4. divize, nemocnice

Akatsuki

Ten jeho pohled mi už docela lezl na nervy, ale neměl jsem mu to za zle, jelikož jsem mu mohl připadat podezřele. Jako doktor jsem nevypadal a byl jsem tu jen pár dní, takže mě téměř nikdo neznal a já neznal zase ostatní. No když tě to tak zajímá… Jmenují se Yutaka Akatsuki a jsem tady nový člen. Přišel jsem teprve před pár dnami, takže tu moc lidi neznám Odpověděl jsem mu konečně a poté ještě dodal. A ty jsi mi také ještě neodpověděl na mou otázku. Kdo jsi ty?

Akatsuki -> "Hm, fajn. Takže nováček. Já jsem Shiranui Genma, momentálně nejvýše postavený důstojník čtvrté divize," představit se chlápek. "A teďka není času nazbyt, už jsme tlachali dost dlouho. Zpátky do práce. Pojď se mnou, aspoň si tě proklepnu," vyzval tě a vydal se někam dolů, do vstupní haly nemocnice.

Akatsuki

Takže tady zrovna velí on jo? No nevypadá jako nějaký šéf, ale zdáni mnohokrát klame, spíš bych řekl, že skoro pořád. Pomyslel jsem si a poté co se rozhodli vrátit konečně k práci kvůli které tady jsme, řekl jsem na to jednoduše jen: Jasně. Poté jsem se vydal za ním a docela mě zajímalo, jakým způsobem mě chce proklepnout.

Genma

"Do háje, to snad ne..." zaklel si pod fousy. "Pojď se mnou! Po tomhle buď zvládneš už všechno a nebo přejdeš do jiný divize! To bude dobrá zkouška!" křikl na Akatsukiho a rozběhl se směrem, který naznačil ten vyděšený muž.

Akatsuki

Když se tu objevil nějaký doktor od krve a šílel z toho, že se někdo zbláznil, v ten okamžik mě napadla jen jedna jediná věc. To prostě musím vidět! Trochu neobvyklá reakce, ale mohla to být vynikající zkušenost tohle zahlídnout, teda ještě nevím, v čem by mi to pomohlo, ale to je vedlejší. Potom co se vydal Genma směrem kde byl ten blázen šel jsem ihned za ním. No dop*dele! Vyjekl jsem při pohledu na toho doktora a navíc to byl ten s tím šroubem v hlavě. Já hned věděl, že s ním není něco v pořádku. Co kdybys ho šel zklidnit, a já mezitím odtáhnu ty zraněné pryč od něj. Budeš návnada. Šeptl jsem tichým hlasem Genmovi.

Genma

na Akatsukiho hodil dost nepobavený pohled.
"Skvělý plán, a proč to neudělat naopak, co?" zeptal se, ale spíš to byla řečnická otázka. Asi to bylo fér, aby nováček dostal tu méně nebezpečnou práci... Genma si začal z kapes tahat různé věci a zase je zahazovat a při tom sledoval, co Stein dělá a jak moc pokročilý jeho záchvat šíleného vraždění je.
"Notak, Frankene, klídek, chlape..." promlouval, i když asi chápal, že je to k ničemu. "Ty, novej, pospěš si," řekl úsečně a přesunul se do místa, kde nebyli žádní pacienti.

Dr.Franken Stein

Vás zrovna zpozoroval. Pohlédl na genmu a v jeho očích bylo něco strašlivého, byla to šílená touha zkoumat...prozkoumat je všecky. Genma?! Ne! Nemůžete mě zastavit...já musím léčit....máme tady spoustu nových pacientů a já se musím o všecky postarat...bwahahahahaha....o všecky... Jeho ústa se roztáhla do širokého úsměvu. Musím lééééééééčit!!! Bůh ví kde se mu v ruce objeví velká černá kosa, s kterou se rychle rozběhne a zarazí ji do břicha jednomu členovi 3. divize, který bránil nemocné. Předepíšu tu něco na spanííííííí.... vyjíkne s chichotem stein a vytáhne z něj kosu. Muž padne na zem, jako by byl z kamene.

