2. divize, vězení

Renmaru -> Dost dlouho se nic nedělo, vězeň byl opravdu obezřetný. Po pár minutách jsi ale mohl vidět jeho hlavu, jak se nenápadně vysouvá ze dveří a pozorně se rozhlíží. Možná se také snažil vycítit nějaké reiatsu, které by mu řeklo, jestli je vzduch čistý.

Renmaru Houkazaki

To čo som videl, mi bohate stačilo. Už len stačilo použiť nejaké rýchle spútavacie kidou a mám ho.
"Bakudo 1: Sai!"
Povedal som krátko po tom, čo som vyskočil spoza rohu.

Shizuro

Nikoho jsem si už nevšímal. Už jsem jen následoval Kyouheie přes hradby. Doufám, že má nějaký super plán. Jinak bylo by úplně zbytečné opouštět seireitei. říkal jsem si v duchu a rozhlížel jsem se po okolí a rukongaii. Přes hradby jsem ještě neskákal. řekl jsem si pro sebe a trochu se usmál.

Renmaru -> Vězeň si ale dával sakra pozor. Jakmile tě zmerčil na rohu, uskočil zpět do domu a tvému kidu se uhnul. Bylo jasné, že se běžel znova a lépe schovat. Netušil jsi, jak je ten dům velký nebo kam z něho může vězeň utéct.

Kyouhei

si nemohl nevšimnout, že v Rukongai nepanuje zrovna dobrá nálada. Všichni byli skleslí, schovávali se nebo se mračili. Hlavně bylo nápadné to, že to, co je trápí, svádějí na shinigami, protože už v prvních ulicích za hradbami na vás letělo pár vajíček, shnilých hlávek zelí a nadávek.
"Hej, co máte za problém?" křikl naštvaně na nějaké haranty, kteří to všechno házeli.

Ryuuka

Zahlédl jsem Saie, jak se chtěl taky přidat. Nebyl jsem vůdce skupiny, takže jsem nemohl říct, zda může nebo ne, oh wait, byl v mé divizi, mohl jsem to říct! Nicméně jak přiklusal, tak jsem na něho jenom přikývl jakože ho rád vidím. V tom už se ten Kyouhei nebo kdo rozběhl kamsi do neznáma. Běžel celkem divným směrem, protože jeho směr nemířil zrovna k bráně. Jakmile jsme doběhli k hradbám a on je vyskákal nahoru, tak mi bylo jasné proč tohle všechno. Snažil jsem se s ním držet krok ale zároveň i být poslední. Kdyby nás někdo napadnul, chtěl jsem to být já, koho zasáhne. V Rukongaii nás nečekalo zrovna milé přivítání. Hlávky zelí a vajíčka jsem úplně ignoroval. Měl jsem jistotu že mi nikdo nic nehodí do ksichtu, protože jsem na něm měl masku, to mi stačilo. Stále jsem prostě následoval toho našeho záchrance Seireitei.

Renmaru Houkazaki

Moja pasca nemala očakávaný efekt. Tak som sa rozhodol pustiť sa do prenasledovania. Snažil som sa s vypätím svojich schopností s ním držať krok. A dúfať, že sa unaví. Mohol by som zatarasiť všetky východy. Lenže toto je súbor obytných buniek a nemohol som zatarasiť všetky. Musel som ho sledovať, pokým budem môcť.

Kyouhei

Nikdo další si dárků nevšímal, tak zatnul zuby a prostě taky běžel dál. Nebylo obvyklé, aby se obyvatelé Rukongaie takhle chovali, ale asi byla pravda, že na to právě teď není čas. Teď musel najít ty vědce! Naštěstí nejhustěji obydlená část západního Rukongai nebyla moc velká, takže se odtamtud skupinka dostala poměrně rychle, svým tryskovým tempem.
Začínalo se pomalu stmívat a skupina dorazila k lesu. Byl to rozlehlý, jehličnatý les, který byste asi těžko obcházeli, pokud jste měli namířeno směrem za něj... a Kyouhei očividně měl. Zmírnil proto tempo a už pomalejší chůzí bez váhání vkročil do něj, kde už pod větvemi stromů byla skoro tma.

