6. divize, rezidence klanu Kuchiki

Suki Taiketo

Dívala se upřeně do jeho zelených očí a snažila se zkoumat své city. Když řekl, že se jmenuje Akio, ucítila v hloubi svého srdce něco podivného. Silný cit, který převládal nad vším ostatním, ochromoval mysl a zaměstnával srdce.
"Ukitake Akio.." šeptla a vůbec se nebránila, když se dotkl její ruky. Bylo to dokonce příjemné, nechtěla aby přestával. "Už si možná vzpomínám." zrudla, bylo Suki hloupé, že si takhle nešikovně ublížila a teď si vůbec nepamatuje, že se něco takového stalo, proto trochu lhala a horlivě přikyvovala. "Dobře, Akio, věřím ti.. Kdybych někoho takového potkala určitě ho nenechám jít a vynaložím veškeré své úsilí, abych ho zabila." pousmála se lehce a automaticky se dotkla jeho čela a odhrnula mu z něj pramen vlasů, který mu nezbedně sklouzl do očí. Doufala, že ta malá lež nikomu neublíží a ona si brzy vzpomene na vše ostatní, přeci se jen uhodila do hlavy, to se může stát. Vzpomínky se jistě brzy vrátí, navíc Akia zná, nepamatuje si sice zatím nic, ale ví, že ho miluje, takže on jí určitě říká pravdu.
"Neměli bychom ho vyhledat, dokud nezpůsobí ještě větší škodu? Musíme bránit Seireitei!" řekla rázně držíc ho za ruku.

Na její návrh přikývl. "Dobře.. Ale.. Nezapomeň.. Nevěř mu.. Nesmíš mu věřit nic, co řekne. Ani nikomu jinému. Musíš věřit jen mě." Ano, znovu využil první schopnosti, kterou na ní použil. "Říkám ti to, protože se asi budeme muset rozdělit. Mám ještě nějakou důležitou práci. Jsi zástupkyně kapitána! Druhá nejvyšší pozice! Určitě ti nebude dělat problémy, pokud na něj narazíš." Znovu se postavil a trošku se oprášil. Byl vážně moc rád, že jde všechno tak hladce. Tak, jak si to naplánoval. Teď byla na řadě další důležitá postava v jeho hře. Věděl, že tohle bude těžší, ale když jí dostane na svoji stranu, tak bude mít zase o krok blíž k výhře. "Buď opatrná, Suki. A nezapomeň.. Miluju tě." Ještě jí pohladil ve vlasech a vydal se pryč.

Suki Taiketo

Zmanipulovaná Suki s úsměvem přikývla, koukala se na něj dokud se neoprášil a když jí pohladil, usmála se ještě víc, pak ho sledovala do té doby, dokud se nezačal vzdalovat. "Taky tě miluji, dávej na sebe pozor!" křikla ještě za ním rozverně a sama vstala z lavičky.
Láska jí zatemnila mozek a i kdyby se to nestalo, stejně by nemohla udělat nic jiného.. Cítila opravdu nutkavou potřebu vyhledat toho ničemného muže, co ničí Seireitei. Řekl jí to přece její drahý, musí mu pomoci, když má on sám důležitou práci.
Byla tu jen jediná věc, která jí nutila pochybovat a ta skutečnost, že si pořád nic nepamatovala, že by to její zranění bylo větší než předpokládali? Teď si ale byla jistá, že se tím nemůže zabývat, protože je Seireitei v nebezpečí. K lékaři zajde později, až budou všichni v bezpečí, přednější je zdraví ostatních.
Rychlým krokem se tedy vydala hledat toho dlouhovlasého muže a v očích měla chladný výraz ženy, která je odhodlaná zabít někoho, kdo by jí mohl případně zničit její štěstí, mohla se teď s Akiem procházet a místo toho teď bude muset jít zabít toho ničemu..

Proběhl časový posun o jeden den.

