6. divize, rezidence klanu Kuchiki

Yoshiro

Zastavil se a pokrčil rameny.. "No.. Co by bylo?" Pak udělal několik kroků blíž k Razakimu a chytil ho pod krkem. "Jak co je?!! Právě jsi se snažil zabít kapitána 6. divize! " Zakřičel na něj hodně naštvaně. Nechápal, proč se takhle Razaki chová a čekal, že mu to vysvětlí. Znali se dost dlouho na to, aby Yoshiro poznal, že něco není v pořádku. Ale i když se Razaki dostal do špatné situace, dokázal se s tím nějak vyrovnat. Byl prostě takový.. Tohle k němu nesedělo.

Izumi Razaki

Taky jsem pokrčil rameny. Jo, to jsem chtěl, ale ty jsi to zpackal, takže teď se můžem všichni vesele vrátit domů a dál předstírat, že je všechno v naprostém pořádku, přesně tak, jak se to dělo doposud... řekl jsem a pokračoval dál v chůzi.

Yoshiro

Vrátil zanpakuto zpátky do pochvy a vyrazil za Razakim. "O čem to mluvíš?" Tohle bylo snad to nejdivnější, co se tu v Seireitei stalo za Yoshirova působení jako shinigamiho. Zástupce třetí divize se snažil zabít nejnaivnějšího kapitána ze všech, který by snad neublížil ani mouše, která by ho pořád otravovala a musel by jí ublížit jen v případě, že by nějak ohrožovala jeho život nebo život někoho z jeho blízkých. Původně se do toho Yoshiro moc nechtěl plést, protože si zpočátku myslel, že je to jen nějaký spor mezi těma dvěma, ale Razaki mluvil spíš jako by to bylo něco hlubšího. "O co tu jde?" Chytil Razakiho za rameno a otočil ho na sebe, aby ho zastavil a mohl vyslechnout.

Izumi Razaki

Zcela jsem ignoroval Yoshirovu poznámku a pokračoval. Neměl jsem náladu s ním mluvit. Bohužel jsem tušil, že Yoshirovi asi neuteču. Nechal jsem se tedy dobrovolně otočit. O co tu jde? Nic zvláštního... teď nevím, zda začít tím, jak mi vyhrožoval smrtí, nebo tím, jak úmyslně blokuje vyšetřování mnohonásobné vraždy nebo snad tím, že nechal umřít jediného svědka, který o tom něco věděl? Ach ano, nebo tím, že je tu možnot, že kryje zločiny samotné sotaicho... ale tak to je jen teorie, takže teď mě omluv, jdu na večeři... řekl jsem jako kdybych četl recept na mrkvový nákyp

Yoshiro

Nějak nestihl nic říct. Prostě zůstal stát na místě a sledoval, jak Razaki odchází. Možná by si mohl promluvit s Yasumarem, ten by toho mohl říct víc. Ale.. Yoshiro teď neměl vůbec chuť řešit nějaké spory nebo tak něco. Když Razaki řekl, že jde na večeři, Yoshiro dostal hlad. A přes to prostě nejel vlak. Ještě jednou zakroutil hlavou a vyrazil se někam najíst.

Izumi Razaki

Podivně pomalým krokem jsem vyšel z kasáren a zamířil si to zpět... chtěl jsem si dát klidnou večeři s Kaiyo... Nejspíš jsem začínal být paranoidní, ani teď se mi nechtělo věřit, že kapitán Kuchiki skrýval tolik tajností za svým najivním vzhledem...
----------------------------

Yasumaru

zůstal nehybně stát ve své kanceláři s dopisem v napřažené ruce. Stál tam dlouho, čekal, jestli se Yoshiro vrátí... Nevrátil. Chtěl mu dát ten dopis a nechat všechno na něm, jenže tak snadné to být nemělo. Z rukou kapitána Ruyichiho byl ochotný pžijmout jakékoli rozhodnutí. I kdyby ho nechal věznit, i kdyby se rozhodl, že zločiny soutaichou jsou skutečné a on na nich také nese vinu, a proto musí být potrestán za zradu Seireitei. Pokud by to řekl Yoshiro, tak by to tak určitě bylo. Yasumaru se odvrátil od okna, kde už se slunce sklánělo k západu a vrhalo dlouhé stíny na zahradu divize. Dopis zmačkal a hodil ho na zem. Všechno bylo špatně... všechno, co dosud v životě udělal, byla chyba. Nechápal, co bohové sledovali tím, že se narodil jako Kuchiki.
Sice zrovna vstal, ale stále byl moc unavený na to, aby dokázal o tomhle všem přemýšlet, bylo mu hrozně. Takže nakonec udělal tu jedinou věc, na kterou se právě teď dokázal soustředit. Sehnul se, sebral ze země dopis, zase ho narovnal a velice pozorně si ho prohlížel. Nečetl ho, jen si prohlížel písmo. Někde musí mít staré dopisy od Mio-san... Vrtalo mu to hlavou, šel je domů hledat.

