6. divize, rezidence klanu Kuchiki

Taiketo Suki

stála za dveřmi a na její tváři se míhaly vzrušené výrazy. Z přemýšlení a nervózního přešlapování před dveřmi jí vyrušil až hlas členky, která jí oslovila. Suki se otočila a usmála se.
"Těším mě, já jsem Taiketo Suki, podkapitánka 6. divize." řekla formálněji a mírně pokývnula hlavou na znamení pozdravu. "Za těmito dveřmi je kancelář našeho kapitána.. Takže pokud se doklepeme.."

Naomi Nana

Kývla a pousmála se. "Těší mě, Fuku-taicho." Odpověděla jsem ji, protože jsem byla vychovaná, že nadřízení by se měli poslouchat, ale po většinu času jsem jen všem starším a moudřejším odporovala a nebo je ignorovala, což nikdy moc dobře nedobadlo. tentokrát jsem chtěla začít trochu milejš. Čekala jsem tam s ní, jestli se ke kapitánovi doklepeme.

Kuchiki Yasumaru

V tu chvíli se otevřely dveře pracovny a obě ženy z nich uviděly hlavu mladého, černovlasého muže.
"Aha, takže se mi to nezdálo, klepaly jste, že?" zajiskřily jeho šedé oči v potěšení, že ještě nemá sluchové halucinace. Otevřel dveře trochu víc a bylo vidět jeho stůl s nějakými papíry a nedopitým čajem. "Potřebujete něco, Suki-chan?" usmál se na svou zástupkyni. "Umm... a vy jste?" obrátil oči na tmavovlásku, kterou dosud neviděl.

Naomi Nana

Dočkaly se, protože dveře se po chvíli přeci jen otevřely a v nich stál zřejmně kapitán. Na jeho dotaz kdo jsem, jsem okamžitě zareagovala. "Jsem Naomi Nana, taicho."Mírně jsem se uklonila. "Jsem zde nová."Řekla jsem s mírným úsměvem.

Taiketo Suki

Myslela, že ho kousne! Ještě si od té doby, co se vrátil, nesedli, ani se pořádně nepřivítali, protože se předtím kolem něho samozřejmě seběhli všichni a on se teď zeptá, jestli něco nepotřebuje?! Zloun.
"Není to nic důležitého, chtěla jsem vás jenom řádně přivítat a takové ty věci, to klidně pár minutek počká." řekla Suki, čímž chtěla naznačit, že si s ním potřebuje promluvit o samotě. Ona totiž chtěla kapitána obejmout, to teď dělat nemůže. Co by si členka pomyslela? Že tu vládne anarchie a na kapitána můžeme jen tak skákat? To v žádném případě.

Yasumaru

"Ach tak," usmál se zpět na Naomi, "tak tedy vítejte, Naomi-san, rádi vás zde vidíme! Ehm... potřebovala jste něco...?" otázal se trochu neobratně, když slyšel slova Suki. Možná to znělo, jako by ji vyhazoval, což rozhodně nechtěl... byl ale zvědavý, co pro něj Suki má, a taky by si s ní rád promluvil o všem, co se dělo. Divize byla o poznání hubenější a to ho trápilo... akorát to zatím neměl komu říct!
Jak se tak na tu novou členku díval, nemohlo mu ujít, že se podobá jisté dívce, kterou kdysi znal... no, nepřineslo to zrovna nejveselejší myšlenky. Navíc s těmi starostmi o ztracené členy... Zmocnila se ho smutná nálada, ale snažil se to nedávat znát a taky necivět na tu novou dívku, to by bylo neslušné. Raději se snažil ty vzpomínky zahnat.

Naomi Nana

Všimla jsem si, že mi oba naznačovali, že bych měla odejít, tak jsem to vzala šupem. "Jen bych ráda, věděla, zda není zde něco potřeba, abych tu zrovna teď nelenila."Řekla jsem a čekala jsem na rychlou odpověď, abych mohla co nejrychleji odejít a nerušit je.

Taiketo Suki

"Ano, ve skutečnosti ano.. Jen to probereme mezi čtyřma očima, to bude nejvhodnější." řekla Suki vážně, i když jí při posledním slovu trochu zacukal koutek, když si představila, že ho má v plánu obejmout. Yasumara přitom mohlo napadnout, že se na něj šije něco nekalého.
Nadruhou stranu, Suki se cítila trochu špatně vůči Naomi-san, nechtěla, aby měla pocit, že něco s kapitánem má. Proto se pousmála a čekala, čím jí kapitán zaúkoluje. "Tady je vždycky něco na práci.." zazubila se, aby prolomila chvíli ticha.