Sho
Když skupina zmizela oddychl jsem si.Uff,ještěě štěstí že po mě nic nechtěli.Toho běhání uř bylo dost.Za celej den jsem se ani jednou nezastavil.Oh já málem zapoměl prozkoumat hlavní budovu.Třeba se tam něco najde.Spíš bych uvítal kdyby se tam oběvil někdo kdo tto tady dobře zná.Vydal jsem se na průzkum od sklepa po střechu všechno jsem důkladně prohlížel včetně pokojů stolů skříní i podlahy.

Natsuki

Celý čas som len mlčky Kyouheia nasledovala. Správanie ľudí.. teda duší mi prišlo dosť nepríjemné.. vlastne ma takmer pár krát nejaké to vajíčko trafilo.. ale len takmer.. Nemala som však chuť pýtať sa, čo im sakra je !.. Ako sme išli ďalej tak som mala stále nepríjemnejší a nepríjemnejší pocit.. Ruku som položila na zanpakuto no netasila som ho.. nakoniec sme vstúpili do nejakého lesa.. bolo vidieť že spomalil a tak som spomalila tiež. Na tvári sa mi objavil výraz, možno až taký karhavý.. Pochybovala som že vie kam ide no nepýtala som sa a ani podobne.

Shizuro

Stále jsem následoval Kyouheie. Co se týče létajícího jídla, jen jsem tomu uhýbal. Byl to pro mě něco, jako trénink. Zajímá mě jedna věc. Když se tak vztekají a hází po nás, kde co a taky jídlo. Nebude jim to jídlo chybět? řekl jsem si pro sebe. Konečně jsme dorazili k lesu a začalo se stmívat. No super, takže do lesa. Jsem zvědaví, co nás tam potká. Mám chuť někoho rozřezat. řekl jsem si pro sebe a vstoupil jsem do lesa.

Saigo

Společně s Ryoujim jsem odvedl zajatkyni a podal hlášení, načež jsem na mu lehce poklepal na rameno a ukázal na díru ve zdi.
Asi by jsme ji měli hlídat, kdyby někdo chtěl znova zdrhnout.
připoměl jsem mu zástupcův rozkaz.

Všichni, kdo jdou s Kyouheiem -> SEM :-)

Sho -> Nutno říci, že jsi objevil hodně intimních věcí členů druhé divize, dokonce i pár tajných deníků. To však bylo asi to jediné zajímavé. Nikde nebylo nic podezřelého, kromě pár velice pochybných přípravků, které jsi nalezl v několika polštářích a šuplících, a které mohly mít halucinogenní a jiné podivné účinky.

Saigo -> Vaše zajatkyně, spolu s dalším hubeným mužem, kterého sem asi někdo přivedl, sklesle seděli a čekali, co s nimi bude dál. Dívali se na sebe divně, jako by se možná chtěli telepaticky domlouvat na tom, co dělat dál. Ale asi nebylo moc pravděpodobné, že se jim to podaří.

Renmaru Houkazaki

Väzeň sa dal na útek a ja som sa držal za ním. Pár krát som skoro spadol zo strechy, lebo škridle na niektorých domoch neboli práve v najlepšom stave ale mal som ho stále na očiach. Následne na to som sa dostal na dva a pol metra od neho. Musel som skúsiť ďalšie kidou.
"Bakudo 30: Shitotsu Sansen!"

Sho
Jupí.Zaradoval jsem se z tho že jsem alespoň něco našel.
Deníky jsem si důkladně pročetl,ikdyž se mi to moc nelíbilo musel jsem si přečíst i tu soukromou část ve které by mohlo být u něco důležitého.Ty "léky" co jsem našel jsem vysypal na stůl,kdyby v tom bylo něco schováno.Ách na to jsem aky zapoměl.
Vyskočil jsem na židli a prohledával i tu věc která by snad nikoho nenapadla tou věcí byl strop.

