Kyouheiova slavná mise!

Kyouhei

už opravdu začal být nervózní, že vůbec nic nikdo neříkal. Hlavně když většina skupiny byla vyšší hodnosti než on. Byl rád, že jsou v lese a on se může soustředit na ztíženou chůzi a nemusí o tom přemýšlet...
"Hmmm, nemáte někdo světlo?" zeptal se nakonec do éteru. On sám se nijak moc nepřipravil a rozhodně ho nenapadlo brát si s sebou baterku nebo něco podobného.

Shizuro

Posloužil bych, ale shikai vyvolávat nesmíme a kido neovládám. řekl jsem mu a zkoušel kolem sebe najít nějaké dřevo. Stále jsem prohledával les. Není možné aby tu nebyl nic na spálení. řekl jsem nahlas. V kapse jsem měl zápalky. Nosím je vždy sebou. Sice nekouřím, ale rád si s němi hraju. Konečně jsem našel něco na podpal, abych udělal louče. Utrhl jsem kousek ze svého shihakusho a omotal tím klacek. Škrtl jsem zápalkou a zapálil louč. Tak a teď máme světlo. řekl jsem a usmál jsem se.

Kyouhei

"To jako ten zákaz shikai platí i mimo Seireitei? Tož to je na prd ale..." vyjádřil svůj názor a překvapení. Měl za to, že se nesmělo nic pouze ve zdech města, kvůli kdoví čemu v druhé divizi.
Shizurova louč ale vůbec nechtěla hořet, protože se kolem vás začínala sbírat mlha. Bylo vlhko, chladno a nevlídno. Kyouhei se necítil o moc líp než ta doutnající louč, která neměla žádný životabudič... životabudič... Životabudič! Kyouhei zalovil ve svém shihakushou a vytáhl odtamtud čutoru, ze které si hned přihnul. "No! To je lepčí! Asi budem muset jít po tmě, chce se eště někdo jinej posilnit?" pokusil se navázat nějaké vztahy se svými kolegy nad flaškou pochybného obsahu. Asi není třeba říkat, že závan alkoholu z ní byl nezanedbatelný... Ale kdo nezná Kyouheie, možná to nečekal, tak to raději řeknu.

Shizuro

Ta mlha se mi nelíbila. Louč nechtěla vůbec hořet a začalo být chladnou. Kyouhei se mezitím zahřál něčím co zavánělo alkoholem. No aspoň někdo přemýšlel dopředu a vzal něco na zahřátí. řekl jsem si v duchu. Dej mi taky. řekl jsem a natáhl jsem se pro čutoru. Napil jsem se, ale ještě jsem nepolkl. Otočil jsem se směrem pryč od ostatních a natáhl jsem před sebe ruku s loučí. Poté jsem plivl bůh ví co to bylo po té loučí. Objevil se oblak ohně. Teď by měla lépe hořet. řekl jsem hned potom co jsem polkl zbytek pálenky a usmál jsem se. Byl jsem šťastný, má louč hořela. Jen jsem nevěděl jestli to Kyouhei přežije. Ale v čutoře toho ještě dost zbylo.

Kyouhei

"AAAAAAAAAAAAAAAA!" Asi z toho radost neměl. "Moje pálenka! Moje kyoukeiovice, takhle ní plejtvat!!!" Ano, vůbec žádnou radost. Doufal, že tohle nikoho nenapadne, ale zdálo se, že jedenáctku podcenil. "No, aspoň máme světlo..." poznamenal, ale raději ti čutoru sebral a zase si ji schoval.

Nyní už jste viděli něco málo z prostoru kolem sebe. A vypadalo to, že se sbírá mlha. Brzo byla tak hustá, že ani louč vám v podstatě nijak s rozhledem nepomohla.

"Tož to jsme měli čekat, to by nebylo jen tak, aby nám ten trik k něčemu byl..." mrmlal si Kyouhei pod vousy, když zakopával o pařezy a kořeny. Když zahučel na zem asi po páté, ozvalo se z mlhy najednou něco divného... zvuk. možná trochu podobný houkání sovy, ale takovou sovu rozhodně nikdo z vás neznal, která by takhle houkala. Potom se to ozvalo znovu. A zas. "Slyšíte to taky?" vyhrabal se rychle na nohy a zůstal stát, zíraje do mlhy.

