4. divize, nemocnice

Yoshiro

Poslouchal každé Yasumarovo slovo a desetkrát si ho ještě zopakoval v hlavě. Byl až moc mimo dění, takže teď toužil po jakékoliv informaci o tom, co se děje. Yasumaru ho ale moc nepotěšil, protože to byly dost špatné zprávy. Vrchní kapitánka a kapitána Ukitake byli pohřešovaní.."Svolávat kapitánskou poradu by teď bylo těžké.. Ale sejít bychom se s ostatními měli. Tedy aspoň s těmi, co jsou schopní se hýbat a něco dělat. Musím toho chlapa najít a zabránit mu v tom, co dělá. Hned." Obešel Yasumara a rozhlédl se pořádně, jestli nezahlédne ještě nějakého kapitána. Nikoho neviděl.. Tedy.. Až do doby, než se zčistajasna objevil kapitán 8. divize, Tomisura Raiden. Yoshiro na něj začal mávat, aby ho Raiden viděl.

Yasumaru

přikývl. Yoshirovy myšlenky nebyly o mnoho odlišné od jeho vlastních.
"A nejen s kapitány. Potřebujeme každého schopného člověka, který je ochotný chránit Gotei 13, myslím, že bychom měli povolat i zástupce kapitánů, tedy... aspoň ty, kteří jsou schopni se hýbat a něco dělat..." zopakoval stejno podmínku, jakou řekl Yoshiro. Vzpomněl si na Hiboru-fukutaichou... ta jim teď asi nepomůže. Doufal ale, že Suki je v pořádku. Ano, ta by určitě dost pomohla, je silná a chytrá. "Je tu hrozný nepořádek, řekl bych, že každý, kdo je schopen to tu trochu uklidnit, ujmout se dočasně velení divize a podobně, se bude hodit... nezávisle na hodnosti..." Byl si vědom, že momentálně je hodně lidí na misi a jejich stavy jsou poněkud nízké.

Mitoshi
Poněkud opožděně jsem dostal zprávu o tom, jsou Yoshiro a Yasumaru připraveni k použití. Jakmile jsem se to ale dozvědél, zanechal jsem veškeré práce a vydal jsem se za nimi.
Téměř jsem doběhl do nemocnice a hledal jsem je. Zanedlouho jsem je objevil, jak se bavili uprostřed chodby. Nevěděl jsem jaká bude reakce, ale doufal jsem že to chápou.
Klasicky jsem byl jako ze škatulky. Všechno pečlivě urovnané a uhlazené. A jemné na dotek pochopitelně.
Přišel jsem k nim a mlčky se na ně díval.

Tomisura Raiden

Pomalu procházel 4. divizí a hledal jakéhokoliv, živého kapitána, aby splnil svůj úkol. Hledal dlouho všude po bojišti Akia a Sei, ale ty bohužel nenašel. Sice z toho měl nervy v kýblu, ale moc Yasuhirovi zanpakuto ho nutila dělat to co určil: Shromaždit do odpoledne všechny kapitány před centrálu 46. Konečně se na něho usmálo štěstí. Z dálky na něho mával nějaký pacient. Díky vlasům poznal o koho se jednalo. Sice nebyl načesaný, ale jeho vlasy se leskly andělskou září. Byl to Yoshiro. Došel k němu a pousmál se. "Yoshiro, Yasumaru... jsem vád, že vás vidím živé," v jeho hlase byl cítit smutek nad strátou bývalého kapitána a hlavně přítele a stejně tak i učitelky. Sledoval oba dva pacienty + Mitoshiho a nakonec si smutně povzdechl. "Bohužel i v tomto stavu máte povinnost. Dnes odpoledne musí všichni kapitáni, kteří přežili, před centrálu 46. Je to rozkaz, který není z mé hlavy. Navštívil mě podezdřelý muž a díky jeho schopnostem musím vyplnit co mi řekl. Takže vás snažně prosím.... buďte tam," povzdechl si a zahleděl se ven z okna. "Tak potřebujete mi ještě něco, pánové?" zeptal se mírně nepřítomně. Kdyby jen nespal... mohl všechny ochránit!

Yoshiro

Už chtěl skočit po Mitoshim, který dorazil a udělat mu to samé, co udělal Yasumarovi, ale Raiden ho zastavil svým promluvením. Yoshiro se tedy zmohl jen na "Mitoshi.. Jsem rád, že jsi v pořádku... Vás taky moc rád vidím, Tomisura-taichou." Pak si v klidu vyslechl Raidena. Podle všeho byl Raiden pod kontrolou zanpakuto toho chlapa. To ale nebylo to nejhorší. To nejhorší bylo to, že !! "Nechci nic říkat.. Ale.. Ono už odpoledne je." Řekl Yoshiro. Tvářil se dost starostlivě. "Vyrazíme tedy.."