Nakonec našel, co hledal, ale nemohl se na to vůbec soustředit. Napadlo ho, že teplá voda by tomu mohla prospět... sbalil kopii dopisu i korespondenci od Mio a vyrazil do onsenu.

------------------------------------------------------------------------------------------

Suki Taiketo

Poté, co odešla z kapitánové kanceláře, ihned zamířila k bazénu. Na tváři měla pořád ten veselý výraz, který u ní teď zřejmě bude velice dlouho přetrvávat.
Práce na čištění bazénu pokračovaly dosti zajímavým způsobem. Několik shinigami se marně snažilo pomocí čištících prostředků a síťky vylovit všechny nečistoty. Suki se na to s lehce nedůvěřivým pohledem zírala, co se týče bazénu, moc toho nevěděla. Dá se říct, že vůbec nic.

Suki Taiketo

Suki překvapeně vykulila oči. Co taky jiného měla dělat?! Ve filtru bazénu se cosi podivného usídlilo. Když jí to sděloval jeden z členů 6.divize, ani tomu nechtěla věřit, ale teď.. Ve chvíli, kdy její kaštanové oči nevěřícně zíraly na jeho chapadla, bylo to něco neuvěřitelného.
Většina členů, jež se o bazén měli postarat, jen vyděšeně koukala stejně jako ona. Suki sice chvíli trvalo než se z pamatovala z té rádoby chobotnice a šla pro násadu od koštěte, kterou tu měli připravenou.
Říkali jí, že to stejně nebude fungovat, ale ona se nedala. Byla prostě tvrdohlavá, chtěla si taky šťouchnout!
A taky, že se stalo, Suki do toho dala všechnu sílou, která jí kolovala pažemi a popravdě ta síla byla na ženu ohromná. Samozřejmě čekala s napětím na následek, ten bohužel nedocházel. Mimozemšťánek se nepohnul ani o centimetr, jen podivně kvíknul.
Suki si klekla na kolena, aby byla blíž vodní hladině.
"Co si zač, potvůrko?!"

Suki Taiketo

To oko, co na ní mimozemšťánek upřel bylo nádherné, nikdy nic podobného nezažila a ve chvíli, kdy se jejich pohledy střetly, přejel Suki mráz po zádech.
Když opustil filtr a začal si razit cestu po dně bazénu směrem ke kasárnám i ona postupovala podél bazénu, aby mu nadběhla a chytla ho, až se uráčí vylézt z vody.. Pokud to tedy vůbec má v plánu..
Někdo z členů jí vtiskl do ruky síť na chytání ryb. Ehm, sice tohle nebyla ryba, ale mohlo to posloužit v daný okamžik stejně.
Situace tedy vypadala následovně, Suki stála na kraji bazénu, čekajíc až se ta příšerka doplazí jejím směrem, v ruce třímala síť a cítila se přitom dost divně. Na tváři měla bojový výraz. Takové věci se vám nedějí každý den a ona věděla, že nemůže dopustit, aby se ta věc dostala do kasáren. Co když je nebezpečná?!

Suki Taiketo

Suki začínala znervózňovat, mimozemšťánek byl na její vkus nějaký rychlý. Čekala spíše, že se bude těžkopádně šinout a tak pro Suki nebude problém dostat ho do svých spárů.
I tak se ale odmítala vzdát, neprohraje s tvorem, co má pouze jedno oko!
Pomocí shunpa se zjevila před potvůrkou a rychlým pohybem pravé ruky jí chytla za jedno z chapadel. Bylo slizné a Suki přitom házela útrpné pohledy. Když vyhrála boj s nechutí, strčila potvůrku do sítě a marně přemýšlela co s ní dál.
Že by nový domácí mazlíček pro kapitána?