Natsuki

Objavila som sa len pár centimetrov od Kyouheiového ucha.. BU ! zakričala som pri čom som tajne.. vlastne dosť NEtajne dúfala že minimálne vyletí z kože !.. dosť som sa zubila, pochopiteľne som ten zvuk počula tiež ale toto som si proste nemohla odpustiť.. Čakala som na jeho reakciu, radšej som však dávala pozor aby ho náhodou nenapadlo po mne sekať s.. s niečím.

/whuaa já postl TwT vážne !

Kyouhei

zareagoval tak, jak by si každý tvůrce kanadských žertíků mohl přát - zařval na celé kolo, znova zakopl o kořen a spadl zpět na zem, odkud se před chvílí zvedl. Bylo to hrozně vtipné! Ale taky teď všichni v doslechu o vás zaručeně věděli, protože jeho si s ptáčkem splést nešlo.

Shizuro

Valil jsem na Kyouheie oči. Jistě jsem ten zvuk slyšel, ale Natsuki ho vyděsila k smrti. Ale potom to incidentu jsem zpozorněl. Sáhl jsem rukou po zanpakuto a tasil ji. Myslím, že bychom se teď měli mít na pozoru. řekl jsem nahlas, tak aby mě každý ze skupiny slyšel. Rozhlížel jsem se co to dalo, ale ta mlha to moc neumožňovala. Ta mlha už mi začíná vadit, ale s tím nic neudělám a z ostatních taky nikdo. A ty zvuky mě taky znervózňují. řekl jsem si pro sebe a v jedné ruce jsem stále svíral louč a v druhé zanpakuto.

Ryuuka Hosentsu

Celou tu dobu od Rukongaie, přes Shizurovy pokusy o světlo, až po Kyouheiovvu pálenku, jsem nevnímal okolí. Stále jsem šel za nimi s tím, že jsem přemýšlel o své minulosti. Možná jsem si měl vybrat lepší čas, ale já si vybral právě tenhle, zavzpomínal jsem na své adoptivní rodiče, kteří mě vychovali, také o naší farmě, jak se tam asi teď mají, jestli jim stále jdou kšefty a jestli už si našli za mě náhradu. Pak jsem konečně zbystřil, zívl a pohlédl na ostatní. Uslyšel jsem nějaké zvuky sovy, do toho ještě Natsumi bafla Kyouheie. Měl jsem v tom strašnej guláš. "Fajn." Pronesl jsem s tím, že jsem se chystal vyvolat svůj Ryuugan a prozkoumat okolí. To se mi ale nepodařilo, protože jsem zakopl jak jinak než o kořen, volným pádem na klacky, které se ještě na levé straně propadly, protože tam byla menší díra, asi tří metrová za stromem. Do ní jsem se skutálel a nakonec všichni uslyšeli rupnout kopu klacků, někdo si to mohl vyložit třeba tak, jakoby se zlomily kosti nebo tak něco.

Natsuki

Pff.. jéjda ty seš prípad.. zamumlala som vyčítavo, bola to celkom ..divná zmena nálady. Teda aspoň z mojej strany. Začala som rozmýšľať či bol Kyouhei vždy taký, uplašený a .. až bojácny. Síce som tiež počula zvuky, následne aj nejaké lámanie ktoré spôsobil kapitán. Ehm.. vyšlo mi z úst a len som sa nechápavo poškrabala vo vlasoch. Pripomenie mi niekto čo tu .. robíme? spýtala som sa po chvíĽke no tiež skôr samú seba.