Yasumaru

"Jen tak?? Vykonáme rozkaz, který kapitána přinutil vydat nejspíš ten vetřelec?" Yasumaru nemohl chápat, že je Yoshiro tak klidný a bez všech příprav a plánování prostě dojde tam, kde ho chce ten prevít nejspíš mít.

Mitoshi
Mlčky jsem je poslouchal a pak jsem se připojil k Yoshirovi.
Výchovnou řeč jsem hodlal vést až na místě, protože co jsme právě teď dělali bylo naprosto, ale naprosto nesmyslné. Také jsem jim chtěl sdělit, že nejsem moc schopný bojovat, tedy aspoň jsem nebyl, když jsem se naposledy díval.
No to necháme na... zachvíli.

Tomisura Raiden

Jakmile promluvil ke kapitánům pocítil zvláštní pocit uvolnění. Ale bylo to divné... gatě měl suché, takže se neuvolnil tak jak by chtěl... Ale což, zase byl sám sebou a bylo na čase jednat. Chladně se podíval na kapitány okolo a pronesl: "Oukej, pánové... párty čeká. Sejmeme toho parchanta, který tohle všechno způsobil." Odtrhl pohled a v mysli si sám pro sebe zamumlal: Akio, Sei... tohle bude boj za vás! Pomalu položil ruku na rukojeť zanpakuto a odpověděl na Yasumarovu otázku: "Mám pocit, že mé "prokletí" bylo právě zlomeno. Necítím se už jako svázaný. Takže by bylo asi nejlepší kdybychom šli." Ve tváři měl chladný výraz. Za tohle vše mu měl Yasuhiro ještě hodně platit. Nakonec, aby se trochu pohlo, vyrazil ven ze 4. divize.

-----------------------------------------------------------------------------------

Baru

se probudila. Ležela na lůžku a nad sebou viděla strop. Ano... nemocnici už se za dobu, kdy byla v bezvědomí, povedlo jakž takž uvést to pořádku. Nejdřív si nepamatovala, co se stalo a proč tu sakra leží. Potom se jí najednou v mysli začaly vynořovat vzpomínky a myšlenky na poslední dny a týdny. Všechno se jí to před očima mísilo, jako kdyby se to snažilo zaplnit blaženou prázdnotu, která na chvíli v její hlavě panovala. Raději zavřela oči. Ještě chvíli počká... snad se to do té doby všechno nějak usadí...

Dr.Stein

Seděl u Baruiny psotele. Bylo to zvláštní, ale pro nikoho jiného by tu takhle neseděl. Ona...byla vyjímečná. Vyfoukl cigaretový dým, kterého byla mimojiné celá místnost plná. Nedopalek odhodí do rohu a zapálí si další. Druhou rukou si utáhne šroub v hlavě. Projde si ještě jednou kartu a zhodnotí, že by již Baru měla probudit. Všechna zranění se jí hojí a stav reiatsu je po jeho životadárném driáku velmi zlepšil.

Baru

se začala nekontrolovatelně dusit. Cigaretový kouř bylo opravdu něco, co nesnášela a nedokázala vystát. Ale ten nechutný smrad jí něco připomněl, jednoho dávného známého, na kterého doufala, že už dávno zapomněla.
"Steine!!!" zasípala vražedným tónem. "V nemocnici... kuck... je zakázáno... kašli chrchly... KOUŘIT!" podařilo se jí ze sebe dostat a ráda by se dostala na čerstvý vzduch, jenže se na pohyb zatím moc necítila, tak si aspoň přetáhla peřinu přes hlavu.

Stein

Jak dokuřoval jednu z dalších cigaret, prokázala Baru mozkovou aktivitu. Na tváři se mu objevil veselý škleb, když začala řvát cosi o nekouření v nemocnici. Dobrá, dobrá, dobrá...Baru-san....chápu vás...ale jistě víte, že já na pravidla nikdy moc nebyl. Zvedne se ze židle a otevře nejdřív okno a poté dveře, aby místnost vyvětral. Pak se postaví k nohám postele a prohlédne si Baru. Jak se cítíte? Nějaká bolest, problémy s dácháním...ztráta citu nebo něco jiného. Zeptá se jí a narazí si brýle ke kořenu nosu.

Baru

vykoukla zpod peřiny.
"Bolest by byla... a problémy s dýcháním taky, velké!" zavrčela, ale z jejího pohledu bylo zřejmé, že se to vztahuje k tomu nechutnému kouři tady kolem. "Jinak..." zvedla ruku a ohmatala si zafačovaný krk a hruď. "No, nehýbá se mi nijak moc dobře," přiznala. Pamatovala si, jak k tomu zranění přišla a bohužel musela konstatovat, že na takové věci její tělo nebylo zvyklé. "Jak dlouho už ležím? A co kapitán Kuchiki?"