Suki Taiketo

Suki vykulila oči, když jí v ruce zůstalo slizké chapadlo a nepěkně se zamračila. Tohle se opravdu nemuselo stát. Ne, že by se takových věcí bála, ale tohle bylo nechutné.
Pak už jí nezbylo nic jiného než jen sledovat potvůrku, jak mizí pod zdí kasáren. Dá se říct, že její problém byl vyřešen, filtr byl volný a tak se dál v poklidu mohl čistit bazén a potvůrka si už taky šla po svých. Nevypadlo, že by byla nějakým způsobem agresivní, spíš naopak, tak se Suki rozhodla, že jí nechá být. Přeci jenom byl to docela roztomilý tvoreček.
Suki se tedy otočila a zavolala na členy divize, ať pokračují nerušeně ve své práci. Ona se pak pomalým krokem rozešla ven z kasáren a spočinula na jedné z laviček, které byly nedaleko. S lehkosti dosedla, takže stará lavička ani neměla šanci protestovat a hleděla na nebe. Už dlouho si takhle klidně nesedla a neuspořádala si myšlenky, což byla chyba. Občas to potřebovala jako sůl, hlavně teď, když se děly ty věci s Akiem.
V té chvíli se její tvář rozjasnila a líčka lehce zrůžověly. Tak by ho zase chtěla vidět, copak asi dělá?..

Z příjemných myšlenek byla Suki bohužel vytržena nějakým mužem, který si k ní přisedl. Měl dlouhé blonďaté vlasy, které mu dost padaly do očí, ale i přes to do těch jeho dvou zelených ďábelských očí viděla. Podíval se na ní a už z toho, jak se usmíval bylo poznat, že tu něco nehraje. Chytil jí pevně za ruku a už v ten moment se Suki potvrdilo, že se s tím, že je něco v nepořádku, nemýlila. Držel jí dost pevně, takže jí to mohlo i trošku bolet. "Taiketo-san...Tak takhle jste vypadala..Vždycky mě to zajímalo. Krásná." Mluvil dost klídně a ve spojení s jeho hlubokým hlasem to rozhodně nebylo příjemné. "Copak tu děláte tak ... Sama?" Zeptal se a přitom se dost nepříjemně přiblížil a vykulil oči. Suki se nijak nemohla bránit. Jako by byla přilepená k lavičce. Nemohla ani tasit zanpakuto.. Pustil jí. Věděl, že nebude moc klást odpor. Přeci jen.. Byla teď pod schopnostmi jeho zanpakuto. Všechno šlo podle plánu.

Suki Taiketo

Den byl krásný a ona si tu pohodu doslova vychutnávala do chvíle, než se všechno zvrhlo. Seděla si tak pohodlně a už si chtěla začít dokonce broukat, když se tu zjevil ten blonďatý muž a dosti nevhodným způsobem s ní komunikoval a dokonce se jí dotkl! V tu chvíli se její hnědě oči hrůzně zableskly, tohle nesnášela. Měla ráda svůj určitý prostor a když jí někdo takhle omezoval, tak se opravdu naštvala. Hned v zápětí ho chtěla uhodit a to nejlépe někam, kde ho to bude pekelně bolet.. Ale nestihla to, on jí pevně chytl za ruku, která jí začala bolet.. Hulvát!
"Vypadala?" hlesla Suki dost nechápavě, mluvil jako z budoucnosti. Tohle bylo vážně divné. "Dejme mi laskavě pokoj, může vám být úplně jedno, co tu dělám, protože právě odcházím.. Vaše společnost mi není příjemná!" zasyčela a chtěla se mu vyškubnout, což nakonec ani dělat nemusela, protože jí ochotně pustil sám. V tu chvíli chtěla vyskočit a nejlépe tasit zanpakuto, aby svým slovům dala větší váhu.. To se však nestalo.. Ona nemohla?! Nedokázala nic dělat, jako by jí nějaká tajemná síla poutala k lavičce a dělala s ní naprosto bezmocnou. Jen dál seděla a hleděla do těch dvou zelených ďábelských očí a srdce jí tlouklo na poplach..

Muž se na ní podíval s dost nechápavým výrazem. "Copak se děje?" Chvíli se na ní ještě koukal tímhle pohledem. Pak se znovu usmál, čímž dal najevo, že pohled, kterým se na ní předtím díval, byla jen další hra. "Aha vlastně... Zapomněl jsem.. Použil jsem na vás schopnost své zanpakuto, takže teď budete dělat všechno, co vám řeknu.." Opřel se a zhluboka se nadechl. Byl tu příjemný vzduch a jemu se to líbilo. Vždycky měl rád přírodu a tady u kasáren šesté divize byla opravdu prvotřídní. Kapitán se tu o to rozhodně dobře staral. Na chvíli zavřel oči. Bylo to hodně drzé, hrát si takhle se zástupkyní kapitána šesté divize. Nicméně, měl tu jistotu, že ho nemůže ohrozit. Muž, který jí miloval tu teď nebyl a nejspíš měl opravdu velké problémy s vrchní kapitánkou, takže počítal s tím, že se ještě nějakou chvíli neukáže. "Copak mi povíte pěkného, Taiketo-fukutaichou?" Promluvil zase po delší době.