Seireitei se celkem uklidnilo, většina zraněných byla v kasárnách 4. divize, kde o ně pečovali doktoři. Pořád ale nebylo vše tak, jak by mělo. Kapitánka první divize a kapitán třinácté divize byli nezvěstní. A nebyli sami. Shinigami, kterých nebylo k nalezení pořád přibývalo. A navíc tu ještě někde byl ten chlápek, který to všechno způsobil.

Zpráva za pomocí kidou (slyší jí všichni Shinigami, i ti, co jsou u mě v druhé divizi.):
"Takže, všichni Shinigami Seireitei, co mne slyší, mluví k vám kapitán 11. divize, Hosentsu Ryuuka. Tímto nařizuji celé Seireitei shromáždění v 2. divizi u hlavní budovy. Jak už asi víte, v Seireitei se ztrácejí lidé, nikdo o tom skoro nic neví, takže musíme být pohromadě, vyslechnout svědky a zjistit kolik nás chybí. Po cestě do druhé divize si rozhodně najděte nějakého partnera, to znamená, nechodťe sami!" Prohlásil jsem a nějak se pokusil odpojit od kida.

Taiketo Suki

cítila nervózitu v každé části svého těla. Už to bylo tak dlouho, co naposledy běžela tímto směrem. Tam moc chtěla přiběhnout do kanceláře, rozrazit dveře a najít tam Yasumara, ale bude to vůbec možné? Suki netušila.
S každým krokem se její dech zrychloval, když vběhla do kasáren, brala schody doslova po dvou.. Od kliky jí dělily už jen metry, prudce jí chytla a pak rozrazila dveře.
Tak moc si přála, aby tam byl.
"Kapitáne?"

Taiketo Suki

zakvílela. Ano, přesně tak. Vydala takový ten táhlý zvuk naprostého zděšení, když objevíte něco, co jste za žádnou cenu najít nechtěli. Byl tu bordel! A jaký! To se Suki ani v těch nejděsivejších snech nezdálo, všechno bylo vzhůru nohama. Kancelář nejspíš prodělala něco podobného jako výbuch. Nic nebylo na své místě a kapitán byl taky fuč.
"Kuchiki-sama.." šeptla Suki mezitím, co se rozhlížela po zdevastované místnosti. Na tváři měla zachmuřený výraz, tohle bylo zlé. Co ti tu teď počne? Tohle neuklidí ani za týden..
Kromě uklidu Suki také samozřejmě tížil fakt, že se tu kapitán nenachází. Měla o něj obavy, velké obavy.. Byl to její vzor, vzhlížela k němu.. Měla jej ráda.. Kde je teď?
Ze zamyšlení Suki vyrušil pohled na akvárko. Na minutu se zarazila a snažila se vzpomenout, proč by měla znovu křičet.
"Aaaaaaaaaaa!" vypadlo z ní nakonec, když se jí všechny utržky poskládaly dohromady. "Tys ho sežrala! Ty potvoro! Sežrala si bulvičku.. Želvičku.." běsnila Suki a rázně přešla k akvárku, s kterým silně zalomcovala. "Nespi a přiznej se!"

Slizká obluda

si krkla a otevřela na Suki své jediné oko. Vypadala celkem otráveně, že ji někdo ruší.

Taiketo Suki

"Netvař se, že se tě to netýká. Tys tu želvičku sežrala, nic hanebnějšího kromě těch smažených labutí jsem už dlouho neviděla. Proč tu nemůže být někdy něco trochu normální!" sýkla si pro sebe, protože nečekala, že by s ní ta obludka chtěla komunikovat. "Kde je kapitán to taky nevíš, co?" zabrblala a měla se na odchodu. Musela se ho snažít najít a bylo logické se porozhlédnout po kasárnách. Někdo o tom musí mít ponětí. Proto Suki rychlým tempem přešla ke dveřím, v kterých zůstala stát.
"Kde jste kdo? Ke mě! Porada!" zařvala přes celou chodbu, div se stěny neotřásaly. Suki se někdy opravdu nezdála, ale měla páru..