Renmaru -> K tvému velkému překvapení ale kidou proletělo neškodně skrz osobu, kterou jsi pronásledoval tak urputně. Navíc tě po jeho seslání začala brnět celá ruka.

Sho -> Z deníků jsi zjistil detaily z milostného života členek 2. divize, které určitě byly velice důležité pro průběh vyšetřování (jak jinak!) a které se mohly někdy v budoucnosti hodit, stejně jako pár velice ponižujících přiznání v denících členů. Sebrané "léky" byly podle tvého názoru určitě v dobré kvalitě, takže by se na nich dalo slušně vydělat, stejně jako dostat pár členů dvojky do problémů za jejich přechovávání, záleží na tom, co ti bylo bližší. Na stropě jsi objevil pouze pár pavučin, pavouků a neznámo proč na jednom místě ve společenské místnosti bylo na stropě přilepeno několik žvýkaček.

Renmaru Houkazaki

Ako vidím, nemám na výber. Musím ísť na to brutálnou silou.
"Prekroč medze, Uyokukaze!" pre dolapenie nebezpečného väzňa použijem všetky dostupné prostriedky. Len sa budem snažiť ho veľmi nepoškodiť. Musím ho zahnať do riedko obývanej oblasti. Nechcem nič zbytočne riskovať.

Sho
Z deníků jsem se nedozvěděl co jsem chtěl.Na stropě taky nic nebylo kromě žvýkaček což mě doost překvapilo.Dle pavučin se nejspíš o stropnikdo nestará a tak tam někdo mohl dát.odpolouchávací zařízení.Sundal jsem žvýkačky a zkoumal je na stolku přede mnou.A co s těmi "léky"?Nenapadlo mě nic jiného než je zničit,napadlo ale přeci nebudu podporovat drogy.Takovíhle lidé by se měli léčit.Po dozkoumání žvýkaček jsem si umyl ruce,protože jsem je měl celé ulepené.Právě jsem přemýšlel kam jít dál,když vtom z kohoutku vystříkl proud studené vody která mě z přemýšlení vytrhla.Brr!Počkat,voda,krysy.Podzemí!
doumyl jsem si ruce zastavil vodu a zlikvidoval ty "léky".
Dálejsem se vypravil prozkoumat kancelář kapitána druhé jednotky.Když jsem průzkum ukončil,napadlo mě zjistit co ukrývá podzemí pod Seireitei.
Sundal jsem si čepici pod kterou se nacházely středně dlouhé světle modré až stříbrné vlasy,které mírně povlávaly ve vzduchu.Ale čepici jsem si zase příbližně za deset minut nasadil.Jelikož jsem se šel jen vyvětrat tak jsem se do budovy opět vrátil a všechno znovu pečlivě prozkoumal.

Renmaru -> Aktivace shikaie se ti zdařila, i když jsi cítil, že to není ideální. Vězeň před tebou dále prchal stejnou rychlostí, ani se neohlédl, jako by ho celkem nezajímalo, co za ním děláš nebo plánuješ.

Sho -> Tvoje pátrání vůbec nepřinášelo takové ovoce, jaké by sis přál. Vypadalo to, že ať se u těch kasáren stalo cokoli, naprosto to neouviselo s nikým a ničím uvnitř, příčiny musely být někde jinde. Ještě ale pořád byla naděje pod zemí! Jakmile jsi vlezl do kanalizace, zdálo se ti, že tam není něco v pořádku. Ten podivný pocit, který ji cítil na nádvoří kasárny druhé divize, to podivné, nepříjemné brnění... cítil jsi ho i tady!

