11. divize, bojová aréna

Ryuuka

Poslední dny jsem spíše prospal ve svém kanclu a nebo protrénoval v aréně jedenácté divize. Občas jsem se harmonizoval se svou zanpakutou ve vnitřním světě. Hibashiri mě hodně za poslední dny naučil. Stále jsem se měl co učit. Právě jsem se nacházel ve své kanceláře, kde jsem koukal na papíry, které potřeboval udělat. Potřeboval jsem zámiňku, jak odtud vypadnout. "SHIZUROOOOOO!!!!!" Vykřikl jsem na celou budovu jednáctky, abych jakoby na poplach zavolal svého více kapitána. "No ale, co si vymyslím, kurde.. to je život.." Posmrtný život..

Hotaru Harubato

Chodbou se rozlehlo kapitánovo volání po zástupci. Hotaru se procházela pomalu chodbou a na nic nereagovala.
Pokud tu je stále Chieko s Kurem tak k nim:
"Už uplynula nějaká doba...mohli bychom se ještě jednou podívat do 5. divize...nebo někam po okolí..." Pousmála se na Chieko a Kura. Budovy byly opravené, shinigami vyléčení a Hotaru zrovna neměla žádnou práci. A tak ji přišel vhodný čas k procházce.

Chieko a Kuro

Stále jsme nezastihli našeho kapitána a tak jsme se potloukali po kasárnách jedenáctky společně s Hotaru.
Poté Hotaru pronesla návrh a já odpověděla. Dobře, kam půjdeme? Kuro se toho nápadu také chytl a prohlásil. V pětce pořád nikdo není, půjdeme někam jinam. Ale kam? Napadá tě něco Hotaru?

Ryuuka Hosentsu

Po mém výkřiku se Shizuro neozval, prevít jeden, nejspíše věděl, co ho to vlastně čekalo. "Co si sakra myslí, že přestane dělat moje povinnosti?:-D" Pomyslel jsem si a pohlédl na ty papíry. Bylo mi to k nechuti. "Opravdu odsud musím vypadnout.." Pronesl jsem jen tak do vzduchu a zaslechl, jak si povídají kousek od mé kanceláře nějaké hlasy. Vylezl jsem z kanclu a zamířil rovnou k nim. Stála tam Hotaru, po těch pár dnech, co přišla do divize, jsem jí trochu poznal, prošel si její složku akademie atd atd. "Dobrý den, Hotaru.." Pověděl jsem jí a zamyslel se nad tím, co by pro mě mohla udělat. Mohla mi pomoci s papírama. "Víš, mám něco neodkladného, nemohla by ses podívat na ty papíry, co jsou na mém stole a vyřídit to? Shizuro tu asi není, Sai taky ne, takže nevím na koho se obrátit. Samozřejmě bych to udělal sám, ale potřebuju si něco zařídit. Zvládneš to?"

Hotaru Harubato

Přemýšlela, kam by mohli zajít, ale z toho ji rychle vytrhl další hlas. "Dobrý den," pozdravila s úsměvem. Když si poté poslechla, co po ní kapitán chce, úsměv ji přešel. Na akademii slyšela, že mnoho divizí má problém s administrativou a ona se ted' modlila, aby na tom jedenáctá nebyla špatně. Tak proto volal na svého zástupce. No co...můžu to zkusit. Když si to trochu promyslela opět nasadila úsměv. Zas tak strašné to být nemůže. Říkala si pro sebe a začala ji dělat radost myšlenka, že takový úkol připadl na nováčka. "Ráda to za vás udělám...pokud tedy opravdu pospícháte...snad na to budu stačit." Dodala s pokrčenými rameny. "Chieko, asi to budem muset ještě odložit." Otočila se na dívku a jejího kocoura.

Ryuuka Hosentsu

Zachránila mě, poslední dobou se tady vedení nějak flákalo. Sai, Shizuro.. "Výborně!" Pronesl jsem radostně a dodal. "Ano, budeš na to stačit, to se neboj, jen to je trochu časově náročné. Klidně ti tvá kamarádka může pomoct." Pak jsem ještě mávl rukou a odklusal pryč. "Jsem hajzl, házet papírování na nováčka, ale co jsem měl dělat, když jsem to nemohl hodit na důstojníky? Ještě abych to dělal sám, užil jsem si toho dost v desáté divizi.." Pomyslel jsem si a začínal se rozhodovat kam asi půjdu. Odpověď byla jednoznačná, šel jsem si pro nové haori.