Suki Taiketo

Suki cítila bolest.. Ne fyzickou samozřejmě, ale psychickou. Začala se pomalu rozlévat jejím tělem a ona se tvářila tak, jako snad nikdy předtím. Měla dojem, že takhle jí ještě z míry nikdo nevyvedl. Dýchaní se jí zrychlilo a vypadala dost zoufale.
"Co po mě chcete?.." šeptla, i když se jí krev v těle doslova vařila. V hlavě si přesně dokázala představit výjev jeho rozbité čelisti, zlomené ruky.. Bohužel, nic z toho mu udělat nemohla. Jediná její zbraň byla řeč, která zřejmě v tuto chvíli byla naprosto k ničemu. Věřila, že pokud má muž nějaký určitý plán, tak podle něj pojede, i kdyby ona říkala cokoliv. "Nechápu, co bych vám měla říkat, neznám vás!... Kolika lidem jste to už udělal?! Proč?!" začala křičet, intenzita se stupňovala až do té míry, kdy se jí v očích zaleskly slzy. Bylo by hloupé nepřiznat, jak se bála, mohl jí nakázat cokoliv a toho se hodně děsila. Navíc nemohla zapomenout na to, že si nemůže být jistá počtem zmanipulovaných lidí.
Co když ublížil Akiovi?
Suki o něm radši ani nezačala mluvit, nevěděla, jestli má ponětí o jejich vztahu, proto usoudila, že bude nejlepší držet jazyk za zuby. Nechtěla ho dostat do nebezpečí, to by si v životě neodpustila.
"Někdo tady příjde a budete toho šeredně litovat.. Můj kapitán mě v tom určitě nenechá." sýkla a její hlas se v půlce zlomil. Bylo na ní vidět, jak jí doslova hrajou nervy, kaštanové oči těkaly kolem, jako by hledaly nějaké záchrané lano.. Hrál si s ní a ona nemohla nic dělat, jen být nedobrovolnou součástí..

Muž zvedl ukazováček na pravé ruce, aby jí naznačil, že má mlčet. Až teď znovu otevřel oči a vrhl na Suki další vražedný pohled, při kterém by už spousta žen na jejím místě křičela o pomoc. "Za prvé, Taiketo-fukutaichou, váš kapitán má teď dost svých starostí, možná už je touto dobou mrtvý. I když nevěřím, že by to Antero-taichou zvládl tak rychle, navíc.. Ruyichi-taichou taky není žádný amatér. Každopádně, o vašeho kapitána bude jiste brzy postáráno, jestli už tomu tak není." Celou dobu to všechno říkal takovým strašně strašidelně strašidelným hlasem. Ten chlápek byl vážně děsivý. Měl schopnost, kterou dokázal vyřídit na jednu ránu i kapitány, když se to tak vezme. "Jinak, co se vašeho přítele Ukitake Akia, pokud to můžu říct takhle." Znovu se k ní začal přibližovat. Hodně pomalu. Jeho obličej byl teď téměř u toho jejího. Skoro se dotkl svým nosem toho jejího. Zadíval se jí přímo do očí. "Tak o toho už jsem se postaral."

Spoiler:

Suki Taiketo

Suki se zatajil dech a ona nevěřícně vykulila své kaštanové kukadla, byla šoku a v tu chvíli opravdu ztichla. Její kapitán byl v nebezpečí! Ten neuvěřitelný chlap proti němu poštval další kapitány, no to snad nebylo ani možné!
A co teprve Akio? Možná od ní bylo trochu kruté, že hlavně myslela na něj, ale copak si mohla pomoci, vždyť ho milovala, dýchala by za něj.
Měla o něj takový strach, po tvářích jí pomalu ale jistě začaly kanout obrovské slzy. Byla naprosto bezmocná, u srdce jí žalostně bolelo a měla sto chutí se stočit do klubíčka.
"Jak postaral..?" šeptala Suki vyděšeně. "Co jste mu udělal?"
Bylo jí v tu chvíli poměrně jedno, že si s ní dal téměř eskymácké políbení, obavy o Akia zastínily všechno ostatní. Děsil jí a ona se začala pomalu klepat, ruce se jí třásly a ona si jimi zakryla obličej, ramena se jí pod návaly vzlyku otřásaly.
Pokud jí ten muž chtěl emocionálně rozložit, tak se mu to dařilo na jedničku s hvězdičkou. Byla v koncích..