Yasumaru

si ničeho vůbec nevšiml, takže netušil nic.
"Hmm..." přemýšlel, co by nové člence dal na práci. "Tady je teď pořád něco a práci. Baví vás malování? Myslím, že byste mohla natřít plot u bazénu, sice jsem tam poslal Furuikeho-san... ale nespoléhal bych na jeho píli," usmál se shovívavě. "Jděte odtud rovně, potom okolo dozadu za kasárny, tam už to určitě uvidíte," vysvětlil Naomi cestu. "Ještě jednou vítejte v divizi, jsme rádi, že vás máme!" dodal.

Naomi Nana

Kývla jsem a mírně jsem se oboum poklonila. "Děkuji." Otočila jsem se a podle kapitánové navigace jsem se snažila dojít k bazénu a pomoct, tomu Furuikemu nebo jak to říkal, jeho jméno. Cestou jsem přemýšlela, nad tím, jak to zde vypadá a rozhlížela jsem se kolem sebe, abych věděla, kam jdu a jak se mám potom vrátit zpět. Došla jsem až k bazénu a rozhlížela jsem sepo tom Furuikem.

Naomi -> Nejdřív jsi nic neviděla, kromě zchátralého plůtku na jedné straně bazénu a netknutých plechovek s barvou. Potom sis ale všimla, že u nejbližšího stromu sedí nějaká postava. Opírala se o kmen. Vypadalo to na velkého, mohutného muže. Měl klobouk stažený přes obličej a po ruce opletenou flašku... mohla sis domýšlet, co bylo v ní.

Taiketo Suki

se usmála, když osaměli a lehce pokynula hlavou ke dveřím. "Ehm, mohu dovnitř, kapitáne? Ráda bych si s vámi popovídala, pokud se vám to hodí." řekla Suki mile a pohlédla na něj. Bylo příjemné být opět v jeho společnosti. Suki svého kapitána chovala v opravdové úctě a i když byl v některých věcech jako "malý Jarda", věděla, že je skvělý vůdcem této divize.

Naomi Nana

Nejprve jsem nic krom plůtku a barev neviděla, ale pak jsem jsi všimla strmu a postavy pod ním. Šla jsem k ní. Bylo mi jasné, že to bude ten, kterého kapitán pověřil natřít plůtek. Povzdechla jsem si a založila ruce na prsou. "Koukám, že práce stojí a vy se tady válíte jako uschlé jablko!" Řekla jsem nahlas a dosti zřetelně. Neměla jsem ráda povaleče, co když mají něco udělat, tak na to kašlou a místo toho si někde něco pijí nebo spí.

Yasumaru

"Jistě, pojďte dál, Suki-chan," pokynul své zástupkyni, aby šla dovnitř do kanceláře. "Ehm, je tady trochu bordel... Kam zase zmizel Slinťa? Ten zlobí!" všiml si, že akvárium po želvě je prázdné. Ano, je to tak... rozhodl se adoptovat onu strašnou bytost z vesmíru a dokonce ji pojmenoval. Ale ona pořád nechápala, že má bydlet v akváriu.

Naomi -> Nejdřív se nic nedělo. Potom muž zvedl ruku a velice pomalu si nadzvedl klobouk, aby na tebe jedním okem viděl. Bylo modré a vypadalo celkem moudře a dobrotivě. "A vida, ahoj holčičko," řekl rozespalým hlasem, který mohl trochu připomínat chlípného opilce v důchodu. "Potřebuješ něco?"

Naomi Nana

Povzdechla jsem si, a čekala jsem, že se nakonec nic nestane, ale po chvíli se stalo. Pohnul se a dokonce i zvedl klobouk. "Nejsem žádná holčička...!" Řekla jsem ostře, ale pak jsem svůj hlas zmírnila. "Kapitán mě poslal pomoct natřít plot, ale koukám, že práce stojí... Hodláte s tím začít ještě dneska???" Neměla jsem v lásce opilé lidi, na ně se nemohlo mile, jinak by se tam váleli dlaších sto let... Alkohol mi sice do určité míry nevadil, sama jsem ho pila, ale nad mítu už mi to lezlo krkem a už toho bylo dost.

Naomi -> Muž na tebe koukal napůl pobaveně, napůl celkem bez zájmu, když uslyšel, že ti jde o práci. "Ale jo, však já začnu... do večera času dost!" zamručel potom dobrotivě a zavřel oko, přes které si opět přetáhl klobouk.

Suki -> Do místnosti vletěl pekelný motýl se vzkazem pro kapitána. Ten si ho poslechl, přikývl a pokračoval ke svému stolu.