Hotaru Harubato

Kapitán rychle opustil prostory divize. Hotaru na něj rychle mávla a poté jen zírala na prázdnou chodbu. "No...to bylo rychlý." Pronesla zaskočeně. "Dobrá, dobrá....zas tak hrozný to nebude." Dodala, jako by to mohlo nějak pomoct a vykročila ke dveřím kapitánova kanclíku. Šla přímým krokem, s výrazem boxera, který právě vstupuje do ringu. Ještě než však vstoupila do místnosti otočila se k Chieko a Kurovi. "Ehm...nechci, vás nutit dělat tuhle práci. Jsou to přece jen papíry jedenáctky. Jestli chcete, můžete na mě počkat než to dodělám...nebo jestli chcete jít jinam, nebudu vám bránit." Dokončila s úsměvem.

Chieko

Najednou se objevil kapitán jedenáctky. Předal své povinnosti s papírováním Hotaru a ta je s radostí přijala. Tak to asi nikam nepůjdeme. Po Hotařiných slovech jsem řekla. My ti pomůžeme. To myslíš vážně? Ozval se Kuro. Jo, to přátelé dělají. Řekla jsem a usmála se na Hotaru. No tak dobře. Souhlasil nakonec Kuro.

Hotaru Harubato

Na slova nadšeně kývla. Nechtěla ale, aby to vypadalo, že hází své povinnosti na druhé. Rozhodla se tedy, že stejně ty dva nenechá dělat moc práce. Přišlo jí to hloupé a drzé. Ale byla moc ráda, že s ní zůstali. Poté konečně vzala za kliku a vstoupila do místnosti. Chvíli se rozhlížela kolem a šmejdila očima po všech koutech, než ji do zorného pole vpadl stůl s papírama, které na ni čekaly.
Zas tak velká hromádka to nebyla, ale Hotařina bujná fantazie ji zkreslila obraz.
Viděla asi něco takového:

Spoiler:

Málem se překvapením složila k zemi. "Eeh...no tak asi do práce." Snažila se zakrýt své rozhození. Trochu časově náročné...ha ha ha. Pomyslela si ironicky. Za tohle budu chtít členské výhody. Pokračovala a vykročila ke stolu s papírama. "Tak co tu máme." Koukla se do papírů. "11. divize a bla bla bla bla blá..." Po chvíli složila bez většího zájmu papíry zpět na stůl. "No zas tak důležité to nebude." Ušklíbla se. "Něco hodíme sem, něco tam. Něco zameteme pod koberec a pár věcí potvrdíme." Hotaru se vrátila její bezstarostná nálada. Nakonec, ale přestala vtipkovat a pomalu se dala do práce.

Ryuuka -> Přiletěl k vám pekelný motýl, který vás informoval, že se máte zúčastnit porady v budově první divize dnes od šesti hodin večer.

Hotaru Harubato

Uplynula nějaká doba, co se Hotaru s Chieko a Kurem nořili v papírech. Hotaru to přestalo bavit již dávno. "Ach joo..." Povzdechla si dlouze. Seděla u stolu s hlavou položenou únavou a broukala si nějakou melodii. Vzala do ruky jeden z papírů, očima projela jeho obsah a poté z něj začala skládat vlaštovku. Je to bída. Už, aby ty papíry byly pryč. Poté složený papír poslala vzduchem. Práce mnoho nezbývalo. Hotaru se podívala kolem. Opravdu potřebovala vyjít na vzduch. Vstala a popadla nějaké papíry včetně krásně složené vlaštovky. Několik z nich ještě pečlivě vyplnila a uložila, posledních pár šoupla na nejbližší volné místo a vlaštovku, nad kterou se vnitřně rozplývala položila úplně navrch. Doufám, že kapitán má alespon' nějaký smysl pro humor. Přinejhorším se tu chvíli neukážu. Ušklíbla se. Poté se pousmála na Chieko a Kura. "Tak jo, myslim, že bychom se mohli odsud vytratit." Hlesla s výrazem malého d'áblíka. Nakonec se ale zastavila. Nikdo nemá smysl pro humor, když se jedná o administrativu. Pomyslela si a vrátila se k vlaštovce. S lítostí rozložilla svůj papírový výtvor, narovnala ho a uložila k ostatním.

Chieko

Už nějakou dobu jsme tu procházeli papíry. Byla zábava pracovat společně a také sledovat Hotaru skládající vlaštovku. Nad tím jsem se musela pousmát. Jenom Kuro vypadal docela znuděně. Poté Hotaru popadla nějaké a dala je stranou. Na její slova o vytrácení jsem se usmála a Kuro řekl. To není špatnej nápad, přece jen má ty papíry vyplňovat někdo úplně jinej. Věděla jsem, že tím myslí kapitána nebo jeho zástupce. Kuro! Mělo to být okřiknutí, ale moc nahlas to nebylo. Kocour se na mě jen podíval a odfrkl si. Ten se snad nikdy nezmění. Pomyslela jsem si a vzdychla nad tím. Tak co tedy budeme dělat? Tohle mě už fakt nebaví. Zeptal se nakonec otráveně Kuro.