Kyouhei

se cítil trochu líp, když někam do jámy zahučel i kapitán Hosentsu.
"Zachraňujeme Seireitei, přece!" odpověděl Natsumi, jako by zase našel své odhodlání. Na potvrzení svých slov vytáhl své zanpakutou. Potom udělal pár kroků směrem, kde si myslel, že zmizel Ryuuka. "Hej, jste v pořádku, kapitáne? Nepotřebujete tam dole píchnout?" zeptal se. Rád by mu podal ruku a vytáhl ho na nohy, ale na nějak ho neviděl.

Ryuuka

Válel jsem se v klaccích někde v nějaké jámě, která byla mimochodem dost hluboká na to, aby na mě Kyouhei nedošáhl, přičemž jsem se asi pět sekund pokoušel vstát, pak jsem to vzdal. Chvíli jsem ležel a slyšel že je tohle záchrana Seireitei. "Záchrana Seireitei? Bezva, jediní kdo tady momentálně potřebují zachránit jsme my, protože tahle mise zatím nemá hlavu ani patu. No, každopádně velitel mise je on, takže já jen budu dělat to co ostatní. Nemusím se ničím zabývat, což je potěšující!" Přemýšell jsem tak o misi a znovu uslyšel Kyouheie. "Eee? A jak to chcete udělat?" Zeptal jsem se svým Darth Vaderovským hlasem a zívl. Byl jsem docela ospalý, poslední dny jsem toho moc nenaspal, vlastně skoro nic. Celou misi jsem byl na nohou, zpáteční cestu jsem musel nést na zádech Saie a hned po návratu bylo Seireitei vzhůru nohama. Všichni o těch zmizení něco věděli, jenom já ne, a jelikož jsem nic nevěděl, tak jsem ani nemohl nic udělat žejo. "Jen žertuju." Dodal jsem a položil ruku na zem tak abych se zvedl, bylo tam docela dost klacků, tak Kyouhei mohl slyšet to lámání. Klacky jsem doslova rozdrtil svou silou. Když jsem se pokusil vstát tak jsem uklouzl na spodku zase o jeden blbý klacek. "To jste neslyšel.." Řekl jsem potiše a začal být naštvaný. "Kruci final hyml hergot fix pane bože ježíšku na křížku, grrr!!" Pomyslel jsem si, trochu si zanadával a vstal z nova, tentokrát se mi to podařilo. V té jámě nebylo sice moc místa, ale ze tři kroky se tam daly udělat. "Oukej, jdeme na to.." Udělal jsem jeden krok v před, měl jsem v plánu udělat krok a vyskočit nahoru, ale trochu se to zvrtlo. Šlápl jsem na konec klacku a ten se zvedl směrem mezi mé nohy. Znáte to, šlápnete, vyletí a dostanete ránu. "ÁuÍÍí" Zapištěl jsem potihu, přičemž mi ukapla slza, citlivé místo. Poté už jsem konečně vyskočil nahoru ke Kyouheiovi. Odkašlal jsem si a hrdě pronesl. "Hračka.. Kam se chystáme?"

Kyouhei

se okamžitě otočil směrem, odkud zvuk vycházel, a opravdu doufám, že to nebylo směrem do té jámy, kde se před tím válel kapitán jedenáctky :-D Doufal, že celá skupina má dostatek soudnosti, aby ztichla a nastražila smysly. Přesunul se k ostatním členům, čelem pořád ke zdroji zvuku. Neviděl ve tmě a mlze vůbec nic a jeho ostatní smysly, kterými shinigami často vynikaly, bohužel za moc nestály. Asi ta pálenka... Každopádně byl ostražitý a čekal, co se bude dít.

Natsuki

Jednu ruku som v momente presunula k rukoväti zanpakuto. Tento krát som to počula aj ja a moc sa mi to nepáčilo, pohľadom som si premerala okolie ako aj každého z členov tejto.. Kyouheiovej výpravy. Možno som už bola príliš nervózna alebo tak, rozhodne som toho začínala mať dosť. Načo som s ním vôbec išla? prebehlo mi hlavou a zaspomínala som si na pár hodín pred tým.. Predsa len trinástka teraz nemala kapitána a podkapitánka bola niekde na nejakom jednaní či .. čo to bolo. Ak sa teda už nevrátila, dúfala som že sa vrátila aj keď som sa celkom desila toho, ako zareaguje na našu menšiu "výpravu"..