Taiketo Suki

"Ehm, to nevadí, kapitáne." opáčila Suki mezitím, co byla nucená přeskočit několik krabic a div se nepřerazila o poslední. "Jen by mě zajímalo, jak se vám za tak krátkou dobu podařilo vytvořit takový nepořádek?! Přitom jsem doufala, že když všechno poklidím než se vrátíte, zůstane to takto delší dobu. No, jsem naivní.." procedila skrz zuby. Znělo to trochu ublíženě vzhledem k tomu, že se tu Suki ještě před nedávnem plazila po zemi s kýblem a snažila se, aby se celá kancelář div neblýskala. Jenže tohle byl nepořádný chlap, co čekala..
Když Yasumaru zmínil Slinťu, tak se podkapitánka rozhlédla kolem. Vzhledem k nepořádku bylo těžké určit, kam se znovu odplazil. Suki k němu nechovala vřelý vztah, pořád musela myslet na želvu.. Na tu ubohou želvičku..
"Já se vám po něm podívám, zlobí hodně.. Asi měl zase velký hlad, i když ho pořád krmíme. Obávám se, aby nesežral něco důležitého.. " povzdechla si Suki, ale pak se její tvář přeci jen rozjasnila. Účel její návštěvy přece nebyl kapitána kritizovat za nepořádek, ani si na něco stěžovat. Pomalu přešla ke stolu, až se dostala vedle něj.
"Jsem moc ráda, že jste v pořádku zpátky doma. Moc jsem se bála, opravdu moc.. Ta nevědomost byla hodně nepříjemná.. Takže na takové přivítání je třeba udělat toto.." pousmála se a přátelsky kapitána objala. Dá se říct, že tohle byla troufalost, ale Suki přeci jen doufala, že v tomhle případě jí to kapitán odpustí. Brala ho, jako sobě velmi blízkou osobu..
"Vítejte zpět.."

Yasumaru

se zatvářil dost zahanbeně.
"Promiňte, Suki-chan, já se budu příště snažit nedělat takový nepořádek, ale víte... prostě všechno se to musí dohánět, výkazy, hlášení, škody..." drbal se celý nesvůj ve vlasech. Když přešla řeč na Slinťu, bylo to ještě horší. Jako páníček byl za něj zodpovědný! "V poslední době má takový nový koníček, číhá na lidi u bazénu... já se tam po něm podívám!" ujistil Suki, že to přece není její práce.
Chtěl říct něco v tom smyslu že je taky rád, že je doma, ale Suki ho překvapila vřelým gestem, takže zůstal chvíli bez dechu. Nevěděl, co má dělat, ale nakonec její objetí opětoval. "I já jsem rád, že jste v pořádku," dodal, jelikož to byla pravda. "Po tom, co jsme ztratili Souchiho, nechtěl bych..." ale radši to nedořekl, protože si uvědomil, že se dostává do příliš osobního rozpoložení a nerad by se jí tady rozbrečel. Pravda byla, že si připadal, že než se vzpamatuje z jedné ztráty, je tady další. Nejdřív jeho bratr a otec, potom třetí důstojník Souchi, teď byli nezvěstní jeho bývalý zástupce Mitoshi a jeho přítel a vzor Yoshiro. Kdyby přišel i o Suki, asi by musel rezignovat.

Naomi Nana

Povzdechla jsem si a otočila jsem se k plotu. Šla jsem k němu, vzala jsem štecec a popošla jsme o kousek dál, abych si prohlédla, kde je tak zhruba půlka. Potom jsem namočila do barvy a přímo uprostřed jsme udělala čáru. Já si udělám svou polovinu a on ať si dělá, potom co chce. Říkala jsem si tak pro sebe a začala jsem natírat plot. Práce se mi nijak nepříčila, i když jsem byla raději někde v klidu. Podívala jsem se na toho muže, ani se nepohnul. Zajímalo by mě jak dlouho tam zůstane ještě ležet... Nechce se mi ho do té práce kopat. Pak jsem jen pokrčila rameny a dál jsem natírala plot.

Taiketo Suki

"Nechtěla jsem tak hubovat, je mi jasné, že toho máte mnoho... A se Slinťou se vypořádeme, je asi třeba jej naučit slušnému vychování.. Takový bandita maličký.." pousmála se poměrně dojatě a směšně zamrkala, protože se jí do očí nahrnuly slzy. Suki se v tu chvíli cítila opravdu dobře, konečně bylo vše v pořádku.. S Akiem, s divizí.. Měla dojem, jako kdyby její duše roztáhla křídla a šťastně poletovala ve zduchu, cítila se tak báječně, že se celá její tvář rozzářila jako lampión. Bylo to na ní na první pohled znát. "Nebojte se, já vás nikdy.." načala Suki a pak v půli věty přestala, protože si nebyla jistá jejím zakončením. Chtěla říct, že jej neopustí, ale nikdy nemůže vědět, jestli se jí něco nestane.. "Nikdy vás z vlastní vůle neopustím.." šeptla a pohlédla na něj. "Na to jsme už moc sehrána dvojka!"

