6. divize, rezidence klanu Kuchiki

Yasumaru

na chvíli přestal kousat sušenku, kterou právě žužlal.
"Želvička..." řekl roztržitě, jelikož na ni zapomněl v ospalosti a až teď si uvědomoval všechny události dne. Jak si na ně postupně vzpomínal, nejdřív sklopil oči, ale potom prudce zvedl hlavu a upřel široce rozšířené oči na Suki. "Hana-fukutaichou ze deváté divize mě požádala o přeložení do naší divize!" sdělil jí novinku, které ještě teď sám skoro nemohl uvěřit. Opravdu vypadal, že mu to připadá velmi podivné.

Suki Taiketo

"Nebojte se, o želvičku jsem se postarala, je v pořádku." Pousmála se Suki a upila ze svého šálku. Pak se jen zarazila a lehce pootevřela pusu na znamení svého údivu. Hanu-fukutaichou znala, tedy né osobně, jen z doslechu. V Seireitei se drby šířily rychle..
"Ale já.. Já jsem podkapitánka v šesté divizi.. Proč by podkapitánka z deváté šla k nám, když tady už někdo podkapitánem je?!" Řekla Suki nechápavě, tohle jí vážně mozek nebral.

Izumi Razaki

Došel jsem před kasárny 6té divize... cítil jsem se dost blbě. V poslední době jsem tu byl až moc často... ale teď jsem tu nebyl z osobního důvodu, ale z důvodů pracovních. Musel jsem se k tomu ale nějak postavit, nechtěl jsem rozpoutat občanskou válku v Seiretei a Kuchiki-taicho byl jediná racionální volba. Vešel jsem dovnitř a hledal kapitána... po té poslední návštěvě jsem se skoro styděl...

Yasumaru

se musel přece jen usmát.
"Nebojte, vaši pozici určitě neohrozí, nemyslím, že se tu chce stát podkapitánkou. Pouze říkala, že jí nevyhovuje zaměření její současné divize..." Než to Suki tak nějak naznačila, ani ho nenapadlo, že by ji Konan mohla nějak nahradit jako jeho zástupkyni. Byl rád, že má dalšího schopného člověka, ale fukutaichou byl jen jeden! A on byl s tím svým velmi spokojen. Ještě aby ne, když mu dělal čaj a sušenky...

Razaki -> Kapitán byl v oblasti své pracovny, i když ne přímo v ní. Byl se svou zástupkyní v kumbálu vedle, to jsi vycítil, poté co tě prá členů navedlo, že kapitána naposledy viděli v těch místech.

Suki Taiketo

Pozorně poslouchala kapitána s hrnečkem v ruce. Tohle jí vážně zajímalo! Když však Suki kapitán uklidnil, lehce pokývla hlavou. Věřila, že má pravdu. Navíc, nedokázala si představit, že by jí zrovna on takhle vyměnil jako ponožku.
"Ach, tak to je jiná.." Zdvořile se usmála a vzala si jednu sušenku. "Hlavně jsem se vás chtěla zeptat, Yasumaru-sama, jestli nepotřebujete s něčím pomoc.. Když jsem teď byla pryč." Řekla Suki provinile, jako kdyby byl oběd něčím strašným. Znova se zde ukazovala její pracovitá povaha. Chtěla Yasumarovi za každou cenou pomoci, být mu nablízku, protože měla pořád dojem, že není ve své kůži.. Měla ho moc ráda a nechtěla, ať se trápí..

Izumi Razaki

Uvědomil jsem si, jak krátkou dobu jsem byl vlastně pryč... ale co, Yasumaru byl kapitán, musel něco vydržet... navíc byl považován za čestného člověka, takže jsem z něj možná mohl vyrazit pravdu, třeba to bylo celé jen hloupý vtip... postavil jsem se vedle kanceláře a čekal, až Yasumaru dokonferencuje

Yasumaru

"V pořádku, Suki-chan, už tak toho děláte hodně, klidně si dělejte něco svého, já zatím všechno zvládám," usmál se Yasumaru. Nebyl z kapitánů, kteří by přenechávali svou práci zástupci, a nic jiného momentálně potřeba nebylo. "No, možná... kdybyste se podívala, jak jdou práce na čistění bazénu..." navrhl, aby to nevypadalo, že nemá pro svou fukutaichou vůbec žádné rozkazy.