Sai Kazuma

Ten jejích rozhovor o nějaké Koi a Hiroshim jsem moc nechápal a ani jsem neměl chuť to nějak rozebírat a vrtat se v tom. Proč by mě to také mělo vůbec zajímat, že ano. Nicméně to vypadalo, jakoby kapitánka našla někoho, koho hledala. Poté, co na mě kapitánka koukla, jsem pohled opětoval a zrychlil tempo, abychom tam byly co nejrychleji. A hele konečně… Proletělo mi rychlé hlavou po zahlédnutí našeho cíle cesty. Šel jsem dál směrem přímo do nemocnice a poté co jsem tam dorazil, porozhlédl jsem se okolo a přiběhl k nejbližší sestřičce, která se nacházela ode mě. Počkal jsem, až mě zaregistruje… Neseme pacienta.

Genma

"Sakra, je to horší, než jsem myslel!" zamumlal si mezi zuby. Hrabal po kapsách, až konečně našel to, co hledal, podivnou dutou tyčku. Vyplivl párátko nebo co to doteď žužlal a dal si do pusy místo toho onu tyčku. Asi mu to pomáhalo ve vypjatých situacích, těžko říct.

Ishiyama

"Ano, to jsem já, takže jste s nimi už mluvila, to je dobře!" odpověděl Usagi. Vypadalo to, že mu to celkem zvedlo náladu! Navíc už byli v nemocnici, kde určitě někdo pomůže Hikari. Byl tady ale docela bordel a zmatek.
"Mohu se na vás spolehnout, že už se o ni postaráte?" pohlédl na Saie. "Mám o ni strach, ale osud celé Soul Society je na vlásku, měl bych předat kapitánce informace, které mám, a to by bylo lepší na klidnějším místě..."

Sai Kazuma

No, ve čtvrté divizi mají určitě v tuto chvíli co dělat… vůbec jim to nezávidím. Když se mě Ishiyama-san zeptal, jestli se postarám o tu holku, jednoduše jsem mu odpověděl. V pohodě. Poté jsem pohlédl zpět na sestřičku, na kterou jsem před chvíli zavolal, ale vypadalo to, že mě pravděpodobně přeslechla, jelikož se neobtěžovala odpovědět. Proto jsem si to namířil k nějakému medikovi a pověděl mu to stejné co té sestřičce a to že zde nesu pacienta…

Sai -> Najednou se ti do cesty připletla nějaká stará babička. Neměla na sobě oblečení shinigami a podle všeho ani shinigami nebyla.
"Já se na ni podívám, panáčku," řekla ti uklidňujícím hlasem a prohlížela si dívku, kterou jsi nesl.

Sai Kazuma

Prohlédl jsem si starou paní, která mě zastavila na mé cestě k medikovi, a trochu zaváhal, jestli ji mám předat dívku do její péče. Z toho také plynula má delší pauza, než jsem ji konečně odpověděl. Nicméně se mi moc nechtělo ji dívku předávat, jelikož na sobě neměla shinigami uniformu a navíc to podle všeho shinigami ani být nemusela. No… ok. No, rozhodl jsem ji důvěřovat a doufám, že to nebude chyba. Sice nevypadala jako nějaká extra nebezpečná osoba, protože to byla přeci jenom stará babka, ale ti co nevypadají na zlé osobnosti, jimi často jsou... Sundal jsem dívku pomalí z mých zad a podával jí do péče stařenky.

Sai -> Babička se usmívala a počkala, až dívku položíš. Potom začala harašit ve své brašničce, ze které po chvíli vytáhla nějakou lahvičku. Byla hliněná, takže jsi vůbec neviděl, jak vypadá to, co je uvnitř.
"Otevři jí prosím pusu, musí si tohohle loknout. Jak na ni koukám, možná i dvakrát," poprosila tě, protože už byla asi stará a slabá a nedokázala by jí držet hlavu ve správné poloze.