Naomi -> Tvoje aktivita ale nenechala muže chladným. Nejdřív tě nějakou dobu pozoroval zpod klobouku, ale nakonec se přece jen zvedl a pomalým krokem došel až k tobě. Vzal si štětku a jal se natírat. "Nemůžu se dívat, jak se dívka dře, a sám ležet, tak to přece nejde!" Znělo to skoro vyčítavě, jako do čeho že ho to tu nutíš. "Mimochodem, jmenuju se Kiyoshi, Furuike Kiyoshi. A vy, mladá dámo?"

Yasumaru

jen trochu přikývl a taky se usmál. Ne že by ho to moc utěšilo, ale co se dalo vědět... Být shinigamim nebylo vždycky snadné. Někdy stačila malá chyba a člověk zmizel a už se nikdy, nikdy nevrátil. Nedalo se nic dělat... jen žít dál tak, jak by ti, kteří museli odejít, chtěli, abychom žili.
"Ehm, dobře... asi bychom se měli tedy vrátit do práce... Co takhle nejdřív ulovit toho banditu?" navrhl dobrotivě.

Naomi Nana

Čekala jsem, jestli se zvedne, až to budu mít hotové nebo těsně před koncem. Docela mě překvapilo, že se zvednul chvíli po tom, co jsem začala. Když se mi představil, jen jsem kývla. "Naomi Nana." Odpověděla jsem mu a dál jsem natírala plot. No teda, tak přeci jen se zvednul, to teda koukám. Říkala jsem si pro sebe a trochu jsem se pousmála.

Taiketo Suki

"Souhlasím, kapitáne." příkývnula Suki a vesele se pousmála. "Mohu se toho ujmout? Vy máte určitě plno důležitější práce, obvzlášť teď." navrhnula a lehce pravou rukou pokynula ke stolu, na němž se válelo nespočet papíru. Yasumaru tu dlouho nebyl a tak bylo pochopitelné, že se práce kupila. Museli to všechno dohnat.

Kiyoshi

"Naomi, to jméno mám rád!" zabručel spokojeně. Mohla sis všimnout, že ale nepracuje nějak tvrdě, jen tak šmidlal štětcem po dřevěné plaňce. "No, a na co dneska lákají nováčky do šesté divize?" ptal se dál.

Yasumaru

"Umm... pokud na tom trváte, tak dobrá, já bych měl jít na poradu. Mám dojem, že mi jdou pozdě hodiny... Doufám, že je to jen dojem..." švidral na hodiny na stěně, které ukazovaly tři čtvrtě na šest. "Hlavně mu neubližujte, Suki-chan, on z toho nemá rozum, že kouše lidi do kotníků..."

Taiketo Suki

"Rychle běžte, ať nezmeškáte.." řekla Suki a rozešla se ke dveřím kanceláře. "A nebojte se, neublížím mu, pokusím se na to jít nějak rozumně.. Tak zatím, Kuchiki-taichou." řekla a ještě jednou se na něj pousmála. Z jejího pohledu bylo jasné, jak moc ráda jej viděla. Pak už za sebou rychle zavřela dveře, protože věděla, že má teď Yasumaru jiné věci na práci. Pokud jde pozdě na poradu, tak z toho vrchní kapitánka nebude moc nadšená.
Suki se teď ostatně musela sama připravit na to, že se vše vrací do starých kolejí. Už si ani nepamatovala na dobu, kdy chodila spát do svého malého bytečku nedaleko kasáren. Zapomněla na dny, které byly klidnější, a ona se procházela po kasárnách nebo trénovala na jeho nádvoří. To všechno jí moc chybělo, uvědomovala si to až teď, bylo skvělé být zase doma.
Mezitím, co se Suki zaobírala svými myšlenkami, její nohy jí pomalu zanesly k bazénu 6. divize.
"Slinťo? Kdepak jsi?" optala se, jako by čekala odpověď. Sukiina tvář byla přitom vlídná a klidná. Vůbec jí nevadilo, že tu má tuhle potvůrku nahánět. Tyhle všední úkoly, měly v tomto čase neskutečnou váhu. Nemusela se strachovat o ničí život, úžasné..