Razaki -> Nevypadalo to, že by chtěli s rozhovorem skončit. (Ayano odjela na dovolenou, takže by se hodilo, kdybys přišel a já mohla Suki poslat pryč kontrolovat bazén :-D)

Izumi Razaki

Uznal jsem, že lepší bude, aby kapitán získal špatnej dojem než tam přijdu, tak jsem dal díky své reaitsu jasně vědět, že se blížím... ihned na to jsem několikrát důrazně zaklepal na dveře... BUCH BUCH... BUCH... (ale pokud jsou ty rozhrnovací tak asi jemnějc)

Yasumaru

tak nějak zbledl. Už si zvykl, že s Razakim-san nepřicházejí dobré zprávy.
"Suki-chan... bude lepší, když už půjdete. Na cestě prosím otevřete Razakimu-san," pokynul jí omluvně. Nerad ji vyhazoval, ale co se dalo dělat, Razaki-san sem jistě na kus přátelské řeči nepřišel. Sám ale zůstal sedět u čaje a hodlal nabídnout i jemu. Suki tedy odešla a Razakimu vyřídila, že může dovnitř.

Izumi Razaki

Ještě před vstupem jsem lehce upravil dopis a vyškrtal z něj jména, co by mohli identifikovat pisatele, jen pro jistotu... doufal jsem, že se ještě nevzpamatoval z mé poslední návštěvy, protože pak by vše bylo mnohem jednodužší. Došel jsem beze slova dovnitř a pak před něj položil kopii dopisu. Tohle jsem našel kapitáne... nevysvětlil byste mi to prosím? řekl jsem...

Yasumaru

vzal dost nechápavě do rukou papír. Tázavě se podíval na Razakiho, ale jeho výraz mu nic nenapověděl. Začal tedy číst. Během čtení zbledl ještě víc, než před tím, jestli to vůbec bylo ještě možné. Jeho výraz nic neskrýval - šok, nechápavost, strach, zklamání, smutek.
"Mio-san..." zašeptal vyčítavě, když dočetl. Na Razakiho se nedíval, navíc neměl daleko k slzám. Na jeho žádost, aby dopis vysvětlil, buď zapomněl a nebo ho ignoroval. Nicméne poznal, kdo dopis psal, i s vymazanými jmény, to bylo jasné. Nedalo se tedy popřít, že o těch událostech, nebo aspoň některých lidech s nimi spojených, věděl.

Izumi Razaki

Podíval jsem se na Yasumara...
Nemám tušení o co tu jde... ale vy zřejmě ano kapitáne... pisatel tohoto dopisu rozhodně nechtěl, abyste to četl... každopádně jste zřejmě jediný, kdo zná pravdu a já bych rád věděl, jaká ta pravda je. Co je pravdy na tom, co se v tom dopise říká? řekl jsem docela tvrdým hlasem.

Yasumaru

otáčel v rukou nervózně dopis. Trvalo to nějakou chvíli, než nalezl hlas.
"Pravda je... že ani já nevím, jaká je pravda. Přál bych si, abych tenhle dopis mohl vyvrátit... chtěl jsem otci Mio-san pomoci z vězení, ale nedokázal jsem to, nedokázal jsem jít proti rozkazu Shounagon-sama... ale..." Bylo vidět, že se mi v mysli teď k čerstvým ranám připojují i ty minulé. "Nemůžu uvěřit, že nenávist Mio-san je taková, že se rozhodla k napsání takového dopisu..." Přemýšlel o všem, co se událo, a bylo vidět, že pochybnosti, které v něm hlodaly před lety, se vrací. "Já nevěřím, že Shounagon-sama by ohrozila život své dcery. Nebo že by nechala Takahika-san trpět jen kvůli vlastní pozici a moci... i když nevím, jaké byly přesně její důvody..." Jeho hlas zněl poměrně nejistě.

Izumi Razaki

Docela mě šokovalo, že kapitán vlastně obsah téměř potvrdil... tak nějak napůl jsem pořád doufal, že šlo jen o podvrh. To ale nestačí kapitáne... kdyby tenhle dopis vyšel najevo, mohlo by to vést i k občanské válce... vždyť tenhle dopis vlastě tvrdí, že sotaicho je posedlá mocí... schopná čehokoliv aby si jí udržela... a pravdu znáte jenom vy! zkusil jsem ještě po dobrém apelovat a na zbytky jeho zdravého rozumu...

Yasumaru

mlčel. Mlčel a očividně přemýšlel. Bál se, že má Razaki pravdu. Nakonec, po pár rozechvělých nadechnutích a vydechnutích, promluvil.
"Tento dopis je výplodem nenávisti. Nevěřím, že by tomu všichni bez pochybností uvěřili. Já... nevím, čemu věřit, ale budu dál stát při Shounagon-sama." Konečně se podíval na Razakiho. "Byl bych rád, kdyby věci minulosti zůstaly pohřbené, ale pokud to není možné... tak ať se děje vůle boží."