Sai Kazuma

Pozorně jsem pozoroval, jak se stará paní hrabe ve své brašně a co to vůbec z ní vytahuje… Byla to jakási hliněná lahvička a tak jsem ani neviděl, co v sobě skrývá za tekutinu. Při požádání o asistenci jsem se sehnul k dívce a podepřel ji hlavu, načež jsem jí otevřel pusu, aby jí mohla babička podat pravděpodobně lék. Poté jsem začal přemýšlet, co budu dělat, až tohle skončí… Nicméně je téměř na sto procent jisté, že to co si teď naplánují, mi v budoucnu nevyjde, takže je to vlastně jedno…

Sai -> Babička nalila dívce do krku nějakou čirou tekutinu. Ta ji nakonec spolkla, i když už to vypadalo, že nezareaguje a udusí se. Začala kašlat a plivat, jak jí velel reflex. Babička se usmívala. Účinek bych téměř okamžitý a dokonce i ty jsi ho kupodivu cítil! Jako by se kolem rozprostřela svěží vůně, trochu jako vyprané, čisté prádlo. Dívka postupně ztratila nezdravou barvu a mohl jsi cítit, že tok její duševní energie se stabilizuje a sílí.
"Tak, to by bylo," pronesla babička. "Teď ti ji přenechám, už ji můžeš odtud odvést, bude v pořádku," usmála se na tebe.

Sai Kazuma

Čekal jsem, jestli ten lék babičky bude fungovat a když se malou chvíli nic nedělo, docela mě to vyděsilo, jelikož jsem se domníval, že by mohla být mrtva… Nicméně to vše dobře dopadlo a dívka se začala probouzet. Dokonce i já jsem pocítil takový zvláštní pocit z toho léku, ale nebyl špatný. Ok, to by bylo… Vrací se jí síla a mohla by být už doufám v pohodě. Poté jsem poděkoval babičce, což je slušnost… Děkují za pomoc. Vzal jsem dívku a zamířil s ní ven z nemocnice. Hej vnímáš mě? Promluvil jsem na ni, jestli je už při smyslech a je s ní nějaká řeč. Kam bych s ní měl asi teď zamířit? Možná bude chtít někam jít ona… Kdoví.

Dívka

"Iwao... kun...?" zamumlala jako první slova po probuzení a zmateně se rozhlížela. Stejně zmateně tě následovala ven, bylo ale vidět, že neví, která bije. "Co to... Seireitei?" řekla potom překvapeně. "A co..." podívala se na sebe jen aby zjistila, že jí nic není. "Byl... byl to jen zlý sen?" Zatím si pořád mluvila pro sebe, ale aspoň jsi zjistil, že mluvit může a nejspíš i souvisle, i když tobě to asi moc smyslu nedávalo. "A kdo jste vy?" začala se konečně zabývat i tebou.

Usagi -> Ať už jsi chtěla nebo nechtěla, tak Iwao prostě zamířil do dvanácté divize a šmitec! :-D

Sai Kazuma

Dívka byla už při smyslech… No, zpočátku byla poněkud zmatená, ale to se jí nedivím, protože tohle by zmátlo asi každého… Probudit se na úplně jiném místě než jste předtím byli a ještě k tomu úplně s cizí osobou. Když se potom začala zabývat osobou, jenž tu s ní byla a tím myslím sebe podíval jsem se na ni a pověděl… Jsem Sai. Ishiyama-san někam odešel s kapitánkou deváté divize. Jen jsem to dopověděl, ozvala se hlasitá rána. Otočil jsem se a uviděl nějakého shinigami ležet na zemi. On prorazil tu zeď? Přiběhl jsem k němu a zjistil jsem, že to je Shiranui-san jeden z mediků čtvrté divize. Žijete? Vypadla ze mě první věc, co mě napadla… Všiml jsem si i toho šíleného smíchu, ale ten byl v tuto chvíli zanedbatelný… Jen mi hlavou proletěla myšlenka, kdo by mohl udělat takovou věc. No, určitě to nemohl být někdo normální, protože už jen ten smích vám něco napoví…