Hotaru Harubato

Na Kurova slova souhlasně přikyvovala. To je pravda, hodili na mě špinavou práci...ale... Pohlédla na poslední hromádku papírů s provinilým výrazem. Možná svědomí, možná něco jiného ji donutilo vzít do rukou zbylé papíry a dokončit svou práci. Když už mě o to požádali....nemůžu je zklamat...pomyslela si a rychlostí blesku uložila papíry na své místo. Do toho mluvila ke svým přátelům. "Hmm...no podle toho, co byste chtěli vidět nebo dělat...slyšela jsem o nějakém baru, nebo tu jsou lázně. Můžeme zkusit i bojovou arénu či si dát lehký trénink...i když," pousmála se na Chieko, "to asi nebude vaše volba. No a nebo se můžeme porozhlédnout po dalších kasárnách." Hotaru si procházela hlavou všechny možnosti. "Je toho tu dost na výběr...." Protáhla se a unaveně zývla. "Já bych byla pro nějaký bar nebo kavárnu."

Chieko

Pozorně jsem poslouchala Hotaru. Papíry už byly skoro hotové. Já na boj moc nejsem. Pronesla jsem k Hotaru potichu a stydlivě sklopila oči. Kavárna by byla fajn. Zareagovala jsem na poznámku o kavárně nebo baru a usmála se na ní. Kuro nás celou dobu pozoroval z parapetu na okně, na kterém ležel a na zmínku o kavárně si jen odfrkl a podíval se z okna ven.

Hotaru Harubato

Hotaru se nadšeně pousmála. "Super...tak rychle do té kavárny..." náhle se ale zastavila, "...jak se jen ta kavárna jmenovala...a kde vlastně byla?" Poškrábala se na hlavě. "Myslím, že v názvu bylo něco o smíchu..." Hotaru se se ztraceným výrazem podívala na Chieko a Kura. Doufala, že alespon' oni budou něco vědět. Nebudeme tu přece pobíhat po celém Seireitei, abychom našli kavárnu. Já jsem ale hlupák... "Noo..." Zazubila se. "...určitě to nějak najdeme."

Chieko

Hotaru si nemohla vzpomenout, na jméno ani umístění kavárny. Smích? Myslíš U Vysmátého Arrancara? Zeptala jsem se. Půjdeme tam? Dodal Kuro najednou až moc živě. Co se mu stalo, je nějak zaujatý.

Hotaru Harubato

"Ano! To je ono!" Řekla nadšeně. Ještě, že alespon' někdo to ví. Pomyslela si zdrceně. "Jo, rychle tam." Pronesla na Kurovu otázku. Konečně je zase z něčeho veselý. Pousmála se na černého kocoura a pomalu odcházela z místnosti.

(-->čekám v kavárně )

Shizuro

Ležel jsem ve svém pokoji, který náhodou není nic moc daleko od kanceláře kapitána.Jen tak jsem polehával. A zničeho nic mě volal kapitán. Jen si řvi, ale ty papíry uděláš dneska sám. řekl jsem si pro sebe a sedl jsem si. Pomalu jsem se potom postavil a šel se obléct. Po chvilce reatsu kapitána zmizelo. Takže to přece na někoho hodil. No vidím to tak, že toho chudáka za chvilku vystřídám. šeptl jsem si pro sebe nahlas. Vyšel jsem a zahlédl jsem shinigami, jak doslova utíká z kapitánovy kanceláře. Dlouho to nevydržela. Vypadá ta na ranní rozcvičku s tužkou papírem a pak půjdu na trénovací figuríny. řekl jsem pro sebe povzbudivě a zároveň jsem šel do kanceláře kapitána. Polovina papírů byla už hotova a druhá čekala. Takže s chutí do toho! řekl jsem a začal papírovat.

Ryuuka Hosentsu

Pohodově jsem docupital z kasáren první divize do jedenáctky. Tam jsem se nějakou dobu procházel a kochal se těmi prostory, které jsme tu měli. Přemýšlel jsem o nějakém malém vylepšení arény, ale to bylo třeba více promyslet a to se mi rozhodně nechtělo. Chtěl jsem si jít zacvičit, ale bylo by to pro mě další nudné zvedání ničeho. Naposilováno mám za poslední dobu dost. Měl jsem tedy namířeno ke své kanceláři, když jsem otevřel, tak jsem spatřil nádherný pohled. Shizuro papíroval, tak jak to má být. "Výborně." Pomyslel jsem si a pohlédl mu do očí. "Vidím jak to žereš Shizuro to papírování, ale co takhle si dát cvičný boj. Nakonec ani nevím, co všechno tvoje zanpakutou dokáže, jsem velice zvědavý." S těmi posledními slovy jsem popadl tyč, která byla vedle dveří a hodil jí přímo do ní. Nebylo to myšleno tak, aby ji chytil, ale tak, aby ho to zasáhlo a dalo slušnou ránu do hlavy. Záleželo na něm, jak zareagoval.