Taiketo Suki

Situace byla přesně taková, jakou si ji Suki představovala.. Chaotická.. Všichni se vyptávali a ona si nebyla jistá, jestli jim bude schopna odpovědět. Její kaštanové oči se bezradně rozhlížely po všech přítomných, bylo vidět, že jí upřímně mrzela jejich nejistota. Suki by byla nejšťastnější, kdyby na jejich tváři byly jen radostné úsměvy.
"Tiše prosím, následujte mě.." řekla rázně a poté se rychle přesunula na nádvoří, kde byl dostatek prostoru pro shromáždění celé divize. Když většina, která se v kasárnách nacházela, dorazila. Nadechla se Suki a pak začala s proslovem..
"Jak vidíte, jsem zpět.. Podařilo se nám nalézt ztraceného kapitána 13. divize a i vrchní kapitánka je v pořádku.." řekla Suki na úvod a mezitím, co na ní byly upírány všechny ty oči, snažila se najít další vhodná slova. "Je mi líto, že to musím říci takto, ale.. Nevím, kde je Kuchiki-sama.." když Suki viděla, některé vyděšené pohledy rychle dodala. "Ale nebojte se, on je určitě v pořádku a brzo se vrátí.. Vždyť je to náš kapitán! Náš skvělý kapitán!.. Náš se tedy pustíme do nějakých akcí, ráda bych, kdyby mi někdo byl schopný říci, co se tady v poslední době dělo, když jsem zde nebyla a hlavně, pokud někdo ví, kde je náš kapitán, byla bych ráda, kdyby mi to sdělil.."

Taiketo Suki

Divize byla na rozpadnutí. Všichni zkušení členové kdesi zmizeli a Suki na starost zůstali jen ti mladší. Navíc po kapitánovi se slehla zem.. Suki se nervózně kousla do rtu, ovšem to bylo to jediné, co mohli členové jako známku nejistoty brát. Jinak se napřímila, vesele se pousmála a snažila se působit sebevědomě.
To jsem mohla tušit, že tu bude binec.. Ale takový? Kde ten darebák kapitán lítá? Jak mě tu mohl nechat.. Uvědomuje si, že ke členům divize nemá zrovna pevný vztah.. Vždyť jsem žádný ani nestihla vytvořit! Pořád jen lítám po misích a někoho tahám z bryndy!
"Aha, děkuji.." řekla Suki a zalovila rukou v taštičce, kterou měla upevněnou u pasu. Vytáhla z ní svou štíhlou ručkou notýsek a tužku, ten pak spěšně otevřela a tvářila se nanejvýš profesionálně. Popravdě, vůbec nevěděla, co by do něj mohla psát, ale měla dojem, že musí před všemi vystupovat sebevědomě a jistě.. Členové divize jsou vystrašení a ona je teď jejich nadřízený, nesmí ukázat slabost.. Oni potřebuji dodat odvahy..
"Takže se do toho hned pustíme.. Za prvé: Chci okamžitě na každé tváři vidět sebevědomý výraz! Jste členové 6. divize.. To, že nás na chvíli opustil kapitán nic neznamená. On se brzy vrátí.. Copak o něm pochybujete? Pochybujete o muži, ke kterému všichni vzhlížíme?.. Ne! Věříme mu! Tak jak on by věřil nám.. Proto se vzchopte, situace není růžová, ale to ještě není důvod k tomu, aby se někdo vystrašeně krčil.. Jsme hrdí shinigami a podle toho se také musíme chovat. Za druhé: bych chtěla všechny nabádat k ostražitosti, zbytečně neopouštějte divizi jako do teď a snažte se přidat ruku k dílu! K jakému říkáte? V kasárnách je hodně práce.. Ten nepořádek.. Chci vidět kbelíky s vodou, hadry a ať se podlaha jen blízká. Kapitán se určitě vrátí, co nevidět a nemůžeme dovolit, aby svou divizi našel v takovém stavu!.. Dále vyčistit bazén.. Sehnat čerstvé květiny do kanceláře kapitána.. Je tu plno věcí, co se dá dělat. Jen se rozhlédněte kolem sebe.. Ti, co už nebudou mít co na práci, můžou trénovat bojové techniky zde na nádvoří.. Ovšem, jak bylo řečeno, žádné kido ani shikai.. Nesmíme svého kapitána zklamat!" pronesla Suki svou řeč a vůbec se nebála zvýšit hlas. Potřebovala zvednout jejich morálku a povzbudit je.. Skutečnost, že je v koncích na ní nesměla jít vidět.. Proto se na všechny vesele zubila a čišela z ní rozhodnost.
O tom, co si myslela ve skutečnosti, bylo lepší pomlčet. Má jít hledat kapitána? Ale kam.. Mohl zmizet kdekoliv.. Navíc je teď 6. divize zranitelná, nemůže tu všechny členy nechat a jen tak si odejít.. Na to už byli moc vystrašení, musí jim pomoci.. Se zamyšleným výrazem zůstala stát na místě svého proslovu s notýskem v ruce.. Nebyla si jistá, co udělat dál..
To je za trest..

