11. divize, bojová aréna

Zde se nachází kasárna jedenácté divize a bojová aréna, kde si její členové rádi krátí čas.

Informace: Začal druhý den cvičení

Do jedenácté divize... se nějakým záhadným způsobem dostaly zprávy o tom, že Satoshi je venku. Po celé divizi byly slyšet prapodivné zvuky a bylo vidět jiskření. Spousta členů jedenácté divize si rozhodla nabrousit své tupé čepele a s výkřiky "zabte Satoshiho" se připravovala na domnělou invazi.

Ryuuka

Už jsem byl o všem informovaný. "Takže, Satoshi není ve své díře jo? Výborně.." Zamumlal jsem a podíval se na své členy. "Poslouchejte mě, nikdo z vás neopustí divizi. A nikdo nebude brát věci z cizích divizí jasný? Do konce cvičení jsme prostě odříznutí. Bez námitek. Buďte ostražití a chodte ve skupinách minimálně po dvou. Chci aby se z 11. divize stala pevnost a jestli se něco někde šustne, chci to vědět! Teď jdu do své kanceláře dělat práci po zástupcích, kteří mě opustili.. tak se dejte do práce.." Řekl jsem a pomalými kroky nacupital ke stolu ve své kanceláři a začal papírovat.

Divize vzala slova o pevnosti doslova a tak se s velkým nadšením začaly ze zdí jedenácté divize stávat hradby, taky se sestrojilo několik katapultů a postavily se dvě provizorní sledovací věže. Shinigami zde chodili již v předpřipravených skupinkách.

Hosentsu Ryuuka > Ačkoliv probíhalo cvičení, dnešek byl víceméně klidný. V kanceláři byl klid a nikdo Ryuuku neotravoval. Měl dost času na to, aby si vyřídil všechno důležité.
A to až do chvíle, než se otevřely dveře. Členové jedenácté divize svého kapitána respektovali jako nikoho jiného, nicméně, byla to většinou banda bojechtivých vrahounů, kterým slušnost moc neříkala - tedy, samozřejmě se našly výjimky.
Do kanceláře vletěli dva shinigami, jeden z nich byl celý otrhaný a zkrvavený, "kapitáne, máme problém!" vykřikl.

Ryuuka

Papíroval jsem a papíroval. Měl jsem to skoro hotové, tak jsem si rozhodl dát menšího šlofíka, když už se stala z kasáren jedenácté divize ta pevnost žejo. Tak jsem přivřel oči a do několika sekund vtrhli do kasáren mí členové. Otevřel jsem oči, vyslechl si je a zvedl se z židle. "Co se děje?" Zeptal jsem se klidným tónem, na zásadách slušného chování jsem si nepotrpěl, takže mi vtrhnutí vůbec nevadilo, jsme jedenáctka, jsme rodina.

Hosentsu Ryuuka > Ten zkrvavený oddychoval a ukázal kapitánovi znamení rukou, aby mu dal chvíli pauzu. Do kanceláře mezitím vešla další osoba, byl to jeden z důstojníků, které Ryuuka moc dobře znal - Tenryuu Ogashi.
"Kapitáne," řekl, uklonil se a poplácal zkrvaveného po rameni, "chlapi, běžte, já to vyřídím."
Ti dva se na sebe nejdřív podívali a souhlasně přikývli. Potom oba odešli a zavřeli za sebou dveře.
Ogashi přišel blíž k Ryuukovi a už z jeho pohledu bylo zřejmé, že něco není v pořádku. "Kapitáne, ta krev nebyla jeho. Našli jsme tělo."

Ryuuka

Stále jsem byl rozespalý, protože jsem byl ještě před pár minutami v tom nejhlubším spánku. Díval jsem se jak se tu domlouvají, kdo mi co řekne. Bylo mi jedno jestli mi dění oznámí nejnižší člen nebo vrchní kapitán, prostě jsem to chtěl vědět. Pak odešli a Ogashi konečně začal mluvit. "Nebyla? A čí? Jaké tělo? K věci.."

Ryuuka > Ogashi už byl jeden z těch starších řízků z jedenácté divize a jen tak něco ho nemohlo rozhodit. Kapitán v jeho tváři ale mohl zahlédnout nejistotu. "Je to jeden z našich členů. Našli ho zavřeného v jedné ze skříní v tělocvičně. Jenže," na pár vteřin zmlkl a zkoumavě se kapitánovi podíval do očí, "jeho tělo je v takovém stavu, že by ho do něj nemohl dostat snad ani nikdo z našich. Asi by bylo nejlepší, kdyby jste se přesvědčil sám."

Shizuro

Pomalými kroky jsem se blížil. Přes mé dlouhé šedé vlasy, už jsem spatřil znak 11. divize. Lehký úšklebek mi narušily vlasy se kterými si pohrával vítr. Nikde nikdo, na 11. divizi docela podivné. Začal jsem přemýšlet jestli začít uvolňovat své reiatsu abych přitáhnul trochu pozornosti a nebo to nechat na svém otrhaném šedivém plášti, který rozhodně nezapadal do běžného kusu oblečení, který bych normálně našel v šatníku. Ale přišel v hod při cestování. Ono dostat se z lidského světa není sranda. Ztratit se při misi, skoro doslova nahý, protože mé shihakusho bylo na padrť. Sice ne celé, ale dělalo to problémy. Cesta byla dlouhá a měl jsem hlavu plnou myšlenek. No po cestě jsem spoustu času se jimi zabývat. A nejen to, také samozřejmě trénovat. Přece bych nemohl jen tak vyjít z formy. Po mém přemítání minulostí, jsem konečně někoho spatřil. Obyčejný člen 11. divize. Chvíli jsem čekal jestli si mě všimne, ale stále ne a ne na mě upřít svůj pohled, asi můj plášť nebyl dost divný. Tak jsem nakonec uvolnil trochu reiatsu a čekal jak bude reagovat.