Shizuro

Dával jsem ještě větší pozor. A ty zvuky mě znervózňovaly. Ryuu zahučel do jámy. Blázen Kyouhei se mi zdá podnapilý z té pálenky. Aspoň, že ostatní jsou normální. Ale co to je za zvuky? řekl jsem si pro sebe a pořád jsem se otáčel s loučí a zanpakuto v ruce. Když v tom se najednou zvuky změnili. Jako by hrál někdo na kytaru. Otočil jsem se směrem ke křoví odkud ten zvuk vycházel. Pomalu jsem k ně mu přistupoval a nahlas jsem pronesl. Kdo je tam?! zastavil jsem se a vyčkával jsem odpověď.

Kyouhei

nebyl rozhodně z lidí, kteří by si potrpěli na napětí, proto plánoval do křoví rovnou skočit, ať už tam byl kdokoli. Když si ale všiml, že Shizuro zvolil jiný postup, řekl si, že skákání cizincům na hlavu počká. Uchopil zanpakutou pevně do rukou, napřáhl ho a plížil se ke křoví, odkud se ozývala ta skvělá hudba, spolu s podkapitánem.

Natsuki

pohmkavala som si melódiu ktorá.. viac menej doprevádzala tú hudbu na kytaru. Chcela som však väčšinu akcie nechať na našich "chalanov".. vlastne som sa nechcela hrnúť do nijakej extra akcie a hneď s niekým bojovať. Bola som skôr ten zadný voj ktorý istil únikovú cestu. Aj tak som však ruku držala na rukoväti zanpakuto. Vlastne som si troška poklepávala prstami a pokyvovala hlavou. Keď to však skončilo tak som sa zatvárila.. troška malátnejšie až tak, mierne podráždene, páčilo sam i to !

Ryuuka

Přiblblým výrazem jsem čuměl na to, co se tady děje. Někdo tam hrál na kytaru, to jsem poznal i já! "Eee?" Pomyslel jsem si a pozoroval Shizura, který se snažil nějakým taktickým způsobem zjistit, kdo tam je. Pak i Kyouhei, začali se k tomu tak synchronicky přibližovat, ta hudba k tomu hodně seděla, byla to super epic shinigami choreography, yeha! Kyouhei teda nebyl z těch co si potrpěli na napětí, ale i přes to, zvolil cestu napětí! Ryuuka taky nebyl z těch, co si potrpěli na napětí a přes tohle, zvolil cestu typu *nenapínej a ukaž se nebo ti rozbiju držku*. To znamená, že jsem vyskočil přes křoví takovou lajckou rychlostí a snažil se sundat svými pěstmi toho, který před chvíli hrál tu hudbu. Opravdu jsem neměl rád tohle schovávání za mlhu a držení jazyku za zuby :3.

Ryuuka

No všechno teda nešlo podle očekávání. Byli tam čtyři samuraiové, kteří bojovali za Reimei, což bylo, potěšující? Nebo ne? "Děláte si prdel? Já vletím do křaku abych někoho sejmul a já trefím zrovna holku?" Pronesl jsem s vykulenými očkami, pak mi jedna přiletěla. "Au?" Pronesl jsem a pohlédl na všechny Samuraie. "Proč jsem trefil zrovna ji?" Pomyslel jsem si a uviděl, že v tu chvíli začala tasit svou katanu. Lehce jsem pocrnkal rukou na její čepeli. "Hmmmm, ostrá." Šlo vidět, že si z nich celou dobu střílím. No s holkou jsem bojovat nechtěl, takže jsem s nevinným úsměvem začal dělat kroky vzad. A co se stalo pak? KLACEK! Bum, bac, kapitán jedenáctky zase na zemi. "Skvělý.." prohlásil jsem na zemi a díval se na tu holku. "Eh.." Nevěděl jsem co jí na to mám říct, no, dal jsem jí do nosu žejo. "eee.. promiň?"