Taiketo Suki

Sukiiny oči se pomalu odlepily od prázdného papíru v notýsku, kde si stačila načmárat několik znaků, aby členové měli dojem, že si něco zapisuje. Zrovna v tuto chvíli musela být silná a nesměla dovolit žádným pochybnostem, aby jí ovlivňovaly. Suki divizi chtěla dodat pocit bezpečí, jež jim nepochybně scházel. Nic nebylo tak, jak si představovala.
Z její rozumování jí vyrušil muž, který se na nádvoří z čista jasna objevil. Suki sebou trochu trhla a pak se k němu natočila. Chvíli bylo vidět, že jeho tvář svýma kaštanovýma očima zkoumá a snaží si ho zařadit. Popravdě vůbec nevěděla, kdo to je.. Navíc když se od něj dočkala chvály, byla ještě více na rozpacích.
Na venek se Suki zdvořile usmála a její tváře na pár sekund zahořely, než nasadila profesionální výraz. "Děkuji, pane, ostatně dělám jen to, co se ode mě čeká. Je to moje práce." pousmála se, načeš se rozhodně optala. "Asi je to hloupé, ale vůbec si nemůžu vybavit.. My se známe?.. Omlouvám se pokud..." nedokončila a pokusila se o co nejvíce omluvný výraz. Kdo byl ten muž? Rozhodně působil jako sympaťák.

Muž

Muž se zasmál upřímným, hlubokým smíchem.
"Je legrační, že mě tak oslovujete, já jsem vás podřízený," tak trochu na Suki mrkl, ale spíš takovým tím dědečkovským způsobem, i když na dědečka ještě nevypadal. "Furuike Kiyoshi jméno mé," uklonil se slušně. "Jsem členem této divize, už jsem toho dost viděl, pár podkapitánů zažil... zatím byl výběr vždycky dobrý," dodal s úsměvem. "Bude mi ctí pracovat pod vaším velením, fukutaichou," řekl napůl komicky, napůl vážně, to byl asi jeho styl. Začínala jsi z toho mít dojem, že je to tak trošku sukničkář... ale svoje nejlepší léta už měl přece jenom za sebou, takže to byl nejspíš jen takový zvyk než že by tím něco sledoval.