Stein

Si pozorně vyslechl všechny její symptomy, z nichž mnoho s nemocí nesouviselo. Poznámku o dýchacích problémech ignoruje. Pohyb teď bude nějakou dobu problém...nebudu zmiňovat, jaká zranění jste utrpěla, ale musím uznat, že nebýt kapitána Kuchikiho, který mimojiné leží o patro výše, nejspíš by jste to nepřežila. Posadí se k Baru na postel a odhrne přikrývku, aby si prohlédl jak se zranění hojí. Den...ležíte tu den...od té doby co vás to zavalilo v kasárnách 1. divize se mnohé událo. Proslýchá se, že Sotaicho a Kapitán 13. Divize zmizeli...prý jsou dokonce mrtví...a slyšel jsem něco o tom, že i tak je šel někdo hledat...stejně teď zmizela spousta lidí...chvilka klidu je zase tatam... Doprohlíží si její zranění a vstane. Ještě den, dva zde a budete moc jít. Dostáváte infuzi Reiatsu a při troše štěstí nebudete mít ani jizvu..na tomhle jsem si dal opravdu záležet. Spokojeně se usměje.

Baru

jenom klapla naprázdno pusou. Chvíli trávila informaci o tom, že její kapitán by mohl být mrtvý. Delší chvíli. Ale. Podle Steinova tónu nebyly žádné důkazy. A o jejím kapitánovi už se tolikrát říkalo, že je mrtvý, že to nemohla brát vážně. Rozhodla, že prozatím pro ni rozhodně mrtvý není, i když i nezvěstný bylo celkem špatné, ale i na to už byla celkem zvyklá.
"Nemůžu tady dva dny ležet, musím se starat o divizi," řekla to, co ji právě napadlo. Slíbila kapitánovi, že pokud tu nebude, postará se o ně. A hodlala to splnit.

Stein

Připoutám vás k posteli, bude li to nutné...vaše zranění byla dost vážná na to, aby jste tu ležela týden....Dva dny jsou to jen proto, že jsem léčení nepatrně urychlil zevnitř....takže dva dny si tu poležíte....myslím, že se v divizi najde někdo, kdo to za vás zastane... Postaví se. Musím teď udělat vizitu...vy odpočívejte...a myslím to vážně... Otočí se a otevře dveře vedoucí do šatníku, zabouchne je za sebou a je klid.

Baru

se za ním koukala dost nabručeně. Nebyla typ, který by utíkal z nemocnice, jako třeba Ruyichi-taichou, ale ono to hlavně bylo o tom, že momentálně ani nemohla. Jak už jsem řekla, nebyla zvyklá na zranění a bolest, takže nemohla ani vstát, i když se o to pokusila. Tak prozatím jen ležela v posteli a přemýšlela, co dál. Měla pár otázek... jenže se nemohla zeptat, dokud zas někdo nepřijde.

Baru---> Na dveře pokoje se ozvalo tiché zaťukání a pak se dveře pomalu otevřely. Zpoza dveří vykoukl obličej, který patřil jednomu známému členu 13. divize - Kyouheiovi. Ten chvíli pátrá po osobě, kterou hledá po celé nemocnici a pak si jí všimne. Na tváři se mu rozzáří úsměv a on vstoupí dovnitř. Baru-fukutaicho....tady jste...měli jsme o vás takovou starost...poté co je nemocnice v tak dezolátním stavu jsem vás nemohl najít...Hitsuto nám vše řekl a ujal se prozatimního vedení divize. posadí se na postel k Baru. Jak se cítíte? Vypadá docela ustaraně, chyběla mu jeho obvyklá dětinskost.

Baru

To by celý Kyouhei. V nemocnici byl pečený vařený, ale nikdy kvůli vlastnímu zranění. Sice dělal bordel, ale měl dobré srdce a za to ho měla Baru ráda, i když to nedávala moc najevo, aby si náhodou nemyslel, že si může dělat, co chce. Takže Hitsuto to zatím má v rukou? Aspoň někdo! V hrudi se jí usadil dobrý pocit, že má schopnou divizi, i když to bylo zvláštní, jednou nechat všechno na někom jiném.
"Ahoj, Kyouheyi! Cítím se dobře, myslím, že brzo budu moct odtud," lhala a odměřeně se usmála. Nebylo jí zrovna milé, že jí podřízený vidí v takovéhle nedůstojné situaci. Pokusila se aspoň na lůžku rovně posadit, ale radši toho nechala, když pocítila bolest v hrudi a rameni. "Kapitán... víte to o kapitánovi?" zeptala se opatrně.