Izumi Razaki

Podíval jsem se na Yasumara dost zklamaně... Nenávist plodí nenávist... potvrdil jste mi toho víc, než myslíte... a mě se nelíbí, jak se tady u Vás strácí jedno tajmeství za druhým, jedno znepokojivější, než jiné... řekl jsem, otočil se a pomalu se vydal z místnosti zase ven...
A já to tak nenechám kapitánedodal jsem ještě

Yasumaru

se neusmíval.
"Byl byste radši, abych vás na místě zabil a tím tajemství uchoval?" zeptal se celkem nebezpečným, vážným hlasem. "Razaki-san... já nemám rád tajemství. A věřím, že je mezi námi dost věrných, kteří neuvěří na první přečtení a budou se snažit zjistit pravdu... Já sám nevěřím, že to bylo tak, jak je popsáno v tomto dopisu. Ani nevěřím, že by Mio-san napsala něco takového... Co se mě týká, je to podvrh," vylovil něco, co se mu rodilo v mysli už nějakou chvíli a bylo to čím dál silnější.

Izumi Razaki

Otočil jsem se ještě jednou na kapitána... zprvu lehce šokovaný výraz se změnil na pobavený, ale ruka mi sjela mnohem blíže k zanpakutu. Vyslechl jsem si co chtěl kapitán ještě říct, čím dál víc zněl jako člen nějaké menší, zainteresované zkupiny... Zkusit to můžete... každopádně tenhle dopis se dostane ven a jeho pravost či nepravost bude muset určit někdo povolanejší než vy... řekl jsem

Yasumaru

na Razakiho jen hleděl. Nehodlal ho nějak zastavovat. Nehodlal ho ani nijak podporovat. Cítil se tak nějak podivně... zdálo se mu, že věci už zkrátka nemůžou být horší. Jeho celé tělo i mysl byly ochablé, bez citu... jistým způsobem to bylo uklidňující. Strach ho paralzoval do té míry, že už se nemohl ani bát.

Izumi Razaki

Udělal jsem krok směrem z místnosti. V tu chvíli jsem se objevil těsně před Yasumarem. Yasumaru byl ten, kdo nechal umřít jediného svědka v Seikově připadu potom, co neúspěšně celý případ brzdil, člověk, co věděl mnohem víc než říkal, byl to šmejd... člověk, co mi před chvíli vyhrožoval smrtí pokud vyzradím jeho tajemství... vzduch prořízl zvuk taseného wakizashi... Bez zbytečných řečí jsem chtěl ukončit tuhle šarádu

Yoshiro


Ozval se zvuk střetnutí dvou čepelí. Před Yasumarem stál Yoshiro a pohledem probodával Razakiho, kterému před chvílí vykryl útok. "Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to děláš, Razaki?" Zeptal se docela výhružným tónem. Proč útočil na Yasumara? Co to má znamenat?

Yasumaru

vytřeštěnýma očima sledoval čepel, která se mu objevila před obličejem. Co to mělo znamenat? Propadlo se Seireitei snad do šílenství? To už nikdo nikomu nevěřil? Věděl, že Razaki-san ho nemá rád, ale pořád to bral tak, že jsou členové jedné organizace, spojenci... Jestli by se dokázal vyhnout, bránit a nebo by byl zasažen, to nevěděl ani on sám. Ve chvíli, kdy se objevil Yoshiro, byl ale už na nohou. V instinktivním pohybu směrem ke svému zanpakutou ležícímu na zemi se ale zastavil. Ne... boj v Seireitei, mezi členy Gotei 13, to se nesmí stát.

Izumi Razaki

V tu chvíli se tam objevil Yoshiro... ten zmetek byl vždycky až moc rychlej. Už to nemělo cenu. Schoval jsem opět svoje zanpakuto. Bejt váma, tak si hlídám záda... řekl jsem Yasumarovi, otočil se a vyšel ven z jeho kanceláře... Yoshiro se do toho neměl plést

Yoshiro

Chtěl vyrazit za Razakim, ale ještě se na chvíli zarazil. Otočil se na Yasumara a dost nechápavě se na něj podíval. Nechtěl to ale řešit, tak prostě promluvil dřív než on. "Jdu za ním.. Ať už se mezi váma stalo cokoliv, Razaki musel mít nějaký důvod k tomu, aby vás napadl, taichou..Nejspíš je to jen nějaký váš problém, takže se vás na to nebudu ptát....Věřím ve váš rozum, tak prosím zůstaňte tu. Razaki je trošku výbušná povaha, promluvím si s ním.." Otočil se na odchod a zamířil za Razakim. Radši se rozběhl, aby ho dohnal a nemusel u toho používat shunpo.

Izumi Razaki

Uslyšel jsem za sebou kroky, příliš Fluffy na to, aby to byl Yasumaru. Nehodlal jsem ale reagovat. Pokračoval jsem dál, moje reiatsu se však uklidnilo a přestal jsem tak vysílat do světa, že jsem tady. Ještě chvíli jsem šel a pak se zastavil a otočil. Co je?!