Sai -> Dívka byla jen víc a víc zmatená. "Kapitánkou? Vždyť... my máme kapitána..." Už jí opravdu nic nedávalo smysl. Ovšem její myšlenky jaksi narušil Genma. Vypadal trochu roztrhaně a potlučeně, no kdo by tak nevypadal, kdyby proletěl zdí, že ano. Byl úplně celý od krve, vypadalo to dost děsivě. Po tvé otázce se zvedl na nohy.
"Jo, v pohodě, to je jenom škrábnutí," řekl přehlíživě. Zvedl ale ruku, ve které držel... něco, co připomínalo zlomenou špejli. "To je hajzl, zlomil jsem si tyčku," okomentoval to a špejli zahodil. "No nic, musíme s ním něco udělat, jinak jsme všichni mrtví," kývl na tebe a podal ti něco, co vypadalo jako foukačka s jehlou uvnitř. Sám měl taky jednu. "Je na ní sedativum, uspí ho to." Potom se rozhlédl kolem sebe. Narvaná hala teď napůl panikařila a napůl nechápala, co se děje. "EVAKUOVAT HALUUUU!" zařval tak, že to přehlušilo veškerý hluk, a hned kolem začal naprostý chaos. "Fajn, jdem na to," koukl na tebe bez zájmu o to, jestli se ti to líbí.

Zeď se ihned na to rozletí nakusy a dovnitř vleze chlápek s kosou. Vypadal takhle.

Genmo, Genmo...tebe musím léčit!! Obličej se mu roztáhne do obřího šklebu. Ona...ona to říká...chce tě zkoumat...chce tě léčit...ona už teče doktůrku!!! Začne se smát a máchat kosou.

Sai Kazuma

Poznámku o kapitánech, kterou tu dívka prohodila, jsem přeslechl, poněvadž tu teď byly důležitější věcí, které je nutné vyřešit… Shiranui-san byl očividně v pořádku, protože se více staral o nějakou zlomenou tyčku než o to, že je celý od krve... Musíme? Zeptal jsem se sám sebe a vypadalo to, že jsem se do něčeho zase namočil. Sebral jsem si foukačku se sedativem, jež mi Shiranui-san podával a při pohledu na toho shinigami který způsobil tenhle rozruch, mi hlavou proběhla jedna myšlenka. No, v každé divizi musí být nějaký šílenec... Nicméně v tuto chvíli nebyl čas na zbytečné poznámky, jelikož se ten shinigami začal ohánět s tou kosou kolem sebe a to je dost nebezpečný... Proti někomu kdo bojuje s kosou, jsem ještě nikdy nestál, takže to bude nová zkušenost. Poté jsem tasil zanpakutō abych se mohl bránit, a v druhé ruce jsem držel onu foukačku. Nějaký plán? Zeptal jsem se, ale pochyboval jsem, že nějaký vůbec bude... Raději jsem už přemýšlel jak do něj vpálit tu jehlu, jelikož si nemyslím, že to bude takové jednoduché.

Genma

"Né, díky," odpověděl na Steinovy výroky o léčení s výrazem mírného zděšení. Od něj by se nenechal léčit ani za zlatý prase, dokonce ani za zlatý Soukyoku. Za Soukyoku z ženských možná... ale to už jsme někde jinde. Pak se podíval na Saie. Vzpomněl si na Akatsukiho, který se ztratil někde ve víru dění, a odevzdaně navrhl. "Já ho zkusím zabavit, nejspíš chce, ehm, léčit mě. A až nebude dávat pozor na tebe, tak to do něj napal. Nejlíp do krku. A moc se k němu nepřibližuj, nebo budeš u hlavu kratší, v tom lepším případě..." pronesl znepokojivou řeč a jen chvíli zaváhal, aby dostal od Saie přitakání, alespoň v to doufal.