Shizuro

Koukl jsem na kapitána přes hromadu papírů. Máte štěstí! Tenhle je poslední! prohlásil jsem s ďábelským úsměvem. Na jeho poznámku o cvičném boji jsem se jen více pousmál. Proč ne. Kdo prohraje bude srovnávat papíry. řekl jsem a ze stolu jsem shodil jednu hromádku papírů. Letící tyč mě překvapila, ale pro mě žádný problém, jenom jsme ji prostě chytil, ale v hodu bylo dostatek síly na menší zranění což mě docela popudilo. Proto jsem neváhal a připsal jsem Ryuukovy další kickface na jeho účet. Děláš si srandu, chtěl jsi mě zabít?! Není potřeba znát moje schopnosti zanpakuto. řekl jsem a odtáhl jsme válejícího se kapitána ven z kanceláře. Takže jdeme? řekl jsem a čekal jsem až se kapitán postaví.

Ryuuka

Trochu síly jsem do toho dal a tak ho to i trochu zasáhlo. "Docela dobrý postřeh." Pronesl jsem k němu s mírným smíchem a schytal kickface. Myslel jsem si, že moje padání na zem už skončilo, nicméně asi jsem se mýlil. Můj podkapitán mě s tím bude nejspíše provázet věčně. "Děláš si prdel?" Otázal jsem se docela nasraně, měl jsem chuť ho pověsit na kůl. Když mě tahal po zemi, tak jsem jen nasadil oči v tom smyslu, že už jsem si docela zvykl. "A nechtěl bys mě dotáhnout až tam? Mě se nechce pořád vstávat, stejně vždycky skončím na zemi." Pověděl jsem mu a trochu se pousmál. "Samozřejmě to byl jen vtip. O schopnostech tvých zanpakutou vím vše, o čem doposud věděla akademie a co jsi předvedl. Jen jsem tvé schopnosti ještě neviděl na vlastní oči používat. Proto mě lákají. Pojďme do naší arény, za poslední dny klidu jsem jí jak víš s klukama trochu vylepšil, snese víc než kdy předtím. Ještě hodlám použít trochu kouzel ze dvanáctky a udělat z toho obrněnou arénu, chci přece jenom trénovat tvrději, než to doposud šlo." S těmito slovy jsem zamířil přímo do arény.

Shizuro

No dobrá. řekl jsem a následoval jsem Ryuuku do arény. Arény byla po rekonstrukci a vypadala výborně. Došel jsem do středu arény a rozhlídl se. Na lavičkách se flákalo pár shinigami. Zvedl jsem kámen ze země a hodil po jednom z nich. Hej! Aréna je od toho, aby se tu cvičilo a ne flákalo! křikl jsem po nich. Jakmile uviděli, že po nich křičím já a vedle mě je kapitán, tak hned se dali do pohybu. No trocha disciplíny musí být. šeptl jsem Ryuukovy. Poté jsem kousek poodstoupil. Takže začneme?

Ryuuka

Šli jsme tedy do arény. Tam se flákalo pár členů, Shizuro je zpracoval a oni udělali, jak pískal. "Úcta nebo slabost?" Pomyslel jsem si a pohlédl na Shizura. "Dobrá , začneme. Začneme vývojem schopností tvé zanpakutou, tedy Bankaiem. Nejprve ale uvolni svou zanpakutou do shikaie." Pověděl jsem mu a odskočil kousek dál, přičemž jsem tasil zanpakutou. "Nejspíše to bude trvat dlouho, ale to nevadí, osobně si přeji, abys bankaie dosáhl co nejdříve, protože si to zasloužíš." Pronesl jsem k němu a čekal až uvolní zanpakutou. Na tváři jsem měl docela vážný výraz, tím by i Shizuro mohl poznat, že srandičky ne ne a ne.

Shizuro

Ryuuka mě docela překvapil, protože tenhle pohled jsem ještě u něj neviděl. Bankai. Dělá si srandu? Není to trochu brzo? řekl jsem si v duchu. Ale vlastně tímto tréninkem nic neztratím. pomyslel jsem si a tasil jsem zanpakuto. Tak tedy dobře. řekl jsem nahlas a začal jsem se soustředit. Zajiskři a blýskni se! Kaminari ha! řekl jsem nahlas a při tomto jsem udělal dvě rychlé tempa. Při prvním se proměnila katana na první čepel a po zaražení rukojeti do pochvy se pochva proměnila na druhou čepel. Čepel jsem ještě rozdělil a do každé ruky jsem vzal jednu čepel. Tak a co teď?! optal jsem se kapitána, který na mě stále zíral.