Sho
Puff,že by v tom mohl mít prsty nějáká osoba z dvanáctý jednotky?No to asi nebude pravda a když jo proč by to někdo dělal jakej užitek by mu to přineslo. To byla věc která se mi honila hlavou.Když jsem procházel podzemím napadlo mě že to brnění může vyvolávat nějáký stroj a ten stroj musí někdo obsluhovat a proto jsem začal zjišťovat jestli tady v podzemí nemám nějákou společnost.

Renmaru Houkazaki

Nemohol som odhadnúť, ktorým smerom ide. Pravdepodobne bude kľučkovať. Bude rád, keď sa niekde stratí. Keď mu ale dám pocit, že mi unikol, môže urobiť nejakú chybu. Ale to až môj rezervný plán. Pokračujem v naháňačke, pričom ho budem hnať späť ku kasárňam druhej jednotky.

Sho -> pokračuj TADY :-)

Renmaru -> Vězeň dále unikal. Dokonce to vypadalo, že ho honička ani nijak nezmáhá, stále se držel ve zhruba stejné vzdálenosti před tebou.

Ryouji Keikain

Pomalu a lehce začal přemýšlet o tom ,jestli neměl zůstat v domě hrůz, možná by ho to stálo život,ale to ho bude stát i tady , když ti nejlepší shinigami nemají dost mozku na to ,aby udělili instrukce dřív než prchnou. Teď tu stáli před problémem,který čítal hromadu mrtvol dva věžně a nikoho komu by je předali, nebo koho by se mohli zeptat.
"Moc hezké. Jak by řekl prorok,když už nevidíš jiné cesty a před tebou stanou potoky krve pak věř ,že lepšího bude když nezanecháš oka,které by paměť mělo."
s těmito slovy použíl shunpo aby se dostal za vězně ,kterého nezajal a jal mu obohatit stěnu žaludku o kvalitní ocel stejně tak jícen a vše co překáželo ve vyseknutí ven. Stejným pohybem otřel štávy ze zanpakuto a jal se dostat i za jejich vězeňkyni. K její smůle však zvítězila jeho zvědavost před praktičností a tak místo seku smrtelného jí jen praštil jílcem do spánku,aby jí zbavil vědomí.
" No vzhledem k tomu ,že tohle se mi nechce uklízet navrhuji zmizet dřív,než se tu bude někdo hromadit, tuhle slečnu někde ošetříme a pak bych to viděl na návrat do našich kasáren a malou výzvědnou akci. Samozřejmě se slečnou."
usmál se ošklivě a čekal co na to jeho spolubojovník. Pokud reagoval kladně jali se po anglicku zmizet a ve chvíli kdy byli dost daleko aspoň provizorně ošetřit vězenkyni. Cestou si nejspíše volili menší uličky neb z masakru byli jistě dost od krve, pokud se tedy našla příležitost jak krev aspoň trochu smít, udělali to.

Nibori Yukio

Všechno kolem mne se odehrálo tak rychle. Až sem se z toho posadil. Z dálky jsem pozoroval vězně. "Tihle jen tak neutečou a když jo, tak je po nich." zamyslel jsem se pro sebe. Ale to sezení mě nebavilo. Vytasil jsem zanpakuto a začal jsem si zkoušet jednu sestavu, kterou jsem objevil v jedné knize. Při cvičení sestavy jsem se občas koutkem oka koukl po vězních, jestli něco nevymýšlí. Ale byl tam Renmaru, který by se měl případně o ně postarat. Po dokončení sestavy jsem opět zanpakuto vrátil zpět do pochvy. A přišel jsem ke vězňům, abych na ně dával pozor.

Renmaru Houkazaki

Dohnal som ho až do mne známych končín. Potom som sa odlepil z jeho závesu a plánoval som si skrátiť cestu a odrezať mu tú jeho. Musel som ho ale ďalej sledovať. Stále som ho nemohol dobehnúť a pomaly som začínal byť aj frustrovaný.