---> Kasárny 3. divize

Wilhelm Gure
Přišel jsem ze své divize na pozemky divize jedenácté a zastavil se. Vytáhl jsem knihu s mapu a začal si jí znovu prohlížet, jednak abych se zorientoval v té nakreslené mapě, a pak také, abych zjistil, zda je ta značka na konkrétním místě v divizi, nebo jestli je označený celý areál. Začal jsem si pískat.

Wilhelm -> Mapa v knize byla vlastně jen část mapy a různě po okolí byly poschovávané další části. Takže si musel sesbírat všechny části, aby jsi se dostal k pokladu. Mapa v knize ukazovala, že v tréninkovém prostranství 11. divize pod 58 prknem směrem na západ má být další část.

Wilhelm Gure
Měl jsem pocit, že ze mě někdo dělá blbečka. Nebo že si se mnou hraje. Ale už jsem se nedokázal zastavit. Jsem holt labilní děcko. Trochu přerostlý. Vydal jsem se poklusem na tréninkové prostranství, plný onoho štěstí, jakým se dokážou radovat opravdu jen děti. A blázni.
A teď ta menší sranda. povzdechl jsem si, když jsem se tam dostal a začal odpočítávat prkna.

Wilhelm -> Spočítat prkna a najít to správné by jistě nebyl problém, jen kdyby bylo tréninkové prostranství prázdné. Místo toho bylo plné členů 11. divize, kteří tam zlepšovali své krvelačné schopnosti. Bylo těžké až přímo nemožné spočítat prkna. Vždy do tebe někdo strčil, takže jsi zapomněl, u jakého čísla jsi byl....To už to však jeden z horlivých členů 11. divize nevydržel. "Co to tu sakra vyvádíš?!" zařval na tebe.

Wilhelm Gure
Pokrčil jsem rameny. Počítám prkna. usmál jsem se na něj svým nepříčetným zasněným úsměvem. Vypadal jsem jako totální šílenec. Pak jsem si došel ke stěně a začal počítat z dálky. Bude to snadnější, z dálky.
Zároveň jsem se usmíval na každého, kdo si mě prohlížel jako blázna. S mým štěstím to prkno bude tamhle pod ním. na vteřinku jsem blýskl očima k největšímu svalovci co tam byl.

Wilhelm -> Muž na tebe nechápavě zíral. "Heeee?" odpověděl a stále tě pozoroval. Pokud jsi počítal správně, což dejme tomu tedy počítal, tak správné prkénko opravdu vyšlo přímo na to, nad kterém stal nechápavý svalovec. Jaký to pech.

Wilhelm Gure
Povzdechl jsem si. Jo to je to moje štěstí. Vydal jsem se rázným krokem ke svalovci, až jsem se zastavil přímo u něj. Pak jsem se na něj mile usmál: Mohl byste prosím udělat jeden krok stranou? V mém milém úsměvu bylo schované poselství, že milý nezůstanu dlouho, pokud bude odmlouvat.

Wilhelm -> "Tak mě k tomu donuť." zněla odpověď a odfoukl si.

Wilhelm Gure
Nechci vám ublížit. prohlásil jsem s ledovým klidem. Sice nejsem rychlý, ale sílu mám dost možná stejnou, možná i větší než tohle namakaný stvoření. Ono je totiž mít svaly a mít sílu. O tom, že má i to druhé samozřejmě nejde pochybovat, je to člen divize bojovníků.
Usmál jsem se ještě, stále zasněně, protože jsem nepovažoval situaci za vážnou a řekl: Takže ještě jednou. Prosím? už jsem byl ale připraven okamžitě vyrazit tělem na tělo, rukou k meči a duchovně k obraným kido. Člověk nikdy neví.

Shizuro

Najednou se z ničeho nic objevil pekelný motýl. No výborně, jsem tu chvíli a už mě potřebují. No tak si to s kapitánem vyřídím někdy jindy. řekl jsem a otočil se a vyrazil směr senkaimon.

Wilhelm ->  Svalovec z 11. divize si to zřejmě užíval a nehodlal uhnout. Velice šibalsky se na tebe pousmál. Pak se podíval na svého kamaráda, který mu s kývnutím hlavy hodil dva shinaie (bambusové meče). Svalovec oba dva chytil, jeden si nechal a druhý ti podal. Mezitím ostatní členové 11. divize udělali okolo vás prostor. "Co takhle jeden férový boj?" nadhodil šibalky. Bylo poznat, že si věří.

Wilhelm Gure
Podíval jsem se mu do tváře: Nevinným neubližuji. Když jsem však viděl tu jeho sebedůvěru a neústupnost, vzal jsem si shinai a povzdechl si. Šermu jsem se učil už za života. Neměl by být problém.
Postavil jsem se s mečem před tělem obouruč, abych mohl reagovat na jakýkoliv útok: Ještě něco, než začnem? Třeba pravidla- vítěz se určí jak?

Wilhelm -> Uznale přikývl. Pravidla by to opravdu chtělo. "Tak co třeba: žádné kido, pouze shinai. Kdo skončí na lopatkách, prohrál."