Kyouhei

To je dobře...ale nemusíte spěchat...je přece důležité, abyste se řádně uzdravila...nevíc Hitsutovi se daří dobře... Zalhal. Hitsuto na celou divizi ani zdaleka nestačil. Nemohl se silou rovnat svému Kapitánovi, který vždy zašťitoval svou divizi a ani nemohl soupeřit s Baruiným smyslem pro organizaci, ale bezvládí dávalo Kyouheovi neobvyklou volnost a ta se mu líbila. Když se ho však Baru zeptá na věc s kapitánem, posmutní. Ano...zmizel a někteří říkají, že spolu se Sotaicho zemřel, ale to není pravda. Pronese energicky se širokým úsměvem. Ukitake-taicho je silný...a slíbil, že tu pro nás bude vždycky...a on není z těch, co by své slovo nedodrželi. Vsadím se, že teď někde prohání hollow, nebo se snaží dostatzpátky...když ho tehdy Centrála vystrnadila...i tak se vrátil aby nám pomohl.... Mrkne na ní.

Baru

se usmála. V tomhle Kyouhei nikdy nezklamal a to bylo dobře.
"Přesně tak," souhlasila. Nemyslela si, že by Kyouhei měl nějaké relevantní informace ohledně toho, jak to dopadlo s tím mužem, který ohrožoval Seireitei, takže se ho na to ani neptala. Asi byl poražen, když tu ještě stále byli... ovšem něco by i Kyouhei mohl vědět.
"A... co ostatní kapitáni?" zeptala se opatrně. Chtěla vědět, jestli někdo nezahynul. Aspoň o Kuchikim už věděla, ale ostatní ji stále hlodali v mysli. A taky, když tu nebyl její kapitán a vrchní kapitánka, chtěla si ujasnit, koho má poslouchat.

Kyouhei

Se poškrábe na hlavě a zamyslí se. No co vím z drbů, tak Kapitáni Ruyichi, Anatero, Kuchiki a Tomisura bojovali s tím neznámým mužem a zabili jej. Pronese s mírným úsměvem. Pak jsem zaslechlněco, že Kapitán Ruyichi a Podkapitánka 6. Divize - Suki Taiketo šli hledat Sotaicho a Kapitána Ukitakeho....ale co je nejhorší Fukutaicho...jiní kapitáni a členové divizí se ztrácejí. Lidé popisují, že zacítili nějaké třesení či co a pak ti lidé najednou zmizeli..nikdo neví kam... Řekne a v jeho hlase jsou cítit slabé obavy. A opravdu se cítíte v pohodě? Všichni doktoři říkají, že byl zázrak, že jste to přežila...zčásti asi mysleli i ten výbuch...

Baru

poslouchala s narůstajícími obavami a když se Kyouhei zmínil o mizení, lehce zavrtěla hlavou, jakože jí to hlava nebere.
"To... je ale špatné, něco zlého se musí dít!" Teď už vůbec neměla radost z toho, že se nejspíš nemůže hnout z místa. "Kyouheii... zavolej mi nějakého doktora, prosím. Potřebuju se odtud dostat!"

Zpráva za pomocí kidou (slyší jí všichni Shinigami, i ti, co jsou u mě v druhé divizi.):
"Takže, všichni Shinigami Seireitei, co mne slyší, mluví k vám kapitán 11. divize, Hosentsu Ryuuka. Tímto nařizuji celé Seireitei shromáždění v 2. divizi u hlavní budovy. Jak už asi víte, v Seireitei se ztrácejí lidé, nikdo o tom skoro nic neví, takže musíme být pohromadě, vyslechnout svědky a zjistit kolik nás chybí. Po cestě do druhé divize si rozhodně najděte nějakého partnera, to znamená, nechodťe sami!" Prohlásil jsem a nějak se pokusil odpojit od kida.

Baru

Její myšlenky přerušila a ještě posílila náhlá kidou zpráva.
"Do háje! Zrovna v takové chvíli musím být... Kyouheii, pomoz mi!" vyštěkla a bez ohledu na bolest se začala šinout z postele. Kyouhei se jí snažl přesvědčit, ať tam zůstane, že on ji nahlásí, ale na to nedbala. Jen tím, že se vysoukala zpod peřiny, se hrozně zapotila a měla dojem, že to je to poslední, co udělá, ale stejně pokračovala na zem. Opřela se o Kyouheie.
"Jdeme!" zavelela. Po cestě, jak jinak, potkali Genmu.
"Hiboru-san! Okamžitě se vraťte na lůžko!" Baru ho zpražila vražedným, krví podlitým pohledem.
"Jsem zástupce kapitána, který tu není, musím tam být a informovat se. Tak sklapni a pojď taky!" Genmovi se to nelíbilo, ale nemohl s tím moc dělat, tak podepřel Baru z druhé strany a všichni šli směrem ke druhé divizi. Zbytek divize, kromě některých důstojníků, ale Genma instruoval, ať proboha nikam nechodí a starají se o raněné a nemocné.

--------------------------------------------------------------------------------