Taiketo Suki

Jsem pako. Zaznělo Suki v hlavě, když se jí muž představil. Mohlo mě to napadnout. Jde vidět, jak málo jsem zatím pobývala v kasárnách, jak málo znám své podřízené.. Což je smutné, měla bych s nimi mít bližší vztah.
"Vážně?" pousmála se a její úsměv se rozšířil od ucha k uchu. Samozřejmě, že mrkání a toho všeho kolem si všimla. Podkapitánka 6. divize byla poměrně vnímavá žena, takže jí nic neuniklo.. Ale Suki bylo jasné, že to je v jeho povaze a nemyslí tím nic osobního. Takových lidí jako on, znala spoustu.
"Velice mě těší... Taiketo Suki jméno mé, což je vám sice určitě jasné, ale tak pro formálnost." zasmála se a poklonila se tak hluboko, jak jim jejich vzájemné postavení určovalo. "Víte, nejsem zvyklá, že měl být můj podřízený někdo starší.. Tedy.. Jinak.. Nejsem zvyklá na to, že je mým podřízeným muž v těch nejlepších letech!" řekla Suki s úculem.
Pak už si jen prohrábla vlasy. "Jsem ráda za vaši důvěru, ostatně hned se můžeme pustit do práce.. V kanceláři kapitána se usadil takový.. Tvor.. Měli bychom vymyslet, jak s ním naložit než se vrátí Kuchiki-sama.." řekla vážněji. "Má to jedno oko... A s prominutím.. Žere to želvy."

Taiketo Suki

Ten pocit, který projel Sukiiným tělem, byl naprosto úžasný. Zdálo se, že se trhliny podařilo úspěšně zavřít! Rovnováha se do Seireitei vracela a tak se nebylo čemu divit, že se tvář podkapitánky roztáhla do velkému úsměvu. Měla radost, že její proslov nebyl tak úplně k ničemu a členové divize nebudou mít pocit, že jim říkala jen hloupé žvásty.. Tohle byla opravdová vyhlídka na lepší časy..
Bez dalších řečí poté pokynula Furuikemu-san a společně s ním se vydala zpět do kanceláře kapitána, kterou byla rozhodnuta dát do toho nejlepšího pořádku.
"Je potřeba vydrhnout podlahu a něco udělat s nábytkem.. Věřím, že vy jste silák, takže to nebude problém.."

Taiketo Suki

byla nesmírně vděčná za to, jak se poslední události vyvíjely. Mohla se znovu procházet po prostorách kasáren a společně se členy pracovat na zvelebení tohoto místa. Sukiina potřeba být užitečná a pomáhat byla v těchto chvíli k nezaplacení. Když se navíc dozvěděla, že se tak dlouho očekávaný kapitán znovu vrátil a dorazil do kasáren, nezbývalo jí než rychle ve spěchu opustit svůj byteček a běžet za ním.
Nadšení jí kolovalo tělem mezitím, co úspěšně zdolávala schody a pádila směrem ke kanceláři. Málem srazila jedno člena k zemi, takže se ještě rychle omlouvala, ale bylo vidět, že je myšlenkově úplně jinde. Ve skutečnosti kapitánka 6. divize ani nevěděla, proč běží tak naléhavě, jako kdyby někomu spěchala na pomoc. Nejspíš chtěla jen zkrátit to čekání, které jí připadalo věčné. Musela mu tolik říct!
Sukiina ruka dopadla na kliku tak rychle, že se až v poslední minutě, kdy už čelem spočinula na dveřích, zarazila a řádně avšak naléhavě zaklepala.
"Kapitáne?"

Naomi Nana

Vešla do kasáren šesté divize a rozhlédla se kolem. Netušila kam by se měla vydat, aby našla kancelář kapitána. Její obličej byl neutrální, protože dumala nad tím, co se bude teď dít. Šla po chodbách a hledala všude možně, až na kancelář narazila, ale to už před ní někdo stál. Byla to žena. Šla k ní blíže a mírně si odkašlala. "Zdravím, jsem Naomi Nana, nevíte, kde bych našla nějaké vedení???" Zeptala jsem se jí slušně.