmál se na tebe takovým né úplně úsmvěvem, spíš to bylo zusměvavení smutné tváře.

Ryuuka

Už delší dobu jsem byl ve své divizi a plnil své funkce kapitána. Shizuro mi odešel do 10. divize a v kasárnách vládlo ticho. Během jednoho měsíce jsme přišli o několik členů, ale to nejspíše nebyl jediný důvod k tomu tichu tady. Vyšel jsem z budovy do Arény a zahlédl tam Hotaru s nějakým členem. Znuděne jsem přišel pomalými kroky blíže a podíval se na člena. Pak na Hotaru. "Víš Hotaru, potřeboval bych s tebou mluvit o něčem.." Pronesl jsem k ní a čekal..

Hotaru Harubato

Ještě chvíli tam máchala mečem, když k ní přišel nějaký člen. "Hmm..." Odpověděla ne moc nadšeně. Když si ho však prohlédla, usoudila, že si alespon' tréninkem s ním vybije všechnu zlost. "Tak tedy klidně,...." Chtěla ještě něco říct, když na ni zavolal kapitán. "Ano?" Zeptala se trochu překvapeně, nebot' nevěděla, co má čekat. Provedla jsem snad něco? Nevzpomínám si, že bych nedávno něco rozbila či zkazila...Ale ne, jestli mi dá na starost další papírování tak tu na místě spáchám seppuku!

Ryuuka

Nechtěl jsem to nijak protahovat, všichni dobře věděli, že od poslednich udalostí tu panovalo ticho,.. dokonce jsem i dělal papírování, což bylo potupné. "Nechci to nijak protahovat." Pronesl jsem k ní a zpod haori vytáhl odznak kapitána, který ještě před necelým měsícem patřil Shizurovi. "Sai,.. Shizuro,..a teď Hotaru..za tu dobu kapitánování to docela rychle střídám, snad to vydrží." Pomyslel jsem si a hodil znak směrem k ní. "Jelikož jsi nejspolehlivější člověk v 11. divizi, jmenuji tě s okamžitou platností vícekapitánkou. Jsi má třetí vicekapitánka, prvním byl Kazuma Sai, druhým Makata Shizuro, říká se ale do třetice všeho dobrého ne?" Pověděl jsem jí a mile se usmál. "Hodně štěstí."

Hotaru Harubato

Hotaru trochu přimhouřila oči, když kapitán začal s první větou. Co po mě sakra může ted' chtít? Hlavou jí probíhalo mnoho myšlenek, ale nic takového jako post zástupce kapitána. Když však v ruce držela odznak podkapitána jedenáctky nemohla tomu uvěřit. Nálada se jí okamžitě změnila. "Já...já nevím, co říct...děkuju, určitě nebudete litovat!" Snažila se ze sebe samou radostí dostat alespon' nějaká slova. Uznání od osob, ke kterým sama vzhlíží ji totiž těší ze všeho nejvíce. Široce se uculila a pevně stiskla znak v rukou. "Nemyslete si ale, že za vás budu dělat všechno papírování..." Řekla s tak nadšeným a št'astným výrazem, že to až mohlo vypadat děsivě.
Když poprvé vkročila na pozemky jedenácté divize, nikdy si nepomyslela, že se dostane na tak vysoké posty. Všechny problémy jako by náhle zmizely a zůstala jen čirá radost. Hrdě si přivázala znak na paži. "Díky." Zopakovala s neumírající radostí avšak už trochu vážněji. Bylo jí jasné, že ted' bude muset dělat mnohem více práce, papírování a částečně zodpovídat za divizi. I když se mnohdy chovala hloupě či ztřeštěně, své povinnosti plnila více než zodpovědně.

Ryuuka

Věděl jsem, že tohohle určitě nebudu litovat. Věděl jsem, že ta holka má velký talent, takže už dopředu jsem byl smutný z toho, že se mi z ní určitě jednou stane kapitánka a mou divizí opustí, do té doby jsem ale věděl, že bude svou funkci zastávat dobře. "Věřím že nezklameš a co se týče toho papírování,.. mm.." Zamumlal jsem a dodal. "Mám důležitou misi v horkých pramenech, prý tam někdo očumuje ženské šatny, tak to půjdu okouknout a připadně tomu zabránit, tak.. nemam moc času na papírování, proto by jsi mi mohla, čistě nahodou, pomoct.. trochu.. eh, slibuju že přiště si ho udělám sám." Tomu poslednimu slibu jsem sám nevěřil. "Tak, kancelář je otevřená, ahoj." Mávl jsem a zmizel rychlými kroky do neznama.

Hotaru Harubato

Při poslechu té, ne moc precizně vymyšlené mise v horkých pramenech si založila ruce v bok. Pozvedla jedno obočí a čekala, co z toho nakonec vyleze. Bylo jí jasné, že papírování jí nemine. "Haaa? Co to tady zkoušíte?!.." Nakonec však spustila ruce dolů a usmála se. "No pokud je ta mise natolik důležitá," řekla, "tak to papírování tedy zvládnu sama!" Jemně pokývala hlavou a mávla na kapitána. Když odešel zamumlala si sama pro sebe. "Hmm...musím přijít na něco, co ho přinutí alespon' jednou udělat své administrativní povinnosti." Poté si založila ruce za hlavu a s úsměvem se vydala do kanceláře. Zatím to pro ni byl jeden z nejlepších dnů v kasárnách.