Spoiler:

Muž zakroutil hlavou a vstal z lavičky. Tvářil se trošku dotčeně. "Taiketo-fukutaichooou, je s vámi celkem nuda, omlouvám se, jestli se vás to nějak dotklo, ale už je to bohužel tak. Napadlo mě tedy.. Jak bych to mohl udělat zábavnější." Šel trošku dál od ní a začal se rozhlížet po té zahrádce, kterou tu kapitán Kuchiki měl. Suki teď musela opravdu trpět, protože nevěděla, co s ní ten chlápek udělá a myšlenka na to, že udělal bůhvíco Akiovi, jí ničila. Nakonec se tedy otočil zpět na zástupkyni šesté divize a pomalým krokem se dostal k ní. Z pochvy vytáhl rukojeť své zanpakuto a přiložil jí Suki k čelu, tak jak to shinigami dělají při duševním pohřbu. "Taiketo-fukutaichou, aby vás to trošku uklidnilo, na tohle si nebudete pamatovat." U toho se celkem mile usmíval a přikyvoval hlavou. "Vlastně.. Nebudete si pamatovat nic.." Tohle už neznělo moc dobře. "Přepiš, Shintou..." Suki se zatemnilo před očima a chvíli neviděla. Když otevřela oči... ... ... Nepamatovala si nic.. Vůbec.. Ani vlastní jméno.
Stál před ní nějaký muž a tvářil se překvapeně. "Suki! Jsi v pořádku?!" Vykřikl starostlivě. "Upadla jsi a uhodila se do hlavy, tak jsem tě položil tady na lavičku a ošetřil..Jsi v pořádku?" Zeptal se opravdu ustaraně. Byl to dobrý herec. Moc dobrý.

Suki Taiketo

Suki dál plakala, hodně jí ubližoval, skoro každým slovem. Jasně, je nudná!
Nevěděla, co má dělat, dál tiše trpěla a snažila se fungovat, protože už moc nechybělo k tomu, aby se zhroutila. Celá se třásla a tvář měla rudou od pláče.
Když vstal a tasil své zanpakuto, zatajil se jí dech.
On mě zabije!
Při následujícím přiložení k čelu Suki zavřela oči a když vyřkl tu osudnou větu, že si nebude nic pamatovat, z oči jí vytryskl další proud slz. Pak to přišlo... Všechno se ztratilo..
Když otevřela oči, dívala se na toho blonďatého muže nechápavým pohledem. Kdopak to byl? Moment..
Kdo jsem já?
"Suki?" hlesla.
Aha, to jsem asi já..
"Kdo vůbec jsi?" dál mluvila monotónním neurčitým hlasem. "Ani mě nic nebolí, ale já si nic nepamatuji.."
Její mysl byla zmatená. Vůbec si na nic nemohla vzpomenout, nevěděla kde je, co dělá a ani to, že se uhodila do hlavy.. Nemohla se přece praštit tak moc..

Muž zakroutil hlavou. "Jak jako.. Nic si nepamatuješ? To.. Nerozumím.. Ty mě nepoznáváš? .. To jsem já! Akio!" Paměť sice vymazat mohl, ale city rozhodně ne. Když Suki uslyšela to jméno, cítila zvláštní pocit. Byla to láska? Možná to tak udělal schválně, když použil tu schopnost. "Ukitake Akio! Skrčil se a zadíval se jí do očí. Přitom jí něžně vzal za ruku. "Suki, zrovna jsme se procházeli parkem.. Pak jsme se zastavili. Teda.. Ty jsi mě zastavila a chtěla jsi mě nejspíš políbit.. Ale podjela ti noha a udeřila ses do té hlavy..." Tón hlasu, kterým mluvil byl jiný, než ten, kterým mluvil, než Suki vymazal paměť. "Suki.. Když jsi byla v bezvědomí.. Něco se tu stalo.. V Seireitei..Slyšel jsem nějaký výbuch.. Také jsem viděl několik skupin shinigami, kteří utíkali z toho směru, odkud to šlo.. Jeden mi řekl, že máme utéct, protože Seireitei někdo napadl.. Muž s dlouhým bílým haori, které má na zádech znak 13. Prý ho poznáme podle toho a jeho dlouhých bílých vlasů. Kdybychom se náhodou museli rozdělit, musíš být opatrná.. Kdyby jsi na toho muže narazila, neváhej a při první příležitosti ho zabij." Suki si to ani neuvědomila.. Tedy, spíš nemohla, protože si to nepamatovala. Ale působila na ní i jeho první schopnost, kdy musí udělat co řekne. Tentokrát ale ani nebude vědět, že se při tom neovládá, protože to bude dělat nejspíš víceméně dobrovolně.